3 VSOL 464/2011-A-13
KSBR 40 INS 11370/2011 3 VSOL 464/2011-A-13

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka MIGAROS s.r.o., se sídlem Velká Bíteš, Bezděkov 10, PSČ 595 01, IČ: 26890275, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně č.j. KSBR 40 INS 11370/2011-A-6 ze dne 1.7.2011

takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně č.j. KSBR 40 INS 11370/2011-A-6 ze dne 1.7.2011 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužníku, aby ve lhůtě 5 dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 45.000,-Kč na účet soudu specifikovaný ve výroku rozhodnutí nebo v hotovosti na pokladně soudu.

V důvodech svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že ze seznamu majetku dlužníka vyplývá, že dlužník nemá peněžní prostředky, které by byly pohotově k dispozici po prohlášení konkursu insolvenčnímu správci k úhradě jeho výdajů spojených se zjišťováním majetkové podstaty dlužníka. Soud proto s ohledem na rozsah majetku dlužníka a předpokládané náklady řízení stanovil podle ust. § 108 odst. 1 a odst. 2 insolvenčního zákona zálohu k jejich krytí, neboť prostředky k tomu nelze zajistit jinak.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Namítl, že soud nepřihlédl ke skutečnostem jím tvrzeným v podaném návrhu na prohlášení konkursu, včetně jeho příloh, a stanovil zálohu v její horní hranici, přestože je v insolvenci v důsledku druhotné platební neschopnosti a bez hotovostních finančních prostředků. Poukázal na to, že společnost dlužníka vlastní pouze jedna fyzická osoba, která je současně jednatelem společnosti, tudíž odpadá možnost, že by se další osoby složily na zálohu v soudem stanovené výši. Podle jeho názoru jsou prodejné movité věci uvedené v seznamu majetku (nákladní automobil Avia, paletovací vozík a vozidlo Ford Transit), když jejich tržní hodnota je vyšší než hodnota účetní a správce by tak mohl získat finanční prostředky z jejich prodeje. Soud proto mohl stanovit zálohu na náklady insolvenčního řízení v nižší hranici, kterou je schopen jednatel společnosti zaplatit ve výši 15.000,-Kč. Domáhá se proto zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně. Současně požádal samostatným podáním o snížení zálohy na částku 15.000,-Kč.

Podle § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších doplnění (dále jen IZ ) pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou oprávněnou a včas, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212a § 212a odst. 1 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c) IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Podle § 108 odst. 1, odst. 2 věty prvé IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, jestliže je to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.

Z obsahu insolvenčního spisu odvolací soud zjistil, že dlužník podal dne 28.6.2011 u insolvenčního soudu insolvenční návrh, kterým se domáhá zjištění svého úpadku a prohlášení konkursu na svůj majetek. V návrhu uvedl, že od roku 2007 se začal potýkat s druhotnou platební neschopností související s neuhrazenými pohledávkami ve výši 104.946,-Kč a dále přibližně ve výši 200.000,-Kč. Od roku 2008 postupně přestával být schopen hradit své splatné závazky, které v návrhu specifikoval s tím, že celková výše závazků ke dni podání insolvenčního návrhu činí 1.298.777,35 Kč, z toho uznává závazky ve výši 1.292.655,65 Kč. Dále uvedl, že podnikatelskou činnost ukončil k 31.3.2011 a že se nachází v úpadku jak ve formě insolvence, tak ve formě předlužení. K návrhu dlužník doložil seznam majetku, ze kterého vyplývá, že vlastní tři movité věci-nákladní automobil Avia, paletovací vozík a vozidlo Ford Transit v celkové zůstatkové hodnotě ve výši 70.029,83 Kč, nevlastní žádné nemovitosti, nemá žádné pohotové finanční prostředky a vlastní pohledávky v celkové výši 688.236,10 Kč, z toho soudně vymáhané ve výši 455.167,-Kč. Dále doložil seznam svých závazků vůči 23 věřitelům s uvedením jejich výše a splatnosti v období duben 2006 až květen 2011.

Z výše uvedeného je zřejmé, že dlužník je v úpadku nejméně ve formě platební neschopnosti, neboť má více věřitelů s peněžitými závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, které není schopen plnit, neboť je neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 1 a odst. 2, písm. b) IZ). Z insolvenčního návrhu dlužníka a seznamu majetku přiloženého k tomuto návrhu dále vyplývá, že dlužník nemá žádný majetek, ze kterého by insolvenční správce měl k dispozici pohotové finanční prostředky (v hotovosti nebo na účtu) nezbytné k výkonu své funkce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku. Dlužník sice vlastní movité věci (v dlužníkem odhadované hodnotě ve výši přibližně 70.000,-Kč), tento majetek však nelze zohlednit plně v rámci hodnocení potřeby uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, neboť není zřejmé zda a za jakou hodnotu jsou tyto movité věci zpeněžitelné. Rovněž k pohledávkám dlužníka ve výši 688.236,10 Kč nelze přihlédnout, neboť není zřejmá jejich dobytnost. Odvolací soud proto shodně se soudem prvního stupně uzavírá, že je dána potřeba složení zálohy ke krytí nákladů insolvenčního řízení, neboť prostředky na úhradu těchto nákladů, ať již související s prověřováním stavu dlužníkova majetku nebo odměnou a hotovými výdaji insolvenčního správce, nelze zajistit jinak. Složená záloha insolvenčnímu správci umožní uhradit náklady vzniklé při prověřování majetkové situace dlužníka (zjišťování dalšího majetku, popřípadě majetku jiných osob, který by též mohl náležet do majetkové podstaty dlužníka) a v případě, že by tato činnost správce nevedla ke zjištění a zpeněžení majetku v potřebném rozsahu, složená záloha bude sloužit též na úhradu odměny a hotových výdajů insolvenčního správce, které by jinak musel platit stát, na něhož však náklady insolvenčního řízení přenášet nelze. V tom je možno odkázat na důvodovou zprávu k insolvenčnímu zákonu, v jejíž části týkající se ust. § 144 IZ zákonodárce výslovně uvedl, že obavám, že náklady vynaložené na další vedení insolvenčního řízení, u kterého je od počátku zřejmé, že zde není dostatečný majetek, bude zatěžován stát, lze předejít poukazem na institut zálohy na náklady insolvenčního řízení, z nějž plyne, že až na zákonem odůvodnění výjimky (jež nejsou nikterak četné a statisticky významné) postihuje případná povinnost uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení každého insolvenčního navrhovatele .

Soud prvního stupně proto postupoval správně (postupem, který zákonodárce při tvorbě insolvenčního zákona předpokládal), když dlužníku podle ust. § 108 IZ uložil povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení.

Soud prvního stupně rovněž správně stanovil výši zálohy na náklady insolvenčního řízení částkou 45.000,-Kč (když částečně zohlednil majetek dlužníka), neboť minimální výše odměny insolvenčního správce v případě způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem činí 45.000,-Kč (vyhl. č. 313/2007 Sb.) a lze očekávat potřebu hradit hotové výdaje insolvenčního správce. Záloha ve výši 45.000,-Kč je proto v dané věci zcela přiměřená.

K námitce dlužníka, že není v jeho finančních možnostech zaplatit požadovanou zálohu na náklady insolvenčního řízení, odvolací soud uzavírá, že dlužník byl povinen podat insolvenční návrh včas, tj. v dostatečném časovém předstihu před tím, než se ocitne v situaci, když již nebude mít finanční prostředky na zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení. Dlužník sám v insolvenčnímu návrhu uvedl, že již v roce 2007 se potýkal s finančními problémy a od roku 2008 přestával platit své splatné závazky, avšak insolvenční návrh podal až v červnu 2011.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně podle ust. § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 22. listopadu 2011

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu