3 VSOL 451/2015-A-19
KSBR 52 INS 5453/2015 3 VSOL 451/2015-A-19

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka: a) Stanislava anonymizovano , anonymizovano a dlužnice b) Martiny anonymizovano , anonymizovano , obou bytem Bystřice nad Pernštejnem, Hornická 950, PSČ: 593 01, o insolvenčním návrhu dlužníků spojeném se společným návrhem dlužníků-manželů-na povolení oddlužení, o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27.3.2015, č.j. KSBR 52 INS 5453/2015-A-13,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se z r u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením soud prvního stupně uložil dlužníkovi, aby ve lhůtě 5 dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč na označený účet nebo v hotovosti na pokladně soudu. Na odůvodnění uvedl, že dne 3.3.2015 byl soudu doručen insolvenční návrh dlužníka spojený s návrhem na povolení oddlužení, kterým žádal o zjištění úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Po jeho posouzení soud dospěl k závěru, že dlužník nesplňuje jednu z podmínek pro povolení oddlužení dle ustanovení § 389 odst. 1 a 2 IZ , V insolvenčním návrhu popsal své 2 závazky pocházející z podnikání vůči věřiteli Všeobecná zdravotní pojišťovna a Okresní správa sociálního zabezpečení a tvrdil, že má souhlasy těchto věřitelů s oddlužením . Jeho tvrzení však soud nepovažuje za hodnověrné, neboť v předchozím insolvenčním řízení rovněž tvrdil souhlasy, avšak v příloze insolvenčního návrhu byl doložen nesouhlas věřitele Okresní správy sociálního zabezpečení . Ve shodě s názorem Vrchního soudu v Olomouci formulovaným v rozhodnutí 3 VSOL 1260/2014-A-15, KSBR 52 INS 28303/2014 by soud považoval za hodnověrné uvedení alespoň jména a příjmení pracovníka tohoto věřitele, který jim souhlas dodatečně dal a datum tohoto souhlasu . Proto dospěl k závěru, že dlužník není osobou, která je oprávněna podat návrh na povolení oddlužení, a je namístě, aby návrh na povolení oddlužení byl odmítnut a úpadek řešen konkursem (ustanovení § 389 odst. 1, 2, § 390 odst. 3 a § 396 odst. 1 insolvenčního zákona). K výši potřebné zálohy soud uvedl, že minimální odměna insolvenčního správce při způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem činí 45.000 Kč, dále má insolvenční správce právo na náhradu hotových výdajů, přičemž by bylo v rozporu s celospolečenským zájmem, aby tyto náklady nesl stát.

Proti usnesení soudu prvního stupně podal dlužník odvolání, v němž namítl, že nedisponuje žádným majetkem větší ceny a rozsahu a z tohoto důvodu předpokládá zastavení konkursu pro nemajetnost. Podle dlužníka by dluh z podnikání neměl být překážkou oddlužení a v této souvislosti poukázal na usnesení č.j. KSBA 60 INS 28557/2014 . Podle obsahu odvolání v odvolacím řízení žádal, aby bylo napadené usnesení změněno tak, aby mu nebyla uložena povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení.

Podle ust. § 7 zák. č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen IZ ) nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněné, byť z jiných než v něm uvedených důvodů.

Z obsahu předloženého spisu vyplývá, že dlužník a) a dlužnice b), kteří jsou manžely, se insolvenčním návrhem spojeným se společným návrhem na povolení oddlužení domáhali zjištění úpadku a jeho řešení oddlužením splátkovým kalendářem. Z procesního hlediska mají dlužníci (po dobu trvání insolvenčního řízení o jejich společném návrhu na povolení oddlužení a po dobu trvání účinků oddlužení) postavení nerozlučných společníků a považují se za jednoho dlužníka, což je vyjádřeno jak v odůvodnění přezkoumávaného usnesení, tak v odůvodnění usnesení odvolacího soudu tak, že pojem dlužník zahrnuje jak dlužníka a), tak dlužnici b). Zjištění soudu prvního stupně o závazcích dlužníka z podnikání o kterých tvrdí,

že jejich věřitelé s oddlužením souhlasí, odpovídá obsahu spisu, z něhož dále vyplývá, že dne 20.4.2015 dlužník doručil soudu prvního stupně sdělení věřitele Česká republika-Česká správa sociálního zabezpečení se sídlem Křížová 25, Praha 5, PSČ 225 08, ze dne 15.4.2015, v němž se uvádí: Ve své žádosti uvádíte, že budete schopen uspokojit 100 % dluhu vůči Okresní správě sociálního zabezpečení Žďár nad Sázavou; souhlasíme tedy s oddlužením za podmínky, že plnění, které při oddlužení obdržíme, bude 100 % naší pohledávky vůči Vám, tedy 56.067 Kč . Sdělení obsahuje otisk razítka Okresní správy sociálního zabezpečení Žďár nad Sázavou, Husova 7, Žďár nad Sázavou, PSČ 591 01 a podpisy Ing. Renáty Grumlíkové, jako osoby pověřené k jednání v insolvenčním řízení za ČSSZ-ČR .

Podle ustanovení § 108 odst. 1, 2 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50 000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně.

Jak vyplývá z ustálené judikatury vyšších soudů, v odůvodnění usnesení, kterým insolvenční soud ukládá insolvenčnímu navrhovateli povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, je soud, po posouzení údajů uvedených v insolvenčním návrhu a k němu připojených přílohách, povinen uvést své závěry o tom: a) zda je podaný insolvenční návrh co do obsahových náležitostí i předepsaných příloh bezvadný (srov. závěry formulované v usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16.7.2008 sen. zn. 1 VSPH 96/2008, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 10/2009); b) jaký způsob řešení případného úpadku dlužníka lze na základě údajů v insolvenčním návrhu a jeho přílohách důvodně očekávat (v případě oddlužení, jakou lze očekávat formu oddlužení) a jaké náklady insolvenčního řízení lze v závislosti na způsobu řešení úpadku očekávat (viz důvody uvedené v usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30.9.2008, sen. zn. 2 VSOL 119/2008 a rovněž v usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27.4.2010 sen. zn. 1 VSPH 697/2009); c) jaký je předpokládaný rozsah a struktura majetku náležejícího do majetkové podstaty dlužníka a zda lze důvodně očekávat, že náklady insolvenčního řízení budou zcela/částečně hrazeny z výtěžku jeho zpeněžení (srov. např. závěr formulovaný v usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25.11.2010 sen. zn. 3 VSPH 625/2010).

V této věci se soud prvního stupně v odůvodnění napadeného usnesení zabýval pouze otázkou možného způsobu řešení úpadku dlužníka a dovodil, že lze očekávat náklady insolvenčního řízení na odměně správce ve výši 45.000 Kč a na blíže neurčené náhradě jeho hotových výdajů (viz ad b/ shora). Posouzením náležitostí insolvenčního návrhu a jeho příloh se v odůvodnění napadeného usnesení nezabýval a zcela v něm chybí skutkové závěry o majetkové situaci dlužníka (o tom, jaký majetek a v jaké podobě bude pravděpodobně součástí majetkové podstaty dlužníka) a zda z rozsahu a struktury tohoto majetku lze dovozovat, že z něj bude možno hradit alespoň část nákladů insolvenčního řízení a kterých (zda počátečních či konečných nákladů). Proto odvolací soud hodnotí napadené usnesení jako nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů a podle ustanovení § 219a odst. 1, písm. b) o.s.ř. je zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (ust. § 221 odst. 1, písm. a/ o.s.ř.).

V (případném) novém rozhodnutí o uložení povinnosti dlužníku zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení se soud prvního stupně vypořádá se všemi právně významnými skutečnostmi, jak uvedeny shora pod body a) až c) odůvodnění, přičemž při posuzování, zda je dlužník oprávněn k podání návrhu na povolení oddlužení, soud vyhodnotí rovněž sdělení věřitele Česká republika-Česká správa sociálního zabezpečení se sídlem Křížová 25, Praha 5, PSČ 225 08, ze dne 15.4.2015.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku a) a dlužnici b) se však také doručuje i zvláštním způsobem.

Olomouc 21. září 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu