3 VSOL 488/2015-B-48
KSOS 34 INS 7157/2009 3 VSOL 488/2015-B-48

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužnice Anny anonymizovano , anonymizovano , bytem ve Slezské Ostravě, Dědičná 1339/6, PSČ 710 00, o splnění oddlužení a osvobození dlužnice od placení zbytku dluhů, o odvolání věřitele Citibank Europe plc, se sídlem v Dublinu, North Wall Quay 1, Irsko, registrační číslo: 132781, Citibank Europe plc, organizační složka, se sídlem v Praze 5-Stodůlkách, Bucharova 2641/14, PSČ 158 02, identifikační číslo osoby: 28198131, zastoupeného Mgr. Markem Lošanem, advokátem se sídlem v Praze 1-Novém Městě, Na Florenci 2116/15, PSČ 110 00, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 1. 2015, č. j. KSOS 34 INS 7157/2009-B-36,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se ve výrocích VI. a VII. p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně vzal na vědomí splnění oddlužení dlužníka dle schváleného splátkového kalendáře (výrok I.), odměnu insolvenčního správce Mgr. Romana Krakovky určil včetně DPH ve výši celkem 54.180 Kč (výrok II.), insolvenčnímu správci Mgr. Romanu Krakovkovi přiznal náhradu hotových výdajů včetně DPH ve výši celkem 10.836 Kč (výrok III.), insolvenčnímu správci uložil, aby po právní moci usnesení vyplatil k rukám dlužníka případné deponované srážky (výrok IV.), zprostil insolvenčního správce Mgr. Romana Krakovku funkce insolvenčního správce (výrok V.), osvobodil dlužníka od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny s tím, že osvobození se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíženo, jakož i na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit (výrok VI.) a uvedl, že osvobození se vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu (výrok VII.).

V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že ze zprávy insolvenčního správce, doručené soudu dne 6. 1. 2015, bylo zjištěno, že dlužnice v období od ledna 2010 do prosince 2014 splnila všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, za 5 let uhradila věřitelům částku v celkové výši 146.553 Kč, tedy 36,72 % zjištěných pohledávek. Podle insolvenčního správce jsou splněny veškeré podmínky pro vydání rozhodnutí o splnění oddlužení. Soud proto vzal na vědomí splnění oddlužení, rozhodl o odměně insolvenčního správce a o jeho nákladech a dlužnici přiznal osvobození od placení zbytku pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, dále pohledávek, ke kterým se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, pohledávek, které nebyly do insolvenčního řízení přihlášeny, ač přihlášeny být měly a od případných regresních nároků, které by vůči němu uplatňovali ručitelé či jiné osoby s postižním právem.

Proti tomuto usnesení, proti výrokům VI. a VII., podal včasné odvolání věřitel Citibank Europe plc a namítal, že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci a současně soud prvního stupně dospěl k nesprávným skutkovým závěrům. Nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že byl uspokojen v rozsahu 36,72 %, protože v průběhu oddlužení dlužnice obdržel plnění v souhrnné výši pouze 1.288,21 Kč, což odpovídá přibližně 6,03 % uspokojení nezajištěné přihlášené pohledávky ve výši 21.364,96 Kč. Uvádí, že ačkoliv jeho pohledávka byla zcela zjištěna, nebylo mu vyplaceno na její uspokojení odpovídající plnění, přičemž pohledávky všech věřitelů byly postaveny naroveň a měly být uspokojeny poměrně. Mělo-li by uspokojení všech věřitelů dlužnice ve skutečnosti odpovídat 36,72 %, jak konstatuje usnesení, musela by být jeho pohledávka uspokojena do výše přibližně 7.845,21 Kč. Argumentuje tím, že nebyla splněna základní podmínka, která předvídá plnění oddlužení splátkovým kalendářem, tedy uspokojení všech nezajištěných věřitelů alespoň do výše 30 % jejich přihlášených nezajištěných pohledávek. Ačkoliv je si vědom poměrně úzce vymezeného argumentačního prostoru, který je mu v rámci odvolacího důvodu podle § 416 odst. 2 insolvenčního zákona poskytován, dovoluje si poukázat na podstatné okolnosti, které mimo jiné vedly ke skutečnosti, že jeho pohledávka nebyla uspokojena v zákonem předvídaném rozsahu, čímž byl omezen ve svých právech. Jeho pohledávka nemohla být zahrnuta do původního splátkového kalendáře, který byl vymezen usnesením ze dne 16.12.2009, protože nebyl jako známý zahraniční věřitel dlužnice vyzván insolvenčním soudem k podání přihlášky pohledávky, ač ho dlužnice uvedla v seznamu svých závazků v insolvenčním návrhu. Když tato vada byla následně jím samotným zhojena tím, že si sám podal přihlášku pohledávky, která byla přezkoumána a zjištěna, mělo být na něho nahlíženo tak, jako kdyby byl uspokojován již od počátku insolvenčního řízení. Insolvenční soud sice vydal usnesení o změně splátkového kalendáře, nereagoval však na to, že by měl být uspokojován přednostně tak, aby se dostal na stejnou úroveň uspokojování věřitelů, kteří se účastnili na splátkovém kalendáři již od počátku. To, že taková situace je řešitelná, dokládá rozhodovací praxe ve skutkově obdobných případech jiných insolvenčních soudů (v této souvislosti odvolatel odkázal na spisové značky řízení

KSPH 39 INS 6569/2009, KSHK 42 INS 4626/2009, KSPH 40 INS 4490/2009 či KSPH 38 INS 14059/2009), ve kterých insolvenčním správcům byla uložena povinnost, aby nejprve plnění vypláceli věřiteli, který do splátkového kalendáře nově vstupuje se svou pohledávkou, a po vyrovnání poměrů uspokojení všech věřitelů pokračoval v uspokojování ostatních věřitelů dle poměrů změněného usnesení. Má za to, že řešení této situace vychází ze základního ducha insolvenčního zákona, který staví nade vše vždy shodné postavení věřitelů v jednotlivých skupinách podle typů jejich pohledávek a zásadně se staví proti jejich jakémukoliv vzájemnému zvýhodňování. Namítá, že insolvenční soud také pochybil, pokud návrhu na osvobození vyhověl, aniž by nařídil ústní jednání, ve kterém by provedl slyšení dlužnice a insolvenčního správce, jak mu ukládá § 415 insolvenčního zákona, neboť do výše 30 % uspokojen nebyl, a nebylo tak namístě postupovat podle § 414 odst. 1 insolvenčního zákona, který slyšení dlužníka nevyžaduje. V této souvislosti odkazuje na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 5.3.2014, sen. zn. 1 VSPH 386/2014.

Insolvenční správce Mgr. Roman Krakovka ve svém vyjádření k odvolání věřitele uvedl, že odvolatel byl zahrnut do splátkového kalendáře až na základě usnesení insolvenčního soudu ze dne 12. 2. 2014 o změně poměrů uspokojení pohledávek věřitelů dlužnice, přičemž odvolateli byla v rámci plnění oddlužení plněním splátkového kalendáře vyplacena částka ve výši 1.288,21 Kč, a to z důvodu, že jeho pohledávka byla zahrnuta do splátkového kalendáře až v měsíci únoru 2014.

Podle ustanovení § 7 zákona č. 182//2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání věřitele důvodné není.

V přezkoumávané věci bylo insolvenční řízení zahájeno insolvenčním návrhem dlužnice spojeným s návrhem na povolení oddlužení dne 19. 10. 2009. Dlužnice v insolvenčním návrhu, jako i v seznamu závazků, který podepsala a výslovně o něm prohlásila, že je úplný a správný, uvedla jako jednoho ze svých věřitelů Citibank Europe plc. org. složka Evropská 178, Praha 6, PSČ 166 40, identifikační číslo osoby: 28198131 s tím, že vůči tomuto věřiteli má závazek ve výši 19.867,13 Kč a jako právní důvod závazku uvedla úvěr na kartě 200025257. Usnesením ze dne 27. 10. 2009 pod č. j. KSOS 34 INS 7157/2009-A-4 zjistil insolvenční soud úpadek a povolil oddlužení. Usnesením ze dne 16. 12. 2009, č. j. KSOS 34 INS 7157/2009-B-15 soud schválil oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře. Mezi věřiteli uvedenými ve výroku IV., kterým insolvenční soud uložil insolvenčnímu správci, aby každý měsíc z částky sražené dlužnici vyplácel mimo jiné nezajištěným věřitelům splátky ve stanoveném poměru, odvolatel -věřitel Citibank Europe plc uveden není. Z výroku usnesení vyplývá, že oddlužení bude probíhat od ledna 2010 do prosince 2014. Dne 27. 7. 2013 byla insolvenčnímu soudu doručena přihláška pohledávky věřitele Citibank Europe plc v celkové výši 21.364,96 Kč a tato přihláška pohledávky byla v celé přihlášené výši na zvláštním přezkumném jednání dne 10. 12. 2013, kterého se věřitel nezúčastnil, zjištěna. Usnesením ze dne 12. 2. 2014, č. j. KSOS 34 INS 7157/2009-B-30 soud změnil splátkový kalendář-poměr uspokojení pohledávek věřitelů, kdy do splátkového kalendáře vedle věřitelů, kteří se účastnili uspokojování v rámci oddlužení již od samého počátku, zařadil věřitele číslo 8 Citibank Europe plc s pohledávkou ve výši 21.364,96 Kč, která měl být uspokojována v rozsahu 5,35 %. Insolvenční správce podáním z 5. 1. 2015 sdělil, že v měsíci prosinci 2014 splnila dlužnice řádně a včas všechny své povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, tedy že za dobu 5 let trvání oddlužení uhradila více než 30 % zjištěných pohledávek. Ze zprávy o plnění oddlužení číslo 10 pak vyplynulo, že v 60. měsíci oddlužení byli věřitelé uspokojeni v rozsahu 36,72 %. Dlužnice požádala o přiznání osvobození od placení pohledávek ve smyslu ustanovení § 414 IZ.

Podle ustanovení § 412 odst. 1 IZ, po dobu trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen a) vykonávat přiměřenou výdělečnou činnost a v případě, že je nezaměstnaný, o získání příjmu usilovat; nesmí rovněž odmítat splnitelnou možnost si příjem obstarat, b) hodnoty získané dědictvím, darem a z neúčinného právního úkonu, jakož i majetek, který dlužník neuvedl v seznamu majetku, ač tuto povinnost měl, vydat insolvenčnímu správci ke zpeněžení a výtěžek, stejně jako jiné své mimořádné příjmy, použít k mimořádným splátkám nad rámec splátkového kalendáře, c) bez zbytečného odkladu oznámit insolvenčnímu soudu, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru každou změnu svého bydliště nebo sídla a zaměstnání, d) vždy k 15. březnu a k 15. září kalendářního roku předložit insolvenčnímu soudu, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru přehled svých příjmů za uplynulých 6 kalendářních měsíců, neurčí-li insolvenční soud v usnesení o schválení oddlužení jinou dobu předkládání, e) nezatajovat žádný ze svých příjmů a na žádost insolvenčního soudu, insolvenčního správce nebo věřitelského výboru předložit k nahlédnutí svá daňová přiznání za období trvání účinků schválení oddlužení, f) neposkytovat nikomu z věřitelů žádné zvláštní výhody, g) nepřijímat na sebe nové závazky, které by nemohl v době jejich splatnosti splnit.

Podle ustanovení § 414 odst. 1 IZ, jestliže dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, vydá insolvenční soud usnesení, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Učiní tak jen na návrh dlužníka.

Podle ustanovení § 414 odst. 2 IZ, osvobození podle odstavce 1 se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit.

Podle ustanovení § 416 odst. 2 IZ, rozhodnutí insolvenčního soudu o návrhu dlužníka na přiznání osvobození podle § 414 a 415 se doručuje zvlášť dlužníku, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Proti rozhodnutí, jímž insolvenční soud takový návrh zamítl, se může odvolat pouze dlužník. Proti rozhodnutí, jímž insolvenční soud přizná dlužníku osvobození podle § 414 a 415, se může odvolat pouze věřitel, jehož pohledávka vůči dlužníku nebyla v insolvenčním řízení zcela uspokojena. Odvoláním však lze namítat pouze to, že nebyly splněny předpoklady pro přiznání osvobození dlužníku.

Ze zpráv o plnění oddlužení číslo 9 a číslo 10 vyplývá, že na pohledávku odvolatele zjištěnou ve výši 21.364,96 Kč bylo uhrazeno 1.288,21 Kč, což činí podíl 6,02 % této pohledávky. Nelze proto učinit závěr, že dlužnice v 60. měsíci trvání účinku oddlužení plněním splátkového kalendáře uhradila 36,72 % pohledávek všech nezajištěných věřitelů, protože pohledávka věřitele Citibank Europe plc v tomto poměru uspokojena nebyla. Důvodem nižšího uspokojení pohledávky tohoto věřitele je skutečnost, že věřitel přihlásil svou pohledávku do insolvenčního řízení až v průběhu trvání účinků oddlužením plněním splátkového kalendáře v červenci 2013, která byla po jejím zjištění do splátkového kalendáře zařazena až v únoru 2014 a od tohoto měsíce byl také věřitel v rámci splátkového kalendáře uspokojován.

Dlužnice ze svých příjmů řádně hradila po dobu trvání splátkového kalendáře splátky do oddlužení dle § 398 odst. 3 IZ. Do doby, než byla pohledávka věřitele Citibank Europe plc. zjištěna a zařazena do splátkového kalendáře nemohla dlužnice ze splátek do oddlužení plnit na pohledávku tohoto věřitele žádnou částku a od ledna 2015, kdy již uplynulo 60 měsíců trvání oddlužení splátkovým kalendářem, a soud vzal na vědomí splnění oddlužení dlužnice, již na tuto pohledávku v rámci splátkového kalendáře plnit nemůže. Dlužnici nelze přičítat k tíži, že věřitel Citibank Europe plc. nebyl do splátkového kalendáře zařazen již od splatnosti první splátky v lednu 2010, přestože ona sama tohoto věřitele v seznamu svých závazků řádně označila. Proto podle názoru odvolacího soudu skutečnost, že pohledávka věřitele nebyla uspokojena v rozsahu pohledávek ostatních věřitelů, ani v rozsahu tzv. zákonného minima , nelze posuzovat jako neplnění povinností dlužnice v oddlužení plněním splátkového kalendáře, které vylučuje, aby jí bylo přiznáno osvobození dle § 414 odst. 1 IZ.

Nutno zdůraznit, že věřitel se nejen neúčastnil zvláštního přezkumného jednání, na kterém byla jeho přihlášená pohledávka přezkoumávána, ale ani poté, co soud změnil splátkový kalendář a zahrnul do něj jeho pohledávku, se nedomáhal po insolvenčním soudu žádného opatření tak, aby jeho pohledávka vzhledem k časovému posunu počátku jejího uspokojování byla uspokojena ve stejném poměru jako pohledávky ostatních nezajištěných věřitelů. Z obsahu spisu nevyplývá nic o tom, že dlužnice by neplnila své povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení ve smyslu § 412 odst. 1 IZ; to ostatně ze strany odvolatele není ani namítáno. Soud prvního stupně proto správně rozhodl podle § 414 odst. 1 IZ usnesením, kterým dlužnici osvobodil od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, jakož i dalších pohledávek, ke kterým se nepřihlíželo, a pohledávek věřitelů, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, jakož i pro pohledávky ručitelů a jiných osob, které měly vůči dlužnici pro tyto pohledávky právo postihu.

Odvolací soud se neztotožňuje s názorem odvolatele, že v dané situaci bylo třeba postupovat podle ustanovení § 415 insolvenčního zákona, protože úprava tohoto ustanovení se vztahuje na situace, kdy pohledávky všech nezajištěných věřitelů nebyly uspokojeny v minimálním poměru 30 %, případně v dohodnutém poměru, což není však tento případ. Proto není přiléhavý odkaz věřitele na závěry usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5.3.2014, sen. zn. 1 VSPH 386/2014.

Z důvodů shora uvedených odvolací soud postupoval podle ustanovení § 219 o.s.ř. a usnesení soudu prvního stupně ve výrocích VI. a VII. jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku a odvolateli se však též doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

Olomouc 30. listopadu 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu