3 VSOL 45/2013-A-12
KSOL 10 INS 30563/2012 3 VSOL 45/2013-A-12

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudkyň JUDr. Radky Panáčkové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníka Antonína anonymizovano , anonymizovano , bytem Olomouc, Mozartova 175/25, PSČ 779 00, IČ: 87702398, zastoupeného JUDr. Petrem Konečným, advokátem se sídlem Praha 2, V Tůních 1636/1, PSČ 120 00, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě-pobočka v Olomouci ze dne 19.12.2012 č.j. KSOL 10 INS 30563/2012-A-4

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ostravě-pobočka v Olomouci usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, uložil dlužníkovi, aby ve lhůtě sedmi dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč na blíže označený účet Krajského soudu v Ostravě.

V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že insolvenčním návrhem dlužníka, doručeným soudu dne 4.12.2012 bylo zahájeno insolvenční řízení. Z výpisu z katastru nemovitostí vyplývá, že dlužník je majitelem bytové jednotky (zapsané na LV č. 2680) se spoluvlastnickým podílem na společných částech budovy a pozemku (zapsaných na LV č. 2680). Podle údajů, uvedených dlužníkem v insolvenčním návrhu, má dlužník dva bankovní účty se zůstatky 349.000 Kč a 160.000 Kč, jež však mohou být postiženy soudními exekutory. Z tvrzení dlužníka není zřejmé, zda tyto částky jsou stále na účtu, zda byly z účtu odepsány ve prospěch exekutorů, případně zda již nedošlo k vyplacení těchto prostředků oprávněným, tedy není zřejmé, zda jsou tyto finanční prostředky nadále součástí majetkové podstaty. Doklady o faktickém stavu finančních prostředků na účtu se v přílohách insolvenčního návrhu nenacházejí, existence finančních prostředků v hotovosti (na pokladně) tvrzena není. Jak soud prvního stupně dále uvedl, vzhledem k tomu, že z insolvenčního návrhu ani z jeho příloh nevyplývá, že dlužník má dostatek prostředků ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak, postupoval podle ustanovení § 108 odst. 1 a odst. 2 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), a uložil insolvenčnímu navrhovateli zaplatit zálohu na náklady řízení ve výši 50.000 Kč, když minimální odměna insolvenčního správce činí v případě řešení dlužníkova úpadku konkursem 45.000 Kč podle § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání (podání ze dne 31.12.2012, doplněné podáním ze dne 10.1.2013), v němž soudu prvního stupně vytýkal, že rozhodl nesprávně, neboť již ve svém návrhu tvrdil a prokazoval skutečnosti týkající se existence jeho majetku, a tedy možnosti uspokojení nákladů insolvenčního řízení zpeněžením tohoto majetku. Odvolatel poukazoval na to, že vlastní byt č. 175/1, jak je vše zapsáno na LV č. 2680 a LV č. 1551 (budova s pozemkem) u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště Olomouc, a rovněž disponuje finančními prostředky na bankovním účtu u Raiffeisenbank, a.s. ve výši 534,58 Kč a další částkou na účtu, vedeném u Komerční banky, a.s., ve výši 4.018,70 Kč. Pro rozhodnutí o uložení zálohy přitom odvolatel považuje za podstatnou zejména tu skutečnost, že vlastní byt č. 175/1, zapsaný na LV č. 2680 pro katastrální území Nová Ulice s tím, že hodnota takového bytu v Olomouci činí nejméně 1.000.000 Kč, při prodeji tohoto bytu však očekává dosažení kupní ceny asi ve výši 1.200.000 Kč. Právo ze zajištění by mohl ve vztahu k bytu uplatnit pouze jeden věřitel-Mgr. Radim Nevrlý, jehož pohledávka byla přiznána rozhodčím nálezem a činí ke dni podání odvolání maximálně celkem 566.227,66 Kč. I bez zůstatků na bankovních účtech by tak při prodeji bytu došlo k úhradě nákladů insolvenčního řízení v plné výši. Jak odvolatel dále namítal, s ohledem na exekuční řízení navíc nemá reálnou možnost zálohu v požadované výši 50.000 Kč složit. Navrhl proto, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil, případně změnil tak, že se dlužníkovi ukládá záloha na náklady insolvenčního řízení maximálně ve výši 5.000 Kč.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 IZ, pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a odst. 1 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Podle ustanovení § 108 odst. 1, odst. 2, věty první, IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Z obsahu spisu vyplývá, že návrhem ze dne 28.11.2012, došlým soudu dne 4.12.2012, se dlužník domáhá zjištění úpadku a prohlášení konkursu. Ve vylíčení rozhodujících skutečností uvedl, že je podnikatelem zapsaným v živnostenském rejstříku, přičemž podnikal v období od 21.3.2011 do 19.2.2012. Podnikatelskou činnost musel přerušit z důvodu existence velkého množství závazků, jež mu vznikaly od května 2011, neboť neobdržel finanční prostředky od svého dlužníka-společnosti GEBRÜDER WEISS spol. s r.o. asi ve výši 650.000 Kč. Má více věřitelů s peněžitými závazky déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti, které není schopen plnit, závazky činí ke dni podání insolvenčního návrhu částku ve výši přesahující 900.000 Kč. Podle údajů, uvedených v seznamu závazků (opatřeného údajem o tom, že tento seznam je úplný a správný, a podpisem dlužníka), má dlužník závazky vůči celkem pěti věřitelům v celkové výši 944.356,04 Kč (bez příslušenství). Podle údajů v tzv. seznamu pohledávek, je dlužník věřitelem pohledávky vůči společnosti GEBRÜDER WEISS spol. s r.o., IČ: 44795092 ve výši 650.000 Kč, ve vztahu k níž uvedl, že je přesvědčen o špatné dobytnosti pohledávky , podle údajů uvedených v seznamu majetku (opatřeného údajem o jeho úplnosti a správnosti, a podpisem dlužníka), dlužník žádné movité věci nevlastní, je vlastníkem nemovitostí-jednotky č. 175/1 nacházející se v budově č.p. 175 postavené na pozemku parc. č. St. 219 v katastrálním území Nová Ulice a spoluvlastnického podílu v rozsahu podílu 995/6661 na společných částech budovy č.p. 175 postavené na pozemku parc. č. St. 219 a pozemku parc. č. St. 219, jak je vše zapsáno na LV č. 2680 (jednotka č. 175/1) a LV č. 1551 (budova s pozemkem) u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště Olomouc s poznámkou, že na nemovitosti vázne věcné břemeno užívání-bydlení, zřízené ve prospěch rodičů dlužníka. Jako svůj další majetek uvedl peněžní prostředky na blíže označených bankovních účtech ve výši 349.000 Kč (bankovní účet u Raiffeisenbank, a.s.) a ve výši 160.000 Kč (bankovní účet u Komerční banky, a.s.). Z výpisu z katastru nemovitostí, vedeného u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště Olomouc vyplývá, že dlužník je zapsán jako vlastník nemovitosti, bytu-bytové jednotky č. 175/1 v budově č. p. 175 na parc. č. St. 219 v katastrální územím Nová Ulice. Na těchto nemovitostech vázne zástavní právo smluvní k zajištění pohledávky ve výši 345.000 Kč s příslušenstvím, případný budoucí nárok na zaplacení smluvní pokuty vzniklý do 31.12.2015 do výše 450.000 Kč a budoucí pohledávky na smluvních pokutách do výše 80.000 Kč (jež se týká i spoluvlastnického podílu k pozemku) věřitele Mgr. Radima Nevrlého.

Námitka odvolatele, že krytí nákladů insolvenčního řízení lze získat z výtěžku prodeje jeho majetku, důvodná není.

Je skutečností, že dlužník vlastní nemovitý majetek-bytovou jednotku a dále je spoluvlastníkem v rozsahu podílu 995/6661 na společných částech domu a pozemku, tento majetek je však zatížen zástavním právem ve prospěch zajištěného věřitele Mgr. Radima Nevrlého. Výtěžek ze zpeněžení těchto nemovitostí proto bude použit primárně k úhradě pohledávky zajištěného věřitele, nákladů, které přímo souvisí se zpeněžováním této věci a odměny insolvenčního správce související s tímto zpeněžením (§ 1 odst. 2 vyhl. 313/2007 Sb.). Výtěžku ze zpeněžení věcí sloužících k zajištění pohledávek lze podle ustanovení § 305 odst. 2, věty druhé, IZ použít k uspokojení pohledávek za podstatou (mezi které náklady insolvenčního řízení patří) teprve po plném uspokojení zajištěných věřitelů. V této fázi řízení přitom nelze předjímat, zda výtěžek ze zpeněžení nemovitostí bude zcela použit na úhradu zajištěné pohledávky, či zda případně bude postačovat také k úhradě nákladů insolvenčního řízení, které se zpeněžením zástavy nesouvisí.

V případě, že by výtěžek ze zpeněžení zastavené nemovitosti nebylo možno použít také pro úhradu nákladů insolvenčního řízení, které se zpeněžením zástavy nesouvisí, podle ustanovení § 38 odst. 2 IZ by nároky správce (jeho odměnu a hotové výdaje) hradil stát, čemuž má předejít právě institut zálohy na náklady insolvenčního řízení. V tomto je možno odkázat na důvodovou zprávu k insolvenčnímu zákonu, v jejíž části týkající se ustanovení § 144 IZ zákonodárce výslovně uvedl, že obavám, že náklady vynaložené na další vedení insolvenčního řízení, u kterého je od počátku zřejmé, že zde není dostatečný majetek, bude zatěžován stát, lze předejít poukazem na institut zálohy na náklady insolvenčního řízení, z nějž plyne, že až na zákonem odůvodněné výjimky (jež nejsou nikterak četné a statisticky významné) postihuje případná povinnost k úhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení každého insolvenčního navrhovatele .

Soud prvního stupně správně určil i výši této zálohy.

Z insolvenčního návrhu vyplývá, že dlužník se domáhá jako způsobu řešení svého úpadku konkursu. Při řešení úpadku konkursem činí odměna insolvenčního správce podle ustanovení § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb. o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů minimálně 45.000 Kč. Insolvenčnímu správci v souvislosti s výkonem jeho činnosti také náleží náhrada jeho hotových výdajů, to je cestovních nákladů, poštovného, telekomunikačních poplatků a ostatních hotových výdajů (§ 7 téže vyhlášky).

Námitka odvolatele, že nemá reálnou možnost zálohu ve výši 50.000 Kč uhradit, rovněž neobstojí.

Důvodem pro neuložení povinnosti k zaplacení zálohy nemůže být skutečnost, že dlužník nemá dostatek finančních prostředků k její úhradě. Záloha na náklady insolvenčního řízení není soudním poplatkem, dlužníka, jako insolvenčního navrhovatele, tudíž nelze od povinnosti k úhradě zálohy osvobodit, případně její výši snížit. Je-li složení zálohy zapotřebí, je nutno trvat na jejím zaplacení.

Z uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil (§ 219 o.s.ř.).

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě-pobočka v Olomouci, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkovi se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná dlužníkovi běžet ode dne zvláštního doručení rozhodnutí.

V Olomouci dne 29. ledna 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu