3 VSOL 462/2012-A-16
KSBR 44 INS 7824/2012 3 VSOL 462/2012-A-16

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Věry Vyhlídalové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužnice Evy anonymizovano , anonymizovano , bytem Zlín, Tř. Svobody 743, PSČ 763 02, zastoupené JUDr. Ivanem Juřenou, advokátem se sídlem Zlín-Prštné, Nábřeží 599, PSČ 760 01, o insolvenčním návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25.4.2012 č.j. KSBR 44 INS 7824/2012-A-8

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Krajský soud v Brně usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, uložil dlužnici, aby ve lhůtě do tří dnů od právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč na blíže označený účet Krajského soudu v Brně nebo v hotovosti na pokladně soudu.

V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že podáním ze dne 30.3.2012 a doplněným k výzvě soudu dne 12.4.2012, se dlužnice domáhala vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Z předloženého doplněného a opraveného seznamu závazků vyplývá, že závazky dlužnice činí celkem 1.907.439,90 Kč (z toho nezajištěné závazky 820.671,80 Kč, zajištěné 1.086.768,10 Kč), přičemž v rozsahu částky 265.952,40 Kč se jedná o závazky, které vznikly v souvislosti s podnikatelskou činností dlužnice (z toho nezajištěné závazky představují 232.281,40 Kč, zajištěné závazky 33.671 Kč).

Závazky související s podnikatelskou činností dlužnice, která má živnostenské oprávnění od 7.3.2012 přerušené, tak představují asi 13,94 % celkového objemu jejích závazků. Pokud se týká pouze závazků nezajištěných, které jedině mohou být podrobeny režimu oddlužení, představují závazky související s podnikatelskou činností dlužnice asi 28,30 % z jejich celkové výše. Závazky z podnikání v takové výši však nelze-jak soud prvního stupně dále pokračoval-považovat za nepatrné, a v souladu se stávající judikaturou je třeba jako podnikatele posuzovat i dlužnici, která má závazky vzešlé z jejího předchozího podnikání, ačkoliv podnikatelskou činnost ukončila. Je rovněž třeba vzít v úvahu i to, že dlužnice podnikatelskou činnost přerušila krátce před podáním insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení. Soud prvního stupně uzavřel, že dlužnice je osobou, která nesplňuje podmínky pro povolení oddlužení a jediným možným řešením jejího úpadku je konkurs. S odkazem na ustanovení § 108 odst. 1 a odst. 2 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ) soud prvního stupně dovodil, že složení zálohy v maximální výši 50.000 Kč je v daném případě nezbytné, když dlužnice podle předloženého seznamu majetku nedisponuje finančními prostředky v hotovosti či na účtech. Podle vyhl. č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů přitom činí minimální odměna insolvenčního správce při řešení úpadku konkursem 45.000 Kč, přičemž je nutno počítat s navýšením o hotové výdaje insolvenčního správce a případně i DPH.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání, v němž zpochybňovala závěr soudu prvního stupně, že poměr závazků z podnikání má být stanoven pouze vůči nezajištěným závazkům. Poukazovala na to, že v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 21.4.2009 č.j. KSOS 34 INS 625/2008, 29 NSČR 3/2009-A-59, na něž soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí odkazuje (a i v dalších rozhodnutích, například v usnesení ze dne 31.3.2011 sen. zn. 29 NSČR 11/2009 a ze dne 31.3.2011 sen. zn. 29 NSČR 20/2009) Nejvyšší soud stanovil pět podmínek pro povolení oddlužení drobných podnikatelů, kdy, mimo jiné, jednou z těchto podmínek byla i výše konkrétního dlužníkova závazku (dluhu) z podnikání v porovnání s celkovou výší všech dlužníkových závazků, tedy nejen závazků nezajištěných. V usnesení ze dne 31.3.2011 sen. zn. 29 NSČR 20/2009 Nejvyšší soud vyslovil, že četnost neuhrazených dlužníkových závazků (dluhů) z podnikání, výši konkrétního dlužníkova závazku (dluhu) z podnikání v porovnání s celkovou výší všech dlužníkových závazků, a to, zda věřitel, o jehož pohledávku jde, je srozuměn s tím, že tato pohledávka bude podrobena režimu oddlužení, lze účinně zkoumat až ve fázi schvalování oddlužení (v jejímž průběhu se ve lhůtě určené rozhodnutím o úpadku přihláškami zpravidla konstituuje konečná podoba dlužníkových závazků a utváří vůle věřitelů co do způsobu řešení dlužníkova úpadku) . V této konkrétně řešené věci přitom bylo následně povoleno oddlužení dlužníka, jehož podnikatelské závazky činily 14,6 % všech pohledávek přihlášených věřitelů. Odvolatelka poukazovala na to, že ve fázi insolvenčního řízení před rozhodnutím o úpadku tedy nelze vyloučit, že režimu oddlužení nebude podroben žádný závazek dlužníka vzešlý z podnikání, neboť je možné, že se do insolvenčního řízení žádný věřitel s takovou pohledávkou nepřihlásí (ke dni podání odvolání se tak nestalo). Dlužnice nedisponuje finančními prostředky v hotovosti nebo na účtech, a pokud by insolvenční soud přistoupil k vymáhání zálohy, mohl by tento postup vést pouze ke vzniku dalšího neuhrazeného závazku dlužnice. Navrhla, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil a vrátil věc tomuto soudu k dalšímu řízení.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 IZ, pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou k tomuto úkonu oprávněnou a včas, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání dlužnice není důvodné.

Podle ustanovení § 108 odst. 1 a odst. 2 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.

Z obsahu spisu vyplývá, že návrhem, doručeným soudu dne 30.3.2012, se dlužnice domáhá rozhodnutí o úpadku, a tento insolvenční návrh spojila s návrhem na povolení oddlužení s navrhovaným způsobem oddlužení plněním splátkového kalendáře. Ve vylíčení rozhodujících skutečností uvedla, že nezvládla řešit svoji finanční situaci v důsledku rostoucích úroků z prodlení, uplatňovaných nákladů řízení a nákladů exekucí, má více věřitelů a závazky déle než tři měsíce po lhůtě splatnosti, je tedy v úpadku. Nepodniká, od 7.3.2012 má živnostenské oprávnění přerušeno, přičemž závazky z podnikání představují pouze 15,32 % všech jejích závazků, proto by jí mělo být povoleno oddlužení. Ke svým osobním poměrům dlužnice uvedla, že není vdaná, má vyživovací povinnost ke dvěma dětem, je zaměstnána u zaměstnavatele ARCHA-CZECH, s.r.o., její mzda činí 21.868 Kč čistého měsíčně. V seznamu závazků (opatřeného údajem o tom, že je správný a úplný, a podpisem dlužnice) uvedla dlužnice celkem dvacet jedna závazků vůči osmnácti věřitelům-Kooperativa pojišťovna, a.s., Vienna Insurance Group, IČ: 47116617, OSPEN s.r.o., IČ: 25262823, Alfa Inkado s.r.o., IČ: 29050910, CCRB a.s., IČ: 24723576, Raiffeisenbank a.s., IČ: 49240901, Společenství vlastníků jednotek domu Tř. Svobody 743-5 ve Zlíně-Malenovicích, JMP Net, s.r.o., IČ: 27689841, Česká televize, IČ: 00027383, D. Machalová, H. Abrahámová, Z. Malotová, T-Mobile Czech Republic a.s., IČ: 64949681, EOS KSI Česká republika, s.r.o., IČ: 25117483,

Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky, IČ: 41197518, Okresní správa sociálního zabezpečení Zlín, Česká podnikatelská pojišťovna, a.s., Vienna Insurance Group, Strabane a.s., IČ: 28481186 a Credium, a.s., IČ: 25139886, přičemž podle údajů v tomto seznamu uvedených, celková výše závazků vůči těmto věřitelům představuje 1.907.439,90 Kč. V podání ze dne 11.5.2012 (označeném jako doplnění insolvenčního návrhu č. 2), dlužnice doplnila, že má závazek vůči věřiteli Jednota, spotřební družstvo ve Zlíně, IČ: 00032255 ve výši 12.680 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % p.a. z částky 3.170 Kč od 7.8.2010 do zaplacení, z částky 3.170 Kč od 8.9.2010 do zaplacení, z částky 3.170 Kč od 8.10.2010 do zaplacení a z částky 3.170 Kč od 6.11.2010 do zaplacení, s tím, že se jedná o závazek nezajištěný, vykonatelný podle rozhodnutí Okresního soudu ve Zlíně ze dne 21.2.2012 č.j. 10C 128/2011-26, který nabyl právní moci dne 7.4.2012. Jako závazky z podnikání označila dlužnice závazek vůči věřitelům EOS KSI Česká republika, s.r.o. (ve výši 128.169,40 Kč), Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky (ve výši 19.700 Kč a ve výši 33.671 Kč s tím, že závazek ve výši 33.671 Kč je zajištěn exekutorským zástavním právem na nemovitosti ve vlastnictví dlužnice), Okresní správa sociálního zabezpečení Zlín (ve výši 59.412 Kč a ve výši 25.000 Kč), a-v doplněném podání ze dne 11.5.2012-závazek vůči věřiteli Jednota, spotřební družstvo ve Zlíně (ve výši 12.680 Kč s příslušenstvím). Podle údajů uvedených v seznamu majetku (rovněž opatřeného údajem o jeho správnosti a úplnosti, a podpisem dlužnice) vlastní dlužnice movité věci-běžné vybavení domácnosti v hodnotě 20.700 Kč a osobní automobil Mercedes Benz A160 v hodnotě 45.000 Kč (tento automobil je předmětem zajišťovacího převodu vlastnického práva ve prospěch věřitele Credium a.s.), a dále nemovitost-byt č. 743/111, zapsaný na LV 2813 v budově Malenovice č.p. 743, 744, 745 na LV č. 2406, byt. dům na parcele St. 902, St. 903, St. 904 na LV č. 60000. Z údajů uvedených ve výpisu z katastru nemovitostí, vedeného Katastrálním úřadem pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště Zlín, vyplývá, že na uvedené nemovitosti, zapsané na LV č. 2813 pro obec Zlín, katastrální území Malenovice u Zlína, vázne zástavní právo smluvní k zajištění pohledávky věřitele Raiffeisenbank a.s. ve výši 900.000 Kč, zástavní právo exekutorské k zajištění pohledávky ve výši 1.201.000 Kč včetně příslušenstvím věřitele Česká podnikatelská pojišťovna, a.s., Vienna Insurance Group, IČ: 63998530, zástavní právo exekutorské k zajištění pohledávky ve výši 16.771 Kč včetně příslušenstvím a nákladů soudního řízení věřitele Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky, a dále je zde v části D-jiné zápisy zapsán dosud nepravomocný exekuční příkaz o zřízení zástavního práva na nemovitosti ze dne 9.2.2012. Obecná cena této nemovitosti činí podle předloženého znaleckého posudku 1.500.000 Kč. Podle údajů v seznamu majetku nemá dlužnice žádné dlužníky, nevlastní žádné pohledávky ani jiná práva či majetkové hodnoty.

Na základě údajů, uvedených dlužnicí v insolvenčním návrhu, lze předběžně uzavřít, že dlužnice se nachází v úpadku.

Se závěrem soudu prvního stupně, že návrhu dlužnice na povolení řešení úpadku oddlužením nelze vyhovět, se odvolací soud ztotožňuje.

Podle ustanovení § 389 odst. 1 IZ platí, že dlužník, který není podnikatelem, může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením.

V rozhodnutí ze dne 21.4.2009 sen. zn. 29 NSČR 3/2009 (uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod poř. č. 79/2009) na něž v odůvodnění odvoláním napadeného usnesení odkazuje soud prvního stupně a v rámci odvolacích námitek i odvolatelka, Nejvyšší soud České republiky formuloval a odůvodnil závěr, že dlužníkem, který není podnikatelem se ve smyslu ustanovení § 389 odst. 1 IZ rozumí taková fyzická nebo právnická osoba, která není zákonem považována za podnikatele a současně nemá závazky (dluhy) vzešlé z jejího podnikání. Tamtéž také vysvětlil, že to, zda existuje rozumný důvod nepokládat při rozhodování o návrhu na povolení oddlužení nebo při rozhodování o tom, zda se oddlužení schvaluje, za překážku bránící uplatnění institutu oddlužení neuhrazený dluh z dlužníkova dřívějšího podnikání, je nutno uvážit vždy s přihlédnutím především k době vzniku konkrétního dlužníkova závazku (dluhu) z podnikání, době ukončení dlužníkova podnikání, četnosti neuhrazených dlužníkových závazků (dluhů) z podnikání, výši konkrétního dlužníkova závazku (dluhu) z podnikání v porovnání s celkovou výší všech dlužníkových závazků a k tomu, zda věřitel, o jehož pohledávku jde, je srozuměn s tím, že tato pohledávka bude podrobena režimu oddlužení.

V posuzované věci není pochybnosti o tom, že dlužnici nelze považovat za podnikatele, neboť dlužnice jako fyzická osoba sice má živnostenské oprávnění-jak vyplývá z veřejné části živnostenského rejstříku-v předmětu podnikání vedení účetnictví, vedení daňové evidence (vznik oprávnění 20.1.1997), výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona-obor činnosti poradenská a konzultační činnost, zpracování odborných studií a posudků, dále praní pro domácnost, žehlení, opravy a údržba oděvů, bytového textilu a osobního zboží (vznik oprávnění 11.11.1998), truhlářství, podlahářství (vznik oprávnění 21.5.2008) a pokrývačství, tesařství (vznik oprávnění 21.5.2008), tyto živnosti však od 7.3.2012 přerušila. Nutno ovšem zohlednit, že dlužnice má závazky vzešlé z její předešlé podnikatelské činnosti.

V daném případě celková výše všech závazků dlužnice (včetně závazků zajištěných) činí 1.920.119,90 Kč, z této částky závazky z předešlé podnikatelské činnosti činí 278.632,40 Kč, což představuje 14,5 % z celkové výše všech dlužnicí uvedených závazků.

Námitka odvolatelky, že přitom v jiné věci (v níž následně rozhodoval Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací svým usnesením ze dne 31.3.2011 sen. zn. 29 NSČR 20/2009-věc vedená u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 39 INS 4221/2008) bylo povoleno oddlužení dlužníka, jehož podnikatelské závazky činily 14,6 % všech pohledávek přihlášených věřitelů, důvodná není.

Odvolací soud ve shodě se závěry Nejvyššího soudu v jeho rozhodnutí ze dne 21.4.2009 sen. zn. 29 NSČR 3/2009 totiž nezvažoval pouze výši konkrétních závazků dlužnice z jejího předešlého podnikání v porovnání s celkovou výší všech jejích závazků, nýbrž přihlédl i k tomu, že z celkem dvaadvaceti závazků má dlužnice šest závazků z podnikání, které vznikly (jak se z údajů, uvedených dlužnicí v popisu v rozhodujících skutečností podává) v období roku 2010 a 2011, a také i k tomu, že dlužnice přerušila podnikatelskou činnost teprve od 7.3.2012, to je v době bezprostředně předcházející podání insolvenčního návrhu.

Právě tedy s přihlédnutím jednak k době vzniku závazků dlužnice z jejího podnikání, době ukončení jejího podnikání, četnosti jejích neuhrazených závazků z podnikání a také k výši těchto závazků dlužnice z podnikání v porovnání s celkovou výší všech jejích závazků, odvolací soud-ve shodě se soudem prvního stupně-uzavírá, že tyto závazky (dluhy) z podnikání brání dlužnici v řešení jejího úpadku oddlužením.

Námitka odvolatelky, že je možné, že do insolvenčního řízení se žádný věřitel, vůči němuž má dlužnice závazky vzešlé z jejího podnikání, nepřihlásí, rovněž neobstojí, neboť stejně tak v této fázi insolvenčního řízení nelze ani předjímat, že tak skutečně neučiní.

Po vyhodnocení zjištění učiněných z předloženého spisu dospěl odvolací soud k závěru, že soud prvního stupně postupoval správně, pokud za těchto okolností dlužnici uložil povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení.

Je zřejmé, že dlužnice nedisponuje žádnými finančními prostředky. Dlužnice sice má ve svém vlastnictví nemovitost-bytovou jednotku, jejíž tržní cena byla stanovena posudkem znalce částkou 1.500.000 Kč, tento majetek je však zatížen zástavními právy ve prospěch zajištěných věřitelů, přičemž výše těchto zajištěných pohledávek představuje minimálně 893.911 Kč. Výtěžek ze zpeněžení této nemovitosti bude použit primárně k úhradě pohledávek zajištěných věřitelů, nákladů, které přímo souvisí se zpeněžováním, a odměny insolvenčního správce související s tímto zpeněžením (§ 1 odst. 2 vyhl. č. 313/2007 Sb.). Výtěžku ze zpeněžení věcí sloužících k zajištění pohledávek lze podle ustanovení § 305 odst. 2, věta druhá, IZ použít k uspokojení pohledávek za podstatou (mezi které náklady insolvenčního řízení patří) teprve po plném uspokojení zajištěných věřitelů. Odvolací soud dodává, že v této fázi nelze předjímat, zda výtěžek ze zpeněžení nemovitosti bude zcela použit na úhradu zajištěných pohledávek, či zda případně bude postačovat též k úhradě nákladů insolvenčního řízení, které se zpeněžením zástavy nesouvisí.

V případě, že by výtěžek ze zpeněžení zastavené nemovitosti nebylo možno použít také pro úhradu nákladů insolvenčního řízení, které se zpeněžením zástavy nesouvisí, dle ustanovení § 38 odst. 2 IZ by nároky správce (jeho odměnu a hotové výdaje) hradil stát, čemuž má předejít právě institut zálohy na náklady insolvenčního

řízení. V tomto je možno odkázat na důvodovou zprávu k insolvenčnímu zákonu, v jejíž části týkající se ustanovení § 144 IZ zákonodárce výslovně uvedl, že obavám, že náklady vynaložené na další vedení insolvenčního řízení, u kterého je od počátku zřejmé, že zde není dostatečný majetek, bude zatěžován stát, lze předejít poukazem na institut zálohy na náklady insolvenčního řízení, z nějž plyne, že až na zákonem odůvodněné výjimky (jež nejsou nikterak četné a statisticky významné) postihuje případná povinnost k úhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení každého insolvenčního navrhovatele .

Insolvenční soud stanovil správně i výši požadované zálohy na náklady insolvenčního řízení. Při způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem totiž činí pouze odměna insolvenčního správce minimálně 45.000 Kč podle § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jeho nutných výdajů. Insolvenčnímu správci také náleží v souvislosti s výkonem jeho činnosti náhrada jeho hotových výdajů, to je cestovních nákladů, poštovného, telekomunikačních poplatků a ostatních hotových výdajů (§ 7 téže vyhlášky).

Neobstojí ani námitka odvolatelky, že z finančních důvodů není schopna zálohu ve výši 50.000 Kč zaplatit.

Při rozhodování o povinnosti zaplatit zálohu soud nezvažuje majetkové poměry insolvenčního navrhovatele, nýbrž pouze to, zda je záloha v konkrétní věci nezbytná.

Z uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil (§ 219 o.s.ř.).

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 11. října 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu