3 VSOL 444/2010-A-9
KSOS 10 INS 11392/2010 3 VSOL 444/2010-A-9

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Anny Hradilové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka Vivai Piante International s.r.o., se sídlem Olomouc, tř. Kosmonautů 1085/6, PSČ 779 00, IČ: 258 22 764, o insolvenčním návrhu věřitelky Mgr. Lenky Moštěkové, místem podnikání Praha 6-Dejvice, Evropská 529/24, IČ: 44308574, zastoupené JUDr. Šárkou Kincelovou, advokátkou se sídlem Praha 5, Na Bělidle 910/20, o insolvenčním návrhu věřitelky, o odvolání věřitelky proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č.j. KSOS 10 INS 11392/2010-A-3 ze dne 11.10.2010

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se z r u š u j e a věc se v r a c í soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí Krajský soud v Ostravě uložil navrhovatelce dle insolvenčního zákona, aby ve lhůtě 7 dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč na účet Krajského soudu v Ostravě.

V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně uvedl, že navrhovatelku ke složení zálohy vyzval, protože o majetku dlužníka není nic známo a pro případ rozhodnutí o úpadku a následného zjištění, že je nemajetný, je třeba mít z čeho hradit náklady insolvenčního řízení sestávající zejména z odměny insolvenčního správce ve výši 45.000,-Kč a dalších hotových výdajů správce.

Proti tomuto usnesení podala navrhovatelka odvolání. Uvedla v něm, že napadené usnesení není řádně odůvodněno. Tvrdila, že insolvenční soud neučinil žádná zjištění ohledně majetku dlužníka. Namítala, že výše zálohy věřitelku neúměrně zatěžuje vzhledem k výši její pohledávky za dlužníkem, která v den podání insolvenčního návrhu činila 219.513,56 Kč. Poukázala na to, že vzhledem k listinám připojeným k návrhu (především kopii splátkového kalendáře) a vzhledem k tomu, že již v minulosti byla ve vztahu k dlužníkovi zahájena dvě insolvenční řízení (pod sp. zn. KSOS 8 INS 6462/2009 a KSOS 16 INS 7947/2009), bylo možné se s majetkem dlužníka alespoň částečně seznámit. Namítla, že v předchozích insolvenčních řízeních soud navrhovateli žádnou povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení neuložil. Uvedla, že k uložení zaplacení zálohy má být přistoupeno pouze tehdy, je-li to ke krytí nákladů nutné a nelze-li prostředky zajistit jinak, tedy pouze jako krajní možnost, což se však v tomto případě nestalo. Tvrdila, že pokud by soud zjistil, že dlužník nemá žádný majetek, má možnost zamítnout insolvenční návrh pro nedostatek majetku podle § 144 insolvenčního zákona. Proto navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil.

Podle § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších doplnění (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a odst. 1 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

Podle § 108 odst. 1, odst. 2 věty prvé IZ insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.

Z obsahu insolvenčního spisu odvolací soud zjistil, že věřitelka se insolvenčním návrhem, který byl Krajskému soudu v Ostravě doručen dne 4.10.2010 domáhala rozhodnutí o úpadku dlužníka. V návrhu uvedla, že má za dlužníkem pohledávku ve výši 219.531,56 Kč a označila dva další věřitele dlužníka.

Odvolatelce lze dát za pravdu v tom, že povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení lze insolvenčnímu navrhovateli uložit pouze za předpokladu, že je to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak.

Rozhodnutí soudu o uložení zálohy tedy musí být podloženo konkrétními okolnostmi, které nasvědčují, že náklady skutečně nebude možné hradit jinak, zejména tedy z prostředků majetkové podstaty (viz též ust. § 38 IZ). Své závěry je insolvenční soud povinen uvést v odůvodnění rozhodnutí o uložení zálohy. Soud prvního stupně v odůvodnění svého usnesení ovšem pouze příkladmo vyjmenoval možné náklady, k jejichž hrazení je záloha určena, chybí však jakákoliv úvaha o tom, proč tyto náklady nelze hradit z jiných zdrojů než ze zálohy na náklady řízení. Insolvenční soud sice uvedl, že zálohu je nutné uložit pro případ, že bude zjištěno, že dlužník je nemajetný, přitom však neučinil žádné úkony směřující ke zjištění majetkové situace dlužníka.

V insolvenčním návrhu a jeho přílohách neuvedla věřitelka žádné konkrétní údaje o majetku dlužníka. Insolvenční soud dotaz na dlužníka, aby se vyjádřil k návrhu a vyslovil ke svým majetkovým poměrům neučinil. Pro rozhodnutí o potřebnosti složení zálohy je nutná alespoň dílčí znalost majetkových poměrů dlužníka (které lze zjistit např. ze seznamu majetku, pohledávek a závazků dlužníka, jejichž předložení dle ust. § 128 odst. 3 IZ je insolvenční soud oprávněn po dlužníkovi požadovat). Přistoupit k uložení zálohy za situace, kdy o majetku dlužníka není známo nic, lze pouze tehdy, kdy se dlužník přes výzvu soudu k návrhu nevyjádřil. Ust. § 108 IZ vychází z toho, že záloha bude navrhujícím věřitelům ukládána pouze, je-li skutečně potřebná. Praxe insolvenčních soudů, jakož i soudů odvolacích se ustálila tak, že záloha je ukládána navrhovatelům zejména v případech, kdy dlužník nemá k dispozici dostatek pohotových finančních prostředků, ze kterých by bylo možné hradit činnost insolvenčního správce po případném rozhodnutí o úpadku. V případě dlužnických insolvenčních návrhů obvykle bývá možné okamžitě učinit závěr o nutnosti uložení zálohy, neboť povinnou součástí takového návrhu je též seznam jeho majetku (§ 104 IZ), ovšem v případě návrhu věřitelského insolvenční soud zpravidla potřebné údaje o majetku dlužníka zpočátku nemá. Pouhé tvrzení, že o majetkové situaci dlužníka není nic známo, je za situace, kdy soud nečinil žádné úkony směřující ke zjištění majetkové situace dlužníka, zcela nedostatečným podkladem pro uložení této povinnosti a založil-li na něm insolvenční soud své rozhodnutí, jde o rozhodnutí nepřezkoumatelné.

Odvolací soud proto v napadeném rozsahu zrušil dle ust. § 219a odst. 1 písm. b) o.s.ř. napadené usnesení a současně vrátil věc soudu prvního stupně dle ust. § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. k dalšímu řízení.

V dalším řízení soud prvního stupně nejdříve vyzve dlužníka, aby se vyjádřil k návrhu a předložil seznamy uvedené v § 104 odst. 1 IZ a teprve poté, shledá-li, že uložení povinnosti k zaplacení zálohy je nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze získat jinak, vydá nové rozhodnutí, ve kterém náležitě a přezkoumatelným způsobem zdůvodní, proč povinnost zaplacení zálohy v konkrétní výši uložil.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné. Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku, dlužníku a navrhovateli se však doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 24. listopadu 2010

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu