3 VSOL 495/2010-B-59
KSBR 39 INS 8667/2009 3 VSOL 495/2010-B-59

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka ZEFA TVRDONICE, a.s., se sídlem U Vlečky 1046, Modřice, PSČ 664 42, IČ 63471612, o způsobu řešení úpadku, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20.10.2010, č.j. KSBR 39 INS 8667/2009-B-52,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně na majetek dlužníka prohlásil konkurs. V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že usnesením ze dne 1.10.2010 svolal druhé přezkumné jednání a schůzi věřitelů. Na tomto jednání se účastnili pouze dva věřitelé. Dlužník se prostřednictvím svého právního zástupce z jednání omluvil pro kolizi s jiným soudním jednáním a požádal o odročení druhého přezkumného jednání a schůze věřitelů. Soud dospěl k závěru, že žádosti dlužníka nebylo možno vyhovět, když dlužník měl možnost k přihlášeným pohledávkám se vyjádřit písemně ještě před tímto jednáním, jeho účast přímo na druhém přezkumném jednání tedy nelze považovat za nezbytnou. Také v případě hlasování o způsobu řešení úpadku dlužníka měl dlužník minimálně od okamžiku zveřejnění rozhodnutí o svolání jednání na den 19.10.2010 se k této zásadní otázce vyjádřit písemně před tímto jednání. Na schůzi věřitelů dne 19.10.2010 oba na jednání řádně zastoupeni věřitelé na dotaz soudu jednoznačně uvedli, že navrhují řešit úpadek dlužníka konkursem. Vzhledem k tomu, že pro likvidační způsob řešení úpadku dlužníka se vyjádřilo sto procent věřitelů přítomných na schůzi věřitelů dne 19.10.2010, je splněna minimálně podmínka § 151 odst. 1, písm. b) insolvenčního zákona pro odhlasování jednoho ze způsobů řešení úpadku dlužníka. Soud neshledal žádnou překážku nebo důvod, který by vedl podepsaný soud k rozhodnutí v rozporu se stanoviskem věřitelů, vyjádřeném na schůzi věřitelů dne 19.10.2010.

Proti tomuto usnesení podal dlužník včasné odvolání, ve kterém namítal, že rozhodnutí bylo vydáno předčasně a bez toho, že by pro vydání tohoto předmětného usnesení byly splněny zákonné podmínky a to mimo jiné s ohledem na skutečnost, že dosud v této věci nebylo pravomocně rozhodnuto o úpadku dlužníka, a proto je přinejmenším předčasné v této fázi rozhodovat o způsobu řešení případného dlužníkova úpadku. Podle jeho názoru usnesení neobsahuje veškeré obligatorní náležitosti, navíc je nepřezkoumatelné, nesrozumitelné a obsahuje větší množství faktických nesprávností. Nesouhlasí s tím, že soud prvního stupně přezkumné jednání neodročil, když jeho tehdejší právní zástupce požádal o odročení. Sám se účastnit jednání nemohl a to pro závažné zdravotní problémy. Navrhuje, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) ve znění pozdějších doplnění (dále jen IZ) pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c) IZ) a dospěl k závěru, že odvolání důvodné není.

Podle ustanovení § 149 odst. 1 IZ, nejde-li o případ podle § 148, rozhodne insolvenční soud o způsobu řešení úpadku samostatným rozhodnutím vydaným do tří měsíců po rozhodnutí o úpadku; nesmí však rozhodnout dříve, než po skončení schůze věřitelů svolané rozhodnutím o úpadku.

Podle ustanovení § 150 IZ, má-li insolvenční soud rozhodnout o způsobu řešení úpadku podle § 149 odst. 1, schůze věřitelů svolaná rozhodnutím o úpadku může též přijmout usnesení o způsobu řešení dlužníkova úpadku.

Podle ustanovení § 152 IZ, příjme-li schůze věřitelů usnesení podle § 150, rozhodne insolvenční soud o způsobu řešení úpadku podle tohoto usnesení. To neplatí, je-li v době přijetí usnesení o způsobu řešení úpadku dlužníkem osoba, u které zákon tento způsob řešení úpadku vylučuje, nebo je-li přijaté usnesení v rozporu s reorganizačním plánem přijatým všemi skupinami věřitelů, který dlužník předložil insolvenčnímu soudu po rozhodnutí o úpadku; § 54 odst. 1 se nepoužije. Z obsahu spisu vyplývá, že soud prvního stupně usnesením ze dne 1.10.2010 svolal druhé přezkumné jednání na den 19.10.2010 a současně svolal schůzi věřitelů a stanovil, že programem schůze věřitelů bude mimo jiné hlasování o způsobu řešení úpadku. O úpadku dlužníka soud prvního stupně rozhodl samostatným usnesením ze dne 25.6.2010, č.j. KSBR 39 INS 8667/2009-A-73, přičemž s rozhodnutím o úpadku soud prvního stupně nespojil rozhodnutí o způsobu řešení úpadku, když v době vydání tohoto rozhodnutí přicházely u dlužníka do úvahy dva možné způsoby řešení úpadku, tj. reorganizace a konkurs. Věřitelé, kteří byli přítomni na schůzi věřitelů dne 19.10.2010 shodně uvedli, že navrhují řešení úpadku dlužníka konkursem. Za této situace soud prvního stupně postupoval správně, jestliže v souladu s ustanovením § 152 IZ rozhodl o způsobu řešení úpadku podle stanoviska věřitelů přijatého na schůzi věřitelů. Soud prvního stupně také správně uvedl, že i bez případného stanoviska věřitelů by jediným možným způsobem řešení úpadku zůstal konkurs, když dlužník ve lhůtách stanovených insolvenčním zákonem nepředložil reorganizační plán a stanovisko věřitelů k tomuto dokumentu.

Ve vztahu k odvolacím námitkám považuje odvolací soud za nutné uvést, že vůči samotnému prohlášení konkursu v tom směru, že by mělo být rozhodnuto o jiném způsobu řešení úpadku dlužník žádné výhrady nevznáší. Námitka dlužníka, že napadené rozhodnutí bylo vydáno předčasně, když dosud nebylo rozhodnuto o úpadku dlužníka je zcela nedůvodná, jelikož o úpadku dlužníka, jak vyplývá z insolvenčního rejstříku, bylo pravomocně rozhodnuto dne 4.11.2010. Nijak nekonkretizovanou námitku odvolatele, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, nesrozumitelné a že obsahuje větší množství faktických nesprávností, nutno odmítnout, protože napadené rozhodnutí obsahuje všechny náležitosti a soud prvního stupně zcela srozumitelným a přezkoumatelným způsobem uvedl, na základě jakých zjištění a jakých skutečností rozhodl o prohlášení konkursu. Soud prvního stupně zcela správně uvedl, že dlužník minimálně zveřejněním usnesení o svolání schůze věřitelů v insolvenčním rejstříku měl možnost se ke způsobu řešení úpadku vyjádřit. Skutečnost, že jeho advokát, se kterým ukončil dohodu o právním zastoupení dnem 18.10.2010 (tedy den před konáním přezkumného jednání a schůze věřitelů), žádal o odročení druhého přezkumného jednání, je ve vztahu k napadenému rozhodnutí zcela nevýznamná. Stejně tak je bez významu tvrzení, že pro zdravotní problémy se nemohl jednání zúčastnit ani předseda představenstva dlužníka. Jak již uvedl odvolací soud ve svých dřívějších rozhodnutích o odvolání dlužníka v této insolvenční věci, dlužníku, respektive předsedovi představenstva dlužníka nic nebránilo v tom, aby k jednání zplnomocnil zastupováním jiného člena představenstva či pracovníka dlužníka, kteří jsou též oprávněni za právnickou osobu v řízení před soudem jednat.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud proto napadené rozhodnutí soudu prvního stupně, jako věcně správné potvrdil podle ustanovení § 219 o.s.ř.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné, ledaže dovolací soud na základě dovolání podaného ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně, prostřednictvím Krajského soudu v Brně dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce ve věci samé zásadní význam. Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku, dlužníku, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne, kdy usnesení bylo doručeno zvláštním způsobem

V Olomouci dne 22. prosince 2010

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Vladimíra Kvapilová předsedkyně senátu