3 VSOL 423/2016-A-23
KSBR 24 INS 21945/2015 3 VSOL 423/2016-A-23

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka UNISYSTEM s.r.o., se sídlem v Brně, Komárov, Plotní 688/75, PSČ 602 00, identifikační číslo osoby 28288220, zastoupeného Mgr. Radslavem Janečkem, advokátem se sídlem v Brně, Bubeníčkova 44, PSČ 615 00, o insolvenčním návrhu věřitelů a) Jiřího anonymizovano , anonymizovano , bytem a místem podnikání Křídla 27, PSČ 592 31, identifikační číslo osoby 71860681 a b) Ivana anonymizovano , anonymizovano , místem podnikání Blučina, Komenského 378, PSČ 664 56, identifikační číslo osoby 68633874, oba zastoupeni Mgr. Pavlem Dvořákem, advokátem se sídlem ve Žďáru nad Sázavou, Strojírenská 2269/36, PSČ 591 01, o odvolání insolvenčních navrhovatelů a věřitele Dalibora Gerycha, se sídlem ve Zlíně-Prštném, Nábřeží 237, PSČ 760 01, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21.12.2015, č.j. KSBR 24 INS 21945/2015-A-12,

takto:

I. Odvolání věřitele Dalibora Gerycha se odmítá.

II. Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil navrhovatelům-věřitelům Jiřímu Kloudovi a Ivanu Sojkovi, aby do 5 dnů od právní moci usnesení zaplatili společně a nerozdílně zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč na účet Krajského soudu v Brně nebo v hotovosti na pokladně Krajského soudu v Brně-pracoviště Husova 15. isir.justi ce.cz

V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že dlužník má více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto peněžité závazky není schopen plnit, neboť je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti. Vzhledem k tomu, že dosud nevyšlo najevo, že by dlužník vlastnil jakýkoliv majetek, uložil soud insolvenčním navrhovatelům povinnost zaplatit společně a nerozdílně zálohu na náklady insolvenčního řízení. Uzavřel, že smyslem zálohy na náklady insolvenčního řízení je především umožnit působení insolvenčního správce od jeho ustanovení do funkce. Složená záloha umožní insolvenčnímu správci uhradit počáteční náklady vzniklé při zjišťování a zpeněžování majetku dlužníka. Za takové prvotní náklady nutno považovat poštovné, platby za telekomunikační služby, cestovné, správní poplatky, náklady na vypracování znaleckých posudků, inzerci a podobně. Institut zálohy slouží rovněž k úhradě odměny a hotových výdajů insolvenčního správce, není-li je možno uspokojit z majetkové podstaty dlužníka. Minimální odměna insolvenčního správce dle § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů, činí při konkursu 45.000 Kč; pouze v krajním případě hradí odměnu a náhradu hotových výdajů insolvenčního správce stát, a to tehdy, pokud je nelze uhradit z majetkové podstaty či složené zálohy.

Proti tomuto usnesení podali insolvenční navrhovatelé odvolání, v němž uvedli, že závěr soudu prvního stupně o tom, že doposud nevyšlo najevo, že by dlužník vlastnil jakýkoliv majetek, předurčuje úvahy o tom, jakým způsobem by úpadek dlužníka měl být řešen a jaké náklady, k jejichž krytí záloha bude sloužit, si tento způsob řešení úpadku dlužníka pravděpodobně vyžádá. Poukazují na to, že do insolvenčního řízení se přihlásilo 14 věřitelů, přičemž ze sbírky listin vyplývá, že dlužník nemá ve vlastnictví žádný majetek, který by mohl být v rámci insolvenčního řízení postižen a použit ke zpeněžení za účelem uspokojení pohledávek přihlášených věřitelů. Podle jejich názoru tyto skutečnosti nebyly odpovídajícím způsobem zohledněny při stanovení výše zálohy na náklady insolvenčního řízení, když vyměřená záloha 50.000 Kč přesahuje reálné možnosti obou insolvenčních navrhovatelů, kteří jsou drobní živnostníci. Neexistence majetku dlužníka předurčuje předpokládaný rozsah úkonů insolvenčního správce, a tedy i nákladů spojených s jeho činností. Záloha ve výši 50.000 Kč se jeví nepřiměřeně vysokou. Domáhají se přezkoumání napadeného usnesení a jeho změny tak, aby jim byla stanovena záloha náklady insolvenčního řízení v poloviční výši. Podle jejich názoru v § 108 odst. 2 insolvenčního zákona je stanoveno, že výše zálohy může být určena až do částky 50.000 Kč, z čehož je zřejmé, že stanovená záloha nemusí striktně činit částku 50.000 Kč, ale může být vyměřena i v nižší částce. Navrhují, aby usnesení soudu prvního stupně bylo změněno tak, že jim bude uloženo zaplatit společně a nerozdílně náklady insolvenčního řízení ve výši 20.000 Kč.

Proti usnesení soudu prvního stupně podal odvolání též věřitel Dalibor Gerych, který je přihlášeným věřitelem a který ve svém odvolání namítal, že rozhodnutí soudu prvního stupně postrádá logiku ve světle předchozího odmítnutého insolvenčního návrhu. Navrhuje, aby usnesení soudu prvního stupně bylo zrušeno, neboť dlužník má několikanásobně vyšší majetek převyšující jak náklady řízení, tak uplatněné nároky přihlášených věřitelů.

Podle ust. § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud se nejdříve zabýval tím, zda odvolání byla podána včas a dospěl k závěru, že odvolání věřitele Dalibora Gerycha bylo podáno opožděně.

Usnesení o uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku dne 30.12.2015. Tento den nutno považovat za den doručení písemnosti účastníkům řízení. Odvolatel Dalibor Gerych je přihlášeným věřitelem, jemuž se nedoručuje zvláštním způsobem ve smyslu ust. § 75 IZ; pro tohoto věřitele lhůta k podání odvolání začala běžet ode dne zveřejnění usnesení v insolvenčním rejstříku, tj. ode dne 30.12.2015. Konec 15 denní lhůty pro podání odvolání připadl na čtvrtek 14.1.2016, který byl běžným pracovním dnem. Podal-li věřitel odvolání u soudu až dne 20.1.2016, stalo se tak po uplynutí lhůty k podání odvolání, a proto odvolací soud postupoval podle ust. § 218a o.s.ř. a rozhodl o odmítnutí pozdě podaného odvolání věřitele Dalibora Gerycha.

Odvolání insolvenčních navrhovatelů bylo podáno včas, insolvenční navrhovatelé jsou osobami oprávněnými k podání odvolání, proto odvolací soud přezkoumal postupem podle ust. § 212 a § 212a odst. 1 a 6 o.s.ř. napadené rozhodnutí, aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání insolvenčních navrhovatelů důvodné není.

V přezkoumávané věci bylo insolvenční řízení zahájeno na základě podaného insolvenčního návrhu věřiteli Jiřím Kloudou a Ivanem Sojkou, kteří tvrdili, že mají za dlužníkem splatné pohledávky. Navrhovatel a) uvedl, že má za dlužníkem splatnou pohledávku vzniklou na základě smlouvy o dílo č. 2/2013 uzavřené s dlužníkem dne 13.3.2013. Po provedení díla vyúčtoval fakturou ze dne 4.6.2013 splatnou k 21.6.2013 cenu díla. Ke dni podání insolvenčního návrhu však dlužník na svůj závazek ničeho nezaplatil. Navrhovatel b) tvrdil pohledávku vzniklou na základě objednávky dlužníka ze dne 29.7.2013, kdy s dlužníkem byla uzavřena smlouva o dílo; po realizaci díla byla cena dlužníkovi vyúčtována fakturou ze dne 1.10.2013 na částku 167.270 Kč včetně DPH splatnou k 15.10.2013, na kterou dlužník ničeho nezaplatil. Jako dalšího známého věřitele, vůči kterému má dlužník závazek po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, insolvenční navrhovatelé označili společnost JPM METAL s.r.o., vůči níž má dlužník závazek v celkové výši 700.000 Kč s tím,

že pohledávka je více jak 3 měsíce po splatnosti. Usnesením ze dne 21.10.2015, č.j. KSBR 24 INS 21945/2015-A-7 vyzval soud dlužníka, aby ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení předložil insolvenčnímu soudu seznam svého majetku včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků s poučením, jaké náležitosti musí tento seznam obsahovat, dále byl vyzván k předložení seznamu závazků s uvedením svých věřitelů, výše závazků a dat jejich splatnosti, a dále byl vyzván k předložení seznamu svých zaměstnanců s konkrétním poučením o tom, co seznam musí obsahovat. Dlužník na výzvu soudu nereagoval.

Teprve až po vydání napadeného usnesení předložil dlužník knihu pohledávek, knihu závazků a seznam zaměstnanců. Z těchto listin vyplývá, že se nejedná o povinné přílohy podle ust. § 104 odst. 1 IZ; zejména z těchto listin nevyplývají údaje o majetku dlužníka vyjma toho, že lze zjistit, že dlužník má pohledávky vůči svým věřitelům. Z předložené listiny však nevyplývají žádné údaje o dobytnosti uvedených pohledávek.

Podle ust. § 108 odst. 1 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Podle ust. § 108 odst. 2 IZ, výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50 000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně.

Z insolvenčního návrhu věřitelů nelze zjistit žádné údaje o majetku dlužníka. Insolvenční soud sice uložil dlužníku, aby sdělil podrobné údaje o svém majetku, avšak dlužník ve lhůtě, která mu byla určena, žádné údaje neuvedl. Za této situace je nutné vycházet z údajů o majetku dlužníka, které má soud k dispozici. Z těchto údajů lze dovodit pouze to, že dlužník má pohledávky vůči svým dlužníků. V této fázi řízení však nelze předjímat, zda a za jakou částku by se případně podařilo tyto pohledávky vymoci a jaký by byl výtěžek zpeněžení. Z údajů, které jsou obsahem spisu, není zřejmé, zda má dlužník jakékoliv pohotové finanční prostředky, které by bylo možné použít k úhradě výdajů insolvenčního správce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku. Soud prvního stupně správně uvedl, že smyslem zálohy na náklady insolvenčního řízení je především umožnit působení insolvenčního správce od jeho ustanovení do funkce s tím, že složená záloha umožní insolvenčnímu správci uhradit počáteční náklady vzniklé při zjišťování a zpeněžování majetku. Nelze proto přisvědčit odvolací námitce navrhovatelů, že neexistence majetku dlužníka předurčuje předpokládaný rozsah úkonů insolvenčního správce, a tedy i nákladů spojených s jeho činností. Je povinností insolvenčního správce se pokusit dohledat majetek dlužníka, který by mohl náležet do majetkové podstaty, jakož i prověřit úkony dlužníka před zahájením insolvenčního řízení, a případně napadnout neúčinnost těchto úkonů. Je tedy nepochybné, že insolvenční správce potřebuje mít k prověřování majetkové situace dlužníka k dispozici pohotové finanční prostředky, které by použil na bezprostředně vynaložené náklady, jako je poštovné, platby za telekomunikační služby, cestovné, správní poplatky apod. Pokud by se nepodařilo dohledat a zpeněžit majetek dlužníka v potřebném rozsahu, záloha by sloužila též jako záruka úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce, které by v případě nesložení zálohy musel hradit stát.

Výši stanovené zálohy odvolací soud nepovažuje za nepřiměřeně vysokou, a to s ohledem na to, že v případě prohlášení konkursu na majetek dlužníka (jeho prohlášení ostatně věřitelé také navrhují) činí minimální odměna insolvenčního správce podle ust. § 1 odst. 5, případně § 2a vyhlášky č. 313/2007 Sb. částku 45.000 Kč, přičemž nutno počítat s tím, že vedle odměny má insolvenční správce též nárok na úhradu hotových výdajů, a je-li plátcem daně z přidané hodnoty, náleží mu též vedle odměny a náhrady hotových výdajů i odpovídající částka daně z přidané hodnoty (§ 38 odst. 2 IZ). K námitce odvolatelů, že jsou drobní živnostníci a stanovená výše zálohy přesahuje jejich možnosti, nutno uvést, že je povinností každého insolvenčního navrhovatele (až na odůvodněné výjimky, které nejsou nikterak četné) zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení. Věřitelé, a to na rozdíl od dlužníka, nemají povinnost podávat insolvenční návrh; pokud se však rozhodnou k podání insolvenčního návrhu, musí počítat s tím, že jim bude uložena povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení. Pokud by záloha byla zaplacena, pak náhrada zálohy na náklady insolvenčního řízení, jestliže ji v souladu s rozhodnutím insolvenčního soudu zaplatila jiná osoba než dlužník, je pohledávkou za majetkovou podstatou (ust. § 168 odst. 1 písm. d/ IZ).

Z výše uvedených důvodů odvolací soud postupoval podle ust. § 219 o.s.ř. a usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenčním navrhovatelům a věřiteli Daliboru Gerychovi se však též doručuje i zvláštním způsobem.

Olomouc 30. května 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu