3 VSOL 484/2016-B-24
KSOS 38 INS 9681/2011 3 VSOL 484/2016-B-24

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudkyň JUDr. Ivany Wontrobové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužnice Marcely anonymizovano , anonymizovano , bytem Bohumín, Nerudova 883, PSČ 735 81, o zrušení schváleného oddlužení, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 4.3.2016, č.j. KSOS 38 INS 9681/2011-B-19,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se z r u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ostravě usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, zrušil oddlužení dlužnice Marcely anonymizovano (výrok I.), na majetek dlužnice prohlásil konkurs (výrok II.), s tím, že konkurs bude veden jako nepatrný (výrok III.) a vyslovil, že účinky rozhodnutí o prohlášení konkursu nastávají okamžikem zveřejnění tohoto usnesení v insolvenčním rejstříku (výrok IV.).

V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že usnesením ze dne 15.7.2011, č.j. KSOS 38 INS 9681/2011A-5 rozhodl o úpadku dlužnice a povolil řešení jejího úpadku oddlužením, usnesením ze dne 11.10.2011, č.j. KSOS 38 INS 9681/2011-B-4 bylo schváleno oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře, které probíhá od listopadu 2011. Ze zprávy insolvenčního správce o plnění oddlužení ze dne 26.5.2015 bylo zjištěno, že dlužnice v období od listopadu 2011 do dubna 2015, to je za 42 měsíců, uhradila nezajištěným věřitelům podle splátkového kalendáře pouze 6,06 % jejich pohledávek, oddlužení je tedy plněno nedostatečně a vzniká dluh na odměně insolvenčního správce, tento dluh činil k dubnu 2015 11.315 Kč. Na den 6.8.2015 nařídil soud jednání v souladu s ustanovením § 418 odst. 4 insolvenčního zákona, k němuž předvolal insolvenčního správce a dlužnici. U tohoto jednání insolvenční správce doložil novou zprávu o plnění oddlužení ke dni 28.7.2015 a uvedl, že dlužnice předložila novou pracovní smlouvu na dobu určitou do 30.6.2016, ze které by bylo možno srážet 800 Kč, a dlužnice se zavázala hradit měsíčně minimálně 1.000 Kč jako mimořádnou splátku tak, že podle propočtů správce by tyto částky měly postačovat k tomu, aby věřitelé byli uspokojeni alespoň v rozsahu 30% výše jejich pohledávek. Dlužnice požádala, aby soud zatím nerušil schválené oddlužení, insolvenční správce doporučil vzhledem k novým skutečnostem vyhovět návrhu dlužnice. Soud proto žádosti dlužnice vyhověl s tím, že o dalším postupu ve věci bude rozhodnuto podle další zprávy insolvenčního správce o plnění oddlužení, přičemž dlužnici poučil v souladu s ustanovením § 418 insolvenčního zákona o možnosti zrušit schválené oddlužení. Ze zprávy insolvenčního správce o plnění oddlužení doručené soudu dne 22.12.2015 vyplývá, že dlužnice slibovaný mimořádný příjem pravidelně neposkytuje a z jejích příjmů lze srážet pouze sporadicky, očekávaná míra uspokojení věřitelů stále klesá a činí 7,58%, dluh na odměně insolvenčního správce se navýšil a k říjnu 2015 činí 11.864 Kč. Poté, co soud prvního stupně citoval ustanovení § 418 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), dovodil, že z důvodu nedostatečných příjmů dlužnice a neplnění slibovaného mimořádného příjmu je zřejmé, že oddlužení nemůže být v zákonem požadovaném rozsahu splněno a do budoucna nelze předpokládat, že by se příjmová situace dlužnice změnila. Podle soudu prvního stupně dlužnice rovněž neplní podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, protože dluží na odměně a hotových výdajích insolvenčního správce částku 11.864 Kč. Soud proto rozhodl o zrušení schváleného oddlužení podle ustanovení § 418 odst. 1 písm. b) IZ a současně rozhodl o způsobu řešení úpadku dlužnice konkursem.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání. Poukázala na to, že si hledala lépe placené zaměstnání, 12.10.2015 nastoupila pod pracovní agenturou Gesomont do firmy Viadrus, původní smlouva byla pouze do konce roku, protože se však situace na trhu práce zlepšila a jsou i další zakázky, je mezi pracovníky, s nimiž byla uzavřena nová pracovní smlouva od ledna 2016. V měsících září, říjen a listopad byla její finanční situace špatná, v říjnu zaslala 2.000 Kč. Od prosince 2015 se její situace začala lepšit, mzdu má podstatně vyšší. Z výplaty za listopad odešlo v prosinci na insolvenci 4.310 Kč, z výplaty za prosinec 3.020 Kč, z lednové výplaty 3.290 Kč a z únorové výplaty 3.762 Kč, proto se domnívala, že již nemusí zasílat nic navíc složenkou, neboť jí z výplaty bylo strháváno více než 800 Kč. K odvolání dlužnice připojila pracovní smlouvu uzavřenou se zaměstnavatelem GESOMONT s.r.o., IČO: 61946664 dne 4.1.2016, a výplatní lístky za měsíce listopad a prosinec 2015 a za leden a únor 2016.

Dne 1.1.2014 nabyl účinnosti zákon č. 294/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů. Podle Čl. II.-přechodného ustanovení uvedeného zákona, zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Podle ustanovení § 7 IZ, ve znění účinném od 1.1.2014, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, odvolací soud přezkoumal usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a odst. 5 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. d/ IZ), a dospěl k závěru, že usnesení soudu prvního stupně je třeba zrušit a vrátit věc tomuto soudu k dalšímu řízení.

Z obsahu spisu vyplývá, že Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 15.7.2011, č.j. KSOS 38 INS 9681/2011-A-5 zjistil úpadek dlužnice Marcely anonymizovano , insolvenčním správcem ustanovil Ing. Ivo Kotabu a povolil řešení úpadku dlužnice oddlužením. Usnesením ze dne 11.10.2011, č.j. KSOS 38 INS 9681/2011-B-4 schválil oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře, s tím, že oddlužení splátkovým kalendářem bude probíhat od listopadu 2011 do října 2016, případně po dobu kratší do úplného splacení pohledávek nezajištěných věřitelů. Insolvenční správce podával zprávy o plnění oddlužení, přičemž poté, co dne 5.6.2015 došla soudu zpráva o plnění oddlužení ze dne 26.5.2015 (v níž insolvenční správce současně navrhl předvolat dlužnici), nařídil soud jednání na den 6.8.2015, s tím, že jeho předmětem je projednání neplnění povinnosti dlužníka podle schváleného oddlužení podle § 418 odst. 4 IZ. Podle protokolu o jednání se dlužnice k jednání dostavila. Insolvenční správce předložil soudu aktualizovanou zprávu o plnění oddlužení ze dne 28.7.2015, a sdělil, že dlužnice má příjem na základě nově uzavřené pracovní smlouvy, z něhož by bylo možno srážet měsíčně částku 800 Kč, a že dlužnice se zavázala hradit měsíčně minimálně 1.000 Kč jako mimořádnou splátku. Dlužnici bylo dáno poučení podle ustanovení § 418 odst. 1 písm. a) a písm. b) IZ, a poté, co insolvenční správce navrhl, aby soud oddlužení ponechal prozatím v platnosti , vyhlásil soud prvního stupně usnesení, podle něhož schválené oddlužení se ponechává v platnosti . Dne 22.12.2015 došla soudu zpráva insolvenčního správce o plnění oddlužení za období od května 2015 do října 2015. Podle údajů uvedených v této zprávě byla dlužnice v pracovním poměru u společnosti GESOMONT, s.r.o. Opakovaně byla upozorněna na nedostačující výši očekávaného plnění, dluh vůči insolvenčnímu správci činil k říjnu 2015 11.864 Kč, očekávaná míra uspokojení činí 7,58%. Na tomto základě, aniž bylo nařízeno jednání, rozhodl soud prvního stupně odvoláním napadeným usnesením.

Podle ustanovení § 418 IZ, insolvenční soud schválené oddlužení zruší a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem, jestliže a) dlužník neplní podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, nebo b) se ukáže, že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit, nebo c) v důsledku zaviněného jednání vznikl dlužníku po schválení oddlužení peněžitý závazek po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, anebo d) to navrhne dlužník (odstavec 1). Insolvenční soud schválené oddlužení zruší a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem také tehdy, vyjdou-li po schválení oddlužení najevo okolnosti, na jejichž základě lze důvodně předpokládat, že oddlužením je sledován nepoctivý záměr (odstavec 3). Rozhodnutí podle odstavce 1 a 3 může insolvenční soud vydat, jen dokud nevezme na vědomí splnění oddlužení. Učiní tak po jednání, ke kterému předvolá dlužníka, insolvenčního správce, věřitelský výbor a věřitele, který zrušení oddlužení navrhl. Rozhodnutí podle odstavce 1 písm. a) až c) může insolvenční soud vydat i bez návrhu (odstavec 4). Proti rozhodnutí podle odstavce 1 a 3 mohou podat odvolání pouze osoby uvedené v odstavci 4 (odstavec 5).

Je třeba uvést, že trpí-li rozhodnutí soudu prvního stupně některou ze zmatečností, uvedených v ustanovení § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a) a písm. b) nebo odst. 3 o.s.ř., je odvolací soud povinen k této vadě vždy (i když nebyla v odvolání uplatněna) přihlédnout, aniž by se zabýval také tím, jaký měla (mohla mít) vliv na věcnou správnost rozhodnutí (srov. ustanovení § 212a odst. 5 o.s.ř.). Jde o tak zásadní vady, že rozhodnutí soudu prvního stupně, které je jimi postiženo, nemůže obstát. Tzv. zmatečnostní vada podle ustanovení § 229 odst. 3 o.s.ř. pak je vada spočívající v tom, že účastníkovi řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem.

Odnětím možnosti jednat před soudem se rozumí takový postup soudu, jímž znemožnil účastníkům řízení realizaci procesních práv, která mu občanský soudní řád přiznává (například právo účastnit se jednání, činit přednesy, navrhovat důkazy a podobně), přičemž není rozhodné, zda byla účastníku odňata možnost jednat před soudem prvního stupně nebo soudem odvolacím. O vadu podle ustanovení § 229 odst. 3 o.s.ř. jde přitom tehdy, jestliže šlo o postup nesprávný (uvažováno z hlediska zachování postupu soudu určeného zákonem nebo dalšími obecně závaznými právními předpisy) a jestliže se postup soudu projevil v průběhu řízení, to je v činnosti, která vydání konečného rozhodnutí předchází. Tak tomu je zejména tehdy, jestliže soud rozhodl bez nařízení jednání, přestože mělo být ve věci jednáno (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky uveřejněné pod č. 27/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu České republiky uveřejněné pod č. 49/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 5.4.2011 sp.zn. 20 Cdo 1822/2009, jež je veřejnosti dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu).

Ze shora citovaného ustanovení § 418 odst. 4 IZ vyplývá, že o zrušení schváleného oddlužení může insolvenční soud rozhodnout poté, co ve věci nařídí jednání a zajistí, aby se všechny dotčené subjekty k důvodům, pro které je o zrušení schváleného oddlužení uvažováno, mohly vyjádřit.

Především, pokud soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí zmiňuje, že v souladu s ustanovením § 418 odst. 4 IZ nařídil jednání , je nutno zdůraznit, že jednání nařídil na den 6.8.2015 se zřetelem na údaje uvedené ve zprávě insolvenčního správce o plnění oddlužení z května 2015, pro něž bylo zvažováno zrušení schváleného oddlužení, přičemž výsledkem tohoto jednání-na základě skutečností, které u jednání vyšly najevo-bylo to, že schválené oddlužení ponechal soud prvního stupně v platnosti , tedy jinak řečeno-důvody pro zrušení schváleného oddlužení neshledal. Pokud následně předložil insolvenční správce zprávu o plnění oddlužení za další období-do října 2015-z níž se podávaly údaje, pro které bylo znovu uvažováno o zrušení schváleného oddlužení, mohl soud prvního stupně rozhodnout o zrušení schváleného oddlužení teprve poté, co by nařídil (další) jednání, k němuž by předvolal insolvenčního správce a dlužnici, umožnil jim ve věci se vyjádřit a dlužnici by umožnil reagovat na správcem uváděné skutečnosti.

Jestliže tak v přezkoumávané věci soud prvního stupně neučinil a o zrušení schváleného oddlužení rozhodl (až 4.3.2016) bez nařízení jednání, přestože mělo být ve věci jednáno, zatížil řízení vadou podle ustanovení § 229 odst. 3 o.s.ř.

Vzhledem k tomu, že, jak shora vyloženo, tzv. zmatečnostní vada podle ustanovení § 229 odst. 3 o.s.ř. je vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, odvolací soud, aniž přezkoumával správnost závěru soudu prvního stupně o splnění předpokladů pro zrušení schváleného oddlužení, postupoval podle ustanovení § 219a odst. 1 písm. a) o.s.ř., usnesení soudu prvního stupně zrušil a podle ustanovení § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; insolvenčnímu správci a dlužnici se však doručuje i zvláštním způsobem.

Olomouc 13. května 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová v.r. Petra Šlajsová předsedkyně senátu