3 VSOL 480/2014-A-20
KSOL 16 INS 24832/2013 3 VSOL 480/2014-A-20

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudců JUDr. Jaroslava Hikla a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníka Ing. Jaroslava anonymizovano , anonymizovano , bytem Olomouc, Komenského 925/21, PSČ 779 00, korespondenční adresa: Olomouc, Albertova 785, PSČ 779 00, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě-pobočka v Olomouci ze dne 10.3.2014, č.j. KSOL 16 INS 24832/2013-A-12,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se m ě n í tak, že dlužníkovi se povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč neukládá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ostravě-pobočka v Olomouci usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, uložil dlužníkovi, aby ve lhůtě sedmi dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatil na blíže označený účet soudu zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně nejprve konstatoval, že insolvenční řízení bylo zahájeno insolvenčním návrhem dlužníka spojeným s návrhem na povolení oddlužení, který byl soudu prvního stupně doručen dne 6.9.2013. Z podnětu Ing. Jiřího Mikuly (věřitele dlužníka) ze dne 23.12.2013 se soud prvního stupně zabýval tím, zda dlužník návrhem na povolení oddlužení nesleduje nepoctivý záměr ve smyslu § 395 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona. V této souvislosti vyšel z údajů, uvedených (k výzvě soudu) dlužníkem o tom, že dlužník se svou manželkou (jako převodci) uzavřeli dne 8.12.2011 s Václavem Hanouskem (jako nabyvatelem) smlouvu o převodu členských práv a povinností v bytovém družstvu Domus Olomouc za úplatu dohodnutou ve výši 1.590.000 Kč. Uvedenou částku obdržel dlužník a jeho manželka k lednu 2012. Jak soud prvního stupně dále uvedl, z úřední činnosti je mu také známo, že dlužník již dříve, dne 23.7.2013, podal insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, řízení bylo vedeno pod sp.zn. KSOL 16 INS 20531/2013, a přílohou tohoto návrhu byla i darovací smlouva, uzavřená mezi dlužníkem jako obdarovaným a dárkyní Bc. Zdeňkou Rádkovou, dcerou dlužníka, již ke dni 22.7.2012, podle které se dárkyně zavazuje poskytovat dlužníkovi pro účely oddlužení po dobu pěti let finanční částku ve výši 400 Kč měsíčně. Je tedy zřejmé-jak soud prvního stupně pokračoval-že úmysl dlužníka podat insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení vznikl nejpozději v červenci 2012, ačkoliv byl podán až k červenci 2013, a následující insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení byl podán k září 2013. Dlužník tedy fakticky necelých sedm měsíců před nejpozději vzniklým úmyslem podat insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení disponoval (spolu s manželkou) finančními prostředky ve výši 1.590.000 Kč, jež by pokryly dluhy dlužníka ve stoprocentní výši. Dluhy dlužníka ve výši 817.279 Kč pocházejí z doby před převodem členských práv k bytu, tedy v době převodu těchto práv existovaly. Navíc dlužník převod členských práv a povinností k bytu ve svém insolvenčním návrhu vůbec nezmínil. Na základě uvedených skutečností dospěl soud prvního stupně k závěru, že dlužník návrhem na povolení oddlužení sledoval nepoctivý záměr ve smyslu ustanovení § 395 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona, čehož následkem je zamítnutí návrhu na povolení oddlužení prohlášení konkursu na jeho majetek (§ 396 insolvenčního zákon). Poté, co vysvětlil smysl a účel zálohy na náklady insolvenčního řízení, soud prvního stupně uložil dlužníkovi podle § 108 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč, s přihlédnutím k tomu, že minimální odměna insolvenčního správce podle § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb. při konkursu činí 45.000 Kč a v průběhu konkursního řízení lze očekávat vznik dalších nákladů spojených s konkursem, např. hotové výdaje správce aj.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Potvrdil, že v roce 2011 převedl vlastnické právo k bytu na ul. Trnkova 581/26 v Olomouci-Nové Sady za částku 1.590.000 Kč, a potvrdil, že nezajištěné závazky, které existovaly již v době prodeje , neuhradil, neboť při jejich předčasném splacení by byla dlužná částka navýšena o poplatky. Proto se rozhodl, že závazky bude hradit po splátkách ze získaných prostředků. Závazky hradil v pravidelných splátkách až do roku 2013, kdy zjistil, že z této částky již nezůstalo nic. Poněvadž jejich (dlužníka a jeho manželky) příjmy byly nižší než měsíční náklady, začali mít problém řádným hrazením závazků. Odvolatel dále uvedl, že první návrh na povolení oddlužení začal psát 16.7.2013, dne 19.7.2013 byl na České poště ověřit pravost podpisů, a vzhledem k tomu, že jeho příjmy byly s ohledem na výši nezajištěných závazků nedostatečné, sepsal s dcerou Zdeňkou Rádkovou darovací smlouvu dne 22.7.2013 a zkompletovaný návrh dne 23.7.2013 podal ke Krajskému soudu v Ostravě -pobočka v Olomouci. Při sepisování darovací smlouvy došlo k překlepu z 22.7.2013 na 22.7.2012 . V uvedeném návrhu však nebyly závazky dostatečně popsány, proto byl dne 12.8.2013 odmítnut. Druhý návrh na povolení oddlužení, doplněný o chybějící informace , podal ke Krajskému soudu v Ostravě-pobočka v Olomouci dne 6.9.2013, a k tomuto návrhu připojil i darovací smlouvu ze dne 22.7.2013. Odvolatel poukázal na to, že v jednotlivých návrzích na povolení oddlužení se vždy zmínil o aktuálních pohledávkách i majetku. To, že je třeba uvádět i skutečnosti, které jsou neaktuálního charakteru, mu známo nebylo, proto v návrhu neuvedl seznam majetku, který vlastnil dříve. Odvolatel navrhl, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se záloha na náklady insolvenčního řízení nestanoví.

Dne 1.1.2014 nabyl účinnosti zákon č. 294/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů. Podle Čl. II.-přechodného ustanovení uvedeného zákona, zákon č. 182/2006 Sb. ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení a řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka je důvodné.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dlužník podal insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře na předepsaném formuláři, který byl soudu prvního stupně doručen dne 6.9.2013. V bodě 06 návrhu uvedl, že má 13 věřitelů a 19 nezajištěných závazků v celkové výši 934.528 Kč, splatných v období od 11/2012 až 8/2013, přičemž své závazky není schopen hradit v plné výši, řádně a včas. Dále uvedl, že jeho aktuální čisté příjmy za poslední tři měsíce jsou ve výši 15.819,6 Kč měsíčně, má vyživovací povinnost ke své manželce. Další příjem bude mít z poskytnutého daru ve výši 800 Kč měsíčně, takže za pět let trvání oddlužení bude schopen uhradit minimálně 30% pohledávek nezajištěných věřitelů. K návrhu dlužník připojil-mimo jiné-seznam majetku a seznam závazků, obsahující podepsané prohlášení o jejich úplnosti a správnosti. Na základě výzvy soudu prvního stupně v usnesení ze dne 29.10 2013, č.j. KSOL 16 INS 24832/2013-A-4 dlužník doplnil insolvenční návrh s tím, že již několik let na svůj živnostenský list nevykazuje žádnou činnost, nemá žádné příjmy z podnikání, dlouhodobě pracuje jako zaměstnanec na pracovní smlouvu a opomněl živnost pozastavit. Toto učinil neprodleně po upozornění soudu. Současně požádal dne 13.11.2013 o zrušení funkce odpovědného zástupce ve společnosti Tibas alfa spol. s r.o., neboť společnost je několik let neaktivní a nevykazuje žádné příjmy. K doplnění návrhu připojil žádosti ze dne 13.11.2013 o zrušení funkce odpovědného zástupce adresované s.r.o. Tibas alfa a vyrozumění Magistrátu města Olomouce ze dne 11.11.2013 o přerušení provozování živnosti dlužníka od 11.11.2013 do 31.12.2099. Dne 23.12.2013 bylo soudu prvního stupně doručeno podání Ing. Jiřího Mikuly, v němž soudu (mimo jiné) sdělil, že je věřitelem ze směnky vystavené dlužníkem 24.11.2010 na částku 378.000 Kč, splatné 24.11.2012, na niž mu byla dne 7.12.2012 zaplacena pouze částka 64.000 Kč. Dále uvedl, že dlužník Ing. Jaroslav Rádek prodal na základě smlouvy o převodu ze dne 8.12.2011 bytovou jednotku na adrese Trnkova 581/26, Olomouc-Nové Sady za cenu 1.590.000 Kč s tím, že byť by tato částka by stačila k úhradě všech dluhů, které dlužník má, dlužník peníze k umoření dluhu nepoužil. Ze strany dlužníka se tak jednalo o právní úkony úmyslně zkracující věřitele, o čemž svědčí i listina dlužníkem doložená-darovací smlouva uzavřená mezi Bc. Zdeňkou Radkovou a dlužníkem ze dne 22.7.2012, kterou se dárkyně zavázala darovat po dobu pěti let dlužníkovi částku 400 Kč měsíčně za účelem pokrytí měsíční splátky oddlužení. K následné výzvě soudu prvního stupně v usnesení ze dne 20.1.2014, č.j. KSOL 16 INS 24832/2013-A-9 dlužník ve svém podání, doručeném soudu 13.2.2014, sdělil, že vlastnické právo k bytu na ulici Trnkova 581/26, Olomouc -Nové Sady převedl v prosinci 2011 za cenu 1.590.000 Kč, hlavními důvody převodu bylo řešení tíživé finanční situace rodiny pro dlouhodobě nízké příjmy dlužníka a jeho manželky, která je v invalidním důchodu. Dále uvedl, že prostředky z prodeje bytu byly použity na postupné splácení závazků a pokrytí nákladů se stěhováním a běžných životních nákladů. Dluhy 1 až 8, 10, 11, 14 až 16 návrhu na povolení oddlužení pochází z doby před převodem. Po převodu byly dluhy průběžně spláceny a dluhy č. 12, 13 a 17 vznikly po převodu, byly spláceny a po vyčerpání finančních prostředků zůstaly neuhrazeny. Dluhy vůči Vojenské zdravotní pojišťovně, Sociální správě a Finančnímu úřadu plánoval uhradit jednorázově, k čemuž však pro rychlý úbytek finančních prostředků a pro nezaměstnanost nedošlo. K podání dlužník připojil smlouvu o převodu členských práv a povinností uzavřenou dne 8.11.2011 a další listiny. Na tomto základě rozhodl soud prvního stupně napadeným usnesením.

Podle ustanovení § 108 odst. 1 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Podle odstavce 2 citovaného zákonného ustanovení, výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně.

S ohledem na údaje uvedené dlužníkem v insolvenčním návrhu (a v podáních, doručených soudu prvního stupně dne 18.11.2013, 13.12.2013 a 13.2.2014), lze předběžně uzavřít, že dlužník se nachází v úpadku, neboť má více věřitelů (nejméně dva) s peněžitými závazky po dobu delší než 30 dnů po lhůtě splatnosti, které není schopen plnit, neboť je neplní po dobu delší než tři měsíce po lhůtě splatnosti.

Uložení povinnosti zaplatit zálohu dlužníkovi, který podal insolvenční návrh, je odůvodněno zejména v případech, kdy podle předběžného závěru insolvenčního soudu bude úpadek dlužníka řešen konkursem a struktura dlužníkova majetku je taková, že po rozhodnutí o úpadku nebudou v majetkové podstatě dostatečné pohotové peněžní prostředky k zajištění činnosti insolvenčního správce, případně ani nebude zřejmé, zda majetek dlužníka postačuje k úhradě nákladů konkursu. V konkursu-na rozdíl od oddlužení plněním splátkového kalendáře-totiž nejsou náklady řízení hrazeny postupně, ale vznikají ve větší míře krátce po rozhodnutí o úpadku a hradí se právě z majetkové podstaty. Z tohoto důvodu je-z hlediska závěru soudu prvního stupně o nutnosti uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení-určující posouzení správnosti jeho předběžného závěru o tom, že dlužníkovi nebude povoleno oddlužení.

Podle ustanovení § 395 odst. 1 písm. a) IZ, insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že jím je sledován nepoctivý záměr.

Ustanovení § 395 odst. 1 písm. a) IZ patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, tj. k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem, a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého předem neomezeného okruhu okolností. Závěr, že dlužník sleduje podáním návrhu na povolení oddlužení nepoctivý záměr, bude vždy závislý na posouzení konkrétních okolností, jež vyjdou najevo v rámci daného insolvenčního řízení. Nepoctivost dlužníkova záměru při podání návrhu na povolení oddlužení lze dovozovat z různých jednání dlužníka, může jít například o jednání směřující k poškozování věřitelů (byť nesankcionována normami trestního práva) v době před zahájením insolvenčního řízení, zatajování skutečností, týkajících se majetkových poměrů dlužníka, apod. (srov. závěry v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28.7.2011, sen. zn. 29 NSČR 14/2009, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 14/2012).

V usnesení ze dne 28.3.2012, sen. zn. 29 NSČR 32/2011 (jež je uveřejněno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 112/2012) Nejvyšší soud dále vyložil, že posouzení, zda dlužník (ne)sleduje podáním návrhu na oddlužení nepoctivý záměr, je logicky navázáno na hodnocení skutečností, které se udály v určitém časovém rámci, zpravidla před zahájením insolvenčního řízení. Přitom je třeba mít na paměti, že o způsob řešení typově žádají i osoby, které si úpadkovou situaci (nebo hrozící úpadek) přivodily do jisté míry lehkomyslným, marnotratným nebo obecně málo zodpovědných přístupem ke svým majetkovým záležitostem (například tzv. řetězením úvěrů a půjček), ale v určité fázi života (zpravidla časově úzce propojené dobou zahájení insolvenčního řízení) se rozhodly tento přístup změnit a své ekonomické potíže řešit smysluplnou cestou v insolvenčním řízení.

V přezkoumávané věci dovozuje soud prvního stupně-jak se z odůvodnění jeho rozhodnutí podává-nepoctivost dlužníkova záměru při podání návrhu na povolení oddlužení z té skutečnosti, že na základě smlouvy ze dne 8.12.2011 dlužník (resp. dlužník a jeho manželka) převedli členská práva a povinnosti v bytovém družstvu za úplatu ve výši 1.590.000 Kč s tím, že takto získané finanční prostředky by pokryly dluhy dlužníka ve 100% výši, nebylo však zjištěno, že by v té době existující závazky (v době před převodem členských práv a povinností ve výši 817.279 Kč) byly uhrazeny, přičemž dlužník uvedený převod ve svém insolvenčním návrhu nezmínil.

Je třeba především uvést, že smlouva o převodu členských práv a povinností v bytovém družstvu byla uzavřena již dne 8.12.2011, to je více jak 18 měsíců před podáním prvního insolvenčního návrhu dlužníka spojeného s návrhem na povolení oddlužení (návrh podán u soudu dne 23.7.2013, řízení vedeno pod sp. zn. KSOL 16 INS 20531/2013), který byl pro vady podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ odmítnut (usnesením ze dne 12.8.2013, č.j. KSOL 16 INS 20531/2013-A-4), a více jak 20 měsíců před podáním návrhu, jímž bylo zahájeno řízení v této věci.

Úvahy soudu prvního stupně, že úmysl dlužníka podat insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení vznikl nejpozději v červenci 2012, jsou nepřípadné zvláště za situace, kdy se odvíjejí toliko od údaje, uvedeného v darovací smlouvě, připojené (mimo jiné) jako příloha prvního insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení. Tato smlouva je sice opatřena datem 22.7. 2012 , nicméně, jak odvolatel vysvětlil a jak je zcela zřejmé v kontextu s údaji uvedenými v návrhu (návrh je datován dne 16.7.2013, podpis dlužníka v návrhu ověřen dne 19.7.2013, návrh soudu došel dne 23.7.2013), jednalo se toliko o písařskou chybu, a smlouva byla uzavřena dne 22.7.2013.

Jak odvolatel také vysvětlil, částku 1.590.000 Kč, získanou za převod členských práv a povinností v bytovém družstvu, použil na splácení v té době již splatných závazků, to je tedy těch závazků, které-jak soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí uvádí- pochází z doby před převodem členských práv a povinností. Z insolvenčního návrhu a k němu připojených listin plyne,

že závazek dlužníka vůči věřiteli Ing. Jiřímu Mikulovi (ze směnky, vystavené dne 24.11.2010) se stal splatný až následně, 24.11.2012, závazek vůči věřiteli Beck Czech a závazek vůči věřiteli finančnímu úřadu (daň z převodu nemovitosti) se staly splatnými v lednu 2013, a ostatní dlužníkem označené závazky se staly splatnými v období od května do srpna 2013.

Vzhledem k tomu, že v době podání (prvního) insolvenčního návrhu byly finanční prostředky, získané převodem členských práv a povinností v bytovém družstvu na úhradu stávajících splatných závazků již zcela vyčerpány (ostatně proto dlužník insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení podal), nebylo důvodu v návrhu údaj o uzavření smlouvy o převodu členských práv a povinností v bytovém družstvu uvádět.

Předběžný závěr soudu prvního stupně o tom, že je dán důvod pro zamítnutí návrhu na povolení oddlužení, neboť není naplněn požadavek dlužníkova poctivého záměru při podání návrhu na povolení oddlužení ve smyslu ustanovení § 395 odst. 1 písm. a) IZ, tudíž neobstojí. V důsledku toho je závěr soudu prvního stupně, že úpadek dlužníka bude třeba řešit konkursem (§ 396 IZ), předčasný a uložení povinnosti dlužníkovi zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení založené pouze na tomto závěru nesprávné.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud postupoval podle ustanovení § 220 odst. 1 o.s.ř. a usnesení soudu prvního stupně změnil tak, jak je uvedeno ve výroku rozhodnutí.

V dalším řízení se soud prvního stupně bude zabývat otázkou, zda jsou splněny další zákonné podmínky pro povolení oddlužení.

Dospěje-li k závěru, že může bez zbytečného odkladu rozhodnout tak, že vydá rozhodnutí o úpadku dlužníka, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení, důvod k ukládání zálohy na náklady insolvenčního řízení není za tohoto stavu dán (srov. ustanovení § 108 odst. 1 IZ).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkovi se však doručuje zvláštním způsobem.

Olomouc 6. října 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová , v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu