3 VSOL 426/2016-B-51
KSOS 33 INS 14998/2011 3 VSOL 426/2016-B-51

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudkyň JUDr. Ivany Wontrobové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužnice Dany anonymizovano , anonymizovano , bytem Ostrava- Zábřeh, Horymírova 2949/14, PSČ: 700 30, o zrušení schváleného oddlužení, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. KSOS 33 INS 14998/2011-B-38 ze dne 19.2.2016,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně zrušil oddlužení (výrok I.), na majetek dlužnice prohlásil konkurs (výrok II.) a rozhodl, že konkurs je nepatrný (výrok III.). V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že dlužnice neposkytla do oddlužení příjmy, které po schválení oddlužení obdržela v zahraničí, ačkoliv na tuto skutečnost byla několikrát soudem a insolvenčním správcem upozorněna, tedy porušila povinnost podle ustanovení § 398 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ). Dlužnice dále vědomě sdělila soudu nepravdu o tom, že její příjmy jí byly zadrženy její dcerou, k čemuž se dlužnice (po svědecké výpovědi své dcery) doznala. Soud prvního stupně vyložil, že oddlužení jako sanační forma řešení úpadku dlužníka spojená s osvobozením od placení části dluhů je podmíněna poctivým záměrem dlužníka, poctivost dlužníka je vyžadována nejen ve fázi přípravy a projednání návrhu na povolení oddlužení, ale též i v průběhu oddlužení. Součástí poctivého počínání dlužníka je přitom pravdivost údajů uváděných vůči soudu, což dlužnice vědomě porušila. Soud proto podle ustanovení § 418 odst. 3 IZ schválené oddlužení zrušil isir.justi ce.cz a rozhodl o způsobu řešení úpadku dlužnice konkursem. Současně podle ustanovení § 314 odst. 1 písm. a) IZ rozhodl, že konkurs bude projednáván jako nepatrný, neboť dlužnice není podnikatelem.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání. Zdůraznila, že nepravdivé informace uvedla proto, že byla v těžké životní situaci, v důsledku které se psychicky zhroutila. Podle jejího názoru tak u ní nejde o nepoctivý záměr. Poukázala na to, v současné době má dobrou práci a všechny splátky řádně uhrazeny. Navrhla, aby jí bylo umožněno pokračovat ve splátkovém kalendáři.

Insolvenční správce se k odvolání dlužnice vyjádřil tak, že navrhuje, aby usnesení soudu prvního stupně bylo potvrzeno.

Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, a že obsahuje způsobilý odvolací důvod, který lze podřadit pod ustanovení § 205 odst. 2 písm. g) o.s.ř., přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1, odst. 3 a odst. 5 o.s.ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Z obsahu spisu vyplývá, že dlužnice podala u soudu prvního stupně dne 23.8.2011 insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, kterým se domáhala rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Usnesením Krajského soudu v Ostravě č. j. KSOS 33 INS 14998/2011-A-5 ze dne 12.9.2011 byl zjištěn úpadek dlužnice, insolvenčním správcem byl ustanoven Mgr. Michal Machek a soud povolil řešení úpadku oddlužením. Usnesením Krajského soudu v Ostravě č. j. KSOS 33 INS 14998/2011-B-4 ze dne 11.11.2011 soud schválil oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře (od prosince 2011 do listopadu 2016) s tím, že první splátka bude uhrazena do 31.12.2011. Ve zprávě o plnění oddlužení ze dne 31.5.2012 insolvenční správce uvedl, že dlužnice je v současné době zaměstnaná v zahraničí, pouze v měsíci dubnu 2012 zaslala částku 4.000 Kč. Dále uvedl, že se mu dlužnici nepodařilo telefonicky kontaktovat a na výzvu k doložení výše svých příjmů dlužnice nereagovala. Podáním ze dne 13.9.2012 insolvenční správce soudu sdělil, že dlužnice je zaměstnána mimo Českou republiku a byla vyzvána, aby pravidelně předkládala své výplatní lístky, což však nečinila. Obrátil se proto na zaměstnavatele dlužnice, který mu zaslal výplatní lístky za období únor až červen 2012, ze kterých byl zjištěn čistý příjem dlužnice celkem ve výši 4.536,61 EUR (přibližně 114.347 Kč), ze kterého však dlužnice odvedla na splátky v oddlužení pouze částku 8.500 Kč. Dlužnici přípisem ze dne 18.7.2012 vyzval, aby do majetkové podstaty doplatila částku 50.000 Kč, k tomu se dlužnice nevyjádřila a dne 27.7.2012 zaslala jednorázovou platbu ve výši 4.500 Kč. Dlužnici proto informoval o tom, že neplnění podmínek schváleného oddlužení může vést ke zrušení schváleného oddlužení. Podáním ze dne 12.11.2012 insolvenční správce soudu sdělil, že dlužnice byla trestním příkazem Okresního soudu v Olomouci č. j. 1 T 30/2012-31 ze dne 17.2.2012 shledána vinnou z přečinu podvodu podle ustanovení § 209 odst. 1 trestního zákona, trestní příkaz nabyl právní moci dne 24.4.2012. Z trestního příkazu připojeného k tomuto sdělení vyplývá, že dlužnice byla uznána vinnou, že dne 8.7.2011 v Ostravě uzavřela se společností BOHEMIA Půjčky, s.r.o. smlouvu o půjčce, přičemž k uzavření této smlouvy o půjčce došlo pouze z toho důvodu, že ve své žádosti ze dne 22.6.2011 uvedla vědomě nepravdivé údaje spočívající v tvrzení, že nemá u jiných bankovních či nebankovních institucí jiné závazky, což se však nezakládalo na pravdě, neboť v době uzavření smlouvy o půjčce měla jiné závazky nejméně u deseti věřitelů v souhrnné výši přibližně 500.000 Kč. U jednání dne 19.11.2012 (jehož předmětem soud prvního stupně učinil projednání zprávy insolvenčního správce o neplnění oddlužení s možností rozhodnutí o zrušení schváleného oddlužení) dlužnice uvedla, že pracovala ve Fakultní nemocnici v Ostravě do ledna 2012, od února do července 2012 pracovala jako ošetřovatelka ve Spolkové republice Německo, poté byla propuštěna, vrátila se do České republiky a od října 2012 pracovala opět v zahraničí. Ve Spolkové republice Německo vydělávala přibližně 1.000 EUR měsíčně a zapomněla oznamovat výši svých příjmů insolvenčnímu správci. Podáním ze dne 4.1.2013 věřitel č. 11 (přihláška č. P12) BOHEMIA-finanční poradenství s.r.o. (dříve BOHEMIA Půjčky, s.r.o.) podal návrh na zrušení schváleného oddlužení pro nepoctivý záměr dlužnice z důvodu pravomocného odsouzení dlužnice trestním příkazem Okresního soudu v Olomouci, č. j. 1 T 30/2012-31 ze dne 17.2.2012. Podáním ze dne 29.4.2013 Česká republika-Česká správa sociálního zabezpečení insolvenčnímu správci a soudu sdělila, že dlužnice oznámila zahájení samostatné výdělečné činnosti od 4.4.2013, a proto jí vznikla povinnost platit zálohy na pojistné minimálně ve výši 1.890 Kč měsíčně splatné od 1. do 20. dne následujícího kalendářního měsíce (za měsíc duben 2013 nejpozději do 20.5.2013), tyto zálohy na pojistné jsou pohledávkou za majetkovou podstatou. Ve zprávě o plnění oddlužení ze dne 19.6.2013 insolvenční správce soudu sdělil, že dlužnice řádně nehradí měsíční zálohy na toto pojistné, když neuhradila zálohu za měsíc duben splatnou 20.5.2013. Vzhledem k tomu, že dlužnice je nekontaktní, nezná její příjem za období od prosince 2012 do května 2013. U jednání dne 9.9.2013 (jehož předmětem soud prvního stupně učinil projednání zprávy insolvenčního správce o neplnění oddlužení s možností rozhodnutí o zrušení schváleného oddlužení) insolvenční správce sdělil, že dlužnice je zaměstnána v Rakousku, komunikuje s ním obtížně a s průtahy, nesděluje výši svých příjmů a vznikl jí závazek vůči České republice-České správě sociálního zabezpečení. K tomu dlužnice uvedla, že do České republiky jezdí každý měsíc, v Rakousku nemá přístup na internet, a proto nemůže komunikovat. Ve zprávě o plnění oddlužení ze dne 9.9.2013 insolvenční správce soudu sdělil, že dlužnici vznikl dluh na zálohách na pojistné na důchodové pojištění za duben

2013 až červenec 2013 ve výši 7.560 Kč a na odměně insolvenčního správce ve výši 9.801 Kč. Od ledna do května 2013 dlužnice na účet majetkové podstaty nezaslala žádné srážky ze svých příjmů, pouze poukázala jednorázovou platbu ve výši 2.700 Kč v červnu 2013 a vložila částku 10.000 Kč a 80.000 Kč dne 26.7.2013. Ve zprávě o plnění oddlužení ze dne 10.10.2013 insolvenční správce soudu sdělil, že dlužnici vznikl dluh na zdravotním pojištění (dle sdělení Revírní bratrské pokladny, zdravotní pojišťovny ze dne 9.10.2013) v předpokládané výši 5.737 Kč. Dlužnice dodatečně doložila doklady o svých příjmech od ledna do září 2013, ze kterých je povinna odvést do oddlužení částku 71.030 Kč. Z prodeje členského podílu v bytovém družstvu, nabytého dlužnicí v rámci dědictví po své matce, dlužnice získala částku 220.000 Kč, kterou vložila na účet majetkové podstaty. U jednání dne 7.9.2015 (jehož předmětem soud prvního stupně učinil projednání zprávy insolvenčního správce o neplnění oddlužení s možností rozhodnutí o zrušení schváleného oddlužení) dlužnice uvedla, že její dcera jí zadržela částku přibližně 125.000 Kč. Insolvenční správce u tohoto jednání sdělil, že teprve v posledních čtyřech měsících dlužnice začala poskytovat podstatné částky ve prospěch oddlužení, jinak své příjmy ze zahraničí řádně nevykazovala, nechávala si je posílat na účet své dcery. U jednání dne 25.1.2016 byla vyslechnuta svědkyně Denisa Bílá, dcera dlužnice, která ve své výpovědi uvedla, že žádné peníze své matky si neponechala. Na tuto výpověď dcery dlužnice reagovala tak, že u minulého jednání lhala, pokud uváděla, že její příjmy ze zahraničí jí zadržela dcera, a uvedla, že své příjmy využila na úhradu dluhů spojených s bydlením. Insolvenční správce u tohoto jednání sdělil, že dlužnice mu nepředkládala přehledy svých příjmů, její platební morálka se ani po jednání u soudu nezlepšila.

Ze zprávy ze dne 27.5.2016 (podané insolvenčním správcem v odvolacím řízení) vyplývá, že poslední platba rozdělená mezi věřitele byla dlužnicí poukázána ve prospěch účtu majetkové podstaty dne 6.1.2016. Poté, co byl na majetek dlužnice prohlášen konkurs, dlužnice poukázala ve prospěch majetkové podstaty platby ve výši 25.000 Kč, a to dne 23.2.2016 a dne 29.3.2016. K přerozdělení mezi nezajištěné věřitele je tak v současné době na účtu majetkové podstaty evidována částka 50.000 Kč. Mezi nezajištěné věřitele dlužnice bylo rozděleno celkem 286.561,15 Kč, aktuální míra uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů dosahuje výše 60,91%.

S účinností od 1.1.2014 byl zákon č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon, změněn zákonem č. 294/2013 Sb. Podle článku II. přechodných ustanovení tohoto zákona, zákon č. 182/2006 Sb. ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Podle ustanovení § 418 odst. 1 IZ, insolvenční soud schválené oddlužení zruší a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem, jestliže a) dlužník neplní podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, nebo b) se ukáže, že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit, nebo c) v důsledku zaviněného jednání vznikl dlužníkovi po schválení oddlužení peněžitý závazek po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, anebo d) to navrhne dlužník.

Podle ustanovení § 395 odst. 1 písm. a) IZ, insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že jím je sledován nepoctivý záměr.

Podle ustanovení § 418 odst. 1 písm. c) IZ, insolvenční soud schválené oddlužení zruší a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem, jestliže v důsledku zaviněného jednání vznikl dlužníku po schválení oddlužení peněžitý závazek po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti.

Podle ustanovení § 418 odst. 3 IZ, insolvenční soud schválené oddlužení zruší a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem také tehdy, vyjdou-li po schválení oddlužení najevo okolnosti, na jejichž základě lze důvodně předpokládat, že dlužníkem je sledován nepoctivý záměr.

Především je nutno uvést, že vzhledem k zákonné úpravě oddlužení v insolvenčním zákoně (§ 389 a násl. IZ) je při oddlužení kladen hlavní důraz na to, aby dlužníkovi bylo umožněno, splňuje-li pro to všechny zákonné předpoklady oddlužení, osvobození od dluhů (§ 414 IZ), a aby se znovu bez dluhů zapojil do ekonomického života.

Odvolací soud poukazuje na judikaturu Nejvyššího soudu České republiky týkající se výkladu zákonné úpravy oddlužení, zejména usnesení Nejvyššího soudu České republiky sen. zn. 29 NSČR 6/2008 ze dne 29.9.2010 (uveřejněné pod č. 61/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu) a rozhodnutí sen. zn. 29 NSČR 14/2009 ze dne 28.7.2011 (uveřejněné pod č. 14/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu), ze kterých vyplývá, že při posouzení přípustnosti oddlužení není určující časové hledisko, naopak je podstatná kvalita posouzení zákonných kritérií v jednotlivých fázích oddlužení. Jak Nejvyšší soud vysvětlil, ustanovení § 395 odst. 1 písm. a) IZ patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou a pro závěr, že dlužník sleduje podáním návrhu na povolení oddlužení nepoctivý záměr je rozhodné posouzení konkrétních okolností, jež vyjdou najevo v rámci návrhu na povolení oddlužení, přičemž k úsudku ve smyslu ustanovení § 395 odst. 1 písm. a) IZ mohou vést různá jednání dlužníka, například jednání směřující k poškozování věřitelů (lhostejno, že nesankcionované normami trestního práva) v době před zahájením insolvenčního řízení, o zatajování skutečností týkajících se majetkových poměrů dlužníka apod. Posouzení, zda dlužník (ne)sleduje podáním návrhu na oddlužení nepoctivý záměr (§ 395 odst. 1 písm. a/ IZ), je pak logicky navázáno na hodnocení skutečností, které se udály v určitém časovém rámci, zpravidla před zahájením insolvenčního řízení. Přitom je třeba mít na paměti, že o způsob řešení svého úpadku oddlužením typově žádají i osoby, které si úpadkovou situaci (nebo hrozící úpadek) přivodily do jisté míry lehkomyslným, marnotratným nebo obecně málo zodpovědným přístupem ke svým majetkovým záležitostem (počínaje tzv. řetězením úvěrů a půjček a konče třeba i utrácením peněž v hracích automatech), ale v určité fázi života (zpravidla časově úzce propojené s dobou zahájení insolvenčního řízení) se rozhodly tento přístup změnit a své ekonomické potíže řešit smysluplnou cestou v insolvenčním řízení. Je-li takové proměna opravdová, o čemž by se měl insolvenční soud přesvědčit v insolvenčním řízení ve vazbě na vše, co v něm vyšlo najevo ve fázích rozhodování o návrhu na povolení oddlužení a o schválení oddlužení, a k čemuž v době po povolení oddlužení slouží schůze věřitelů (§ 399 odst. 1 IZ) se zdůrazněnou povinností dlužníkovy účasti a odpovědí na dotazy přítomných věřitelů i insolvenčního soudu (§ 399 odst. 2 IZ), není důvod vylučovat dlužníka a priori z režimu oddlužení. Podstatné je, zda nejpozději v době rozhodování insolvenčního soudu o schválení oddlužení je důvod usuzovat, že dlužník se poctivě snaží vypořádat s věřiteli a napravit stav vyvolaný předchozí nehospodárnou správou svého majetku. Přitom není vyloučeno ani to, aby jako dlužníkovy kroky směřující k poctivému vypořádání se s věřiteli zohlednil odvolací soud jednání dlužníka, které může být (až v odvolacím řízení) i reakcí na důvody usnesení, jímž soud prvního stupně neschválil oddlužení (k tomu viz dále rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sen. zn. 29 NSČR 32/2011 ze dne 28.3.2014, uveřejněné pod č. 112/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu).

Nutno zdůraznit, že Nejvyšší soud České republiky dále v rozhodnutí sen. zn. 29 NSČR 45/2010 ze dne 30.4.2013 (uveřejněném pod č. 86/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu) uzavřel, že již z dikce ustanovení § 395 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. b) IZ je zřejmé, že zásada poctivosti dlužníka (§ 395 odst. 1 písm. a/ IZ) a zodpovědného přístupu dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení je ústředním principem vévodícím způsobu řešení dlužníkova úpadku oddlužením (jenž má po skončení insolvenčního řízení vyústit v rozhodnutí, jímž bude dlužník zbaven povinnosti k úhradě zbytku svých dluhů). Proto je otázka poctivosti dlužníkových záměrů a otázka, zda dlužník v insolvenčním řízení nekoná lehkomyslně či nedbale, zkoumána nejen při povolení oddlužení (§ 395 odst. 1 písm. a/, odst. 2 písm. b/ IZ), nýbrž i při posouzení zda má být oddlužení schváleno (§ 405 odst. 1 IZ), ale (dokonce) i po skončení insolvenčního řízení (jako důvod pro odejmutí přiznaného osvobození od placení zbytku dluhů, § 417 odst. 1 IZ).

Promítnuto na poměry projednávané věci odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že je dán důvod pro zrušení schváleného oddlužení a rozhodnutí o prohlášení konkursu na majetek dlužnice podle ustanovení § 418 odst. 3 IZ.

Odvolací soud přisvědčuje soudu prvního stupně, že pokud dlužnice po schválení oddlužení zatajovala své příjmy získané z pracovního poměru v zahraničí, tyto příjmy neposkytla na plnění dle schváleného splátkového kalendáře a naopak je použila pro svoji potřebu, a současně o těchto příjmech soudu vědomě uvedla nepravdivé údaje, lze uzavřít, že dlužnice se nesnaží v oddlužení poctivě vyrovnat se svými věřiteli. Podle odvolacího soudu je pro posouzení poctivosti dlužnice nutno vzít v úvahu i tu skutečnost, že dlužnice byla pravomocně odsouzena za jednání, kterého se dopustila ve vztahu k jednomu ze svých věřitelů při uzavření smlouvy o půjčce s tímto věřitelem, kdy věřiteli vědomě uvedla nepravdivé informace o svých závazcích vůči jiným věřitelům, přičemž do podání návrhu na povolení oddlužení svůj dluh vůči tomuto věřiteli neuhradila.

Podle odvolacího soudu je u dlužnice dán rovněž důvod pro zrušení schváleného oddlužení a rozhodnutí o způsobu řešení úpadku dlužnice konkursem podle ustanovení § 418 odst. 1 písm. c) IZ, neboť dlužnici po schválení oddlužení zaviněně vznikly další závazky, a to vůči České republice-České správě sociálního zabezpečení a Revírní bratrské pokladně, zdravotní pojišťovně, přičemž nejméně závazek vůči České republice-České správě sociálního zabezpečení je peněžitým závazkem po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti.

Ze shora uvedených důvodů odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně podle ustanovení § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení l z e podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici a insolvenčnímu správci se doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení usnesení zvláštním způsobem.

Olomouc 31. května 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu