3 VSOL 415/2011-B-23
KSOL 16 INS 9123/2010 3 VSOL 415/2011-B-23

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudců JUDr. Věry Vyhlídalové a Mgr. Milana Poláška v insolvenční věci dlužnice Ivany anonymizovano , anonymizovano , bytem Palackého 120/20, Olomouc-Nová ulice, PSČ 779 00, o konečné zprávě a vyúčtování odměny a výdajů insolvenční správkyně, o odvolání insolvenční správkyně JUDr. Lenky Vidovičové, se sídlem Zámečnická 3a, Olomouc, PSČ 772 00, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě-pobočky v Olomouci č.j. KSOL 16 INS 9123/2010-B-17 ze dne 23.6.2011

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se v napadené části, to je v části, v níž byla schválena odměna insolvenční správkyně ve výši 27.000,-Kč m ě n í tak, že soud s c h v a l u j e odměnu insolvenční správkyně ve výši 54.000,-Kč.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně schválil konečnou zprávu a vyúčtování odměny a výdajů insolvenční správkyně ve výši 27.552,-Kč ze dne 8.4.2011 doplněnou podáním ze dne 15.4.2011, zveřejněno v insolvenčním rejstříku dne 18.5.2011. V důvodech rozhodnutí uvedl, že vzhledem k tomu, že nebyly námitky proti konečné zprávě a tato je v souladu s insolvenčním zákonem a obsahem soudního spisu, postupoval podle § 304 odst. 4, písm. a) insolvenčního zákona a schválil konečnou zprávu. V konečné zprávě insolvenční správkyně vyúčtovala odměnu ve výši 54.000,-Kč a hotové výdaje částkou 552,-Kč. Soud postupoval podle § 5 vyhl. č. 313/2007 Sb. a zkrátil požadovanou částku odměny o jednu polovinu na částku 27.000,-Kč a k této částce připočetl hotové výdaje 552,-Kč. Důvodem takového postupu je skutečnost, že u téhož soudu je vedeno insolvenční řízení pod sp. zn. KSOL 16 INS 9163/2010 dlužníka Petra Peřiny, který je manželem dlužnice v tomto řízení, kde je JUDr. Lenka Vidovičová též insolvenční správkyní. V obou věcech je dlužníkův úpadek řešen konkursem, toto řízení nelze oddělovat ve smyslu majetkovém, a celá řada úkonů včetně zpeněžení je v obou projednávaných věcech totožná. Podle názoru insolvenčního soudu přiměřenou odměnou insolvenční správkyně v obou věcech je jedna polovina žádané odměny.

Proti tomuto usnesení, podle svého obsahu směřující do výše odměny, podala insolvenční správkyně včasné odvolání ve kterém namítá, že výrok napadeného usnesení je rozporný. Soud podle jejího názoru chtěl patrně schválit konečnou zprávu a zároveň určit odměnu a hotové výdaje insolvenční správkyně ve výši 27.552,-Kč. Nesouhlasí s odůvodněním napadeného usnesení, když soud prvního stupně tento svůj postup odůvodnil ustanovením § 5 vyhl. č. 313/2007 Sb. Poukazuje na to, že uvedený případ insolvenční soudy aplikují pouze v případě, kdy nedojde k žádnému zpeněžení. V dané věci nutno při určení odměny vycházet z ustanovení § 1 odst. 3 vyhl. č. 313/2007 Sb. a tuto odměnu určit z výtěžku zpeněžení určeného pro nezajištěné věřitele. V dané věci výtěžkem zpeněžení, jehož součástí jsou i příjmy z pracovního poměru a nyní i důchodu dlužnice činily ke dni podání konečné zprávy částku 10.248,-Kč. Dle ustanovení § 1 odst. 5 činí odměna insolvenční správkyně nejméně 45.000,-Kč, což je 54.000,-Kč včetně DPH. Domnívá se, že zde nejsou žádné relevantní skutečnosti, které by soudu umožňovaly odměnu snížit o 50 %. Odkaz soudu prvního stupně na insolvenční řízení vedené proti manželu dlužnice Petru anonymizovano , a to že celá řada úkonů včetně zpeněžení je v obou projednávaných věcech totožná neodpovídá zcela skutečnosti, protože provedla s ohledem na zánik SJM jeho vypořádání dohodou, kdy každý z dlužníků disponoval samostatným majetkem a každý z nich měl samostatný příjem. Přezkoumání přihlášek pohledávek bylo také odlišné, v dané věci přezkoumala sedm přihlášek pohledávek věřitelů a nadto jeden incidenční spor, který byl ukončen soudním smírem, musela samostatně řešit otázku výplaty důchodu u manžela dlužnice i samostatně otázku příjmů dlužnice z pracovního poměru a následně i ze starobního důchodu. Poukazuje na to, že nikterak nepochybila, snížení odměny znamená degradaci a nedocenění její činnosti, má za to, že v každém insolvenčním řízení má nárok na plnou odměnu. Tvrdí, že jí je známa možnost insolvenčního soudu přiměřeně odměnu podle okolností případu snížit, domnívá se však, že důvodem ke snížení mohou být zejména skutečnosti spočívající v porušení povinností činnosti insolvenčního správce. Poukazuje na to, že z její strany k žádnému pochybení nedošlo a nikdy jí nebylo nic ze strany soudu vytýkáno a nelze hovořit o tom, že by náročnost její funkce byla nižší jen proto, že je správkyní obou manželů. Navrhuje proto, aby její odměna byla schválena tak, jak byla vyúčtována v konečné zprávě, to je v plné výši částkou 54.000,-Kč včetně DPH.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších doplnění (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadené části, to je pouze z hlediska vyúčtované odměny insolvenční správkyně (ustanovení § 212 a § 212a odst.1 a 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (ustanovení § 94 odst. 2, písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání insolvenční správkyně je důvodné.

V dané věci soud prvního stupně rozhodl usnesením ze dne 20.8.2010 č.j. KSOL 16 INS 912003/2010-A-4 o zjištění úpadku dlužnice a povolení oddlužení, přičemž ustanovil insolvenční správkyní JUDr. Lenku Vidovičovou. Usnesením ze dne 19.10.2010 č.j. KSOL 16 INS 912003/2010-B-7 soud prvního stupně rozhodl o neschválení oddlužení, na majetek dlužnice prohlásil konkurs a rozhodl, že konkurs bude projednáván jako nepatrný. Vzhledem k tomu, že insolvenční správkyně byla ustanovena insolvenční správkyní též ve věci manžela dlužnice-dlužníka Petra Peřiny, v jehož věci v řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě-pobočky v Olomouci pod sp. zn. KSOL 16 INS 9163/2010 bylo rovněž nejdříve rozhodnuto o povolení oddlužení, které následně nebylo schváleno a bylo rozhodnuto o prohlášení nepatrného konkursu, insolvenční správkyně s oběma manžely uzavřela dne 29.11.2010 smlouvu o vypořádání společného jmění manželů ze které vyplývá, že předmětem vypořádání bylo pouze motorové vozidlo tovární značky Mazda Xedos 6, RZ 2M5 4599, rok výroby 1999, které podle dohody bude insolvenční správkyní zpeněženo za nejvyšší nabídnutou cenu a výtěžek z prodeje bude rozdělen na dvě poloviny s tím, že polovina výtěžku bude zahrnuta do majetkové podstaty Petra Peřiny a druhá polovina výtěžku bude zahrnuta do majetkové podstaty Ivany anonymizovano . Pokud jde o ostatní movité věci tvořící obvyklé vybavení domácnosti smluvní strany se dohodly na tom, že do výlučného vlastnictví Petra Peřiny připadají knihy, ošacení užívané výlučně Petrem Peřinou a potřeby osobní povahy, které pro svou osobu výlučně užívá a do výlučného vlastnictví Ivany anonymizovano připadají ložní prádlo, nádobí, příbory, ošacení užívané výlučně Ivanou anonymizovano , snubní prsten a potřeby osobní povahy, které pro svou osobu výlučně užívá. Soud prvního stupně v obou řízeních pak udělil souhlas s prodejem mimo dražbu, věci sepsané v majetkové podstatě, a to osobního automobilu Mazdy Xedos. Insolvenční správkyně automobil prodala za částku 16.500,-Kč, přičemž výtěžek zpeněžení v rozsahu jedné poloviny byl zahrnut do majetkové podstaty každého z manželů. Dne 8.4.2011 insolvenční správkyně předložila konečnou zprávu ze které vyplývá, že příjmy majetkové podstaty ze zpeněžení věcí movitých představují 8.250,-Kč a příjmy z pracovního poměru pak částku 1.998,-Kč, celkem příjmy majetkové podstaty 10.248,-Kč s tím, že v konečné zprávě vyúčtovala insolvenční správkyně odměnu částkou 45.000,-Kč podle § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb. zvýšenou o 20% daň z přidané hodnoty, to je celkem 54.000,-Kč a hotové výdaje částkou 552,-Kč sestávající z poštovného, bankovních poplatků a předpokládaných výloh spojených s ukončením řízení. V konečné zprávě dále uvedla, že pohledávky za majetkovou podstatou a jím na roveň postavené představují 54.552,-Kč, není zde žádná částka, která by byla určená k rozdělení mezi přihlášené věřitele, když výtěžek zpeněžení nepostačuje ani k úhradě odměny a hotových výdajů insolvenční správkyně. V doplnění konečné zprávy ze dne 15.4.2011 pak insolvenční správkyně doplnila příjmy majetkové podstaty o budoucí příjem částku 1.880,-Kč představující postižitelnou část ze starobního důchodu ode dne podání konečné zprávy do dne zrušení konkursu s ohledem na to, že dlužnici Ivaně anonymizovano byl přiznán starobní důchod.

Insolvenční soud zveřejnil konečnou zprávu v insolvenčním rejstříku s poučením o možnosti vznášet námitky. Žádné námitky nebyly uplatněny, soud tedy rozhodl bez jednání o konečné zprávě.

Podle ustanovení § 303 odst. 1 IZ současně s konečnou zprávou insolvenční správce předloží insolvenčnímu soudu i vyúčtování své odměny a výdajů.

Podle ustanovení § 38 odst. 1 IZ insolvenční správce má právo na odměnu a náhradu hotových výdajů. V případě konkursu se výše odměny určí z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi věřitele. Je-li insolvenční správce plátcem daně z přidané hodnoty, náleží mu k odměně a k náhradě hotových výdajů částka odpovídající této dani, kterou je insolvenční správce povinen z odměny a z náhrady hotových výdajů odvést podle zvláštního právního předpisu.

Podle ustanovení § 38 odst. 3 věty první IZ vyúčtování odměny a hotových výdajů provede insolvenční správce v konečné zprávě, a není-li jí, ve zprávě o své činnosti.

Podle ustanovení § 1 odst. 1 vyhl. č. 313/2007 Sb. o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs, činí odměna insolvenčního správce součet odměny určené z výtěžku zpeněžení připadajícího na zajištěného věřitele a odměny určené z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi nezajištěné věřitele.

Podle ustanovení § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb. pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs, činí odměna insolvenčního správce nejméně 45.000,-Kč.

Podle ustanovení § 5 vyhl. č. 313/2007 Sb. nelze-li odměnu určit postupem podle § 1 až § 4, rozhodne o výši odměny insolvenční soud s přihlédnutím zejména k délce doby, rozsahu a náročnosti vykonávané činnosti insolvenčního správce.

Odvolací soud souhlasím s odvolatelkou, že při určení její odměny v dané věci nelze postupovat podle ustanovení § 5 vyhl. č. 313/2007 Sb. Judikatura soudů se již ustálila v závěru, že postup podle ustanovení § 5 vyhl. č. 313/2007 Sb. je na místě pouze v insolvenčním řízení, v němž byl dlužníkův úpadek řešen konkursem a v němž nebyl zpeněžen žádný majetek náležející do majetkové podstaty dlužníka, kdy nelze odměnu insolvenčního správce určit podle § 1 vyhl. 313/2007 Sb. a je na místě postupovat podle § 5 této vyhlášky (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.9.2010 senátní značka 29 NSČR 27/2010 publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 64/2011). V projednávané věci úpadek dlužnice byl řešen nepatrným konkursem a byl zpeněžován majetek; z výtěžku zpeněžení byla do konkursní podstaty získána částka 10.248,-Kč, což neumožňuje rozdělení nezajištěným věřitelům. Za této situace nutno při určení odměny insolvenční správkyně vycházet z ustanovení § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb. podle kterého činí odměna insolvenční správkyně 45.000,-Kč. Tuto odměnu zvýšenou o 20% daň z přidané hodnoty v částce 8.000,-Kč (celkem tedy 54.000,-Kč) včetně hotových výdajů ve výši 552,-Kč vyúčtovala insolvenční správkyně v konečné zprávě.

Kromě zpeněžení osobního automobilu, který byl sepsán jak v konkursní podstatě dlužnice, tak také v konkursní podstatě manžela dlužnice Petra Peřiny, insolvenční správkyně dále uzavřela s oběma dlužníky dohodu o vypořádání společného jmění manželů a v tomto řízení pak insolvenční správkyně přezkoumala sedm přihlášek pohledávek, vedla jedna incidenční spor, který skončil soudním smírem a řešila otázku příjmu dlužnice z pracovního poměru, respektive důchodu, které zahrnula též do majetkové podstaty v rozsahu částek 1.998,-Kč, respektive 1.880,-Kč. Podle názoru odvolacího soudu s ohledem na rozsah činnosti insolvenční správkyně je proto namístě, aby insolvenční správkyni byla schválena odměna ve výši, tak, jak si vyúčtovala v konečné zprávě, to je odměna nejméně ve výši 45.000,-Kč v souladu s ustanovením § 1 odst. 5, vyhl. č. 313/2007 Sb. Skutečnost, že insolvenční správkyně byla činná též jako insolvenční správkyně v insolvenčním řízení manžela dlužnice Petra Peřiny a že některé úkony prováděné insolvenční správkyní byly totožné v obou řízeních lze zohlednit při rozhodování o odměně insolvenční správkyně v insolvenčním řízení dlužníka Petra Peřiny. Z těchto důvodů proto odvolací soud usnesení soudu prvního stupně v části, v níž soud prvního stupně schválil odměnu insolvenční správkyně ve výši 27.000,-Kč změnil (ustanovení § 220 odst. 1 o.s.ř.) a rozhodl tak, že odměna insolvenční správkyně se schvaluje ve výši 54.000,-Kč, což představuje odměnu 45.000,-Kč a k tomu 8.000,-Kč představující 20% daň z přidané hodnoty. Vyúčtované a soudem prvního stupně schválené hotové výdaje ve výši 552,-Kč odvoláním dle svého obsahu napadeny nebyly.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e přípustné dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; insolvenční správkyni a dlužnici se však

také doručuje zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

V Olomouci dne 27. října 2011

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Vladimíra Kvapilová předsedkyně senátu