3 VSOL 472/2014-A-13
KSOL 10 INS 34810/2013 3 VSOL 472/2014-A-13

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudců JUDr. Jaroslava Hikla a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníka Zdeňka anonymizovano , anonymizovano , bytem Bratrušov č. 181, PSČ: 787 01, identifikační číslo: 73139238, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě-pobočka v Olomouci ze dne 2.4.2014, č.j. KSOL 10 INS 34810/2013-A-8,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Ostravě-pobočka v Olomouci usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, uložil dlužníkovi, aby ve lhůtě 7 dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatil na blíže označený účet Krajského soudu v Ostravě zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že dne 4.12.2013 byl soudu doručen insolvenční návrh dlužníka spojený s návrhem na povolení oddlužení. Podle údajů, uvedených dlužníkem v návrhu, dlužník je podnikatelem, jeho příjem činí 8.700 Kč, od 1.8.2013 má přislíbeno zaměstnání na pracovní smlouvu, je svobodný a nemá žádnou vyživovací povinnost. V seznamu závazků dlužník uvedl nezajištěné závazky ve výši 129.806 Kč. Podle výpisu z katastru nemovitostí je dlužník spoluvlastníkem v rozsahu podílu 1/2 nemovitostí zapsaných na LV č. 55 a LV č. 93 v k.ú. Horní Temenice, obec Šumperk. Vzhledem k tomu-jak soud prvního stupně dále pokračoval-že dlužník ohledně svých příjmů předložil pouze dohodu o provedení práce uzavřenou na dobu určitou do 30.9.2013 (v níž je nadto dlužník označen jako zaměstnavatel a Roman Kozák, Pilařská výroba, těžba a přibližování dřeva, jako zaměstnanec), a žádný jiný doklad o tom, že by měl zajištěný dostatečný příjem nedoložil, usnesením ze dne 16.1.2014 a usnesením ze dne 18.2.2014 byl dlužník vyzván ke sdělení a doložení všech příjmů, které v současné době pobírá. Na základě této výzvy dlužník předložil pouze přiznání k dani z příjmů za rok 2009, 2010 a 2011, což je podle soudu prvního stupně nedostatečné. Na další výzvu v usnesení ze dne 18.2.2014 dlužník reagoval pouze čestným prohlášením, že za zdaňovací období od 1.1. do 31.12.2012 neměl žádné příjmy z podnikatelské činnosti. Soud prvního stupně s odkazem na ustanovení § 395 odst. 2 insolvenčního zákona dovodil, že s ohledem na to, že dlužník nesplnil povinnosti uložené usnesením soudu ze dne 16.1.2014 ani usnesením soudu ze dne 18.2.2014, lze z tohoto usuzovat na lehkomyslný a nedbalý přístup dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení. V takovém případě je jediným možným řešením úpadku dlužníka konkurs. Za tohoto stavu-jak se z odůvodnění odvoláním napadeného usnesení podává-soud prvního stupně uzavřel, že považuje za nezbytné uložit dlužníkovi zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč. V této souvislosti soud prvního stupně uvedl, že dlužník je sice spoluvlastníkem podílu na nemovitostech, v této fázi řízení však soud nemá žádné informace o tržní ceně těchto nemovitostí, a existuje důvodná obava, že v případě prohlášení konkursu by nebyly pohotové finanční prostředky, které pokryjí náklady insolvenčního řízení. Zaplacená záloha umožní při prohlášení konkursu zajištění prostředků na krytí nákladů insolvenčního správce, zejména nákladů souvisejících se zjišťováním (prověřováním) stavu majetku dlužníka, resp. v případě neexistence majetku dlužníka, k zaplacení minimální odměny insolvenčního správce, jež činí 45.000 Kč, přičemž v průběhu konkursního řízení je možno důvodně očekávat vznik dalších nákladů s konkursem spojených.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Odvolatel poukázal na to, že opět podniká v těžbě dřeva s měsíčními příjmy cca 10.000 až 15.000 Kč, s tím, že tyto příjmy v průběhu dalšího měsíce budou vyšší, proto má za to, že se svým současným příjmem bude schopen své nezajištěné věřitele uspokojit minimálně ve výši 30 %. Ke svému odvolání připojil odvolatel celkem tři faktury vystavené dlužníkem (jako dodavatelem) pro Romana Kozáka-Pilařská výroba Šumperk (jako odběratele)-jedna faktura byla vystavena dne 20.2.2014 na částku 17.600 Kč, dne 23.3.2014 byly vystaveny dvě faktury, a to na částku 16.400 Kč a na částku 16.400 Kč-všechny faktury jsou opatřeny dále údajem těžba dřeva .

Odvolací soud předesílá, že v mezidobí, dne 1.1.2014, nabyl účinnosti zákon č. 294/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů. Podle Čl. II.-přechodného ustanovení uvedeného zákona, zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal usnesení soudu prvního stupně a řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Z obsahu spisu vyplývá, že dne 4.12.2013 byl Krajskému soudu v Ostravě-pobočka v Olomouci doručen insolvenční návrh dlužníka spojený s návrhem na povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. V bodě 06 formulářového návrhu dlužník uvedl, že je v současné době podnikatelem, od 1.8.2013 má přislíbeno zaměstnání. Má dva peněžité závazky vůči dvěma věřitelům a tyto závazky činí celkem 129.806 Kč. Závazky jsou po splatnosti více jak 30 dnů. Dále uvedl, že je svobodný, nemá žádné vyživovací povinnosti a jeho průměrný čistý měsíční příjem činí 8.700 Kč. Vzhledem ke svému příjmu a výši nezajištěných závazků je tak schopen uhradit za dobu pěti let více než 30 % pohledávek svých nezajištěných věřitelů. V seznamu závazků (jenž je opatřen podepsaným prohlášením dlužníka o jeho úplnosti a správnosti) označil dlužník dva věřitele-JUDr. Tomáše Vránu, soudního exekutora, Exekutorský úřad Přerov, vůči němuž má závazek ve výši 100.000 Kč, jenž je splatný od 20.6.2012, a věřitele Exekutorský úřad Praha 3, Strojírenská 47/18, soudní exekutor JUDr. Miroslav Zweifelhofer, vůči němuž má závazek ve výši 29.806 Kč, jenž se stal splatný dne 15.9.2012. Podle údajů uvedených v seznamu závazků, žádný z těchto závazků nepochází z podnikání dlužníka. Podle údajů uvedených v seznamu majetku (rovněž opatřenému podepsaným prohlášením o jeho úplnosti a správnosti) je dlužník vlastníkem podílu v rozsahu 1/2 rodinného domu: Bratrušov 181, žádný jiný majetek, kromě běžných věcí osobní potřeby nevlastní. K návrhu dlužník dále připojil listinu, označenou jako dohoda o provedení práce . Z údajů, uvedených v této listině vyplývá, že uvedená dohoda se uzavírá mezi zaměstnavatelem a pracovníkem (ve vztahu k označení zaměstnavatele a pracovníka však nejsou uvedeny žádné údaje), sjednaný rozsah práce činí celkem 80 hodin, zahájení práce stanoveno na den 2.9.2013 a odevzdání práce na den 30.9.2013, sjednaná odměna činí

4.000 Kč. Dohoda je datována dne 2.9.2013 a v části, vymezené pro podpis zaměstnance je umístěn otisk razítka Roman Kozák Pilařská výroba, těžba a přibližování dřeva Bratrušov , v části, vymezené pro razítko zaměstnavatele (organizace) a podpis pracovníka oprávněného za něj jednat je opatřena podpisem Dubský . Následně usnesením ze dne 16.1.2014, č.j. KSOL 10 INS 34810/2013-A-4 soud prvního stupně dlužníkovi uložil, aby ve lhůtě sedmi dnů od doručení tohoto usnesení doplnil insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení tak, že sdělí a doloží soudu, jaké příjmy v současné době pobírá, a dále doloží soudu listiny, prokazující výši čistého měsíčního příjmu dlužníka za poslední tři roky. Součástí odůvodnění tohoto usnesení je i citace ustanovení § 393 odst. 1, 2 a 3 IZ. Na výzvu soudu prvního stupně reagoval dlužník předložením přiznání k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období (kalendářní rok) 2009, 2010 a 2011. Dalším usnesením ze dne 18.2.2014, KSOL 10 INS 34810/2013-A-6 soud prvního stupně dlužníkovi uložil, aby ve lhůtě sedmi dnů od doručení písemného vyhotovení doplnil insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení tak, že sdělí a doloží soudu, jaké příjmy v současné době pobírá (příjmy doloží například pracovní smlouvou, potvrzením o pobírání sociálních dávek či důchodu apod.), a dále doloží soudu listiny, prokazující výši čistého měsíčního příjmu dlužníka za jednotlivé měsíce trvání pracovního poměru uvedeného v bodě 06, 09 a 10 a doloží soudu listiny, dokládající příjmy z podnikatelské činnosti dlužníka za rok 2012 a 2013. Na základě této výzvy soudu dlužník do spisu dne 12.3.2014 předložil čestné prohlášení (datované dne 28.3.2013) o tom, že za zdaňovací období od 1.1.2012 do 31.12.2012 neměl příjmy z podnikatelské činnosti. Na tomto základě rozhodl soud prvního stupně odvoláním napadeným usnesením.

Podle ustanovení § 108 odst. 1, odst. 2 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně.

Podle ustanovení § 395 odst. 1 IZ, insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Podle ustanovení § 395 odst. 2 IZ, insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení i tehdy, jestliže dosavadní výsledky řízení dokládají lehkomyslný nebo nedbalý přístup dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení.

Podle ustanovení § 396 IZ, jestliže insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí zpětvzetí nebo jej zamítne, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

S ohledem na údaje, uvedené dlužníkem v insolvenčním návrhu, lze předběžně uzavřít, že dlužník se nachází v úpadku, neboť má více věřitelů (nejméně dva) s peněžitými závazky více jak 30 dnů po lhůtě splatnosti, které není schopen plnit, neboť je neplní po dobu delší než tři měsíce po lhůtě splatnosti.

Je třeba uvést, že uložení povinnosti zaplatit zálohu dlužníkovi, který podal insolvenční návrh, je odůvodněno zejména v případě, kdy podle předběžného závěru insolvenčního soudu bude úpadek dlužníka řešen konkursem a struktura dlužníkova majetku je taková, že po rozhodnutí o úpadku nebudou v majetkové podstatě dostatečné pohotové peněžní prostředky k zajištění činnosti insolvenčního správce. V konkursu-na rozdíl od oddlužení plněním splátkového kalendáře-totiž nejsou náklady řízení hrazeny postupně, ale vznikají ve větší míře krátce po rozhodnutí o úpadku a hradí se právě z majetkové podstaty.

Pro rozhodnutí odvolacího soudu je tak určující posouzení správnosti (předběžného) závěru soudu prvního stupně o tom, že dlužníkovi nebude povoleno řešení úpadku oddlužením, jak dlužník navrhuje.

Závěrům soudu prvního stupně je možno přitakat potud, že návrhu na povolení oddlužení nelze vyhovět v případě, kdy přístup dlužníka k dosavadnímu řízení neskýtá záruky odpovědného plnění povinností v rámci realizace oddlužení. V tomto směru, pokud se týká posouzení, zda je naplněna podmínka zakotvená v § 395 odst. 2 IZ, je nutno vycházet, mimo jiné, z podání učiněných dlužníkem, z jejich úplnosti a včasnosti, z jeho projevů vůči soudu pokud jde o dodržování lhůt a podobně.

Po posouzení obsahu spisu odvolací soud-na rozdíl od soudu prvního stupně-dospěl k závěru, že z dosavadních výsledků řízení není patrná nedbalost či lehkomyslnost dlužníka ve vztahu k plnění povinností v insolvenčním řízení. Dlužník na výzvu soudu v usnesení ze dne 16.1.2014, č.j. KSOL 10 INS 34810/2013-A-4 (jímž byl vyzván ke sdělení a doložení toho, jaké příjmy pobírá a dále k doložení listin, prokazujících výši čistého měsíčního příjmu dlužníka za poslední tři roky) reagoval ve stanovené lhůtě, a to předložením daňových přiznání za zdaňovací období (kalendářní rok) 2009, 2010 a 2011, ve stanovené lhůtě také reagoval na výzvu v usnesení soudu prvního stupně ze dne 18.2.2014, č.j. KSOL 10 INS 34810/2013-A-6 (jímž mu bylo uloženo sdělit a doložit, jaké příjmy v současné době pobírá, doložit listiny prokazující výši čistého měsíčního příjmu za jednotlivé měsíce trvání pracovního poměru, respektive z podnikatelské činnosti a k doložení listin dokládajících příjmy z podnikatelské činnosti za rok 2012 a 2013), a to čestným prohlášením o tom, že za zdaňovací období roku 2012 neměl příjmy z podnikatelské činnosti. Skutečnost, že na základě výzvy insolvenčního soudu předloženými listinami dlužník svá tvrzení o dostatečném příjmu-o výši tohoto tvrzeného příjmu-neosvědčil, pak k závěru o lehkomyslném a nedbalém přístupu dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení neopravňuje.

Nicméně je nutno zdůraznit, že ve smyslu shora citovaného ustanovení § 395 odst. 1, písm. b) IZ představuje základní podmínku pro povolení oddlužení také požadavek minimální 30% míry uspokojení pohledávek dlužníkových nezajištěných věřitelů.

Na základě těch listin, které dlužník na základě výzvy soudu prvního stupně předložil, tvrzení dlužníka o výši jeho čistého měsíčního příjmu 8.700 Kč nevyplývá.

Dlužník v odvolacím řízení sice předložil další listiny-faktury, jimiž jako dodavatel, fakturuje svému odběrateli cenu za provedené práce v měsících únoru a březnu 2014 s tím, že opět podniká s příjmem cca 10.000 Kč až 15.000 Kč měsíčně, předložené listiny však ničeho o výši čistého měsíčního příjmu dlužníka rovněž nevypovídají, a z hlediska závěru soudu o dostatečné ekonomické nabídce dlužníka jsou bezcenné.

Oddlužení dlužníka není možné ani formou zpeněžení majetkové podstaty, neboť jediným majetkem dlužníka jsou nemovitosti, resp. podíl na nemovitostech v rozsahu id. 1/2 nemovitostí zapsaných u Katastrálníhořadu pro Olomoucký kraj, ú Katastrální pracoviště Šumperk na LV č. 55 pro obec a k.ú. Bratrušov a na LV č. 93 pro obec Šumperk, k.ú. Horní Temenice, přičemž na tomto podílu vázne zástavní právo k zajištění pohledávek věřitelů Finančního úřadu v Šumperku, Okresní správy sociálního zabezpečení, Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky, České podnikatelské pojišťovny, a.s., Vienna Insurance Group, GE Money Auto s.r.o., České kanceláře pojistitelů, takže výtěžek ze zpeněžení zastavených nemovitostí by byl primárně použit k úhradě pohledávek zajištěných věřitelů.

Odvolací soud tak uzavírá, že se jeví pravděpodobným zamítnutí návrhu na povolení oddlužení podle ustanovení § 395 odst. 1, písm. b) IZ a prohlášení konkursu na majetek dlužníka.

Za tohoto stavu je proto požadavek soudu prvního stupně na složení zálohy na náklady insolvenčního řízení důvodný. Smyslem zálohy je totiž umožnit činnost insolvenčního správce již od počátku jeho ustavení do funkce. Složená záloha správci umožní uhradit náklady vzniklé při zjišťování majetku dlužníka, případně jiných osob, který by také mohl náležet do majetkové podstaty dlužníka.

Soud prvního stupně správně stanovil i výši této zálohy. Kromě již výše uvedeného účelu slouží záloha i jako záruka úhrady odměny a hotových výdajů správce, není-li možno tyto nároky uspokojit z majetkové podstaty. Při způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem činí pouze odměna insolvenčního správce minimálně 45.000 Kč dle § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů. Insolvenčnímu správci také náleží v souvislosti s výkonem jeho činnosti i náhrada jeho hotových výdajů, to je cestovních výdajů, poštovného, telekomunikačních poplatků a ostatních hotových výdajů (§ 7 téže vyhlášky).

Z výše uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Olomouc 23. října 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu