3 VSOL 439/2015-A-25
KSBR 24 INS 28730/2014 3 VSOL 439/2015-A-25

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Věry Vyhlídalové v insolvenční věci dlužníka Ing. Jana anonymizovano , anonymizovano , bytem Mikulov, Větrná 1308/8, PSČ 692 01, o insolvenčním návrhu věřitele Vera Gloria, s.r.o., se sídlem Praha 10-Uhříněves, Pstružná 821/2, PSČ 104 00, identifikační číslo osoby 24826758, o návrhu dlužníka na povolení oddlužení, o odvolání věřitele proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9. března 2015, č.j. KSBR 24 INS 28730/2014-A-15

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se m ě n í takto:

Insolvenční soud ukládá insolvenčnímu navrhovateli-věřiteli Vera Gloria, s.r.o., aby do 5 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 30.000 Kč a to: a) na účet Krajského soudu v Brně vedený u České národní banky-pobočka Brno, číslo účtu 6015-5720621/0710, variabilní symbol 2449287304, konstantní symbol 1148, nebo b) v hotovosti na pokladně Krajského soudu v Brně-pracoviště Husova 15.

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením soud prvního stupně uložil věřiteli jako insolvenčnímu navrhovateli, aby do 5 dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč, a to na označený účet nebo v hotovosti na pokladně insolvenčního soudu. Na odůvodnění uvedl,

že dne 23.10.2014 bylo insolvenčním návrhem věřitele zahájeno insolvenční řízení a dne 12.1.2015 byl insolvenčnímu soudu doručen návrh dlužníka na povolení oddlužení. Usnesením ze dne 17.2.2015, č. j. KSBR 24 INS 28730/2014-A-13, které bylo dlužníku doručeno dne 23.2.2015, vyzval insolvenční soud dlužníka, aby ve lhůtě 7 dnů od doručení doplnil návrh na povolení oddlužení tak, že předloží opravený seznam svých závazků; na tuto výzvu dlužník reagoval podáním doručeným insolvenčnímu soudu dne 2.3.2015. Z návrhu dlužníka na povolení oddlužení a k němu připojených příloh vyplývá, že dlužník má 4 věřitele, vůči kterým má peněžité závazky v celkové výši 11.115.171,50 Kč, jejichž splatnost nastala v době od 11.7.2007 do 1.10. 2014. Dlužník neuznává závazek vůči věřiteli GALILEO REAL, k.s. ve výši 10.860.427,40 Kč, přiznaný pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 23.12.2011 č. j. 7C 153/2009-449 (správně 7C 153/2006-449). Do insolvenčního řízení podali přihlášku pohledávky všichni dlužníkem označení věřitelé. Soud vzal úpadek dlužníka, který není podnikatel a nemá závazky z podnikání, za osvědčený a zkoumal, zda dlužník splňuje podmínky pro povolení oddlužení. Vzhledem k tomu, že dlužník nemá dle předloženého seznamu majetku žádný majetek, je vyloučeno oddlužení dlužníka zpeněžením majetkové podstaty. Oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře není možné proto, že jeho jediný příjem představuje starobní důchod ve výši 16.478 Kč, přičemž má vyživovací povinnost ke své manželce. V průběhu pěti let by dle propočtu soudu byl dlužník schopen na pohledávky nezajištěných věřitelů uhradit částku 299.220 Kč, která představuje 2,69 % jejich pohledávek, resp. částku 287.880 Kč což je 2,59 % těchto pohledávek; přitom žádný z věřitelů nesouhlasil s plněním nižším než 30 % jeho pohledávky. K názoru dlužníka, že při posuzování splnění podmínek pro oddlužení by měl insolvenční soud vycházet ze sumy závazků, které dlužník uznává, soud uvedl, že dlužník netvrdil žádné relevantní skutečnosti, které by vyvracely existenci jím neuznávaných závazků. Pohledávka věřitele GALILEO REAL, k.s. je vykonatelná na základě rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze dne 23.12.2011 č. j. 7C 153/2009-449 (správně 7C 153/2006-449), ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 16.9.2014 č. j. 47Co 466/2012-586, který nabyl právní moci dne 22.10.2014. Vzhledem k tomu, že nezajištěným věřitelům se nedostane částka odpovídající podílu nejméně 30 % jejich pohledávek, dlužník nesplňuje podmínky pro povolení oddlužení, návrh na povolení oddlužení bude odmítnut a na jeho majetek bude prohlášen konkurs. Soud prvního stupně dále v odůvodnění přezkoumávaného usnesení vysvětlil smysl zálohy na náklady insolvenčního řízení, kterým je umožnit působení insolvenčního správce od jeho ustanovení do funkce (hrazení nákladů vzniklých při zjišťování majetku dlužníka, hrazení poštovného, plateb za telekomunikační služby, cestovné, správní poplatky apod.) s tím, že institut zálohy slouží rovněž k úhradě odměny a hotových výdajů insolvenčního správce, není-li možné tyto výdaje zcela uspokojit z majetkové podstaty dlužníka. S odkazem na úpravu ustanovení § 108 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona dospěl soud k závěru, že prostředky ke krytí nákladů insolvenčního řízení nelze zajistit jinak než zálohou. Ohledně výše uložené zálohy soud odkázal na minimální odměnu insolvenčního správce dle ustanovení § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů (dále jen vyhláška ), která činí při konkursu 45.000 Kč. Přitom odměnu a náhradu hotových výdajů insolvenčního správce hradí stát pouze v krajním případě, nelze-li je uhradit z majetkové podstaty či složené zálohy.

Proti usnesení soudu prvního stupně podal věřitel (dále též odvolatel ) odvolání, v němž namítl, že soud dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a věc nesprávně právně posoudil. Rozpor s úpravou ustanovení § 108 odst. 1 insolvenčního zákona dovozoval z textu tohoto ustanovení a jeho výkladu, učiněného Vrchním soudem v Praze v usnesení ze dne 3.12.2010, sen. zn. 3 VSPH 1108/2010 a dále v usnesení téhož soudu ze dne 25.6.2012, sen. zn. 1 VSPH 820/2012 (v této souvislosti rovněž odkázal na blíže neurčené usnesení Městského soudu v Praze). Namítl, že v insolvenčním návrhu neuvedl, že dlužník nedisponuje žádnými finančními prostředky a skutečnost, že ekonomická nabídka dlužníka není dostatečná dle odvolatele sama o sobě neznamená, že dlužník nedisponuje vůbec žádnou finanční hotovostí, použitelnou k úhradě nákladů insolvenčního řízení. Z podání dlužníka ze dne 2.4.2015 je zřejmé, že na účtu dlužníka č. 861722420247/0100 je blokována částka 27.624 Kč, která každý kalendářní měsíc vzroste o částku 16.765 Kč. Proto podle názoru odvolatele bude ke dni zjištění úpadku dlužníka (dle něj v měsíci dubnu 2015) na účtu k dispozici částka 44.389 Kč a je předpoklad, že v době tří měsíců od data jeho zjištění vzroste na částku 94.684 Kč. I kdyby dlužník nedisponoval žádnou finanční hotovostí, nebylo by jen to důvodem, aby byla odvolateli uložena povinnost zálohy na náklady insolvenčního řízení (v této souvislosti argumentoval závěry usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3.12.2010, sen. zn. 3 VSPH 1108/2010). Podle odvolatele není významné, že dlužník nedisponuje dostatkem finančních prostředků, ale že očekávané budoucí náklady insolvenčního řízení nebude možno zcela uhradit z majetkové podstaty. To, zda insolvenční správce získá peněžní prostředky pro úhradu nákladů insolvenčního řízení ihned po prohlášení úpadku, či až v průběhu insolvenčního řízení, je bezpředmětné (v této souvislosti se odvolával na závěr Vrchního soudu v Praze vyslovený v jeho usnesení ze dne 3.12.2010, sen. zn. 1 VSPH 820/2012). Dále odvolatel uvedl, že z veřejných zdrojů zjistil, že dne 27.2.2012 dlužník uzavřel se svým synem Janem Paškem, nar. 1981, darovací smlouvu a smlouvu o zřízení věcného břemene ve vztahu k nemovitostem, zapsaným na LV č. 4414 pro k.ú. Mikulov na Moravě, obec Mikulov, a v situaci, kdy majetková podstata dlužníka může být potenciálně rozšířena o nemovitý majetek značné hodnoty nelze předpokládat, že majetek podstaty je natolik nedostatečný, aby bylo třeba požadovat zálohu v maximální možné výši. V doplnění odvolání datovaném 30. dubna 2015, které bylo soudu doručeno téhož dne, odvolatel argumentoval tím, že přihlášený věřitel GALILEO REAL, k.s. vzal zpět přihlášku pohledávky v celém rozsahu, dlužník splňuje předpoklady pro schválení oddlužení a není třeba odvolateli ukládat zálohu.

V odvolacím řízení odvolatel žádal, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že mu nebude uložena povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení.

Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) ve znění pozdějších změn a doplnění (dále též jen IZ ) nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání nelze zčásti upřít důvodnosti.

Z obsahu insolvenčního spisu, mimo skutečností uvedených v odůvodnění napadeného usnesení o výši pohledávek přihlášených do insolvenčního řízení dlužníka a o jeho příjmové situaci, která jsou správná, odpovídají obsahu spisu a odvolací soud na ně pro stručnost odkazuje, dále vyplývají následující skutečnosti:

1. Insolvenční řízení bylo zahájeno dne 23.10.2014 insolvenčním návrhem věřitele, v němž popsal svou pohledávku za dlužníkem z titulu půjčky, jejíž splatnost nastala 10.7.2014. Dále v návrhu popsal pohledávku dalšího věřitele GALILEO REAL, k.s., IČ 26175291, ve výši 4.800.000 Kč, z titulu ručení dlužníka za závazek společnosti PAULA v.o.s., jejíž splatnost nastala nejpozději dne 11.7.2007, a pohledávku věřitele Strojírna Pálava, a.s., IČ 49702530, ve výši 33.800 Kč, jejíž splatnost nastala nejpozději dne 19.9.2014.

2. Soud prvního stupně výzvou učiněnou usnesením ze dne 2. 12.2014, č. j. KSBR 24 INS 28730/2014-A-5, doručeným dne 16.12.2014, dlužníka mimo jiné vyzval, aby v určené lhůtě předložil seznamy dle ust. § 104 odst. 1, písm. a)-c) IZ. Dlužník na výzvu soudu reagoval podáním ze dne 9.1.2015, které bylo soudu doručeno dne 12.1.2015, v němž sdělil, že nevlastní žádný movitý či nemovitý majetek a nemá žádné pohledávky. Dále označil své závazky, včetně závazku vůči věřiteli GALILEO REAL, k.s. , se sídlem Thámova 181/20, Praha 8, PSČ 186 00, který činí sporným (toto podání neobsahuje doložku správnosti a úplnosti). K podání připojil návrh na povolení oddlužení podaný na příslušném formuláři, z jehož bodu č. 11 vyplývá, že jeho příjem tvoří starobní důchod ve výši 16.478 Kč měsíčně.

V bodech č. 15 a 16 návrhu na povolení oddlužení uvedl, že nemá žádný majetek, který není předmětem zajišťovacích práv, ani majetek, který je předmětem zajišťovacích práv, a dále uvedl, že veškeré údaje v návrhu na povolení oddlužení a jeho přílohách jsou pravdivé. Soud prvního stupně výzvou ve formě usnesení ze dne 17.2.2015, č.j. KSBR 24 INS 28730/2014-A-13, které bylo doručeno dne 23.2.2015, vyzval dlužníka, k opětovnému předložení doplněného seznamu svých závazků, na výzvu soudu reagoval dlužník dne 2.3.2015 podáním ze dne 27.2.2015, k němuž připojil seznam závazků datovaný stejného dne, obsahující podpis dlužníka a doložku správnosti a úplnosti, v němž jako svého věřitele označil rovněž věřitele GALILEO REAL, k.s., vůči němuž má závazek ve výši 4.800.000 Kč, který je vykonatelný, přičemž tento závazek popírá co do přihlášené výše 10.860.427,40 Kč .

3. Z obsahu oddílu P insolvenčního spisu vyplývá, že pod číslem 3 je evidována přihláška pohledávky věřitele GALILEO REAL, k.s., (dále též jen přihlášený věřitel ) kterou přihlásil pohledávku za dlužníkem ve výši celkem 10.860.427,40 Kč, sestávající z jistiny 4.800.000 Kč a komerčního úroku ve výši 6.060.427,40 Kč. Důvod vzniku pohledávky je popsán jako ručení za závazky veřejné obchodní společnosti , přičemž pohledávka byla přiznána vykonatelným rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi sp. zn. 7 C 153/2006, který nabyl právní moci dne 22.10.2014. Dne 9.4.2015 bylo insolvenčnímu soudu doručeno podání, podle jehož obsahu společnost GALILEO REAL, k.s. bere svou přihlášku pohledávky do insolvenčního řízení dlužníka v celém rozsahu zpět. Podání je datováno dne 8. dubna 2015 a za přihlášeného věřitele je podepsáno Ing. Františkem Hamáčkem, označeným jako člen představenstva společnosti IMOB a.s.-komplementáře společnosti GALILEO REAL, k.s. O tomto podání dosud nebylo rozhodnuto.

4. Odvolatel svým podáním ze dne 17.3.2015, doručeným insolvenčnímu soudu dne 18.3.2015, požádal o prodloužení lhůty ke splnění povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení minimálně do data přezkumného jednání , svolaného po zjištění úpadku dlužníka. Usnesením ze dne 23.3.2015, č.j. KSBR 24 INS 28730/2014-A-18 soud prvního stupně žádost odvolatele o změnu lhůty k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení zamítl.

5. Dne 1.4.2015 bylo soudu prvního stupně doručeno podání dlužníka, v němž sděluje, že součástí jeho majetkové podstaty jsou prostředky na účtu č. 861722420247/0100, na němž je Exekučním příkazem č.j. 096-Ex 199/14-25 ze dne 6.3.2014 blokována částka 27.624 Kč. Na uvedený účet jsou zasílány prostředky jeho starobního důchodu ve výši 16.765 Kč měsíčně. Ke svému podání připojil Exekuční příkaz č. j. 096-EX 199/14-25 ze dne 6.3.2014, vydaný soudním exekutorem Mgr. Danielem Týčem, Exekutorský úřad Masarykova 12, Blansko, PSČ 678 01, pověřeným provedením exekuce rozhodnutím Okresního soudu v Břeclavi ze dne 23.1.2015, vydaným pod sp. zn. 53 EXE 5/2015-18 dle pravomocného a vykonatelného rozsudku vydaného Okresním soudem v Břeclavi ze dne 23.12.2011 č.j. 7 C 153/2006-449, ve věci oprávněného GALILEO REAL, k.s., se sídlem Thámova 181/20, Praha 8, PSČ 186 00 proti dlužníku a dalšímu povinnému (a za účasti manželek obou povinných), kterým soudní exekutor rozhodl o provedení exekuce přikázáním pohledávky z účtu povinného č. 861722420247/0100 u peněžního ústavu Komerční banka a.s. Dále ke svému sdělení připojil výpis z účtu č. 86-1722420247/0100, vedeného Komerční bankou a.s., za období od 31.3.2015 do 31.3.2015, z něhož vyplývá, že konečný zůstatek na účtu činí 27.624,70 Kč.

6. K doplnění odvolání, doručenému soudu prvního stupně dne 3.4.2015, odvolatel připojil výpis z katastru nemovitostí, LV č. 4414, pro k.ú. Mikulov na Moravě, obec Mikulov, z něhož vyplývá, že vlastníkem bytu č. 1308/15 v budově č.p. 1307, 1308, 1309 zapsané na LV č. 4224 pro k.ú. Mikulov na Moravě, obec Mikulov, a podílu na společných částech domu a pozemcích č. 3088/33, 3088/34, 3088/35 (dále jen nemovitost je Jan Pašek, nar. 1981. Jako nabývací titul je v katastru nemovitostí zapsána darovací smlouva a smlouva o zřízení věcného břemene ze dne 27.1.2012 s tím, že právní účinky vkladu práva nastaly ke dni 30.1.2012. Odvolatel ke svému odvolání připojil rovněž kopii předmětné smlouvy, z níž vyplývá, že byla uzavřena mezi Janem Paškem, nar. 1981 jako obdarovaným a dlužníkem jako dárcem.

Podle ustanovení § 108 odst. 1, 2 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50 000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně.

Odvolací soud předně uvádí, že insolvenční návrh věřitele obsahuje vylíčení rozhodujících skutečností o úpadku dlužníka pro platební neschopnost ve smyslu ustanovení § 103 odst. 2, § 3 odst. 1, 2 písm. b) IZ. Dlužník ve svém podání ze dne 9.1.2015 a k němu připojeném návrhu na povolení oddlužení uvedl tvrzení o své majetkové situaci a soud prvního stupně měl skutkové podklady pro to, aby se předběžně zabýval možným způsobem řízení dlužníkova úpadku a v závislosti na tom otázkou, zda prostředky ke krytí budoucích nákladů insolvenčního řízení lze zajistit jinak, než zálohou.

Na základě skutečností, uvedených shora pod body č 2 a č. 3 odvolací soud uzavírá, že dosud nelze důvodně předpokládat jiný způsob řešení úpadku dlužníka než prohlášení konkursu na jeho majetek, neboť ekonomická nabídka dlužníka není dostatečná pro uspokojení pohledávek jeho nezajištěných věřitelů v minimální zákonné výši dle ustanovení § 395 odst. 1, písm. b) IZ. Soudu prvního stupně bylo po vydání přezkoumávaného usnesení doručeno zpětvzetí přihlášky pohledávky věřitele GALILEO REAL, k.s., evidované v oddíle P insolvenčního spisu pod č. 3, avšak o tomto dispozitivním úkonu přihlášeného věřitele dosud nebylo rozhodnuto a jeho účast v insolvenčním řízení neskončila (srov. ustanovení § 184 odst. 1 IZ). V této fázi řízení nelze důvodně činit žádné závěry o tom, zda pohledávka přihlášeného věřitele bude uspokojována v insolvenčním řízení dlužníka či nikoli, proto je, i přes úkon zpětvzetí, třeba uzavřít, že návrh dlužníka na povolení oddlužení bude třeba zamítnout dle ustanovení § 395 odst. 1, písm. b, (nikoli odmítnout jak uvedl soud prvního stupně v odůvodnění přezkoumávaného usnesení). Ohledně ekonomické nabídky dlužníka odvolací soud odkazuje na propočet, uvedený v odůvodnění napadeného usnesení. Správnost závěru soudu prvního stupně, že případný úpadek dlužníka je řešitelný pouze konkursem (ustanovení § 396 IZ), proto ani v důsledku zpětvzetí přihlášky pohledávky přihlášeného věřitele nedoznal změny.

Uložení povinnosti zaplatit zálohu insolvenčnímu navrhovateli je odůvodněno v případech, kdy lze předběžně usuzovat, že úpadek dlužníka bude řešen konkursem, a struktura a rozsah dlužníkova majetku je takový, že lze předpokládat, že po rozhodnutí o úpadku nebudou v majetkové podstatě dostatečné pohotové peněžní prostředky (v hotovosti nebo na účtu) k zajištění činnosti insolvenčního správce, případně ani není zřejmé, zda majetek dlužníka postačuje k úhradě konečných nákladů konkursu. Je tomu tak proto, že v konkursu, na rozdíl od oddlužení plněním splátkového kalendáře (jako v praxi převažující formy oddlužení), nejsou náklady řízení hrazeny postupně, ale vznikají ve větší míře krátce po rozhodnutí o úpadku a hradí se právě z majetkové podstaty.

Dle údajů v návrhu na povolení oddlužení a v podání dlužníka ze dne 1.4.2015, které bylo soudu doručeno po vydání napadeného usnesení, má dlužník příjem na starobním důchodu 16.478 Kč měsíčně a má v majetku prostředky na bankovním účtu ve výši cca 27.600 Kč (což dlužník doložil, srov. body 2, 5 odůvodnění shora). S těmito prostředky vzhledem k probíhajícímu exekučnímu řízení nemůže dlužník nakládat. S přihlédnutím k úpravě ustanovení § 304b odst. 1 o.s.ř. a k tomu, že dvojnásobek výše životního minima jednotlivce činí 6.820 Kč (srov. ustanovení § 2 zákona č. 110/2006 Sb. o životním a existenčním minimu), lze proto důvodně usuzovat, že do majetkové podstaty dlužníka budou náležet prostředky ve výši minimálně cca 20.000 Kč (ustanovení § 109 odst. 1, písm. c/ IZ, viz rovněž závěry Nejvyššího soudu České republiky, formulované v jeho rozsudku ze dne 21.12.2005 sp. zn. 29 Odo 921/2003, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 55/2006, jež jsou aplikovatelné i v insolvenčním řízení), byť v případě tzv. věřitelského insolvenčního návrhu vzniká majetková podstata v zásadě k okamžiku účinků rozhodnutí o úpadku dlužníka (srov. ustanovení § 205 odst. 2 IZ). Odvolací soud proto uzavírá, že po té, co po vydání přezkoumávaného rozhodnutí došlo ke změně majetkové struktury dlužníka, lze důvodně předpokládat, že prvotní náklady insolvenčního řízení, které obvykle vznikají bezprostředně po zjištění úpadku v souvislosti s výkonem funkce insolvenčního správce, jak jsou vymezeny v odůvodnění přezkoumávaného usnesení, bude možno hradit z majetkové podstaty dlužníka.

V případě, že dlužník má majetek použitelný na krytí alespoň počátečních nákladů insolvenčního řízení, je třeba posoudit, zda takový majetek postačuje i na krytí konečných nákladů insolvenčního řízení, spočívajících zejména v odměně a náhradě hotových výdajů insolvenčního správce.

Výše odměny insolvenčního správce při řešení úpadku dlužníka konkursem činí minimálně 45.000 Kč (§ 1 odst. 5 vyhlášky) a výše náhrady jeho hotových výdajů (§ 7 vyhlášky) obvykle dosahuje částky cca 5.000 Kč (což je soudu známo z jeho úřední činnosti). V této souvislosti odvolací soud odkazuje i na názor Nejvyššího soudu České republiky v jeho usnesení ze dne 29.9.2010, sen. zn. 29 NSČR 27/2010, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 64/2011. V něm Nejvyšší soud uvedl, že se může výjimečně stát, že proces zpeněžování majetkové podstaty dlužníka vyústí v nulový výtěžek zpeněžení určený k rozdělení mezi věřitele, což je důvodem, pro který vyhláška v ustanovení § 1 odst. 3 ve spojení s odst. 5 počítá s minimální odměnou za zpeněžování majetkové podstaty ve výši 45.000 Kč, i když výtěžek zpeněžení bude nulový. Jak vyplývá ze zvláštní části důvodové zprávy k vládnímu návrhu insolvenčního zákona (který projednávala Poslanecká Sněmovna Parlamentu České republiky ve svém 4. volebním období 2002-2006 jako tisk č. 1120, a to části týkající se § 38 odst. 2) nároky insolvenčního správce (odměna a náhrada výdajů) hradí stát, nelze-li je uhradit ani z majetkové podstaty, ani ze zálohy na náklady. K úhradě státem by mělo docházet jen zcela výjimečně, za podmínek stanovených prováděcím předpisem . Z uvedené citace je patrna zjevná snaha zákonodárce minimalizovat případy, kdy bude náklady insolvenčního řízení (odměnu a náhradu hotových výdajů insolvenčního správce) hradit stát. S přihlédnutím k tomu je třeba vykládat i ustanovení § 108 insolvenčního zákona při rozhodování o povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení.

Vzhledem k (doložené) výši prostředků na bankovním účtu dlužníka a tomu, že dlužník další majetek, který by byl součástí majetkové podstaty, dle poznatků soudu v této fázi řízení nemá, nelze uzavřít, že pohotové prostředky na účtu dlužníka budou dostačující také ke krytí plné výše konečných nákladů insolvenčního řízení, zejména k úhradě odměny insolvenčního správce. Proto je věřiteli jako insolvenčnímu navrhovateli třeba uložit zálohu na náklady insolvenčního řízení v takové výši, která zajistí jejich plné krytí. Tomu, vzhledem k minimální výši odměny insolvenčního správce při řešení úpadku dlužníka konkursem a obvyklé výši jeho hotových výdajů, odpovídá částka 30.000 Kč.

Závěrem odvolací soud, poukazuje na povahu pohledávky navrhujícího věřitele z titulu zálohy na náklady insolvenčního řízení, jak je vymezena v ustanovení § 168 odst. 1, písm. d) IZ, a její uspokojování v konkursu dle ustanovení § 305 odst. 1 IZ.

K námitce odvolatele o odporovatelnosti úkonu, kterým dlužník převedl předmětnou nemovitost, odvolací soud uvádí, že povahu tohoto úkonu nelze v dané fázi řízení posuzovat a doložený převod nemovitosti proto není pro závěr o nutnosti krytí konečných nákladů insolvenčního řízení zálohou právně významný. Pokud odvolatel odkazoval na označená rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, v těchto rozhodnutích je řešena přezkoumatelnost usnesení, kterým soud insolvenčnímu navrhovateli ukládá povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, což není tento případ.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že věřiteli jako insolvenčnímu navrhovateli se ukládá záloha ve výši 30.000 Kč (ustanovení § 220 odst. 1 o.s.ř.).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku a věřiteli se však doručuje i zvláštním způsobem.

Olomouc 31. srpna 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu