3 VSOL 500/2013-B-54
KSBR 28 INS 6579/2011 3 VSOL 500/2013-B-54

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Ivany Waltrové v insolvenční věci dlužnice Vlasty anonymizovano , anonymizovano , bytem ve Vratěníně 42, zastoupené obecným zmocněncem Zbyňkem Boldysem, bytem ve Vratěníně 19, o návrhu dlužnice na zrušení konkursu, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17.5.2013, č.j. KSBR 28 INS 6579/2011-B-45

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně zamítl návrh dlužnice na zrušení konkursu prohlášeného na majetek dlužnice usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 24.4.2012, č.j. KSBR 28 INS 6579/2011-B-8 z důvodu, že nebyl ani dodatečně osvědčen úpadek dlužnice (výrok I.) a dále zamítl návrh dlužnice na vydání rozhodnutí, kterým by bylo rozhodnuto, že nabytím právní moci usnesení, kterým se zrušuje konkurs prohlášený na majetek dlužnice usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 24.4.2012, č.j. KSBR 28 INS 6579/2011-B-8 zanikají účinky prohlášení konkursu na majetek dlužnice, zejména oprávnění insolvenční správkyně nakládat s majetkovou podstatou dlužnice (výrok II.).

V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že usnesením ze dne 10.2.2012, č.j. KSBR 28 INS 6579/2011-A-18, které nabylo právní moci dne 22.6.2012 byl zjištěn úpadek dlužnice a dále usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 24.4.2012, které nabylo právní moci dne 25.10.2012, č.j. KSBR 28 INS 6579/2011-B-8 byl na majetek dlužnice prohlášen konkurs. Dlužnice návrhem ze dne 7.1.2013, opraveným a doplněným podáním ze dne 5.3.2013, se domáhá vydání rozhodnutí, kterým by bylo rozhodnuto o zrušení prohlášeného konkursu z důvodu, že nebyl dodatečně osvědčen její úpadek a dále aby bylo rozhodnuto o tom, že zrušením konkursu zanikají účinky prohlášení konkursu na její majetek. Svůj návrh dlužnice odůvodnila tím, že je dlužnicí věřitelů, kteří se přihlásili do insolvenčního řízení a dále tím, že na přezkumném jednání z její strany byly všechny přihlášené pohledávky všech věřitelů popřeny co do důvodu a pravosti a z její strany byly podány příslušné incidenční žaloby. Soud zjistil z protokolu o přezkumném jednání konaném dne 24.4.2012 a ze seznamu přihlášených pohledávek, který je nedílnou součástí protokolu, že na přezkumném jednání dne 24.4.2012 byly přezkoumány pohledávky 6 přihlášených věřitelů, přičemž všechny přihlášené pohledávky byly insolvenční správkyní zjištěny a všechny přezkoumávané pohledávky byly popřeny pouze dlužnicí. Z tohoto seznamu dále vyplývá, že celková suma přezkoumaných přihlášených pohledávek činí 1.624.286,55 Kč, přičemž pohledávka věřitele AGIRA-CREDIT s.r.o. ve výši 1.120.431 Kč je pohledávkou s právem na uspokojení ze zajištění. Ze soupisu majetkové podstaty dlužnice ze dne 5.4.2012 vyplývá, že dlužnice má majetek oceněný částkou 1.435.616 Kč. Ze zprávy insolvenční správkyně ze dne 31.3.2012 pak vyplývá předpoklad, že po uspokojení pohledávky zajištěného věřitele nebudou nezajištění věřitelé uspokojeni vůbec. Z uvedeného je tedy zřejmé, že důvody pro zrušení konkursu proto, že nebyl ani dodatečně osvědčen úpadek dlužnice, nejsou dány. Dlužnice má více věřitelů, avšak nemá majetek, který by postačoval k uspokojení jejich pohledávek. Skutečnost, že dlužnice nabyla po zjištění úpadku a prohlášení konkursu další majetek, a že má majetek postačující k uspokojení pohledávek věřitelů, dlužnice ani netvrdila ani nedoložila, proto nejsou dány důvody pro zrušení konkursu prohlášeného na majetek dlužnice a ani důvody pro vydání rozhodnutí, kterým by bylo rozhodnuto, že pominuly účinky prohlášeného konkursu.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice včasné odvolání, ve kterém znovu rekapituluje důvody, které uvedla ve svém návrhu na zrušení konkursu, kdy se obsáhle vyjadřuje k pohledávkám přihlášených věřitelů, tyto pohledávky věřitelů zpochybňuje, a tvrdí, že neexistují, popřípadě neexistují v přihlášené výši. Ke svým tvrzením pak dlužnice navrhuje, resp. označuje celou řadu listinných důkazů, kterými zpochybňuje pravost a výši přihlášených pohledávek. Dlužnice rovněž tak namítá, že doposud v soupisu majetkové podstaty nebyl oceněn veškerý její majetek, konkrétně zde není zahrnuta cena lesního pozemku a rovněž tak poukazuje na to, že není v této majetkové podstatě zahrnuta část jejího důchodu za měsíce duben a květen 2013. Ve svém odvolání dlužnice dále namítá, že soud prvního stupně se s žádnými jejími navrženými důkazy nikterak nevypořádal, což podle jejího názoru je v rozporu s judikaturou Ústavního soudu. Současně se dovolává svého práva být osobně přítomna jednání u odvolacího soudu tak, aby se mohla vyjádřit k prováděným důkazním prostředkům. Navrhuje, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně buď zrušil, anebo zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Podle § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, v platném znění (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2, písm. c) IZ) a dospěl k závěru, že odvolání dlužnice není důvodné.

Tak, jak již uvedl soud prvního stupně, z obsahu spisu vyplývá, že usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 10.2.2012, které nabylo právní moci dne 22.6.2012, č.j. KSBR 28 INS 6579/2011-A-18 byl zjištěn úpadek dlužnice. Usnesením soudu prvního stupně ze dne 24.4.2012, které nabylo právní moci dne 25.10.2012, č.j. KSBR 28 INS 6579/2011-B-8 byl na majetek dlužnice prohlášen konkurs. Dne 24.4.2012 se konalo přezkumné jednání, na kterém byly přezkoumány všechny přihlášené pohledávky, do insolvenčního řízení se přihlásilo celkem 6 věřitelů a insolvenční správkyní veškeré přihlášené pohledávky všech věřitelů byly uznány; byly popřeny toliko dlužnicí co do pravosti a výše. Souhrn všech přihlášených pohledávek činí 1.624.286,55 Kč, přičemž pohledávka navrhujícího věřitele ve výši 1.120.431 Kč je pohledávkou s právem na uspokojení pohledávky ze zajištění. Návrhem ze dne 7.1.2013 opraveným a doplněným na výzvu soudu podáním ze dne 5.3.2013, dlužnice uvedla, že se domáhá vydání rozhodnutí, kterým by byl zrušen konkurs, protože nebyl ani dodatečně osvědčen úpadek dlužnice. Svůj návrh dlužnice odůvodnila neexistencí pohledávek všech přihlášených věřitelů, když ve svém návrhu se obsáhle vyjadřuje k jednotlivým pohledávkám všech věřitelů a zpochybňuje jejich existenci, popřípadě jejich výši.

Podle ustanovení § 308 odst. 1 IZ, insolvenční soud rozhodne i bez návrhu o zrušení konkursu a) zjistí-li, že nebyl ani dodatečně osvědčen dlužníkův úpadek; to neplatí, došlo-li již ke zpeněžení podstatné části majetkové podstaty, b) zjistí-li, že zde není žádný přihlášený věřitel a všechny pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky jim postavené na roveň jsou uspokojeny, c) po obdržení zprávy insolvenčního správce o splnění rozvrhového usnesení, d) zjistí-li, že pro uspokojení věřitelů je majetek dlužníka zcela nepostačující; přitom se nepřihlíží k věcem, právům a jiným majetkovým hodnotám vyloučeným z majetkové podstaty.

Podle ustanovení § 308 odst. 2 IZ, insolvenční soud rozhodne o zrušení konkursu též na návrh dlužníka, jestliže dlužník k tomuto návrhu připojil listinu, na které všichni věřitelé a insolvenční správce vyslovili se zrušením konkursu souhlas a na které je úředně ověřena pravost podpisu osob, které ji podepsaly.

Insolvenční zákon dává možnost insolvenčnímu soudu zrušit prohlášení konkursu na majetek dlužníka, pokud by se dodatečně ukázalo, že závěr soudu, že dlužník je v úpadku, který vedl k následnému rozhodnutí o prohlášení konkursu je nesprávný (například dlužník bude v době prohlášení konkursu dlouhodobě nepřítomen v místě svého pobytu či podnikání a teprve po jeho návratu bude zjištěno, že vlastní majetek, z něhož může své závazky uhradit), popřípadě pokud by se po prohlášení konkursu dlužníkovy majetkové poměry zlepšily natolik, že by již nebylo možné hovořit o úpadku, například dlužník by získal darem, dědictvím nebo v důsledku mimořádného výhodného obchodu takový majetek, z něhož bude umožněno v plném rozsahu uspokojit všechny pohledávky věřitelů. Za takové situace by pokračování v insolvenčním řízení ztratilo svůj smysl a bylo by na místě rozhodnout o zrušení konkursu, v důsledku čehož by též pominuly účinky rozhodnutí o úpadku dlužníka. V přezkoumávané věci dlužnice netvrdí, že by po prohlášení konkursu nabyla majetek, který by postačoval k uspokojení pohledávek všech přihlášených věřitelů a ani se nejedná o případ, že by v době rozhodování o úpadku a následném prohlášení konkursu dlužnice nebyla přítomna a neměla tak možnost se vyjádřit k podanému insolvenčnímu návrhu. Dlužnice svůj návrh na zrušení konkursu proto, že nebyl ani dodatečně osvědčen její úpadek, odůvodňuje zpochybněním pohledávek přihlášených věřitelů s tím, že podle jejího názoru tyto pohledávky buď vůbec neexistují, či existují v podstatně nižší částce. Tento tvrzený důvod pro zrušení konkursu proto, že nebyl ani dodatečně osvědčen úpadek dlužnice, však obstát nemůže. Jak vyplývá z protokolu o přezkumném jednání, pohledávky všech šesti přihlášených věřitelů byly popřeny toliko dlužnicí, ze strany insolvenční správkyně byly všechny pohledávky všech přihlášených věřitelů uznány. Ve smyslu ustanovení § 192 odst. 3 IZ, popření pohledávky toliko dlužníkem nemá vliv na její zjištění, jeho účinkem je však to, že pro pohledávku, kterou dlužník popřel co do pravosti nebo výše není v rozsahu popření upravený seznam přihlášených pohledávek exekučním titulem. Nebyly-li tedy přihlášené pohledávky popřeny insolvenční správkyní a ani žádným jiným přihlášeným věřitelem, tyto pohledávky ve smyslu ustanovení § 201 odst. 1, písm. a) nutno považovat za pohledávky zjištěné. Jak správně uvedl soud prvního stupně celková suma všech přihlášených pohledávek činí 1.624.286,55 Kč, přičemž největší pohledávka, a to pohledávka navrhujícího věřitele ve výši 1.120.431 Kč je pohledávkou zajištěnou, která bude uspokojena z předmětu zajištění, který podle aktuálního soupisu majetkové podstaty z 30.6.2013 je oceněn částkou 1.389.380 Kč, a to včetně lesního pozemku-parcely č. 1185, jež je samostatně oceněna částkou 89.380 Kč. Celková hodnota majetku dlužnice pojatého do soupisu konkursní podstaty k datu 30.6.2013 činí 1.620.624 Kč. Lze proto souhlasit se soudem prvního stupně, že důvody pro zrušení konkursu nejsou dány, protože dlužnice má více věřitelů, nemá však takový majetek, který by postačoval k uspokojení všech pohledávek jejich věřitelů, když je pravděpodobné, že bude uspokojen toliko zajištěný věřitel a nezajištění věřitelé budou uspokojeni pouze v nepatrném rozsahu, popřípadě nebudou uspokojeni vůbec.

K odvolací námitce dlužnice ohledně nařízení odvolacího jednání, odvolací soud uvádí, že insolvenční zákon umožňuje v ustanovení § 94 odst. 2, písm. c) k projednání odvolání proti rozhodnutí insolvenčního soudu jednání nenařizovat, pokud odvolání směřuje proti rozhodnutí insolvenčního soudu, které se podle zákona vydává bez nařízení jednání nebo kterým nebylo rozhodnuto ve věci samé.

Rozhodnutí o zrušení konkursu podle ustanovení § 308 IZ, popřípadě o zamítnutí návrhu na zrušení konkursu je rozhodnutím ve věci samé; toto rozhodnutí se však podle insolvenčního zákona vydává bez nařízení jednání a tudíž ani odvolací soud není povinen k projednání odvolání proti takovému rozhodnutí nařizovat odvolací jednání. Odvolací soud neshledává důvod pro nařízení odvolacího jednání ani proto, že by bylo třeba provádět dokazování a v této souvislosti také nepřisvědčuje odvolatelce, že soud prvního stupně pochybil, pokud se žádným způsobem nevypořádal s jejími důkazními návrhy. O návrhu dlužnice na zrušení konkursu bylo možno rozhodnout na základě skutečností vyplývajících z obsahu insolvenčního spisu; provádět dokazování za účelem tvrzené neexistence přihlášených pohledávek nedává žádný smysl za situace, kdy všechny přihlášené pohledávky všech věřitelů jsou podle insolvenčního zákona považovány za pohledávky zjištěné. Nad rámec odvolací soud ještě poukazuje na to, že neexistenci jak pohledávky navrhujícího věřitele, tak také pohledávek ostatních přihlášených věřitelů dlužnice zpochybňovala již v odvolání proti usnesení o zjištění úpadku, k těmto jejím námitkám se pak odvolací soud vyjádřil v důvodech svého rozhodnutí ze dne 22.5.2012, č.j. KSBR 28 INS 6579/2011, 3 VSOL 177/2012-A-44, kterým potvrdil usnesení soudu prvního stupně o zjištění úpadku na majetek dlužnice.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud proto napadené usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil podle ustanovení § 219 o.s.ř.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici, insolvenční správkyni, věřitelskému orgánu a státnímu zastupitelství pokud vstoupilo do řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná dlužnici běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

V Olomouci dne 8. srpna 2013

Za správnost vyhotovení : JUDr. Radka Panáčková, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu