3 VSOL 456/2014-B-13
KSOS 22 INS 34337/2013 3 VSOL 456/2014-B-13

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudců JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Jaroslava Hikla v insolvenční věci dlužnice Romany anonymizovano , anonymizovano , bytem v Cholině 2, PSČ: 783 22, o zproštění insolvenčního správce funkce, o odvolání dosavadního insolvenčního správce GESTORE v.o.s., se sídlem v Litomyšli, Na Lánech 30, PSČ: 570 01, IČ: 28820959, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 2.4.2014, č.j. KSOS 22 INS 34337/2013-B-4,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se ve výroku I. mění tak, že dosavadní insolvenční správce GESTORE v.o.s., se sídlem v Litomyšli, Na Lánech 30, PSČ: 570 01, IČ: 29820959 se n e z p r o š ť u j e funkce.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně rozhodl, že dosavadní insolvenční správce GESTORE v.o.s., IČ: 28820959, Na Lánech 30, 570 01 Litomyšl, provozovna Ztracená 15, Olomouc, se zprošťuje funkce (výrok I.), insolvenčním správcem ustanovil Mgr. Petra Fišera, Benešovo nábřeží 3954, 760 01 Zlín, provozovna Šantova 719/2, 779 00 Olomouc (výrok II.) a uložil odvolanému insolvenčnímu správci, aby ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení podal zprávu o své činnosti, zejména o stavu majetku, který spravoval, a aby vyúčtoval odměnu, hotové výdaje a náklady, které mu vznikly v souvislosti se správou a udržováním majetku (výrok III.).

V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že usnesením ze dne 17.3.2014, kterým byl zjištěn úpadek dlužníka a povoleno oddlužení, byl insolvenčním správcem ustanoven GESTORE v.o.s., se sídlem v Litomyšli, provozovna Ztracená 15, Olomouc. Přezkumné jednání bylo nařízeno na den 10.6.2014. Ustanovený insolvenční správce požádal soud o odročení přezkumného jednání a schůze věřitelů s odůvodněním, že na den 10.6.2014 v 9.30 hodin bylo rovněž nařízeno přezkumné jednání a schůze věřitelů usnesením č.j. KSOL 16 INS 35098/2013-A-5. Z insolvenčního rejstříku soud zjistil, že insolvenční správce zřídil 19 provozoven ve smyslu ust. § 5a odst. 4 zákona o insolvenčních správcích. Soud citoval ustanovení § 5a zákona o insolvenčních správcích, jakož i prováděcí vyhlášky č. 355/2013 Sb. a uzavřel, že ustanovení vychází z principu, že jak sídlo, tak provozovna jsou místy, kde správce vykonává svou činnost skutečně. Skutečným výkonem funkce je nutno rozumět stav, kdy správce se v daném místě, daných kancelářských prostorách, pravidelně zdržuje, s výjimkou situací, kdy je z pracovních důvodů mimo své pracoviště (jednání u soudu, správa a zpeněžování majetku apod.)., případně kdy z osobních důvodů nepracuje. Je obvyklé, že chod sídla i provozovny zajišťují i další osoby, vždy však platí, že ty jednají a konají podle pokynů pod průběžným dohledem insolvenčního správce, což je právě zajištěno (a zákonem vyžadováno) faktickou přítomností správce v daném místě. Naopak skutečným výkonem funkce insolvenčního správce není situace, kdy by v daném místě trvale působil samostatně a izolovaně zaměstnanec správce (či dokonce více správců), neboť by se jednalo o přenášení výkonu funkce insolvenčního správce na osobu, která nesplňuje zákonem stanovené kvalifikační předpoklady. Stejně tak není skutečným výkonem funkce zřízení provozovny-podatelny, tedy místa, které jen přijímá podání a přeposílá je do sídla správce. Soud dospěl k závěru, že připouští-li ustanovení § 5a odst. 5 zákona o insolvenčních správcích to, že insolvenční správce může svou činnost vykonávat ve více provozovnách, neznamená to, že těchto provozoven může zřídit neomezený počet. Ze zásady požadavku na skutečný faktický výkon funkce v sídle i provozovně vyplývá, že provozoven lze zřídit jen tolik, aby správce byl opravdu schopen v dané provozovně fakticky působit. Musí-li pracovní doba provozovny činit nejméně jeden den v týdnu, je zřejmé, že maximálně možný počet zřízených provozoven činí čtyři, když pátý pracovní den a zbývající části ostatních pracovních dnů působí správce ve svém sídle, kde svou činnost má vykonávat nejen skutečně, ale též převážně. Dále je třeba vzít do úvahy, že každá činnost a jednání insolvenčního správce je a musí být prostoupena výchozí premisou činností správce, to je požadavkem na výkon funkce s odbornou péčí. Tento požadavek limituje každého správce i při zřizování provozoven potud, že správce je oprávněn zřídit jen takový počet provozoven, u nichž bude schopen zajistit fungování ve stanoveném rozsahu a s odbornou péčí. Podle závěru soudu prvního stupně zřízením více než čtyř provozoven porušil insolvenční správce povinnost vykonávat svou činnost v sídle i v provozovnách skutečně, nepočínal si svědomitě a s odbornou péčí a upřednostnil vlastní zájem na maximalizaci odměn za výkon funkce správce před společným zájmem věřitelů na řádném a osobním výkonu správce. Soud proto postupoval podle ustanovení § 32 odst. 1 insolvenčního zákona a zprostil insolvenčního správce funkce a současně ustanovil správce nového. Soud uvedl, že žádosti insolvenčního správce o odročení přezkumného jednání a schůze věřitelů z důvodu duplicity jednání, nemůže být vyhověno, protože je velmi pravděpodobné, že tato žádost může být podávána opakovaně, když insolvenční správce, který má 19 provozoven, je ustanovován 19 x častěji než správce bez provozoven.

Proti tomuto usnesení podal zproštěný insolvenční správce včasné odvolání, které napadl v celém rozsahu. Namítal, že nebyly splněny zákonné podmínky pro zproštění insolvenčního správce funkce. Tvrdí, že zřízení více provozoven insolvenčního správce není samo o sobě porušením povinnosti insolvenčního správce počínat si svědomitě a s odbornou péčí ani upřednostněním zájmů insolvenčního správce před společným zájmem věřitelů. Kdyby tomu tak bylo, zákonodárce by výslovně omezil počet provozoven, které může insolvenční správce zřídit, a to na 4 provozovny. Namítá, že insolvenční soud ho před vydáním napadeného usnesení neslyšel, ačkoliv tomu nic nebránilo, napadené rozhodnutí nevychází ze spolehlivě zjištěného skutkového stavu věci, je překvapivé a nepředvídatelné, neboť u jiných soudů nebyla zaznamenána obdobná rozhodovací praxe. Argumentuje tím, že napadené rozhodnutí neuvádí, které konkrétní povinnosti měl odvolatel porušit. Skutečnost, že zřídil více provozoven, nevylučuje, aby v přezkoumávané věci vykonával řádně funkci insolvenčního správce. Má za to, že pokud by vykonával funkci insolvenčního správce v tomto konkrétním insolvenčním řízení na úkor jiného insolvenčního řízení, mohlo by to být důvodem pro zproštění pouze v jiném insolvenčním řízení. Domnívá se, že všechny soudní rozhodnutí jsou individuální akty, která musejí vycházet ze zjištění konkrétního skutkového stavu v jednotlivé věci a nemohou být vydávána na základě neověřených předpokladů, popřípadě paušálně. Namítá, že zajistil kvalifikovaný výkon funkce insolvenčního správce; soud prvního stupně neprokázal ani neosvědčil opak. Tvrdí, že insolvenční správce, který je právnickou osobou, není povinen vykonávat veškeré úkony při výkonu funkce insolvenčního správce výlučně prostřednictvím svých ohlášených společníků. Žádný právní předpis v tomto směru nic takového nestanoví. Argumentuje tím, že pokud zákon umožňuje, aby insolvenční správce byl zastoupen jinou osobou na přezkumném jednání (když přezkoumání přihlášených pohledávek je jedním z nejkvalifikovanějších úkonů insolvenčního správce), není důvod, aby zákon vyloučil zastoupení insolvenčního správce kvalifikovanou osobou při jiných činnostech, které je insolvenční správce povinen ve své provozovně zajistit (kupříkladu shromažďování písemností, nahlížení do přihlášek pohledávek). Skutečnost, že soud počítá s tím, že za správce jednají i jeho zaměstnanci, vyplývá, i ze standardního pokynu pro oddlužení, který je vyvěšen na webových stránkách Krajského soudu v Ostravě, neboť z tohoto pokynu vyplývá, že insolvenční správce má uvádět i osobu, která jej v nepřítomnosti zastupuje-soud tedy zastoupení výslovně prezumuje. Podle jeho názoru výkon funkce insolvenčního správce je svou podstatou srovnatelný například s výkonem soudního exekutora; soudní exekutor přitom rovněž není povinen činit veškeré úkony související s výkonem soudního exekutora osobně, ale je oprávněn k nim využít svých zaměstnanců. Poukazuje na to, že právní předpisy neomezují počet provozoven, které je insolvenční správce oprávněn zřídit. Uvádí, že žádný právní předpis nestanoví maximální počet provozoven, které je insolvenční správce oprávněn zřídit, zákon o insolvenčních správcích stanoví, že činnost insolvenčního správce může být vykonávána ve více provozovnách, pokud k nim insolvenční správce má vlastnické nebo užívací právo. Pokud soud rozhodl, že maximální možný počet provozoven insolvenčního správce jsou 4 provozovny, jde toto rozhodnutí nad rámec zákona a dalších právních předpisů. Argumentuje tím, že napadené usnesení porušilo pravidla pro ustanovování insolvenčních správců a právo na spravedlivý proces. S účinností od 1.1.2014 je zaveden rotační systém při určování insolvenčních správců; jmenování konkrétního insolvenčního správce je tak nezávislé na vůli soudce a soudu. Jedná se o systém obdobný určování soudců dle rozvrhu práce soudu. Podle jeho názoru je tudíž napadené rozhodnutí v konečném důsledku svévolným zásahem do rotačního principu určování insolvenčních správců a porušením práva účastníků insolvenčního řízení na spravedlivý proces. Rovněž tak tvrdí, že napadeným usnesením došlo k porušení zásad insolvenčního řízení. Žádá, aby odvolací soud přihlédl i k újmě, která mu zproštěním z funkce insolvenčního správce vznikla. Předně jde o újmu na pověsti, neboť zproštění z funkce signalizuje porušení povinnosti na straně insolvenčního správce, který však pouze vycházel z legitimního očekávání založeného výslovnou dikcí zákona a nemohl předvídat názor soudu prvního stupně. V druhé řadě jde také o újmu majetkovou. Namítá, že napadené usnesení odporuje normám ústavního práva, když je v rozporu s Listinou základních práv a svobod. Podle jeho názoru, pokud právní předpis ex lege nezakazuje počet provozoven insolvenčního správce, nelze tak úvahou soudu dojít k závěrům, že insolvenční správce je ve zřizování počtu provozoven omezen. Pokud zákonodárce zamýšlel nějakým způsobem omezit počet provozoven, tak to učinil v případě omezení počtu provozoven na maximálně jednu provozovnu v okrese pro oddlužení a maximálně jednu provozovnu v kraji pro konkurs. Podle jeho názoru je napadené usnesení i v rozporu s Ústavou ČR, tedy s právem na rovné zacházení (rovnost před zákonem), když omezení v počtu provozoven je uplatňováno jen u Krajského soudu v Ostravě, a nikoliv u soudů jiných. Je tak znevýhodněn oproti správcům se zapsanými provozovnami v místní příslušnosti jiného krajského soudu. Navrhuje, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že se nezprošťuje funkce správce a insolvenčním správcem se neustanovuje Mgr. Petr Fišer.

V dané věci bylo insolvenční řízení zahájeno 29.11.2013. S účinností od 1.1.2014 byl insolvenční zákon změněn zákonem č. 294/2013 Sb. Podle článku II. zákona č. 294/2013 Sb. platí zákon č. 182/2006 Sb. (insolvenční zákon) ve znění účinném od nabytí účinnosti tohoto zákona i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány. V této věci je proto třeba postupovat podle insolvenčního zákona ve znění účinném od 1.1.2014.

Podle ust. § 7 zák. č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen IZ ) nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

V přezkoumávané věci Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 17.3.2014, č.j. KSOS 22 INS 34337/2013-A-8 zjistil úpadek dlužnice Romany anonymizovano , insolvenčním správcem ustanovil GESTORE v.o.s. a povolil řešení úpadku dlužnice oddlužením. Podáním z 26.3.2014 ustanovený insolvenční správce sdělil, že jménem společnosti GESTORE v.o.s. jedná Ing. Miloš Bačík. Předložil kopii pojistného certifikátu k pojistné smlouvě č. 7720601306 o pojištění profesní odpovědnosti za škodu pro činnost insolvenčního správce. Dále sdělil, že je plátcem DPH, jehož registrace byla předložena v příloze. Dále se vyjádřil ke standardnímu pokynu insolvenčního soudu v tom směru, aby sdělil kolik provozoven ve smyslu ustanovení § 5a odst. 4 zákona o insolvenčních správcích zřídil, kdy vykonává svou činnost ve svém sídle a kdy vykonává svou činnost v každé své provozovně. K tomu uvedl, že v sídle na adrese Na Lánech 30, Litomyšl vykonává svou činnost v úředních hodinách v pondělí od 9.00 do 15.00 hodin. Ohledně údajů o svých provozovnách a úředních hodinách odkázal na internetové stránky ministerstva spravedlnosti. Poté rozhodl soud prvního stupně nyní napadeným usnesením.

Podle ustanovení § 32 IZ insolvenční správce, který neplní řádně své povinnosti nebo který nepostupuje při výkonu své funkce s odbornou péčí anebo který závažně porušil důležitou povinnost, uloženou mu zákonem nebo soudem, může insolvenční soud na návrh věřitelského orgánu nebo dlužníka, anebo i bez tohoto návrhu jeho funkce zprostit. Učiní tak zpravidla po slyšení insolvenčního správce; o podaném návrhu rozhodne neprodleně (odstavec 1). Proti rozhodnutí podle odstavce 1 se mohou odvolat insolvenční správce a osoby oprávněné podat návrh podle odstavce 1. Ustanovení § 29 odst. 4 a § 31 odst. 5 a 6 platí obdobně (odstavec 2).

Podle ustanovení § 25 IZ insolvenčního správce pro insolvenční řízení ustanovuje insolvenční soud. Je-li s rozhodnutím o úpadku spojeno rozhodnutí o povolení reorganizace podle § 148 odst. 2 a je-li v předloženém reorganizačním plánu určena osoba insolvenčního správce, ustanoví insolvenční soud insolvenčním správcem tuto osobu; to neplatí, nesplňuje-li takto určený insolvenční správce podmínky uvedené v § 21 až 24 a odst. 3. Ustanovení § 29 tím není dotčeno (odstavec 1). Nejde-li o případ podle odstavce 1, insolvenční soud ustanoví insolvenčním správcem osobu, kterou určí předseda insolvenčního soudu podle pořadí určeného dnem zápisu jejího sídla nebo provozovny do příslušné části seznamu insolvenčních správců vedené a) pro obvod krajského soudu, který je insolvenčním soudem dlužníka, je-li v době určení podán návrh na prohlášení konkursu nebo není-li v době učení podán návrh na jiný způsob řešení úpadku a není-li dlužník osobou podle § 3 odst. 2 zákona o insolvenčních správcích, b) pro obvod okresního soudu, který je obecným soudem dlužníka, je-li v době určení podán návrh na povolení oddlužení (odstavec 2).

Podle ustanovení § 5a zákona č. 312/2006 Sb. o insolvenčních správcích (dále jen zákon o insolvenčních správcích ) sídlem insolvenčního správce je místo, ve kterém skutečně a převážně vykonává činnosti (odstavec 1). Provozovnou insolvenčního správce je místo, ve kterém ve vymezených dnech a hodinách (dále jen úředních hodinách ) insolvenční správce skutečně vykonává činnost (odstavec 4). Činnost insolvenčního správce může být vykonávána ve více provozovnách, pokud k nim insolvenční správce má vlastnické nebo užívací právo. V obvodu jednoho okresního soudu však může mít pouze jednu provozovnu. V obvodu jednoho krajského soudu může mít insolvenční správce více provozoven. Má-li insolvenční správce v obvodu jednoho krajského soudu více provozoven, zapíše se do příslušné části seznamu vedené podle obvodů krajských soudů pouze ta provozovna, u které připojil prohlášení o odborném zaměření na řešení úpadku dlužníka konkursem jako první v pořadí (odstavec 5). Sídlo a provozovna musí být označena jménem, popřípadě jmény, příjmením a identifikačním číslem insolvenčního správce, který je fyzickou osobou a obchodní firmou a identifikačním číslem s uvedením jména, popřípadě jmen a příjmení ohlášeného společníka insolvenčního správce, který je veřejnou obchodní společností (odstavec 7).

Podle ustanovení § 3 vyhlášky č. 355/2013 Sb., o úředních hodinách provozovny, o označování sídla provozovny a o činnostech, které je insolvenční správce povinen zajišťovat v provozovně, provozovna musí být pro veřejnost otevřena v pracovních dnech v časovém rozmezí od 7 do 18 hodin alespoň 6 hodin denně, a to pravidelně alespoň jeden den v týdnu (odstavec 1). Podle § 4 odstavce 1 téže vyhlášky insolvenční správce je povinen v každé své provozovně v úředních hodinách zajišťovat činnosti stanovené insolvenčním zákonem, a to zejména a) přijímání písemností, b) poskytování součinnosti insolvenčního správce, c) umožnění proplácení částek určených pro jednotlivé věřitele v rozvrhovém usnesení.

Za důvod pro zproštění insolvenčního správce se považuje zejména to, že insolvenční správce neplní řádně povinnosti vyplývající z ustanovení § 36 IZ, podle něhož je insolvenční správce povinen při výkonu funkce postupovat svědomitě a s odbornou péčí, je povinen vyvinout veškeré úsilí, které lze na něm požadovat a společnému zájmu věřitelů je povinen dát při výkonu funkce přednost před zájmy vlastními, jakož i před zájmy jiných osob. V přezkoumávané věci insolvenční soud zprostil insolvenčního správce funkce bezprostředně poté, co byl do funkce ustanoven a sdělil na výzvu insolvenčního soudu požadované informace ohledně svých provozoven a svého sídla, aniž by měl příležitost své povinnosti skutečně plnit. Se závěrem soudu prvního stupně, že zřízením více než čtyř provozoven porušil insolvenční správce povinnost vykonávat svou činnost v sídle i v provozovnách skutečně, nepočínal si svědomitě a s odbornou péčí a upřednostnil vlastní zájem na maximalizaci odměn za výkon funkce správce před společným zájmem věřitelů na řádném a osobním výkonu funkce správce, se odvolací soud neztotožňuje.

S účinností od 1.1.2014 došlo v insolvenčním zákoně, a to konkrétně v ustanovení § 25 IZ ke změnám, které zakotvují rotační princip určování insolvenčních správců spočívající v kombinaci několika kritérií. Prvním kritériem je pravidlo pořadí, které je určeno datem zápisu sídla nebo provozovny do příslušné části seznamu insolvenčních správců. Tímto pravidlem je vyjádřen rotační princip určování správců z příslušných seznamů. Druhým kritériem je umístění sídla nebo provozovny insolvenčního správce v kombinaci s bydlištěm nebo sídlem dlužníka.

Z ustanovení § 5a zákona o insolvenčních správcích vyplývá, že sídlem insolvenčního správce je místo, ve kterém skutečně a převážně vykonává insolvenční správce činnost a provozovnou je pak místo, ve kterém v úředních hodinách skutečně vykonává insolvenční správce činnost. Pokud jde o počet provozoven, z ustanovení § 25 IZ vyplývá, že insolvenční správce může zřídit více provozoven s tím, že se pouze určuje, že jedna provozovna v obvodu může být provozovnou konkursní. Možnost zřízení více provozoven pak také vyplývá z ustanovení § 5a odst. 5 zákona o insolvenčních správcích; jejich počet je limitován jen tak, že v obvodu jednoho okresního soudu může mít insolvenční správce pouze jednu provozovnu a v obvodu jednoho krajského soudu může mít insolvenční správce více provozoven. Podle závěru soudu prvního stupně pojem, který je použit při definici jak sídla, tak také provozovny insolvenčního správce v zákoně o insolvenčních správcích, tedy, že se jedná o místo, kde správce vykonává činnost skutečně , je třeba vyložit tak, že tím nutno rozumět stav, kdy správce se v daném místě v daných kancelářských prostorách pravidelně zdržuje s výjimkou situací, kdy je z pracovních důvodů mimo pracoviště (např. jednání u soudu). Soud prvního stupně ztotožnil pojem skutečný výkon činnosti s osobním výkonem činnosti insolvenčního správce a tedy i jeho osobní přítomností v sídle a v provozovnách s výjimkou oněch případů, kdy například insolvenční správce z pracovních důvodů je mimo pracoviště. Odvolací soud se s takovým výkladem neztotožňuje.

Z žádného ustanovení insolvenčního zákona, zákona o insolvenčních správcích, a ani z prováděcí vyhlášky nevyplývá, že by insolvenční správce musel být na každé provozovně nebo v sídle přítomen vždy osobně a po celou dobu úředních hodin. Odvolací soud souhlasí s odvolatelem, že skutečným výkonem činnosti insolvenčního správce nutno rozumět faktický výkon činnosti insolvenčního správce, a to buď přímo samotným insolvenčním správcem (v případě správce, který je právnickou osobou, prostřednictvím ohlášených společníků), popřípadě osobami, které insolvenční správce zmocnil k výkonu své činnosti. To, že insolvenční správce může vykonávat svou činnost prostřednictvím jiných osob (jiných insolvenčních správců a jiných zmocněných osob), vyplývá z insolvenčního zákona, kdy například se může insolvenční správce dát zastoupit na přezkumném jednání jinou osobou zapsanou do seznamu insolvenčních správců (§ 190 odst. 2 IZ) nebo v případně přezkoumání přihlášek pohledávek u oddlužení pouze jinou osobou (§ 410 odst. 1 IZ), a rovněž tak může insolvenční správce pověřit svého zaměstnance i zaměstnance dlužníka, aby za něho jednal v soudních a jiných řízeních, tak jak vyplývá z ustanovení § 40 odst. 3 IZ.

Odpovědnost za škodu či jinou újmu způsobenou osobami, které insolvenční správce použil k plnění svých úkolů, pak vždy nese insolvenční správce (ustanovení § 37 odst. 2 IZ). Podle přesvědčení odvolacího soudu, připouští-li insolvenční zákon, že insolvenční správce může vykonávat svou činnost i prostřednictvím jiných insolvenčních správců, popřípadě jiných zmocněných osob, pak také nutno dovodit, že prostřednictvím jiných osob může insolvenční správce zajistit výkon činnosti na provozovně s tím, že za výkon činnosti zmocněných osob, jakož i za kvalitu poskytovaných služeb bude vždy osobně odpovídat insolvenční správce. Pokud tedy v přezkoumávané věci insolvenční správce zřídil více provozoven, respektive vedle svého sídla zřídil více jak čtyři provozovny, neporušil tím žádnou povinnost vyplývající z insolvenčního zákona či zákona o insolvenčních správcích a ani nelze uzavřít, že by při výkonu své funkce nepostupoval s odbornou péčí či řádně si neplnil své povinnosti, takže není důvodů pro to, aby byl zproštěn své funkce.

Závěrem odvolací soud poukazuje na to, že dohled nad insolvenčními správci přísluší vykonávat Ministerstvu spravedlnosti, které zejména zjišťuje, zda sídlo zapsané v seznamu je místem, ve kterém insolvenční správce skutečně a převážně vykonává činnost a zda provozovna zapsaná v seznamu je místem, ve kterém skutečně ve vymezených úředních hodinách vykonává činnost (ustanovení § 36 odst. 2 písm. b/ zákona o insolvenčních správcích). Zjistí-li Ministerstvo spravedlnosti, že insolvenční správce ve vymezených hodinách nevykonává činnost v provozovně zapsané v seznamu insolvenčních správců, může za tento správní delikt uložit insolvenčnímu správci napomenutí nebo pokutu, tak jak vyplývá z ustanovení § 36b zákona o insolvenčních správcích.

Z výše uvedených důvod odvolací soud shledal odvolání zproštěného insolvenčního správce důvodným, a proto rozhodl podle ust. § 220 odst. 1 o.s.ř. a výrok I. napadeného rozhodnutí, kterým byl zproštěn funkce, změnil tak, že dosavadní insolvenční správce GESTORE v.o.s. se nezprošťuje funkce. Odvolání insolvenčního správce směřovalo i proti dalším výrokům napadeného usnesení. Tyto výroky jsou však závislé na výroku I. Vzhledem k tomu, že odvolací soud shledal důvodným odvolání proti výroku I., došlo k odklizení (zrušení) i dalších závislých výroků.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici, insolvenčním správcům, věřitelskému orgánu (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které případně vstoupilo do insolvenčního řízení, se však také doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení rozhodnutí.

Olomouc 25. srpna 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu