3 VSOL 477/2013-A-13
KSBR 26 INS 10510/2013 3 VSOL 477/2013-A-13

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Ivany Waltrové v insolvenční věci dlužníka Štefana anonymizovano , anonymizovano , bytem U Rybníka 345, 691 85 Dolní Dunajovice, o insolvenčním návrhu dlužníka, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2.5.2013 č.j. KSBR 26 INS 10510/2013-A-5,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně s e p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně uložil dlužníkovi, aby ve lhůtě 5 dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

V důvodech usnesení uvedl, že dne 16.4.2013 byl soudu prvního stupně doručen insolvenční návrh dlužníka. V návrhu dlužník tvrdil, že má nezajištěné závazky ve výši 413.699 Kč, má vyživovací povinnost k jednomu dítěti, pobírá čistou mzdu ve výši 12.371 Kč a jeho majetek je představován vybavením domácnosti. Jak soud prvního stupně z předběžné kalkulace splátek věřitelům zjistil, z čisté mzdy dlužníka lze za 5 let trvání oddlužení srazit částku 130.920 Kč. Rovněž společně s dlužníkem si podala návrh na povolení oddlužení i jeho manželka, přičemž manželka uvedla, že má nezajištěné závazky ve výši 167.088 Kč a pobírá invalidní důchod ve výši 5.623 Kč, přičemž z jejího důchodu nelze provádět žádné srážky po účely oddlužení. Podle soudu prvního stupně by dlužník nebyl schopen uhradit věřitelům 30 % jejich pohledávek, přičemž pokud by spojil návrhy obou manželů ke společnému řízení, činily by jejich závazky celkem 580.787 Kč, a rovněž by nedošlo k uhrazení alespoň 30 % pohledávek věřitelů. S ohledem na nemajetnost dlužníka není možné řešit oddlužení ani zpeněžením majetkové podstaty. Soud prvního stupně proto dospěl k závěru, že dlužník sám a ani společně s manželkou nesplňuje podmínky pro povolení oddlužení a tato skutečnost je důvodem pro zamítnutí návrhu na povolení oddlužení a prohlášení konkursu na majetek dlužníka. Vzhledem k nemajetnosti dlužníka by však výtěžek zpeněžení majetkové podstaty nepostačoval ani k úhradě nákladů konkursu, které představují především odměnu insolvenčního správce, která činí nejméně 45.000 Kč. Záloha na náklady insolvenčního řízení v tomto případě by sloužila k zajištění odměny a hotových výdajů správce. Soud prvního stupně proto postupoval dle ustanovení § 108 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v platném znění (dále jen IZ ) a uložil dlužníkovi zálohu na náklady insolvenčního řízení v maximální výši.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. V něm vyslovil svůj nesouhlas s výší uložené zálohy na náklady insolvenčního řízení a dále předložil darovací smlouvu uzavřenou s Kateřinou Děnešovou, která se zavázala poskytovat dlužníkovi finanční dar ve výši 4.000 Kč měsíčně.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Z obsahu spisu vyplývá, že dlužník se insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení domáhal rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. V návrhu tvrdil, že má dva věřitele, vůči kterým má závazky ve výši 413.699 Kč, jeho příjem je ve výši 12.371 Kč a má vyživovací povinnost ke své manželce a jednomu dítěti. Jeho majetek je tvořen obvyklým vybavením domácnosti. V odvolacím řízení dlužník předložil darovací smlouvu uzavřenou dne 15.5.2013 s Kateřinou Děnešovou, která se zavázala poskytovat dlužníkovi částku ve výši 4.000 Kč měsíčně po dobu 60 měsíců.

Podle ustanovení § 108 odst. 1 a 2 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Podle ustanovení § 395 odst. 1 IZ, insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že a) jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Při hodnocení schopnosti dlužníka vyhovět podmínkám pro povolení řešení jeho úpadku oddlužením je insolvenční soud vázán ustanovením § 398 odst. 3 věty první IZ a při úvaze, zda je dlužník schopen splnit požadavek stanovený v ustanovení § 395 odst. 1 písm. b) IZ, musí vycházet z výše splátek odpovídající částkám, které by mohly být v rámci výkonu rozhodnutí či exekuce sráženy z dlužníkova pracovního příjmu k uspokojení přednostních pohledávek (dle § 279 odst. 1 o.s.ř. se z čisté mzdy, která zbývá dlužníkovi po odečtení základní nepostižitelné částky a která se zaokrouhlí směrem dolů na částku dělitelnou třemi a vyjádří se v celých korunách, srážejí dvě třetiny, třetí třetina zůstává dlužníkovi k volné dispozici).

V přezkoumávané věci dlužník doložil, že jeho příjem je výši 12.371 Kč měsíčně. Z tohoto příjmu by mohlo být pro účely plnění splátkového kalendáře při oddlužení měsíčně sráženo 2.182 Kč. V průběhu trvání oddlužení (po dobu pěti let) by dlužník mohl uhradit celkem 65.580 Kč. Dále je nutno zohlednit, že při oddlužení plněním splátkového kalendáře činí za každý započatý kalendářní měsíc odměna insolvenčního správce 750 Kč a náhrada jeho hotových výdajů 150 Kč. Celkem se jedná o částku 900 Kč měsíčně (s daní z přidané hodnoty 1.089 Kč), která současně představuje pohledávku za majetkovou podstatou dle ustanovení § 168 IZ. Byť dlužník současně s odvoláním předložil darovací smlouvu na částku 4.000 Kč, nelze k této smlouvě přihlížet. Jak odvolací soud zjistil, vůči dárkyni Kateřině Děnešové je vedeno insolvenční řízení (KSBR 44 INS 26010/2012) a dne 22.1.2013 jí bylo schváleno oddlužení plněním splátkového kalendáře. Navíc z vyjádření insolvenčního správce dlužnice Kateřiny Děnešové, doručené odvolacímu soudu dne 1.7.2013 vyplynulo, že u jmenované se změnily okolnosti, pročež darovací smlouva bude zrušena dohodou stran a její závazek poskytovat dar již dán nebude. Z těchto zjištění nepochybně vyplývá, že dlužníkovi, jehož nezajištěné závazky představují 413.699 Kč, nemůže být povoleno oddlužení formou splátkového kalendáře, neboť ze svého příjmu nebude schopen v zákonem stanovené lhůtě pěti let a při zákonem určené výši splátek uhradit alespoň 30 % pohledávek nezajištěných věřitelů. Rovněž tak nelze spojit insolvenční řízení dlužníka s řízením jeho manželky. Dlužník v insolvenčním návrhu nenavrhl spojení ke společnému řízení s manželkou, jejíž řízení je vedeno pod sp.zn. KSBR 26 INS 10511/2013. Ale i kdyby byla insolvenční řízení dlužníka a jeho manželky spojena, i v tomto případě by nedošlo k minimálnímu 30 % uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů. Příjem manželky dlužníka je představován invalidním důchodem ve výši 5.623 Kč, přičemž z tohoto příjmu nelze srážet ničeho. Společné závazky by pak činily 580.787 Kč, a ani v tomto případě by ze strany dlužníka nedošlo k úhradě minimálních 30 % pohledávek nezajištěných věřitelů. Proto je správný závěr soudu prvního stupně, že dlužník nesplňuje podmínky pro povolení oddlužení. Do úvahy nepřipadá ani oddlužení formou zpeněžení majetkové podstaty (či kombinace obou forem oddlužení), neboť jediným majetkem dlužníka je pouze obvyklé vybavení domácnosti, u něhož lze předpokládat pouze nepatrný výnos zpeněžení.

Za tohoto stavu věci, kdy se jeví pravděpodobným zamítnutí návrhu na povolení oddlužení dle ustanovení § 395 odst. 1 písm. b) IZ a prohlášení konkursu na majetek dlužníka, je požadavek soudu prvního stupně na složení zálohy na náklady insolvenčního řízení důvodným. Smyslem zálohy je umožnit činnost insolvenčního správce již od počátku jeho ustavení do funkce, složená záloha správci umožní uhradit náklady vzniklé při zjišťování majetku dlužníka, případně jiných osob, který by též mohl náležet do majetkové podstaty dlužníka.

Soud prvního stupně správně stanovil i výši zálohy na náklady insolvenčního řízení. Kromě již výše uvedeného účelu slouží záloha i jako záruka úhrady odměny a hotových výdajů správce, není-li možno tyto nároky uspokojit z majetkové podstaty. Při způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem činí pouze odměna insolvenčního správce minimálně 45.000 Kč dle § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů. Dále insolvenčnímu správci náleží v souvislosti s výkonem jeho činnosti i náhrada hotových výdajů, tj. cestovních nákladů, poštovného, telekomunikačních poplatků a ostatních hotových výdajů (§ 7 téže vyhlášky).

Důvodem pro neuložení povinnosti k zaplacení zálohy nemůže být skutečnost, že dlužník nemá dostatek finančních prostředků k její úhradě.

Ze všech výše uvedených důvodů je napadené usnesení soudu prvního stupně věcně správné a odvolací soud jej proto podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené usnesení odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkovi se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

V Olomouci dne 30. července 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu