3 VSOL 422/2015-A-13
KSBR 47 INS 3709/2015 3 VSOL 422/2015-A-13

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužnice Věry Ehrenbergerové, nar. 28.8.1963, bytem Brno, Čejkovická 4091/9, PSČ 628 00, o insolvenčním návrhu věřitele V.K. Market, s.r.o., se sídlem Kuřim, Na Královkách 930, PSČ 664 34, identifikační číslo osoby: 25348507, o odvolání věřitele proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6.3.2015, č.j. KSBR 47 INS 3709/2015-A-4,

takto:

I. Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením soud prvního stupně odmítl insolvenční návrh věřitele (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). Na odůvodnění uvedl, že dne 13.2.2015 bylo návrhem věřitele zahájeno insolvenční řízení, v němž se domáhal zjištění úpadku dlužnice. Po přezkoumání insolvenčního návrhu věřitele soud prvního stupně uzavřel, že v něm věřitel nepopsal řádně svou pohledávku za dlužnicí, neboť neidentifikoval důvod jejího vzniku. Z pouhého tvrzení, že dlužnice neuhradila fakturu a proto jí vůči věřiteli vznikl závazek, není soud schopen uzavřít, zda je tvrzená pohledávka způsobilá být uspokojena v insolvenčním řízení , neboť faktura je účetním dokladem, a nikoliv právním titulem pohledávky. Věřitel v insolvenčním návrhu sice označil další věřitele dlužnice, avšak u pohledávek těchto věřitelů neuvedl důvod vzniku, výši a datum splatnosti. Pouze obecně a neurčitě uvedl, že se jedná o pohledávky po splatnosti delší než 30 dnů. Proto z jeho insolvenčního návrhu nelze dovodit, že dlužnice má více věřitelů s peněžitými závazky splatnými déle než 30 dnů a že je není schopna plnit (ustanovení § 3, § 103 odst. 2 insolvenčního zákona). Nedostatek náležitostí insolvenčního návrhu brání pokračování v řízení, proto soud postupoval podle ustanovení § 128 odst. 1 insolvenčního zákona a insolvenční návrh věřitele odmítl. O nákladech insolvenčního řízení rozhodl podle ustanovení § 146 odst. 3 občanského soudního řádu.

Proti usnesení soudu prvního stupně podal včasné odvolání věřitel. Namítal, že splatnost jeho pohledávky za dlužnicí je prokázána vedením exekuce na její majetek, vedení dalších exekucí rovněž prokázal. Podle jeho názoru lze jen těžko předpokládat, že by věřitel sám o své vlastní vůli podával v občanskoprávním řízení na dlužníka žalobu, pokud by tento nebyl v prodlení se splácením svých závazků nejméně o 60 dnů . Pokud by nebyla dlužnice ve výrazném prodlení se splácením svých závazků, nebyla by v občanskoprávním řízení zavázána k povinnosti tyto hradit a nevznikl by exekuční titul. Tvrdí, že odmítavé rozhodnutí soudu by bylo opodstatněno v případě dlužnického insolvenčního návrhu, kdy dlužník je povinen prokázat, že je v úpadku . Věřitel však při podání insolvenčního návrhu sotva může soudu předložit důkazy o tom, že dlužník má majetek, jehož případným prodejem je schopen své závazky hradit anebo má příjmy odůvodňující takový závěr. Proto v odvolacím řízení navrhl, aby odvolací soud zrušil napadené usnesení soudu prvního stupně a přikázal mu, aby vyzval dlužnici k prokázání svých majetkových poměrů, k předložení seznamu závazků a aby na základě těchto informací rozhodl o úpadku dlužnice a způsobu jeho řešení.

Podle ust. § 7 zák. č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen IZ ) nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Z obsahu předloženého spisu, a to insolvenčního návrhu věřitele doručeného soudu dne 13.2.2015, vyplývá, že věřitel žádal zjištění úpadku dlužnice. V insolvenčním návrhu tvrdil svou pohledávku za dlužnicí z titulu dodání obalového materiálu pro stěhování a odvozu zabalených věcí, které se uskutečnilo na základě její objednávky ze dne 12.12.2012. Cena dodaného zboží byla fakturována fakturou č. 20130086 ve výši 8.950 Kč, kterou se dlužnice zavázala uhradit ve lhůtě 14 dnů ode dne 2.1.2013, kdy byla faktura vystavena, tedy do 17.1.2013. Dále v návrhu tvrdil, že dlužnice má šestnáct závazků vůči dvanácti věřitelům, z nichž označil věřitele Finanční úřad Brno s pohledávkou ve výši 55.749 Kč, věřitele BRE Bank S.A. s pohledávkou ve výši 142.484 Kč a věřitele CCRB, a.s. s pohledávkou ve výši 463.740 Kč. Dle tvrzení v návrhu činí celková výše závazků dlužnice 1.240.000 Kč, z toho jsou čtyři závazky vykonatelné.

Podle ustanovení § 3 odst. 1 IZ, je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů, b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (platební neschopnost). Dle odstavce 2, se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ, insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný nebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

V této věci soud prvního stupně uzavřel, že v insolvenčním návrhu nejsou popsány okolnosti o vzniku pohledávky věřitele jako insolvenčního navrhovatele za dlužnicí. Jak plyne ze shora uvedených zjištění o obsahu insolvenčního návrhu, věřitel v návrhu popsal svou pohledávku za dlužnicí tak, že pohledávka vznikla z titulu dodaného zboží (obalového materiálu) a služby (odvozu věcí) dle objednávky dlužnice. Cenu dodávky vyúčtoval částkou 8.950 Kč, která byla splatná do 17.1.2013, dlužnice však svůj závazek uhradit cenu dodávky nesplnila. Těmito tvrzeními je pohledávka věřitele v insolvenčním návrhu popsána řádně a na jejich základě se v insolvenčním řízení lze zabývat jejím osvědčením (ustanovení § 131 IZ). S názorem soudu prvního stupně, že věřitel v insolvenčním návrhu nepopsal svou pohledávku za dlužnicí, se odvolací soud neztotožňuje.

Ve vztahu k pohledávkám dalších věřitelů však z insolvenčního návrhu lze dovodit pouze to, že dlužnice má závazek vůči státu (Finančnímu úřadu pro Jihomoravský kraj) ve výši 55.749 Kč, ve vztahu k dalším dvěma označeným pohledávkám za dlužnicí z návrhu ani neplyne kdo je jejich věřitelem, neboť z jejich označení jen názvem a právní formou (nikoli též sídlem či jinými identifikačními znaky) nelze dovodit konkrétně, kdo má tímto dalším věřitelem být. U všech dalších pohledávek v návrhu absentuje údaj o jejich splatnosti, když pouze z údaje,

že pohledávka věřitele Finanční úřad Brno je vykonatelná, nelze dovodit konkrétní datum splatnosti této pohledávky. Pokud věřitel v insolvenčním návrhu netvrdí nic konkrétního o datu splatnosti pohledávek ani jednoho dalšího věřitele, nelze z návrhu uzavřít, že dlužnice má dva věřitele, vůči nimž má závazky po dobu delší než 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto není schopna plnit (§ 3 odst. 1, odstavec 2, písm. b/ IZ). Odvolací soud se proto ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že vylíčení skutečností o pohledávkách dalších věřitelů za dlužnicí je nedostatečné a z insolvenčního návrhu věřitele neplynou znaky úpadku dlužnice. Přitom povinnost osvědčit tvrzený úpadek stíhá každého insolvenčního navrhovatele, nejen dlužníka, jak se věřitel (nesprávně) domnívá. V této souvislosti odvolací soud odkazuje i na závěry Nejvyššího soudu České republiky vyjádřené v jeho usnesení ze dne 21.12.2011, sen. zn. 29 NSČR 14/2011, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 44/2012, podle kterých i věřitelský insolvenční návrh musí jako součást vylíčení okolností, které osvědčují úpadek dlužníka, obsahovat nejen konkrétní údaje o dalších věřitelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů, včetně konkrétních údajů o splatnosti těchto pohledávek.

V řízení o insolvenčním návrhu, v němž nejsou uvedeny konkrétní okolnosti, z nichž vyplývá úpadek dlužníka, nelze pokračovat, neboť takový vadný návrh nedovoluje o věci rozhodnout (není v něm vymezeno, čím by se měl insolvenční soud v řízení zabývat).

Odvolací soud se z výše uvedených důvodů ztotožnil s názorem soudu prvního stupně, že insolvenční návrh věřitele neobsahuje vylíčení rozhodujících skutečností o úpadku dlužnice pro platební neschopnost a v řízení o něm nelze pokračovat. Proto napadené usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil, včetně správného výroku o náhradě nákladů řízení.

O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř., když procesně úspěšné dlužnici podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici a věřiteli se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení rozhodnutí.

Olomouc 19. listopadu 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu