3 VSOL 425/2015-A-15
KSOL 16 INS 21440/2014 3 VSOL 425/2015-A-15

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudkyň JUDr. Radky Panáčkové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníka Mgr. Miroslava anonymizovano , anonymizovano , bytem Olomouc, Fischerova 707/8, PSČ 779 00, adresa pro doručování: Přerov, Budovatelů 4, PSČ 750 02, identifikační číslo: 74850792, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě-pobočka v Olomouci ze dne 17.3.2015, č.j. KSOL 16 INS 21440/2014-A-10,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ostravě-pobočka v Olomouci usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, uložil dlužníkovi, aby ve lhůtě 7 dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatil na blíže označený účet Krajského soudu v Ostravě zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že insolvenčním návrhem dlužníka, došlým soudu dne 5.8.2014, bylo zahájeno insolvenční řízení, dlužník spojil insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení. V připojeném seznamu závazků dlužník řádně označil své věřitele, uvedl aktuální dlužné částky, splatnost závazků a vykonatelnost závazků. V podání, doručeném soudu dne 4.12.2014, doložil nový seznam závazků, v němž výslovně označil závazky pocházející z jeho podnikatelské činnosti. Jedná se o dva nezajištěné závazky, závazek vůči věřiteli ČSSZ a vůči věřiteli Tomáši Matějíčkovi. Usnesením ze dne 24.11.2014 bylo dlužníkovi uloženo, aby v souladu s ustanovením § 389 odst. 2, písm. a) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), doložil ve stanovené lhůtě souhlasy těchto věřitelů s řešením dlužníkova úpadku oddlužením. Lhůta k doložení těchto souhlasů byla dlužníkovi prodloužena. Dne 9.12.2015 bylo doručeno soudu podání, v němž dlužník sdělil, že Tomáš Matějíček na jeho žádost neodpověděl, ze sdělení ČSSZ ze dne 23.1.2015, které k podání dlužník připojil, vyplývá, že tento věřitel ponechal další postup na zvážení soudu a vyhradil si právo udělit nesouhlas s oddlužením do první schůze věřitelů. Souhlasy věřitelů tedy soudu předloženy nebyly. Soud prvního stupně uzavřel, že nelze v daném případě úpadek dlužníka řešit oddlužením, neboť návrh na povolení oddlužení byl podán někým, kdo k tomu není oprávněn, což vede k odmítnutí návrhu na povolení oddlužení a prohlášení konkursu na majetek dlužníka. Za této situace soud prvního stupně uložil dlužníkovi povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení v maximální možné míře s přihlédnutím k tomu, že odměna insolvenčního správce v případě řešení dlužníkova úpadku konkursem činí podle vyhlášky č. 313/2007 Sb. minimálně 45.000 Kč, přičemž dlužník v seznamu majetku neuvedl, že by měl disponibilní peněžní prostředky.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Potvrdil, že Česká správa sociálního zabezpečení sdělila, že si vyhrazuje právo udělit nesouhlas s oddlužením do první schůze věřitelů, avšak zároveň nemůže, s ohledem na průběh insolvenčního řízení před rozhodnutím o úpadku, bez přihlášených pohledávek dalších věřitelů, vyhodnotit poměr pohledávek vzniklých z podnikání, a tak žádost vyhodnotit komplexně. Potvrdil také, že Tomáš Matějíček neodpověděl, současně však poukázal na to, že Tomáš Matějíček svou pohledávku přihlásil do insolvenčního řízení. Odvolatel zdůraznil, že z celkové výše jeho závazků 961.805 Kč představují dluhy z podnikání necelých 5 %, tedy se pohybují v zanedbatelné výši. Podle názoru odvolatele je závěr soudu prvního stupně o tom, že návrh na povolení oddlužení je třeba odmítnout, předčasný. Je zřejmé-jak odvolatel pokračoval-že v konkursu nebude moci ze svého majetku (v hodnotě asi 1.500 Kč + 14.194 Kč + 8.692 Kč) uspokojit své věřitele, a jediné, čeho dosáhne , pokud uhradí zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč (na jejíž zaplacení nemá finanční prostředky), bude poskytnutí minimální odměny insolvenčnímu správci, a pokud po skončení insolvenčního řízení podruhé zaplatí odměnu insolvenčnímu správci, bude-li mu povoleno a schváleno oddlužení na základě nového insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení. Odvolatel navrhl, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil.

Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Z obsahu spisu vyplývá, že insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení, došlým soudu dne 5.8.2014, se dlužník domáhá zjištění svého úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. V bodě 07 návrhu dlužník uvedl, že má vůči sedmnácti věřitelům sedmnáct závazků v celkové výši 961.805 Kč, s tím, že tyto závazky ve svém návrhu popsal, označil jednotlivé věřitele, uvedl právní důvod vzniku jednotlivých závazků, výši jednotlivých závazků a jejich splatnost. Uvedl, že většina závazků pochází z doby, kdy pracoval jako státní zaměstnanec a měl spotřební úvěry, jež splácel do doby, než opustil státní správu. V roce 2009 začal podnikat na živnostenský list, jeho příjem se snížil, a již nebyl schopen hradit všechny své závazky a řešil je novými úvěry. Z doby podnikání mu vznikl dluh na penále pojistného a dluh na záloze u pana Matějíčka . Dále uvedl, že není ženatý, vyživovací povinnost má ke dvěma dětem (údaj o tom, že by měl soudem stanovené výživné pro tyto děti, v návrhu neuvedl), jeho současným příjmem je příjem ze závislé činnosti, který činí průměrně 14.194 Kč měsíčně čistého, a renta ve výši 8.692 Kč měsíčně. Z této částky po odečtení nezabavitelné částky zbývá k úhradě jeho dluhů 10.508 Kč, což za pět let činí 630.480 Kč, takže je schopen za dobu pěti let uhradit více jak 30 % závazků svým nezajištěným věřitelům. K návrhu dlužník připojil-mimo jiné-seznam závazků, seznam majetku a seznam zaměstnanců, opatřené podepsaným prohlášením o jejich úplnosti a správnosti. K výzvě soudu v usnesení ze dne 24.11.2014, č.j. KSOS 16 INS 21440/2014-A-6 dlužník předložil doplněný seznam závazků ze dne 2.12.2014, doplněný údajem o tom, že závazek vůči věřiteli Česká správa sociálního zabezpečení a závazek vůči věřiteli Tomáši Matějíčkovi jsou závazky pocházejícími z podnikání dlužníka. Současně sdělil, že Okresní správu sociálního zabezpečení žádal o vyjádření, a žádost o vyjádření zaslal i Tomáši Matějíčkovi. Podáním ze dne 5.2.2015 pak doplnil, že Česká správa sociálního zabezpečení mu odpověděla přípisem ze dne 23.1.2015 (který současně do spisu předložil), Tomáš Matějíček mu dosud neodpověděl.

Podle ustanovení § 108 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení (odstavec 1). Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně (odstavec 2).

Podle ustanovení § 389 odst. 2 písm. a) IZ, dluh z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jestliže s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde.

Podle ustanovení § 396 IZ, jestliže insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Po vyhodnocení údajů uvedených dlužníkem v návrhu lze předběžně uzavřít, že dlužník se nachází v úpadku, neboť má více věřitelů a peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, jež není schopen plnit.

Je třeba uvést, že uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení je odůvodněno zejména v těch případech, kdy podle předběžného závěru insolvenčního soudu bude úpadek dlužníka řešen konkursem a struktura jeho majetku je taková, že po rozhodnutí o úpadku nebudou v majetkové podstatě dostatečné pohotové peněžní prostředky k zajištění činnosti insolvenčního správce. V konkursu-na rozdíl od oddlužení plněním splátkového kalendáře-totiž nejsou náklady řízení hrazeny postupně, ale vznikají ve větší míře krátce po rozhodnutí o úpadku a hradí se právě z majetkové podstaty. Z hlediska závěru soudu prvního stupně o nutnosti uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení je tak určující posouzení správnosti jeho (předběžného) závěru o tom, že dlužníkovi nebude povoleno řešení úpadku oddlužením, jak navrhuje.

Ze shora citovaného ustanovení § 389 IZ vyplývá, že dlužníka-fyzickou osobu, nelze předem vylučovat z oddlužení jenom proto, že dlužník má, jako v této věci (což odvolatel nezpochybňoval), dluhy z podnikání. Dluhy z podnikání (a to bez ohledu na výši konkrétních dlužníkových závazků z podnikání v porovnání s celkovou výší všech závazků), nebrání řešení dlužníkova úpadku oddlužením, jestliže s tím věřitelé, o jejichž pohledávky jde, souhlasí.

Námitkám odvolatele je možno přitakat potud, že potřebný souhlas věřitele podle ustanovení § 389 odst. 2 písm. a) IZ skutečně není vyjmenován mezi doklady k návrhu na povolení oddlužení (srov. ustanovení § 392 IZ). Tento souhlas nepochybně může být připojen i později, s tím, že ustanovení § 397 odst. 1 IZ dále stanoví, že v pochybnostech o tom, zda dlužník je oprávněn podat návrh na povolení oddlužení, insolvenční soud oddlužení povolí a tuto otázku prozkoumá až v průběhu schůze věřitelů svolané k projednání způsobu oddlužení a hlasování o jeho přijetí. Tento postup (postup podle ustanovení § 397 odst. 1 IZ) se však uplatní tehdy, jsou-li pochybnosti o tom, zda dlužník je skutečně oprávněn podat návrh na povolení oddlužení, to je, zda splňuje uvedená kritéria. Podle přesvědčení odvolacího soudu je proto z tohoto důvodu nutno již v návrhu na povolení oddlužení tvrdit takové skutečnosti, z nichž by bylo možno usuzovat, že se jedná o dluhy, které řešení úpadku oddlužením ve smyslu ustanovení § 389 odst. 2 písm. a) IZ nebrání (např. že dlužník jednal se svými věřiteli, vůči nimž má dluhy z podnikání, ohledně jejich souhlasu s oddlužením, a s jakým výsledkem). Takové skutečnosti však dlužník ve svém návrhu na povolení oddlužení současně neuplatnil. Ze skutečností, doplněných dlužníkem k výzvě soudu, rovněž nelze dovodit, že dluhy dlužníka, pocházející z jeho podnikatelské činnosti, řešení jeho úpadku oddlužením ve smyslu ustanovení § 389 odst. 2, písm. a) IZ nebrání, když věřitel Česká správa sociálního zabezpečení se vyjádřila nejednoznačně, a věřitel Tomáš Matějíček se nevyjádřil vůbec.

Za tohoto stavu soud prvního stupně správně uzavřel, že se jeví pravděpodobným odmítnutí návrhu dlužníka na povolení oddlužení (§ 390 odst. 3 IZ) a prohlášení konkursu na jeho majetek (§ 396 IZ).

Soud prvního stupně také správně uložil dlužníkovi povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení, neboť je zřejmé, že dlužník nedisponuje pohotovými peněžními prostředky. Složení zálohy na krytí nákladů insolvenčního řízení je tak v této věci nezbytné, když prostředky na úhradu těchto nákladů, ať již souvisejících s prověřováním stavu majetku dlužníka či odměnou a hotovými výdaji insolvenčního správce, nelze zajistit jinak. Účelem složené zálohy je především umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno hradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ). V případě, že by nebyl získán dostatečný výtěžek zpeněžením majetkové podstaty (což se s ohledem na strukturu dlužníkova majetku jeví jako pravděpodobné), záloha by sloužila k úhradě dalších nákladů řízení, zejména odměny správce. Náklady řízení by v případě, že dlužník k jejich úhradě prostředky nemá, hradil podle ustanovení § 38 odst. 2 IZ stát, čemuž má předejít právě institut zálohy.

Soud prvního stupně správně stanovil i výši zálohy na náklady insolvenčního řízení. Při způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem činí pouze odměna insolvenčního správce minimálně 45.000 Kč podle § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů. Insolvenčnímu správci náleží v souvislosti s výkonem jeho činnosti také náhrada jeho hotových výdajů, tj. cestovních nákladů, poštovného, telekomunikačních poplatků a ostatních hotových výdajů (§ 7 téže vyhlášky).

Důvodem pro neuložení povinnosti k zaplacení zálohy nemůže být ani odvolatelem namítaná skutečnost, že nemá dostatek finančních prostředků k její úhradě. Záloha na náklady insolvenčního řízení není soudním poplatkem, dlužníka, jako insolvenčního navrhovatele, proto nelze od povinnosti k úhradě zálohy osvobodit, případně její výši snížit. Je-li složení zálohy zapotřebí, je nutno na jejím zaplacení trvat.

Z uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil (§ 219 o.s.ř.).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem.

Olomouc 15. července 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu