3 VSOL 470/2012-A-16
KSOS 22 INS 8103/2012 3 VSOL 470/2012-A-16

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň Mgr. Diany Vebrové a JUDr. Věry Vyhlídalové v insolvenční věci dlužnice Terezy anonymizovano , anonymizovano , bytem Ostrava, Výstavní 2375/24, PSČ 709 00, o insolvenčním návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 15.5.2012, č.j. KSOS 22 INS 8103/2012-A-6,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužnici, aby ve lhůtě sedmi dnů od právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč na účet soudu prvního stupně specifikovaný ve výroku usnesení.

Na odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že insolvenčním návrhem doručeným soudu prvního stupně dne 3.4.2012 se dlužnice domáhala oddlužení plněním splátkového kalendáře. Soud prvního stupně konstatoval, že jednou ze základních podmínek pro povolení oddlužení je reálný předpoklad splacení pohledávek nezajištěných věřitelů dlužnice ve výši alespoň 30 %, pokud věřitelé nesouhlasí s nižším plněním. Soud prvního stupně vyslovil názor, že u dlužnice nepřichází v úvahu oddlužení zpeněžením majetkové podstaty s ohledem na hodnotu majetku dlužnice, neboť by nebyla naplněna podmínka úhrady alespoň 30 % veškerých závazků dlužnice. Pokud se týká oddlužení plněním splátkového kalendáře, soud prvního stupně rovněž uzavřel, že příjem dlužnice, ani při zohlednění příjmu z daru od Ivany anonymizovano , nestačí k naplnění základní podmínky pro povolení oddlužení, tedy podmínky úhrady 30 % všech nezajištěných závazků dlužnice, neboť očekávané uspokojení věřitelů by bylo pouze v rozsahu 10 %. Soud prvního stupně vyslovil názor, že s ohledem na příjem dlužnice by oddlužení plněním splátkového kalendáře bylo zcela postaveno na plnění, které by dlužnice získala od dárce s tím, že připuštění takové situace by bylo v rozporu s účelem oddlužení. Soud prvního stupně vyšel ze závěru, že dlužnice z vlastních příjmů není schopna platit věřitelům ničeho, pouze je schopna částečně se podílet na úhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně uvedl, že v průběhu insolvenčního řízení by tak mohla nastat situace, kdy by byl návrh na povolení oddlužení dle ustanovení § 395 odst. 1, písm. b) insolvenčního zákona zamítnut pro nedostatečné plnění dlužnice vůči nezajištěným věřitelům (za situace, že by dárce neplnil povinnost v souladu s uzavřenou darovací smlouvou) a pak by soud dle ustanovení § 396 odst. 1 insolvenčního zákona rozhodl o způsobu řešení úpadku dlužnice konkursem. Soud prvního stupně odkázal na ustanovení § 108 odst. 1 insolvenčního zákona a uzavřel, že v daném případě je třeba dlužnici uložit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč, neboť dlužnice nedisponuje majetkem, který by po prohlášení konkursu umožnil výkon činnosti insolvenčního správce. Uvedl, že odměna insolvenčního správce při řešení úpadku dlužnice konkursem by činila nejméně 45.000 Kč (vyhl. č. 313/2007 Sb.) a zaplacení zálohy tak umožní při prohlášení konkursu zajištění disponibilních prostředků ke krytí nákladů insolvenčního řízení, zejména nákladů souvisejících se zjišťováním (prověřováním) stavu majetku dlužnice, odměny insolvenčního správce a jeho hotových výdajů.

Proti tomuto rozhodnutí podala dlužnice včasné odvolání. Dlužnice uvedla, že je rozvedená, s bývalým manželem uzavřela dohodu, podle níž se bývalí manželé vzdali nároku na vyživovací povinnost, a proto se zvýší její příjem pro účely oddlužení. Podáním doručeným soudu prvního stupně dne 19.6.2012 dlužnice doplnila odvolání s tím, že došlo ke zvýšení darované částky.

K odvolání dlužnice připojila rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 15.5.2012, č.j. 33C 6/2012-15, z něhož se podává, že tímto rozsudkem bylo rozvedeno manželství dlužnice. Dlužnice k odvolání dále doložila dohodu o vypořádání vzájemných majetkových vztahů, práv a povinností společného bydlení pro dobu po rozvodu manželství dlužnice a jejího manžela, ze dne 25.1.2012, z níž se podává, že účastníci této dohody prohlásili, že po sobě navzájem nebudou požadovat výživné manžela (manželky) ani výživné rozvedeného manžela (manželky). K odvolání dlužnice dále připojila prohlášení spoludlužníka k insolvenčnímu návrhu ze dne 18.6.2012 s tím, že dokládá zvýšení darovací částky. Z tohoto prohlášení se podává, že Ivana anonymizovano , nar. 28.9.1964, bytem Ostrava-Mariánské Hory, Výstavní 2375/24, prohlásila, že zvýší přispívanou částku své dceři Tereze anonymizovano k jejímu splátkovému kalendáři, který by jí byl eventuálně povolen v rámci oddlužení, o 1.000 Kč.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání dlužnice není důvodné.

Z obsahu spisu se podává, že insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení doručeným soudu prvního stupně dne 3.4.2012 se dlužnice domáhala zjištění svého úpadku a jako způsobu jeho řešení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Dlužnice tvrdila, že má sedm peněžitých závazků, které není schopna splácet již po dobu delší než tři měsíce a je tedy v úpadku. Dlužnice uvedla, že její příjem činí 10.000 Kč měsíčně, a že lze s ohledem na výši jejího příjmu lze předpokládat, že nezajištění věřitelé obdrží minimálně 50 % jejich pohledávek. V bodu 16 návrhu (majetek, který není předmětem zajišťovacích práv) dlužnice uvedla obvyklé vybavení domácnosti a notebook pořízený v roce 2008. V bodu 18 návrhu (závazky, ze kterých nevyplývá právo na uspokojení ze zajištění-nevykonatelné) dlužnice popsala sedm závazků vůči pěti věřitelům celkem ve výši 310.176,84 Kč. K návrhu dlužnice připojila pracovní smlouvu, kterou uzavřela dne 16.2.2012 se společností Pro Bank Security a.s. se sídlem Praha 1, Václavské náměstí 21, podle níž měla u této společnosti sjednán pracovní poměr na dobu určitou do 30.6.2012 se zkušební dobou do 26.4.2012, se dnem nástupu do práce 22.2.2012. Usnesením ze dne 17.4.2012, č.j. KSOS 22 INS 8103/2012-A-4, soud prvního stupně vyzval dlužnici, aby ve lhůtě sedmi dnů od doručení písemného vyhotovení usnesení doplnila insolvenční návrh o samostatný seznam majetku, o samostatný seznam závazků, o samostatný seznam zaměstnanců, aby doložila výši svého aktuálního příjmu za měsíc únor a březen 2012 a aby doložila písemný souhlas nezajištěného věřitele, který se s ní na tom dohodl, že hodnota plnění, které při oddlužení obdrží, bude nižší než 30 % jeho pohledávek.

Na tuto výzvu reagovala dlužnice podáním doručeným soudu prvního stupně dne 30.4.2012, v jehož rámci předložila seznam závazků, seznam majetku, a prohlášení spoludlužníka k insolvenčnímu návrhu. K písemnosti prohlášení spoludlužníka k insolvenčnímu návrhu dlužnice uvedla, že se jedná o darovací smlouvu, jíž doplňuje své příjmy tak, aby splňovala podmínku úhrady více než 30 % svého dluhu. Z prohlášení spoludlužníka k insolvenčnímu řízení ze dne 4.4.2012 se podává, že Ivana anonymizovano , nar. 28.9.1964, bytem Ostrava-Mariánské Hory, Výstavní 2375/24, prohlásila, že přispívá své dceři Tereze Kudlikové měsíčně částkou 1.000 Kč k jejímu splátkovému kalendáři, který by jí byl eventuálně povolen v rámci oddlužení. Ze seznamu závazků se podává, že dlužnice má sedm nevykonatelných nezajištěných závazků vůči pěti věřitelům v celkové výši 310.476,84 Kč, u čtyř závazků je uvedena splatnost v roce 2011. V seznamu majetku dlužnice uvedla, že nevlastní nemovitý majetek, že nemá žádné pohledávky vůči třetím osobám ani jiný majetek a jako své vlastnictví uvedla movitý majetek v hodnotě 10.500 Kč sestávající z obvyklého vybavení domácnosti a notebooku (rok pořízení 2008). Dlužnice prohlásila, že seznam závazků a seznam majetku je správný a úplný a oba tyto seznamy podepsala.

K výzvě odvolacího soudu sdělila společnost Pro Bank Security a.s., se sídlem Praha 1, Václavské náměstí 21, zprávou ze dne 5.10.2012, že dlužnice je i nadále zaměstnankyní této společnosti, pracovní poměr má uzavřen na dobu neurčitou a její průměrný čistý měsíční výdělek činí 8.486 Kč.

K výzvě odvolacího soudu sdělila dlužnice podáním doručeným Vrchnímu soudu v Olomouci dne 5.10.2012, že je stále zaměstnaná u společnosti Pro Bank Security a.s. a přiložila výplatní pásky za období od měsíce dubna 2012 do srpna 2012.

Podle ustanovení § 108 odst. 1, odst. 2 věty první IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Z údajů uvedených dlužnicí v insolvenčním návrhu lze předběžně uzavřít, že dlužnice se nachází v úpadku, protože má závazky vůči více věřitelům, které jsou déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti.

Uložení povinnosti zaplatit zálohu dlužníkovi, který podal insolvenční návrh, je odůvodněno zejména v případech, kdy dle předběžného závěru insolvenčního soudu bude úpadek dlužníka řešen konkursem a struktura dlužníkova majetku je taková, že po rozhodnutí o úpadku nebudou v majetkové podstatě dostatečné hotové peněžní prostředky k zajištění činnosti insolvenčního správce, případně ani není zřejmé, zda majetek dlužníka postačuje k úhradě nákladů konkursu. V konkursu-na rozdíl od oddlužení plněním splátkového kalendáře jako v praxi převažující formy oddlužení-přitom nejsou náklady řízení hrazeny postupně, ale vznikají ve větší míře krátce po rozhodnutí o úpadku a hradí se právě z majetkové podstaty. Z tohoto důvodu je pro posouzení správnosti závěru soudu prvního stupně o nutnosti uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení třeba přezkoumat jeho (předběžný) závěr o tom, že dlužnici nebude povoleno oddlužení.

Nutno zdůraznit, že ve smyslu ustanovení § 395 IZ představuje esenciální podmínku oddlužení (spolu s požadavkem dlužníkova poctivého záměru) požadavek minimálně 30% míry uspokojení pohledávek dlužníkových nezajištěných věřitelů.

Při hodnocení schopnosti dlužníka vyhovět podmínkám pro povolení řešení jeho úpadku oddlužením je insolvenční soud vázán ustanovením § 398 odst. 3, věty první insolvenčního zákona a při úvaze, zda je dlužník schopen splnit požadavek uvedený v ustanovení § 395 odst. 1, písm. b) insolvenčního zákona, musí vycházet z výše splátek odpovídajících částkám, které by mohly být v rámci výkonu rozhodnutí či exekuce sráženy z dlužníkova pracovního příjmu k uspokojení přednostních pohledávek (dle ustanovení § 279 odst. 1 o. s. ř. se z čisté mzdy, která zbývá dlužníkovi po odečtení základní nepostižitelné částky a která se zaokrouhlí směrem dolů na částku dělitelnou třemi a vyjádří se v celých korunách, srážejí dvě třetiny, jedna třetina zůstává dlužníkovi k volné dispozici).

Ze zprávy zaměstnavatele dlužnice-společnosti Pro Bank Security a.s.-vyplývá, že průměrný čistý měsíční výdělek dlužnice u tohoto zaměstnavatele činí 8.486 Kč. Dlužnice nemá žádnou vyživovací povinnost. Pokud dlužnice tvrdila, že má další příjem z titulu darovací smlouvy, pak je třeba uvést, že k příjmu, který dlužnice dokládala tzv. prohlášením spoludlužníka k insolvenčnímu řízení, odvolací soud nepřihlédl. Toto prohlášení nemá povahu dvoustranného právního úkonu (např. darovací smlouvy či smlouvy o důchodu), na základě něhož by dlužnici vznikl právní nárok proti Ivaně anonymizovano na poskytování částky 2.000 Kč měsíčně. Toto prohlášení je pouze jednostranným prohlášením matky dlužnice Ivany anonymizovano , že bude své dceři-dlužnici přispívat částkou 2.000 Kč měsíčně. Takové plnění však není právně vynutitelné a z tohoto důvodu k takto doloženému příjmu dlužnice nelze přihlédnout.

Odvolací soud tedy při hodnocení, zda je dlužnice schopna splácet svým věřitelům na jejich pohledávky alespoň 30 % jejich pohledávek, vycházel z čistého průměrného měsíčního příjmu dlužnice 8.486 Kč, z výše nezajištěných závazků dlužnice vyplývajících z insolvenčního návrhu a ze seznamu závazků ve výši 310.476,84 Kč a vyšel ze závěru, že dlužnice nemá žádnou vyživovací povinnost. Při výpočtu základní částky pak vycházel odvolací soud z životního minima stanoveného nařízením vlády č. 409/2011 Sb. ze dne 7.12.2011. Po odečtení nesrazitelné částky na dlužnici ve výši 5.842 Kč pak činí mzda, ze které lze provádět srážky, 2.644 Kč a část ze mzdy, ze které lze srazit dvě třetiny, 2.643 Kč. Z uvedeného vyplývá, že ze mzdy dlužnice lze pro účely oddlužení celkem srazit částku 1.762 Kč, což činí za pět let částku 105.720 Kč. Dále je třeba vzít v úvahu, že při oddlužení plněním splátkového kalendáře činí za každý započatý kalendářní měsíc odměna insolvenčního správce 750 Kč a náhrada jeho hotových výdajů 150 Kč. Celkem se jedná o částku 900 Kč měsíčně (s daní z přidané hodnoty o částku 1.080 Kč měsíčně), která současně představuje pohledávku za majetkovou podstatou podle ustanovení § 168 insolvenčního zákona. Z uvedeného vyplývá, že představují-li závazky dlužnice 310.476,84 Kč, bylo by v zákonem stanovené lhůtě pěti let a při zákonem určené výši splátek uhrazeno po odečtení nároku správce věřitelům, není-li správce plátcem DPH, 51.720 Kč, což představuje 16,66 % jejich pohledávek a je-li správce plátcem DPH, částku 40.920 Kč, což představuje 13,18 % jejich pohledávek.

Je tudíž zřejmé, že dlužnice není schopna splatit za pět svým nezajištěným věřitelům 30 % jejich pohledávek. Nižší, než zákonem určené splátky, dlužnice nenavrhla, přičemž způsob řešení jejího úpadku zpeněžením majetkové podstaty rovněž s ohledem na uváděný majetek nepřichází v úvahu.

Za tohoto stavu věci se jeví pravděpodobným zamítnutí návrhu na povolení oddlužení podle ustanovení § 395 odst. 1, písm. b) IZ a prohlášení konkursu na majetek dlužnice. Požadavek soudu prvního stupně na složení zálohy na náklady insolvenčního řízení je proto důvodný. Smyslem zálohy je totiž umožnit činnost insolvenčního správce již od počátku jeho ustanovení do funkce s tím, že složená záloha správci umožní uhradit náklady vzniklé při zjišťování majetku dlužnice, případně jiných osob, který by také mohl náležet do majetkové podstaty dlužnice.

Soud prvního stupně správně stanovil i výši zálohy na náklady insolvenčního řízení. Kromě již uvedeného účelu slouží záloha i jako záruka úhrady odměny a hotových výdajů správce, není-li možno tyto nároky uspokojit z majetkové podstaty. Při způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem činí pouze odměna insolvenčního správce minimálně 45.000 Kč dle § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů. Dále insolvenčnímu správci náleží v souvislosti s výkonem jeho činnosti náhrada jeho hotových výdajů, to je cestovních nákladů, poštovného, telekomunikačních poplatků a ostatních hotových výdajů (§ 7 téže vyhlášky).

Z důvodů shora uvedených proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné dle ustanovení § 219 o. s. ř. potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 30. října 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu