3 VSOL 416/2015-A-15
KSBR 33 INS 1034/2015 3 VSOL 416/2015-A-15

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudkyň JUDr. Radky Panáčkové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníků a) Jakuba anonymizovano , anonymizovano , bytem Třebíč, Karlovo náměstí 104/55, PSČ: 674 01, adresa pro doručování: Třebíč, Novodvorská 1065, PSČ: 674 01, identifikační číslo: 87026791 a b) Lucie anonymizovano , anonymizovano , bytem Třebíč, Karlovo náměstí 104/55, PSČ: 674 01, adresa pro doručování: Třebíč, Novodvorská 1065, PSČ: 674 01, o insolvenčním návrhu dlužníků, o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26.2.2015, č.j. KSBR 33 INS 1034/2015-A-10,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se m ě n í tak, že dlužníkům se povinnost zaplatit společně a nerozdílně zálohu na náklady insolvenčního řízení neukládá .

Odůvodnění:

Krajský soud v Brně usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, uložil dlužníkům, aby do pěti dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatili společně a nerozdílně na blíže označený účet Krajského soudu v Brně nebo v hotovosti na pokladně Krajského soudu v Brně zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že dlužníci podali dne 19.1.2015 insolvenční návrh, jímž se domáhali vydání rozhodnutí o úpadku, s insolvenčním návrhem spojili návrh na povolení oddlužení. Usnesením ze dne 16.2.2015, č.j. KSBR 33 INS 1034/2015-A-8 vyzval soud dlužníka a), aby ve stanovené lhůtě doplnil návrh na povolení oddlužení tak, že předloží souhlas věřitele Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR s tím, že pohledávka tohoto věřitele, vzniklá z podnikatelské činnosti dlužníka bude řešena oddlužením. Na výzvu soudu reagoval dlužník sdělením, že věřitel Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR takový souhlas nevydává, resp. že souhlas tohoto věřitele mu nebyl udělen. Za této situace soud prvního stupně dovodil, že tento závazek dlužníka vůči věřiteli Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR brání řešení dlužníkova úpadku oddlužením ve smyslu ustanovení § 389 odst. 2, písm. a) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), návrh dlužníků na povolení oddlužení proto bude odmítnut a na majetek dlužníků prohlášen konkurs. S odkazem na ustanovení § 108 odst. 1 a odst. 2 IZ pak soud prvního stupně dále uzavřel, že považuje za nezbytné stanovit dlužníkům zálohu na náklady insolvenčního řízení, neboť prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Zálohu na náklady insolvenčního řízení určil soud prvního stupně částkou 50.000 Kč s přihlédnutím k tomu, že v případě řešení dlužníkova úpadku konkursem činí minimální odměna insolvenčního správce podle ustanovení § 1 vyhl. č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů, 45.000 Kč.

Proti tomuto usnesení podali dlužníci odvolání. Odvolatelé poukázali na to, že dluh byl věřiteli Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR v mezidobí zcela uhrazen, a tedy souhlasu tohoto věřitele s oddlužením dlužníků není třeba. Odvolatelé navrhli, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil a vrátil věc tomuto soudu k dalšímu řízení.

Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobami oprávněnými, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1, odst. 5 a 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

Z obsahu spisu vyplývá, že dlužníci se insolvenčním návrhem spojeným se společným návrhem manželů na povolení oddlužení, došlým soudu dne 19.1.2015, domáhají zjištění svého úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. V návrhu uvedli, že mají vůči osmi věřitelům osm peněžitých závazků, jež nejsou schopni splácet po dobu delší než 3 měsíce. Dlužníci v podaném návrhu specifikovali své závazky s rozlišením na závazky nezajištěné-nevykonatelné, závazky nezajištěné-vykonatelné a závazky zajištěné-vykonatelné, tyto závazky specifikovali označením jednotlivých věřitelů, výší jednotlivých závazků a jejich splatností. Uvedli, že závazky činí celkem 488.924 Kč. Dlužník a) je v současné době nezaměstnaný, dlužnice je na mateřské dovolené, jejich příjem je představován příjmem ze smlouvy o důchodu ve výši 4.450 Kč měsíčně. S přihlédnutím k tomuto příjmu a k výši svých nezajištěných závazků jsou schopni uhradit více než 30 % hodnoty svých nezajištěných závazků. K návrhu dlužníci připojili-mimo jiné-seznam závazků, seznam majetku a seznam zaměstnanců, opatřené podepsaným prohlášením dlužníků o jejich správnosti a úplnosti, a dále smlouvu o důchodu, uzavřenou dne 10.12.2014 mezi dlužníkem a) a dlužnicí b) na straně jedné a Anetou Bitrychovou na straně druhé, s úředně ověřenými podpisy účastníků této smlouvy. Ze seznamu závazků vyplývá, že dlužníci mají vůči osmi věřitelům osm závazků celkem ve výši 488.924 Kč, splatné v období od 4.12.2012 do 28.5.2013. Z předložené smlouvy o důchodu vyplývá, že Aneta Bitrychová se zavázala poskytovat dlužníkům peněžitý důchod pravidelně každý měsíc ve výši 4.450 Kč s tím, že tato částka bude sloužit výhradně k úhradě splátek na základě pravomocně schváleného oddlužení dlužníků splátkovým kalendářem, počínaje následujícím měsícem po pravomocném povolení oddlužení soudem. K výzvě soudu v usnesení ze dne 20.1.2015, č.j. KSBR 33 INS 1034/2015-A-6 předložili dlužníci opravený seznam závazků ze dne 29.1.2015, opatřený podepsaným prohlášením dlužníků o jeho správnosti a úplnosti, v němž doplnili údaj o tom, zda závazky pochází z podnikání dlužníka a) či nikoliv, jako závazek z podnikání označili závazek vůči věřiteli Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR ve výši 12.648 Kč. Soud prvního stupně následně usnesením ze dne 16.2.2015, č.j. KSBR 33 INS 1034/2015-A-8 vyzval dlužníka a) k předložení souhlasu uvedeného věřitele s tím, že tento závazek vzniklý z podnikatelské činnosti dlužníka bude řešen v režimu oddlužení. Na výzvu soudu reagoval dlužník podáním, doručeným soudu dne 24.4.2015, v němž uvedl, že podle ústního vyjádření pracovníků místně příslušných poboček takový souhlas nevydávají. Na tomto základě rozhodl soud prvního stupně odvoláním napadeným usnesením.

Odvolatelé k podanému odvolání připojili potvrzení Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky, Regionální pobočky Brno, pobočky pro Jihomoravský kraj a Kraj Vysočina, klientské pracoviště Třebíč, ze dne 11.3.2015, z něhož vyplývá, že dlužník a) Jakub Benda je u Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR přihlášen jako plátce pojistného na veřejné zdravotní pojištění a u plátce pojistného není ke dni 11.3.2015 evidován splatný nedoplatek pojistného a penále za veřejné zdravotní pojištění.

Podle ustanovení § 108 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení (odstavec 1). Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně (odstavec 2).

Podle ustanovení § 389 IZ, dlužník může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením, jde-li o a) právnickou osobu, která podle zákona není považována za podnikatele a současně nemá dluhy z podnikání, nebo b) fyzickou osobu, která nemá dluhy z podnikání.

Podle ustanovení § 389 odst. 2 IZ, dluh z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jestliže a) s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde, nebo b) jde o pohledávku věřitele, která zůstala neuspokojena po skončení insolvenčního řízení, ve kterém insolvenční soud zrušil konkurs na majetek dlužníka podle § 308 odst. 1, písm. c) nebo d), anebo c) jde o pohledávku zajištěného věřitele.

Podle ustanovení § 396 IZ, jestliže insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Po vyhodnocení údajů, uvedených dlužníky v návrhu lze předběžně uzavřít, že dlužníci se nacházejí v úpadku ve formě platební neschopnosti, neboť mají peněžité závazky vůči více věřitelům (nejméně dvěma), které jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a které nejsou schopni plnit, neboť je neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 1 a 2, písm. b/ IZ).

Uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení je odůvodněno zejména v těch případech, kdy podle předběžného závěru insolvenčního soudu bude úpadek dlužníka řešen konkursem a struktura jeho majetku je taková, že po rozhodnutí o úpadku nebudou v majetkové podstatě dostatečné peněžní prostředky k zajištění činnosti insolvenčního správce.

Pro rozhodnutí odvolacího soudu je tak určující posouzení správnosti předběžného závěru soudu prvního stupně o tom, že dlužníkům nebude povoleno oddlužení, jak navrhují. Nutno přitom vycházet z toho, že v případě společného návrhu manželů na povolení oddlužení podle ustanovení § 394a odst. 3 IZ mají manželé po dobu trvání insolvenčního řízení o tomto návrhu a po dobu trvání účinků oddlužení postavení nerozlučných společníků, a považují se za jednoho dlužníka.

Z ustanovení § 389 IZ vyplývá, že dlužníka-fyzickou osobu, nelze předem vylučovat z oddlužení jenom proto, že má dluhy z podnikání. Dluhy z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku oddlužením, jestliže s tím věřitelé, o jejichž pohledávky jde, souhlasí.

Vzhledem k tomu, že podle samotného tvrzení dlužníka a) (doplněného k výzvě soudu) věřitelka Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky s řešením úpadku dlužníků oddlužením nesouhlasila, soud prvního stupně správně dovodil, že se jeví pravděpodobným odmítnutí návrhu dlužníků na povolení oddlužení-byť nikoliv podle ustanovení § 393 odst. 3 IZ, na něž soud prvního stupně v této souvislosti odkazuje, nýbrž podle ustanovení § 390 odst. 3 IZ, jako návrhu podaného osobami, které k tomu nejsou oprávněny-a prohlášení konkursu na jejich majetek (§ 396 IZ).

Nicméně v mezidobí, v průběhu odvolacího řízení, došlo ke změně, neboť dlužníci dluh vůči věřiteli Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky uhradili, a tedy zde není žádného věřitele s pohledávkou, pocházející z podnikání dlužníka.

Závěr soudu prvního stupně o tom, že jsou splněny podmínky pro odmítnutí návrhu dlužníků na povolení oddlužení (podle ustanovení § 390 dost. 3 IZ) z důvodu, že tomu brání dluhy z podnikání, tak neobstojí. V důsledku toho je tak závěr soudu prvního stupně o tom, že úpadek dlužníků bude třeba řešit konkursem (ustanovení § 396 IZ) předčasný a uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení, založené na tomto závěru, nesprávné.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud postupoval podle ustanovení § 220 odst. 1 o.s.ř. a usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že dlužníkům se povinnost zaplatit společně a nerozdílně zálohu na náklady insolvenčního řízení neukládá.

V dalším řízení se pak soud prvního stupně bude zabývat otázkou, zda dlužníci splňují další zákonné podmínky pro povolení oddlužení. Dospěje-li k závěru, že může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku dlužníků, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení, důvod k ukládání zálohy na náklady insolvenčního řízení není za tohoto stavu dán (ustanovení § 108 odst. 1 IZ).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkům se však také doručuje i zvláštním způsobem.

Olomouc 16. července 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu