3 VSOL 473/2011-A-23
KSBR 30 INS 2559/2011 3 VSOL 473/2011-A-23

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka Stanislava anonymizovano , anonymizovano , bytem v Brně, Prušánecká 4201/2, PSČ 628 00, IČ: 46 26 53 09, zastoupeného JUDr. Pavlem Holubem, advokátem se sídlem v Brně, Kopečná 14, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7.7.2011, č.j. KSBR 30 INS 2559/2011-A-18

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužníku, aby ve lhůtě pěti dnů od právní moci usnesení zaplatil na účet soudu, specifikovaný ve výroku usnesení zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč. V důvodech rozhodnutí uvedl, že hmotný majetek dlužníka je pouze zanedbatelné hodnoty a jeho účetní hodnota je ke dni 21.3.2011 3.087,27 Kč. Stav hotovostní pokladny dlužníka je ke dni 30.6.2011 109,92 Kč a bankovního účtu 0,-Kč. Pohledávky dlužníka jsou ke dni 21.3.2011 ve výši 1.086.792,50 Kč. Soud nemůže počítat s hrazením nákladů na činnost insolvenčního správce z majetku dlužníka, s ohledem na jeho skladbu, kdy v současné době není zřejmé, jaký bude výtěžek zpeněžení hmotného majetku dlužníka, jeho účetní hodnota je zanedbatelná. K tvrzeným pohledávkám dlužníka soud s ohledem na jejich nedobytnost přihlížet nemůže. Stav hotovostní pokladny dlužníka a jeho bankovního účtu nepostačuje k uhrazení potřebné částky. Soud proto považoval za nezbytné vybrat zálohu alespoň ve výši, která je potřebná k úhradě minimálních předpokládaných nákladů na konkurs a určil výši zálohy v částce 50.000,-Kč, když by bylo v rozporu s celospolečenským zájmem, aby tyto náklady nesl stát.

Proti tomuto usnesení podal dlužník včasné odvolání, ve kterém namítal, že podle jeho názoru není třeba zálohu na náklady insolvenčního řízení hradit, když z přiloženého seznamu majetku, aktuálního stavu hotovostní pokladny a běžného účtu vyplývá, že majetek je dostatečný, aby pokryl náklady insolvenčního řízení. Ze seznamu pohledávek, jejíž celková výše v aktivech dlužníka činí částku 1.086.792,50 Kč rovněž vyplývá, že některé z těchto pohledávek jsou úspěšně vymahatelné, tj. rozšíří majetkovou podstatu dlužníka tak, aby z ní bylo možno uspokojit náklady insolvenčního řízení. Navrhuje, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Podle § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Podle ust. § 108 odst. 1, 2 věty první IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, jestliže je to nutné ke krytí nákladů a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.

Ze shora citovaného ustanovení vyplývá, že navrhovateli lze uložit zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení pouze v případě, že je to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky nelze zajistit jinak, zejména z prostředků majetkové podstaty. Nelze přisvědčit odvolateli, že není třeba platit zálohu, když z přiloženého seznamu majetku, aktuálního stavu hotovostní pokladny a běžného účtu vyplývá, že majetek je dostatečný, aby pokryl náklady insolvenčního řízení. Jak správně zjistil soud prvního stupně a uvedl v důvodech rozhodnutí ze seznamu majetku dlužníka vyplývá, že jeho hmotný majetek je pouze zanedbatelné hodnoty a jeho účetní hodnota je ke dni 21.3.2011 3.087,27 Kč, stav hotovostní pokladny dlužníka je ke dni 30.6.2011 109,92 Kč a bankovního účtu 0,-Kč. Na základě těchto zjištění soud prvního stupně správně uzavřel, že jsou dány důvody pro uložení povinnosti zaplatit zálohu, když dlužník nedisponuje žádnými pohotovými finančními prostředky, které by bylo možno použít k úhradě výdajů insolvenčního správce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku. Je skutečností, že dlužník v aktivech svého majetku uvedl také pohledávky v celkové výši 1.086.792,50 Kč. U tvrzených pohledávek však nelze předjímat, kdy a za jakou částku budou zpeněženy, přičemž v této souvislosti nelze přisvědčit odvolateli, že některé z pohledávek jsou úspěšně vymahatelné a rozšíří majetkovou podstatu dlužníka, když v seznamu těchto pohledávek sám dlužník uvedl, že jsou buď nedobytné anebo jejich věřitelé jsou v konkursu, takže stěží lze předpokládat nějakou úspěšnou vymahatelnost. Účelem složené zálohy, jak správně uvedl soud prvního stupně, je především umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a překlenout tak nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku a rovněž tak poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno hradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ). V případě, že by nebyl získán dostatečný výtěžek zpeněžení majetkové podstaty, záloha by sloužila k úhradě dalších nákladů řízení, zejména odměny správce. Náklady řízení by v případě, že dlužník k jejich úhradě prostředky nemá, hradil dle ust. § 38 odst. 2 IZ stát, čemuž má předejít právě institut zálohy. V tom je možno odkázat na důvodovou zprávu k insolvenčnímu zákonu, v jejíž části, týkající se ust. § 144 IZ zákonodárce výslovně uvedl, že obavám, že náklady vynaložené na další vedení insolvenčního řízení, u kterého je od počátku zřejmé, že zde není dostatečný majetek, bude zatěžován stát, lze předejít poukazem na institut zálohy na náklady insolvenčního řízení, z nějž plyne, že až na zákonem odůvodněné výjimky (jež nejsou nikterak četné a statisticky významné) postihuje případná povinnost k úhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení každého insolvenčního navrhovatele .

Insolvenční soud též správně stanovil výši požadované zálohy, protože dle § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb., činí minimální odměna insolvenčního správce při řešení úpadku konkursem 45.000,-Kč (bez DPH) a lze očekávat, že mu vzniknou hotové výdaje v řádu nejméně 1.000,-Kč, záloha ve výši 50.000,-Kč je proto odpovídající.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud proto napadené usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil podle ust. § 219 o.s.ř.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 17. srpna 2011

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Olga Chlebková předsedkyně senátu