3 VSOL 46/2011-A-35
KSOS 34 INS 5331/2010 3 VSOL 46/2011-A-35

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Anny Hradilové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka Ing. Jana anonymizovano , anonymizovano , bytem Petra Křičky 2698/25, Ostrava-Moravská Ostrava, PSČ 702 00, o insolvenčním návrhu navrhovatele Komerční banky, a.s., se sídlem Praha 1, Na Příkopě 33 č.p. 969, PSČ 11407, IČ: 45317054, o odvolání navrhovatele proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č.j. KSOS 34 INS 5331/2010-A-17 ze dne 19.11.2010

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se z r u š u j e a věc se v r a c í soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně zamítl insolvenční návrh (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů insolvenčního řízení (výrok II.).

V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že navrhovatel se svým insolvenčním návrhem doručeným insolvenční soudu dne 18.5.2010 domáhal rozhodnutí o úpadku dlužníka s odůvodněním, že dlužník má více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, které není schopen plnit. Navrhovatel v návrhu uvedl, že má za dlužníkem směnečnou pohledávku z titulu avalu směnky ke smlouvě o zajištění blankosměnkou vystavené dne 26.2.2009 výstavcem společností F.N.B.-FIRST NORTH BUSINESS, s.r.o., IČ: 25856154, která se stala splatnou dne 7.8.2009, přičemž směnka je vystavena na směnečný peníz ve výši 14.719.545,61 Kč. Navrhovatel v návrhu označil dalšího věřitele dlužníka-Českou spořitelnu, a.s. a současně ke svému návrhu připojil přihlášku pohledávky evidovanou pod č. P1. Dlužník ve svém vyjádření k návrhu (podáním ze dne 14.6.2010) rozporoval pohledávku navrhovatele v celém rozsahu a namítl, že směnku jako avalista nepodepsal, dlužník navrhl provedení důkazu znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví za účelem zjištění pravosti jeho podpisu jako směnečného ručitele na směnce. Označený věřitel Česká spořitelna, a.s. sdělila, že za dlužníkem eviduje dvě řádně splácené pohledávky a jednu nesplacenou pohledávku ve výši 1.061.116,-Kč z titulu směnečného avalu, ohledně které podal návrh na vydání směnečného platebního rozkazu, proti kterému si dlužník podal námitky. Po jednání konaném dne 2.11.2010 ve vztahu k aktivní legitimaci navrhovatele soud dospěl k závěru, že je nutno vycházet z účelu insolvenčního řízení, který sleduje jiný cíl než rozhodnutí sporu o konkrétní pohledávce navrhujícího věřitele. Povaha řízení o insolvenčním návrhu sice nevylučuje, aby soud o skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, prováděl dokazování, avšak insolvenční soud není povolán k tomu, aby v řízení o insolvenčním návrhu vedl dokazování o tom, zda pohledávka věřitele po právu vůbec existuje a aby tímto způsobem řešil spor o existenci a výši pohledávky věřitele proti dlužníkovi (viz Stanovisko občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. Cpjn 19/98 ze dne 17.6.1998). Z vyjádření účastníků je zřejmé, že jsou zde sporné skutkové okolnosti, z nichž má být učiněn závěr o tom, zda navrhující věřitel doložil splatnou pohledávku vůči dlužníkovi, tyto sporné skutečnosti není možné osvědčit pouze předloženými listinami a bylo by zapotřebí provést rozsáhlé dokazování, zejména znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví, jehož rozsah přísluší nalézacímu řízení. Důvodem k zamítnutí insolvenčního návrhu věřitele je i skutečnost, že v insolvenčním řízení vyjde najevo, že sporné skutečnosti týkající se pohledávky, kterou je insolvenční navrhovatel povinen doložit (§ 143 odst. 2 věta první insolvenčního zákona), nebude možné osvědčit pouze listinami a že provedením věcně (okruhem sporných skutečností) opodstatněných důkazů by insolvenční soud nahrazoval sporné řízení o takové pohledávce (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. KSPH 37 INS 4935/2008, 29 NSČR 30/2009 ze dne 29.4.2010). Důkazní břemeno prokázat listinnými důkazy tvrzenou pohledávku nese navrhovatel-věřitel, který toto břemeno důkazní neunesl. Dlužníkem navržený důkaz k prokázání pravosti podpisu znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví soud neprovedl, neboť takové dokazování by odporovalo účelu insolvenčního řízení. Navrhovatel proto v předmětném řízení neprokázal, že má vůči dlužníkovi splatnou neuhrazenou pohledávku, tedy že má věcnou aktivní legitimaci k podání insolvenčního návrhu, což je důvodem pro zamítnutí návrhu podle § 143 odst. 2 insolvenčního zákona. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. řádu podle procesního úspěchu. Z důvodu, že z obsahu spisu vyplývá, že dlužníkovi v souvislosti s vedením insolvenčního řízení žádné náklady nevznikly, nepřiznal mu soud náhradu nákladů řízení.

Proti tomuto usnesení podal insolvenční navrhovatel odvolání. Uvedl, že soud prvního stupně uzavřel, že dlužník namítl, že směnku jako avalista nepodepsal, avšak toto neodpovídá skutečně uplatněným námitkám dlužníka. Namítl, že dlužník pouze uvedl, že si není vědom a nevybavuje si, že by předmětnou směnku podepsal jako směnečný rukojmí, a proto požaduje znalecký posudek z oboru písmoznalectví, přičemž jeho argumentace je účelová. Poukázal na to, že v návrhu na povolení oddlužení ze dne 7.7.2010 dlužník uvedl, že bude-li navrhovatel požadovat toliko jednu třetinu směnečné sumy a zbylé dvě třetiny po ostatních rukojmích, je ochoten tuto třetinu ve splátkách za pět let uhradit. Z tohoto důvodu má za to, že dlužník svůj podpis na směnce na straně avalisty výslovně nepopřel, případně zcela neurčitě s cílem oddálit splnění svých závazků. Domnívá se, že dlužníkovo podání ze dne 7.7.2010 lze hodnotit jako uznání existence jeho závazku z avalu směnky, přitom z napadeného rozhodnutí není zřejmé, zda tuto skutečnost soud prvního stupně vzal v úvahu. Poukázal dále na to, že k podpisu dlužníka jako avalisty směnky došlo v přítomnosti odpovědných pracovníků navrhovatele a dlužník svůj podpis na směnce jako podpis prokuristy výstavce směnky uznal. Namítl, že v prohlášení avalisty jako příloze ke smlouvě o zajištění blankosměnky dlužník výslovně prohlásil, že předmětnou směnku podepsal jako směnečný rukojmí, a to za kontroly jeho občanského průkazu pracovníkem navrhovatele a při znalosti jeho osoby, dále za stejných podmínek potvrdila směnečné rukojemství dlužníka i jeho manželka. Domáhá se proto změny napadeného rozhodnutí tak, že bude zjištěn úpadek dlužníka.

Dlužník se k odvolání insolvenčního navrhovatele vyjádřil tak, že v rámci svých procesních úkonů zcela jasně, určitě a srozumitelně zpochybnil pravost svého podpisu jako aval směnky, přičemž právě a jedině o tento podpis je opřen nárok navrhovatele a na tomto je prakticky vystavěno celé insolvenční řízení. Tuto skutečnost je nutno postavit na jisto, což však lze jedině v nalézacím řízení, ve kterém je důkazní břemeno na straně navrhovatele. Navrhuje proto potvrzení napadeného rozhodnutí jako věcně správného.

Podle § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších doplnění (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud poté, co zjistil, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, že obsahuje způsobilé odvolací důvody, které lze z hlediska vylíčení skutkového stavu podřadit pod ust. § 205 odst. 2, písm. e) a písm. g) o.s.ř., přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 2 a odst. 5 o.s.ř.), dokazování částečně opakoval a dospěl k závěru, že odvolání navrhovatele je důvodné.

Podle § 3 odst. 1 IZ dlužník je v úpadku, jestliže má: a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ).

Podle § 3 odst. 2 IZ má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle § 143 odst. 2, věty prvé IZ insolvenční návrh podaný věřitelem insolvenční soud zamítne, jestliže nebylo osvědčeno, že insolvenční navrhovatel a alespoň jedna další osoba má proti dlužníku splatnou pohledávku.

Z obsahu spisu vyplývá, že insolvenční navrhovatel podal dne 18.5.2010 insolvenční návrh, kterým se domáhá zjištění úpadku dlužníka a prohlášení konkursu na jeho majetek s odůvodněním, že má za dlužníkem směnečnou pohledávku z avalu směnky ke smlouvě o zajištění blankosměnkou vystavené dne 26.2.2009 výstavcem-společností F.N.B.-FIRST NORTH BUSINESS, s.r.o. a znějící na směnečný peníz 14.719.545,61 Kč, splatné dne 7.8.2009. Ke splnění směnky byl dlužník navrhovatelem marně vyzván dne 7.8.2009, aktuální výše pohledávky činí 15.419.354,07 Kč. Jako dalšího věřitele navrhovatel uvedl společnost Českou spořitelnu, a.s., které dlužník dlouhodobě neplní závazek, který je více než tři měsíce po lhůtě splatnosti, a tento věřitel se svého závazku domáhá soudní žalobou. Dlužník má proto více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, které není schopen plnit, neboť je neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti. Dlužník se na výzvu soudu k insolvenčním návrhu vyjádřil tak, že není v úpadku, ve vztahu k věřiteli-České spořitelně, a.s. uplatnil v řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 7 Cm 17/2010 námitky proti vydanému směnečnému platebnímu rozkazu. Pohledávku insolvenčního navrhovatele neuznává, neboť si není vědom, že by předmětnou směnku podepsal jako směnečný rukojmí. Pamatuje si, že sice blankosměnku podepsal za výstavce, avšak nevybavuje si, že by ji podepsal i jako směnečný rukojmí. Navrhuje proto k ověření pravosti svého podpisu na směnce znalecký posudek z oboru písmoznalectví. Dne 8.7.2010 dlužník podal na předepsaném formuláři návrh na povolení oddlužení, ve kterém mimo jiné uvedl, že tento návrh podává pouze z procesní opatrnosti pro případ, že insolvenční navrhovatel bude ze sporného titulu avalu směnky požadovat toliko třetinu směnečné sumy a že tuto pohledávku navrhovatele lze splátkovým kalendářem v pětileté lhůtě uspokojit, včetně pohledávky České spořitelny, a.s., která vůči němu uplatňuje rovněž pohledávku odpovídající jedné třetině směnečné sumy ve výši 1.061.116,-Kč, budou-li shledány tyto pohledávky po právu, přičemž lze uspokojit i další pohledávku České spořitelny, a.s. z hotovostního úvěru ve výši 444.172,70 Kč. Dne 2.11.2010 soud prvního stupně ve věci jednal a z důkazů navržených insolvenčním navrhovatelem k doložení jeho splatné pohledávky provedl mimo jiné důkaz směnkou ze dne 26.9.2009, smlouvou o zajištění blankosměnky ze dne 26.2.2009 včetně prohlášení dlužníka jako avalisty ze dne 26.2.2009 a výzvou k úhradě směnečného závazku ze dne 7.8.2009.

V dané věci insolvenční navrhovatel k doložení své splatné pohledávky za dlužníkem z titulu směnečného rukojemství k insolvenčnímu návrhu doložil několik listin, mimo jiné směnku a smlouvu o zajištění blankosměnky, jejíž součástí je prohlášení dlužníka jako avalisty. Soud prvního stupně sice tyto listinné důkazy provedl k důkazu, avšak nijak je důkazně nehodnotil, přičemž dlužník v řízení popřel pouze pravost svého podpisu jako směnečného rukojmího na jedné z těchto listin, a to směnce. K tomu odvolací soud uzavírá, že směnka je listinou soukromou a v případě popření její pravosti, tedy popření skutečnosti, že pochází od toho, kdo je v ní uveden jako vystavitel (že údajný vystavitel listinu nepodepsal ani nevystavil), břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně pravosti je na tom účastníkovi, který ze skutečností v listině uvedených pro sebe vyvozuje příznivé právní důsledky. Znalecký posudek, kterým má být prokázána pravost podpisu na takové soukromé listině, je přitom jen jedním z důkazních prostředků, kterými může být pravost sporné listiny prokázána. Povinností soudu je, nabídne-li účastník jiné důkazy, které jsou obecně vzato způsobilé uvedenou skutečnost prokázat (například listiny, v nichž se druhý účastník k podpisu doznává, případně z nichž jiným způsobem tento závěr vyplývá, výpověď svědků, kteří byli podpisu sporné listiny přítomni, případně jiné důkazy potvrzující existenci hlavní pohledávky a její zajištění směnkou), tyto důkazy provést a v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů (§ 132 o.s.ř.) je hodnotit jak jednotlivě, tak v jejich vzájemné souvislosti a přitom přihlížet ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 29 Cdo 3478/2007 ze dne 21.12.2009, přístupné na webových stránkách Nejvyššího soudu České republiky www.nsoud.cz).

Odvolací soud se neztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že k osvědčení existence pohledávky navrhujícího věřitele by bylo třeba provádět rozsáhlé dokazování, zejména znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví. Z obsahu napadeného rozhodnutí vyplývá, že soud prvního stupně provedené důkazy vůbec nehodnotil a bez dalšího uzavřel, že jediným možným důkazním prostředkem k prokázání podpisu dlužníka na směnce je znalecký posudek z oboru písmoznalectví s tím, že rozsah takového dokazování přesahuje rámec dokazování v insolvenčním řízení, tedy že by takové dokazování odporovalo účelu insolvenčního řízení. Z prohlášení avalisty ze dne 26.2.2009, které navrhovatel též předložil k prokázání existence své splatné pohledávky, přitom vyplývá, že dlužník se zde ke svému podpisu na směnce doznává. Odvolací soud proto závěr soudu prvního stupně, že pohledávka insolvenčního navrhovatele je z tohoto důvodu sporná a insolvenční navrhovatel nedoložil svou splatnou pohledávku za dlužníkem, tedy nemá aktivní věcnou legitimaci k podání insolvenčního návrhu, považuje za předčasný, a proto nesprávný, s poukazem na již shora uvedené právní závěry Nejvyššího soudu České republiky.

Ze shora uvedených důvodů odvolací soud proto usnesení soudu prvního stupně zrušil podle ust. § 219 odst. 1, písm. b) o.s.ř. a vrátil mu věc k dalšímu řízení podle ust. § 221 odst. 1, písm. a) o.s.ř., aniž by se blíže zabýval dalšími odvolacími námitkami insolvenčního navrhovatele.

V dalším řízení soud prvního stupně přihlédne ke všem důkazům již navrhovatelem uplatněným v insolvenčním návrhu (případně dalším důkazům, které navrhovatel označí s ohledem na jeho tvrzení uvedená v odvolání), tyto důkazy jednotlivě a v jejich vzájemné souvislosti vyhodnotí. Dospěje-li poté k závěru, že insolvenční navrhovatel existenci své splatné pohledávky vůči dlužníku doložil, bude se zabývat tím, zda dlužník je v úpadku či nikoliv.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; insolvenčnímu navrhovateli a dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 31. března 2011

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu