3 VSOL 473/2016-A-11
KSBR 24 INS 1206/2016 3 VSOL 473/2016-A-11

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužnice Evy anonymizovano , anonymizovano , bytem ve Vyškově, Tyršova 142/29, PSČ 682 01, o insolvenčním návrhu dlužnice spojeném s návrhem na povolení oddlužení, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. ledna 2016, č. j. KSBR 24 INS 1206/2016-A-4,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně odmítl insolvenční návrh dlužnice. V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že dlužnice v rámci popisu rozhodujících skutečností osvědčujících její úpadek v insolvenčním návrhu uvedla, že má vůči třem věřitelům, které v návrhu označila, tři peněžité závazky ve výši 251.000 Kč, které jsou více jak 30 dnů po lhůtě splatnosti, přičemž ohledně jejího závazku je vedeno exekuční řízení. Z insolvenčního návrhu lze dovodit první znak úpadku, a to mnohost věřitelů, další dva znaky úpadku, tedy existence alespoň dvou závazků po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a neschopnost dlužnice tyto závazky hradit, z návrhu dovodit nelze. Z tvrzení dlužnice není možné zjistit, kdy nastala splatnost jednotlivých jejích závazků, popř. splatnost neuhrazených splátek závazků; konkrétní údaje o splatnosti závazků nelze nahrazovat obecným tvrzením, že všechny závazky jsou více než 30 dnů po lhůtě splatnosti. V návrhu dále chybí jakékoli tvrzení o platební neschopnosti dlužnice (třetí znak úpadku). Z insolvenčního návrhu nelze dovodit žádnou ze zákonných domněnek stanovenou v § 3 odst. 2 insolvenčního zákona. Uvedené nedostatky způsobují vadnost insolvenčního návrhu a brání pokračování v řízení.

Insolvenční zákon přitom vylučuje použití ustanovení § 43 o.s.ř. pro odstraňování chybějících náležitostí insolvenčního návrhu prostřednictvím výzvy.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice včasné odvolání, v němž namítala, že v návrhu uvedla veškeré informace nutné pro zjištění úpadku. Uvedla, že má 3 závazky u 3 věřitelů, kdy jeden ze závazků je již vykonatelný a jeho výkon je prováděn v rámci exekuce. Má za to, že je splněna podmínka mnohosti věřitelů a rovněž lze dovodit z výkonu exekuce, že je splněna i podmínka závazku po dobu delší 30 dnů po splatnosti. Z její strany byla rovněž splněna podmínka platební neschopnosti, neboť zastavila platby podstatné části svých peněžitých závazků. Navrhuje proto, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil k novému projednání.

Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání dlužnice důvodné není.

V přezkoumávané věci bylo insolvenční řízení zahájeno insolvenčním návrhem dlužnice spojeným s návrhem na povolení oddlužení, v němž dlužnice uvedla, že má celkem 3 věřitele, vůči kterým má 3 závazky ve výši 251.000 Kč. Tvrdí, že všechny závazky jsou více než 30 dnů po splatnosti, jeden z nich je již vykonatelný a z toho důvodu se domnívá, že je v úpadku a splňuje podmínky pro oddlužení. Přímo v insolvenčním návrhu dlužnice popsala své věřitele a u každého z nich uvedla výši svého závazku, přičemž podrobněji rozebrala skutečnosti, které vedly k jejímu úpadku, a dále uvedla tvrzení vztahující se k návrhu na povolení oddlužení. Jako povinné přílohy podle ustanovení § 104 odst. 1 IZ dlužnice předložila seznam svého majetku, dále seznam zaměstnanců a seznam svých závazků; v seznamu závazků, o němž prohlásila, že je správný a úplný, dlužnice označila 3 své věřitele, uvedla výši závazku vůči jednotlivým věřitelům, právní důvod závazku, a to zda se jedná o závazek vykonatelný či nevykonatelný s tím, že u všech závazků uvedla, že je nesplácí.

Podle ustanovení § 103 odst. 1 IZ insolvenční návrh musí kromě obecných náležitostí podání obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a označení dlužníka, kterého se týká, popřípadě označení jejich zástupců. Fyzická osoba musí být označena jménem, příjmením a bydlištěm (sídlem) a v případě, že jde o podnikatele, též identifikačním číslem. Právnická osoba musí být označena obchodní firmou nebo názvem, sídlem a identifikačním číslem. Je-li navrhovatelem stát, musí insolvenční návrh obsahovat označení příslušné organizační složky státu, která za stát před insolvenčním soudem vystupuje.

Podle ustanovení § 103 odst. 2 IZ v insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle ustanovení § 3 odst. 1 IZ dlužník je v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost").

Podle ustanovení § 3 odst. 2 IZ má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Po vyhodnocení obsahu insolvenčního návrhu dospívá odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně k závěru, že insolvenční návrh dlužnice neobsahuje dostatečné vylíčení rozhodujících skutečností osvědčující její úpadek.

Při posuzování náležitostí insolvenčního návrhu nutno vyjít ze závěrů, které formuloval Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí ze dne 27. 1. 2010, sen. zn. 29 NSČR 1/2008, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 88/2010. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí uzavřel, že v poměrech insolvenčního návrhu podaného dlužníkem, který není podnikatelem, se rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka, rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li se pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit (srovnej § 3 odst. 1 IZ). Přitom v otázce (ne) schopnosti dlužníka plnit uvedené závazky (§ 3 odst. 1 písm. c/ IZ), může být konkrétní dlužníkovo tvrzení v insolvenčním návrhu, z nějž takový úsudek plyne, nahrazeno tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 2 písm. a/ IZ), nebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník tyto závazky neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 2 písm. b/ IZ) anebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku není možné dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí (§ 3 odst. 2 písm. c/ IZ).

Tak, jak již správně uvedl soud prvního stupně, dlužnice v podaném insolvenčním návrhu spojeném s návrhem na povolení oddlužení, v bodě 07, který je určen pro vylíčení rozhodujících skutečností osvědčujících úpadek, uvedla, že má 3 věřitele, které konkrétně označila a dále specifikovala výši závazku vůči každému ze svých věřitelů a pouze obecně uvedla, že závazky jsou více než 30 dnů po splatnosti a jeden z nich je již vykonatelný. Z údajů uvedených dlužnicí v insolvenčním návrhu lze dovodit pouze první znak úpadku, a to že dlužnice má více věřitelů; nelze však již dovodit, že alespoň vůči dvěma ze tří věřitelů by měla dlužnice závazky, které jsou více jak 30 dnů po lhůtě splatnosti, neboť dlužnice žádný údaj o splatnosti svých závazků neuvedla. Z pouhé skutečnosti, že jeden ze závazků je vykonatelný, nelze dovodit datum splatnosti; nadto údaj o vykonatelnosti závazku je uveden pouze ve vztahu k jednomu věřiteli. Chybějící údaje o splatnosti závazků nelze zjistit ani z povinné přílohy-seznamu závazků, neboť ani v tomto seznamu závazků dlužnice splatnost svých závazků neuvádí, což je v rozporu s ustanovením § 104 odst. 3 IZ, z něhož vyplývá, že dlužník v seznamu závazků musí uvést nejen údaj o výši, ale též údaj o splatnosti jednotlivých svých závazků a kromě toho musí také uvést, které z pohledávek svých věřitelů popírá co do důvodu nebo co do výše a proč. Soud prvního stupně správně uvedl, že pouze obecné tvrzení o tom, že všechny závazky jsou více jak 30 dnů po splatnosti, není uvedením konkrétních skutečností, na základě kterých by bylo možno osvědčovat úpadek dlužnice. Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně i v tom, že v insolvenčním návrhu absentuje tvrzení o tom, že dlužnice není schopna plnit své závazky. Vzhledem k tomu, že dlužnice neuvedla žádná konkrétní tvrzení o splatnosti svých závazků, nelze dovodit, že by dlužnice své závazky neplnila po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti, přičemž nelze dovodit ani další znaky platební neschopnosti, které jsou uvedeny v ustanovení § 3 odst. 2 pod písm. a) a c) IZ.

Soud prvního stupně tudíž postupoval správně, jestliže insolvenční návrh dlužnice odmítl, protože neobsahuje všechny náležitosti podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ. Nedostatek vylíčení rozhodujících skutečností způsobuje vadnost insolvenčního návrhu a brání pokračování v řízení.

Z důvodů shora uvedených odvolací soud postupoval podle ustanovení § 219 o.s.ř. a rozhodnutí soudu prvního stupně, jako věcně správné, potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí, k Nejvyššímu soudu ČR v Brně, prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však také doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení rozhodnutí.

Olomouc 11. května 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu