3 VSOL 419/2015-A-10
KSBR 33 INS 6683/2015 3 VSOL 419/2015-A-10

Us ne s e ní

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Radky Panáčkové v insolvenční věci dlužníka Štefana anonymizovano , anonymizovano , bytem Třebíč-Nové Dvory, Energetiků 987/1, PSČ: 674 01, identifikační číslo osoby: 70449147, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17.3.2015, č.j. KSBR 33 INS 6683/2015-A-5,

tak to:

Usnesení soudu prvního stupně se po tv rz uje .

Odův odně ní:

Shora označeným usnesením insolvenční soud uložil dlužníku jako insolvenčnímu navrhovateli, aby do pěti dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč na označený účet Krajského soudu v Brně či v hotovosti na pokladně tohoto soudu. Na odůvodnění uvedl, že insolvenčním návrhem dlužníka bylo dne 16.3.2015 zahájeno insolvenční řízení. Ze seznamu majetku, připojeného k insolvenčnímu návrhu, vyplývá, že dlužník vlastní pouze věci osobní potřeby a ze seznamu závazků, že dlužník má vůči deseti věřitelům dvanáct závazků ve výši 735.739 Kč, všechny závazky jsou déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti a dlužník je neplní po dobu delší než tři měsíce po lhůtě splatnosti. Podle seznamu zaměstnanců dlužník nemá žádné zaměstnance. Na tomto základě soud uzavřel, že u dlužníka jsou splněny znaky úpadku pro platební neschopnost a že výše jeho závazků převyšuje jeho majetek. S odkazem na ustanovení § 108 odst. 1, odst. 2 insolvenčního zákona soud stanovil dlužníku povinnost zaplatit zálohu ke krytí nákladů insolvenčního řízení, neboť prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Dále v odůvodnění soud vysvětlil smysl zálohy na náklady insolvenčního řízení, který spočívá především v tom, aby insolvenční správce měl možnost působit od svého ustanovení do funkce a hradit počáteční náklady vzniklé při zjišťování a zpeněžování majetku dlužníka (jedná se zejména o poštovné, platby za telekomunikační služby, cestovné, správní poplatky, náklady na vypracování znaleckých posudků, inzerci apod.). Záloha slouží rovněž k úhradě odměny a hotových výdajů insolvenčního správce, pokud ji nelze zcela uspokojit z majetkové podstaty dlužníka. Při určení výše zálohy soud vyšel z minimální odměny insolvenčního správce dle ustanovení § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů (dále jen vyhláška ), která při řešení úpadku konkursem činí 45.000 Kč, přičemž stát hradí odměnu a náhradu hotových výdajů insolvenčního správce pouze v krajním případě.

Proti usnesení soudu prvního stupně podal dlužník odvolání. V něm uvedl, že v seznamu majetku sdělil, že vlastní pouze věci osobní potřeby. Soud prvního stupně v odůvodnění napadeného usnesení konstatoval, že smyslem zálohy je zejména krytí nákladů spojených s činností insolvenčního správce při zjišťování majetku a jeho zpeněžení. Podle odvolatele v situaci, kdy nemá žádný majetek, tak nebude žádná činnost insolvenčního správce spojená s jeho zpeněžováním. Proto se domnívá, že záloha ve výši 25.000 Kč by měla na zahájení činnosti insolvenčního správce postačovat. Dle názoru odvolatele dán předpoklad, že konkurs na majetek dlužníka bude zrušen pro nemajetnost a odvolatel bude řešit své dluhy v rámci oddlužení. Z těchto důvodů v odvolacím řízení navrhl, aby bylo napadené usnesení změněno tak, že výše zálohy na náklady insolvenčního řízení bude určena částkou 25.000 Kč.

Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Z obsahu insolvenčního návrhu vyplývá, že dlužník podniká na základě živnostenského oprávnění a žádá o řešení svého úpadku konkursem, který bude veden jako nepatrný. Dále se z obsahu insolvenčního spisu podává (mimo skutkových zjištění soudu prvního stupně), že dlužník k insolvenčnímu návrhu připojil seznam závazků, obsahující doložku správnosti a úplnosti. V seznamu závazků dlužník popsal svých dvanáct peněžitých nezajištěných závazků vůči deseti věřitelům ve výši celkem 735.739 Kč, přičemž tři z nich jsou vykonatelné.

Podle ustanovení § 108 odst. 1, odst. 2 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50 000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně.

Odvolací soud především uzavírá, že insolvenční návrh dlužníka, ve spojení s údaji v připojeném seznamu závazků, obsahuje náležitosti dle ustanovení § 103 odst. 2 IZ, neboť z něj vyplývá, že dlužník je v úpadku z důvodu platební neschopnosti (ustanovení § 3 odst. 1, odst. 2, písm. b/ IZ). Z tvrzení v insolvenčním návrhu a údajů v připojeném seznamu majetku rovněž vyplývá, že dlužník je v úpadku pro předlužení (ust. § 3 odst. 3 IZ). Přitom dlužníkův úpadek není řešitelný jiným způsobem než konkursem, neboť dlužník jako insolvenční navrhovatel spolu s insolvenčním návrhem nepodal návrh na povolení oddlužení (ust. § 390 odst. 1, věta první IZ).

Z hlediska posouzení, zda je třeba v této věci dlužníku (insolvenčnímu navrhovateli) uložit povinnost zaplatit zálohu, je významné, že případný úpadek dlužníka bude řešen konkursem, v němž-na rozdíl od oddlužení plněním splátkového kalendáře (jako v praxi převažující formy oddlužení)-nejsou náklady řízení hrazeny postupně, ale vznikají ve větší míře krátce po rozhodnutí o úpadku a hradí se právě z majetkové podstaty. Z tohoto důvodu je nezbytné zálohou zajistit prostředky na krytí nákladů insolvenčního řízení, které vznikají v souvislosti s výkonem funkce insolvenčního správce bezprostředně po zjištění úpadku. Soud prvního stupně správně uzavřel, že k zajištění prostředků pro krytí těchto prvotních nákladů insolvenčního řízení je třeba uložit dlužníku povinnost zaplatit zálohu, když tyto náklady nelze krýt z majetkové podstaty dlužníka, v níž nejsou pohotové finanční prostředky (případně prostředky na bankovních účtech). Dlužník ostatně proti tomuto závěru soudu prvního stupně, jak plyne z jeho odvolacího návrhu, ani nebrojí. Jeho odvolací námitky spočívají v tom, že na krytí prvotních i konečných nákladů insolvenčního řízení postačuje záloha ve výši 25.000 Kč, což dovozuje ze struktury a rozsahu svého majetku, přičemž předpokládá, že insolvenční správce nebude vykonávat žádnou činnost v souvislosti se zpeněžováním, a případný konkurs na majetek dlužníka bude zrušen pro nemajetnost .

S argumentací odvolatele, že záloha ve výši 25.000 Kč bude postačovat i k úhradě konečných nákladů konkursu, neboť ten bude zrušen proto, že jeho majetek je zcela nepostačující pro uspokojení věřitelů (ust. § 308 odst. 1, písm. d/ IZ) nelze souhlasit. I v situaci, kdy dlužník podle obsahu insolvenčního návrhu a k němu připojeného seznamu majetku nemá k dispozici žádný likvidní majetek, totiž nelze předem vyloučit, že v rámci insolvenčního řízení bude dohledán jeho zpeněžitelný majetek (například majetek dlužníka, který byl převeden neúčinnými či neplatnými právními úkony, srov. ust. § 233 a § 235 a násl. IZ). Závěr, že insolvenční správce nebude v rámci insolvenčního řízení vyvíjet žádnou činnost se zpeněžováním majetku dlužníka, by byl v této fázi insolvenčního řízení předčasný.

V této souvislosti odvolací soud zdůrazňuje, že odměna insolvenčního správce se určí úvahou soudu dle ustanovení § 5 vyhlášky, aniž by se použil § 1 odst. 5 vyhlášky o minimální odměně insolvenčního správce, jen v případě, že v průběhu řízení správce nezpeněží vůbec žádný majetek, což předem vyloučit nelze (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29.9.2010, sen. zn. 29 NSČR 27/2010, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 64/2011). Přitom insolvenční správce má právo na úhradu hotových výdajů, jejichž výši nelze rovněž předem odhadnout, a je-li plátcem DPH, náleží mu k odměně a náhradě hotových výdajů i částka odpovídající této dani (§ 7 vyhlášky, § 38 odst. 1 IZ).

Rovněž je třeba uvést, že ze zvláštní části důvodové zprávy k vládnímu návrhu insolvenčního zákona, který projednávala Poslanecká Sněmovna Parlamentu České republiky ve svém 4. volebním období 2002 až 2006 jako tisk 1120, a to části týkající se § 38 odst. 2, vyplývá, že nároky insolvenčního správce (odměna a náhrada výdajů) hradí stát, nelze-li je uhradit ani z majetkové podstaty ani ze zálohy na náklady. K úhradě státem by mělo docházet jen zcela výjimečně, za podmínek stanovených prováděcím předpisem . Z uvedené citace je patrná zjevná snaha zákonodárce minimalizovat případy, kdy bude náklady insolvenčního řízení, to je odměnu a náhradu hotových výdajů insolvenčního správce, hradit stát a s přihlédnutím k tomu je třeba vykládat i ustanovení § 108 IZ.

Výše odměny insolvenčního správce činí dle ustanovení § 1 odst. 5 vyhlášky, jak správně uvedl soud prvního stupně, minimálně 45.000 Kč, a k tomu je třeba uvažovat i s částkou náhrady hotových výdajů insolvenčního správce, která, jak je soudu známo z jeho úřední činnosti, obvykle činí nejméně 5.000 Kč. Proto odvolací soud shodně se soudem prvního stupně uzavírá, že výši zálohy na náklady insolvenčního řízení je dlužníku třeba určit v maximální částce 50.000 Kč, kterou stanoví insolvenční zákon ve svém ustanovení § 108 odst. 2.

Ze všech výše uvedených důvodů se odvolací soud ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že zálohu na náklady insolvenčního řízení v této věci je třeba určit v takové výši, aby z ní bylo možno hradit nejen náklady spojené s prvotní činnosti insolvenčního správce, a aby rovněž sloužila jako jistota pro krytí konečných nákladů insolvenčního řízení, které spočívají především v odměně a náhradě hotových výdajů insolvenčního správce.

Soud prvního stupně rozhodl o uložení povinnosti dlužníkovi zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč správně, proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné dle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

Námitka odvolatele, že své dluhy bude po zrušení konkursu prohlášeného na jeho majetek řešit v rámci oddlužení , je z hlediska závěru o potřebě zajistit krytí nákladů insolvenčního řízení bez významu.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však také doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení rozhodnutí.

Olomouc 26. srpna 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu