3 VSOL 484/2013-A-24
KSBR 31 INS 13913/2012 3 VSOL 484/2013-A-24

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Věry Vyhlídalové v insolvenční věci dlužníka Bohumila anonymizovano , anonymizovano , bytem Korytňanská 298, 687 65 Strání, o insolvenčním návrhu dlužníka, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2.5.2013 č.j. KSBR 31 INS 13913/2012-A--18,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně s e p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně zastavil insolvenční řízení. V důvodech usnesení uvedl, že dlužník se insolvenčním návrhem ze dne 23.5.2012 domáhal zjištění úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Usnesením ze dne 31.8.2012 vyzval soud prvního stupně dlužníka, aby ve lhůtě 3 dnů od právní moci zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, neboť dlužník nesplňoval podmínky pro povolení oddlužení a jeho úpadek lze řešit pouze konkursem. Usnesení nabylo právní moci dne 26.3.2013. Vzhledem k tomu, že dlužník zálohu na náklady insolvenčního řízení nezaplatil, postupoval soud prvního stupně dle ustanovení § 108 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v platném znění (dále jen IZ ) a řízení zastavil.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. V něm namítl, že požadovanou částku nemá a musel by si na ni půjčit. Navrhl zrušení napadeného usnesení.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 IZ, se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou a včas, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212 a § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž by ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle ustanovení § 108 odst. 1, věta první IZ, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Dle odstavce 2, insolvenční soud může určit výši zálohy až do částky 50.000,-Kč. Dle odstavce 3, nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

V přezkoumávané věci se dlužník insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení domáhal zjištění úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Výše jeho nezajištěných závazků činí 1.619.091 Kč, čistá mzda dosahuje výše 19.122 Kč měsíčně a má stanoveno výživné ve výši 3.500 Kč. Dále z obsahu spisu plyne, že soud prvního stupně usnesením č. j. KSBR 31 INS 13913/2012-A-10 ze dne 31.5.2012 uložil dlužníkovi, aby ve lhůtě 3 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč, neboť dospěl k závěru, že dlužník by nebyl schopen uhradit nezajištěným věřitelům alespoň 30 % jejich pohledávek (§ 395 odst. 1 písm. b/ IZ). Současně dlužníka poučil, že nezaplatí-li zálohu ve stanovené lhůtě, může soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit. Z podnětu dlužníkem podaného odvolání přezkoumal usnesení o uložení povinnosti k úhradě zálohy Vrchní soud v Olomouci, který je svým usnesením č. j. KSBR 31 INS 13913/2012, 3 VSOL 128/2013-A-16 ze dne 26.3.2013 potvrdil. Usnesení soudu prvního stupně nabylo právní moci dne 26.3.2013 a lhůta k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení uplynula dne 29.3.2013.

Za situace, kdy byla dlužníkovi pravomocně uložena povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, je pro posouzení věcné správnosti napadeného usnesení rozhodující především to, zda dlužník jako insolvenční navrhovatel zálohu na náklady insolvenčního řízení zaplatil, či nikoliv. Skutečnost, že dlužník zálohu na náklady insolvenčního řízení nezaplatil (a to ani v průběhu tohoto odvolacího řízení), zcela nepochybně plyne z obsahu spisu a dlužník ji nezpochybňuje.

Odvolací námitka dlužníka, že na úhradu zálohy nemá prostředky je nedůvodná. Nadto se v dané fázi insolvenčního řízení jedná o námitku bezpředmětnou, neboť jejich řešení nemůže ovlivnit správnost usnesení, jímž bylo zastaveno insolvenční řízení pro nezaplacení zálohy.

Protože dlužník zálohu na náklady insolvenčního řízení neuhradil, je napadené usnesení o zastavení řízení dle ustanovení § 108 odst. 3 IZ věcně správné a jako takové bylo odvolacím soudem podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrzeno.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e odvolání přípustné, ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené usnesení odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkovi se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

V Olomouci dne 25. června 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu