3 VSOL 411/2016-A-41
KSBR 45 INS 11938/2015 3 VSOL 411/2016-A-41

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka AB Plus Development, spol. s r.o., se sídlem Brno, Starobrněnská 334/3, PSČ: 602 00, identifikační číslo osoby: 27671127, zastoupeného JUDr. Leonou Grumlíkovou, advokátkou se sídlem Brno, Údolní 61, PSČ: 602 00, o insolvenčním návrhu věřitele FORM, spol. s r.o., se sídlem Kozmice, Poručíka Hoši 512/2a, PSČ: 747 11, identifikační číslo osoby: 43964532, zastoupeného JUDr. Martinem Vojtíškem, advokátem se sídlem Frenštát pod Radhoštěm, Rožnovská 241, PSČ: 744 01, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15.2.2016, č.j. KSBR 45 INS 11938/2015-A-23,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se ve výrocích I. a II. potvrzuje .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně zjistil úpadek dlužníka AB Plus Development, spol. s r.o. (výrok I.), na majetek dlužníka prohlásil konkurs (výrok II.), deklaroval, že účinky rozhodnutí o úpadku a účinky prohlášení konkursu nastávají okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku (výrok III.), insolvenčním správcem ustanovil Insolvenční společnost v.o.s. (výrok IV.), rozhodl, že konkurs prohlášený na majetek dlužníka bude projednáván jako nepatrný konkurs (výrok V.), ve výrocích VI. až XI. rozhodl podle ust. § 136 odst. 2, písm. d) až g) insolvenčního zákona, ve výrocích XII. a XIII. uložil povinnost insolvenčnímu správci, ve výroku XIV. uvedl, že rozhodnutí insolvenčního soudu budou isir.justi ce.cz zveřejňována v insolvenčním rejstříku a ve výroku XV. uložil navrhovateli, aby ve lhůtě tří dnů od právní moci usnesení zaplatil soudní poplatek za podaný insolvenční návrh 2.000 Kč.

V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně uzavřel, že insolvenční navrhovatel osvědčil svou aktivní věcnou legitimaci k podání insolvenčního návrhu, když doložil, že má proti dlužníku splatnou pohledávku. Mezi navrhovatelem a dlužníkem nebylo sporu o uzavření smlouvy o dílo ze dne 17.7.2014, a to mezi dlužníkem jako objednatelem a navrhovatelem jako zhotovitelem, předmětem které byl závazek zhotovitele provést dílo, tedy výrobu, montáž a dodávku interiérových prvků prostorů baletu Národního divadla Praha sporné nebylo, ani samotné provedení a předání díla navrhovatelem dlužníkovi. Cena díla byla vyfakturována dlužníkovi fakturami na celkovou částku 986.938 Kč. I když přípis dlužníka ze dne 17.12.2014 nelze hodnotit jako uznání závazku, je nepochybné, že dlužník oprávněnost fakturovaných částek nerozporuje, když oproti těmto pohledávkám započítává údajné pohledávky své. V řízení ovšem dlužníkem nebylo tvrzeno ani doloženou, o jakou smluvní pokutu se mělo jednat, jak dospěl k její výši, v čem spočívalo porušení povinností navrhovatele předmětného závazkového vztahu, nebyly předloženy originály faktur a nebylo zpochybněno tvrzení navrhovatele, že tyto mu nikdy nebyly doručeny a k žádnému porušení smluvních povinností z jeho strany nedošlo. Soud dospěl k závěru, že dlužník se svou obranou vůči insolvenčnímu návrhu neuspěl, neboť insolvenční návrh lze zamítnout z důvodu nedostatku aktivní legitimace pouze tehdy, když dlužník prokáže oprávněnost své obrany založené na tvrzení, že má za navrhovatelem pohledávku způsobilou k započtení. I případný závěr o tom, že zatím není jisto, zda dlužník vůči navrhujícímu věřiteli pohledávku způsobilou k započtení vůbec má, ve skutečnosti potvrzuje, že dlužník s obranou, že řádně doložená pohledávka zanikla, neuspěl a na jeho základě návrh pro nedostatek věcné aktivní legitimace navrhujícího věřitele zamítnout nelze. Soud se dále zabýval otázkou mnohosti věřitelů a vzal za prokázané, že dlužník má splatné závazky nepochybně minimálně za dalšími třemi věřiteli, a to závazky za věřiteli ECO-DESIGN, spol. s r.o. ve výši 122.320,80 Kč s příslušenstvím a náklady řízení přiznané pravomocným a vykonatelným rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 2.12.2013, dále vůči věřiteli DOZETR s.r.o. ve výši 173.967 Kč z titulu smlouvy o dílo č. 201102 ze dne 25.3.2011; pohledávku vůči tomuto věřiteli dlužník uznal ve výši 445.152 Kč, a dále vůči věřiteli KP ATTIC s.r.o. ve výši 50.532 Kč z titulu smlouvy o dílo na dodávku a montáž sádrokartonových podhledů s tím, že cena díla byla dlužníku vyfakturována fakturami splatnými ve dnech 30.5.2014 na částku 199.942 Kč a dne 1.7.2014 na částku 5.590 Kč, přičemž ze strany dlužníka bylo uhrazeno 155.000 Kč. Insolvenční soud při právním hodnocení vycházel z nevyvrácení právní domněnky existence neschopnosti dlužníka plnit své peněžité závazky po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti ve smyslu ust. § 3 odst. 2, písm. a) a d) insolvenčního zákona. Dlužník nedoložil seznam závazků, majetku a zaměstnanců a nedoložil, že je schopen své splatné závazky splácet. Na základě předložených důkazů má soud osvědčen úpadek dlužníka, kdy dlužník má jednoznačně více věřitelů (nejméně dva), jejichž peněžité závazky neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti; dlužníkův úpadek byl zjištěn ve firmě insolvence. V řízení nebylo tvrzeno a dlužníkem doloženo, že má dostatek pohotových finančních prostředků na úhradu svých splatných závazků; dle konstantní judikatury je nerozhodné, zda dlužník má jiný majetek včetně pohledávek. Pokud jde o skutečnou výši pohledávek navrhovatele za dlužníkem, tak soud uvedl, že závěr o tom, že věřitel má za dlužníkem splatnou pohledávku, je možné učinit i bez toho, aby byla přesně známa výše dlužníkova závazku. Přesná výše pohledávky není pro případ rozhodnutí o úpadku významná (tato okolnost se stává podstatnou teprve v procesu přezkoumání přihlášených pohledávek při přezkumném jednání); rozhodující je, aby navrhovatel prokázal, že má za dlužníkem jakoukoliv splatnou pohledávku. S rozhodnutím o úpadku bylo rozhodnuto o prohlášení konkursu na majetek dlužníka s tím, že konkurs bude projednáván jako nepatrný konkurs.

Proti tomuto usnesení, výrokům I. a II., podal dlužník včasné odvolání, v němž uvedl, že insolvenční návrh byl šikanózní a jeho podstatou bylo mu uškodit nepodloženými tvrzeními typu bílého koně a podobně. Argumentuje tím, že soudu prvního stupně nenáleželo posuzovat otázky, které by náležely soudu v občanskoprávním sporu, při posuzování pohledávky věřitele FORM, vůči němuž neeviduje žádný závazek a naopak je to navrhující věřitel, kdo mu dluží částku ve výši 143.862 Kč. Tvrdí, že eviduje splatné pohledávky vůči svým dlužníkům, a to zbývající část pohledávky ve výši 985.363,90 Kč z původní pohledávky ve výši 1.206.473 Kč s příslušenstvím vůči společnosti Organics s.r.o., dále pohledávku ve výši 293.569 Kč s příslušenstvím vůči JUDr. Tomáši Chňoupkovi z titulu smlouvy o dílo o vícepracích ze dne 23.2.2010, ohledně níž je veden občanskoprávní spor před obvodním soudem pro Prahu 5 a pohledávku ve výši 236.000 Kč s příslušenstvím vůči Jakubovi Vonšákovi, z titulu smlouvy o dílo č. 201341 ze dne 18.8.2013 s tím, že i o zaplacení této částky je veden spor před Krajským soudem v Brně. Podle jeho názoru navrhovatel dostatečně neprokázal jeho neschopnost plnit své závazky, která nebyla dostatečně posouzena ani soudem prvního stupně. Tvrdí, že je schopen plnit své splatné závazky, avšak v jeho případě nejsou dány podmínky pro závěr o jeho úpadku přesto, že již po dobu delší 30 dnů po splatnosti neplní své závazky, jelikož není ochoten své závazky plnit, protože většinu přihlášených pohledávek neuznává. Tvrdí, že vyvíjí svou činnost a postupně vyrovnává své závazky, o čemž svědčí i to, že ze závazku vůči KP ATTIC s.r.o. bylo postupně uhrazeno 155.000 Kč, takže dluží pouze částku ve výši 50.532 Kč.

Insolvenční navrhovatel odmítl odvolací námitky dlužníka jako zcela nedůvodné a navrhl, aby usnesení soudu prvního stupně bylo jako věcně správné potvrzeno.

Podle ust. § 7 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen IZ ) nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř.), a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka důvodné není.

V přezkoumávané věci bylo insolvenční řízení zahájeno insolvenční návrhem věřitele, který uvedl, že má za dlužníkem splatnou pohledávku v celkové výši 986.938 Kč, která představuje nezaplacenou část ceny díla provedeného na základě smlouvy o dílo č. 201408/FORM uzavřené mezi ním, jako zhotovitelem, a dlužníkem, jako objednatelem, na výrobu, montáž a dodávku interiérových prvků prostoru baletu Národního divadla Praha vyfakturovanou fakturou č. 143100 splatnou dne 27.10.2014. Pohledávka ve výši 33.658 Kč představuje cenu za vícepráce při dodání a montáží díla vyfakturovanou fakturou č. 1431119 splatnou dne 27.10.2014. Tyto pohledávky dlužník ani po několika urgencích nezaplatil. Dlužník ve svém vyjádření uvedl, že je pravdou, že má více jak 2 věřitele, odmítl však, že by byl předlužen, neboť uvedl, že své závazky postupně splácí, vyvíjí svou činnost a postupně vyrovnává své dluhy. Tvrdil, že vůči navrhovateli sám uplatňuje své pohledávky vystavené dvěma fakturami splatnými dne 9.2.2015 a 17.2.2015, znějícími na částky 580.800 Kč a 550.000 Kč z titulu smluvních pokut vyúčtovaných navrhovateli v souvislosti s porušením povinnosti ze závazkového vztahu, který je předmětem insolvenčního řízení. Dlužník uvedl, že tyto své nároky vůči navrhovateli započetl, takže v současné době je to naopak navrhující věřitel, kdo mu dluží částku 143.862 Kč.

Podle ust. § 105 IZ, podá-li insolvenční návrh věřitel, je povinen doložit, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, a k návrhu připojit její přihlášku; jde-li o pohledávku, která se do insolvenčního řízení jinak nepřihlašuje, považuje se po rozhodnutí o úpadku za uplatněnou podle § 203.

Doložením splatné pohledávky insolvenční navrhovatel prokazuje ve smyslu ust. § 97 odst. 5 IZ své oprávnění podat insolvenční návrh (aktivní věcnou legitimaci) a současně zčásti naplňuje základní předpoklad podmiňující vydání rozhodnutí o úpadku, neboť zjištění existence splatné pohledávky navrhovatele má význam jakožto jedno ze zjištění, potřebných k osvědčení úpadku dlužníka.

Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že navrhující věřitel prokázal svou aktivní věcnou legitimaci, když doložil, že má vůči dlužníku dvě splatné pohledávky z titulu smlouvy o dílo ze dne 17.7.2014, na základě které se navrhující věřitel jako zhotovitel zavázal pro dlužníka provést dílo; toto dílo bylo provedeno a bylo dlužníku předáno, takže navrhujícímu věřiteli vznikl nárok na zaplacení ceny díla, která byla dlužníku vyfakturována fakturou č. 143100 splatnou dne 27.10.2014 na částku ve výši 953.280 Kč a fakturou č. 143119 splatnou dne 27.10.2014 na částku ve výši 33.658 Kč představující cenu za vícepráce při dodání a montáží. Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že dlužník se svou obranou vůči pohledávce navrhujícího věřitele neuspěl, neboť neprokázal, že by měl vůči navrhujícímu věřiteli pohledávku způsobilou k započtení; k dohodě o zápočtu vzájemných pohledávek nedošlo, protože předložená dohoda nebyla ze strany navrhovatele nikdy podepsána. Odvolací soud nepřisvědčuje dlužníku, že by se jednalo o šikanózní věřitelský návrh. Insolvenční navrhovatel svou splatnou pohledávku vůči dlužníku doložil listinami, o existenci této pohledávky není jakýchkoliv pochyb, nejedná se o pohledávku spornou, ohledně níž by bylo třeba vést nalézací řízení. Odvolací soud proto shodně se soudem prvního stupně uzavírá, že navrhující věřitel svou aktivní věcnou legitimaci osvědčil. Nad rámec považuje odvolací soud za nutné uvést, že i kdyby insolvenční navrhovatel řádně nedoložil svou splatnou pohledávku vůči dlužníku, nebylo by to důvodem pro změnu rozhodnutí o úpadku, jestliže by i tak bylo možné uzavřít (ve vazbě na osvědčené pohledávky dalších dlužníkových věřitelů, kteří se nestali insolvenčními navrhovateli), že dlužník je v úpadku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.10.2010, sen. zn. 29 NSČR 17/2009, které bylo zveřejněno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 51/2011).

Podle ust. § 3 odst. 1 IZ, dlužník je v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost").

Podle ust. § 3 odst. 2 IZ, má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Odvolací soud rovněž tak souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že byla osvědčena existence i dalších věřitelů dlužníka, a to ECO-DESIGN, spol. s r.o., DOZETR, s.r.o. a KP ATTIC s.r.o., kteří mají vůči dlužníku pohledávky, které jsou více jak 30 dnů po lhůtě splatnosti. Se soudem prvního stupně nutno souhlasit v tom, že z hlediska osvědčení existence pohledávky není rozhodující přesná výše této pohledávky, neboť tato otázka je rozhodující teprve až v procesu přezkoumání přihlášených pohledávek při přezkumném jednání. Odvolací soud nepřisvědčuje odvolateli ani v tom, že soud prvního stupně nesprávně posoudil jeho platební neschopnost. Závazky vůči navrhujícímu věřiteli, jakož i vůči dalším věřitelům, jsou více jak 30 dnů po lhůtě splatnosti, které ze strany dlužníka nejsou hrazeny více jak 3 měsíce, kromě toho dlužník nesplnil povinnost uloženou mu insolvenčním soudem a nepředložil seznamy uvedené v § 104 odst. 1 IZ. Ohledně dlužníkovy neschopnosti plnit zjištěné závazky platí vyvratitelná domněnka uvedená v § 3 odst. 2, písm. b) a písm. d) IZ. Dlužník nenabídl žádný důkaz, na jehož základě by bylo možné uzavřít, že je schopen splatit v insolvenčním řízení osvědčené závazky vůči svým věřitelům. Skutečnost, že na pohledávku jednoho z věřitelů, a to vůči společnosti KP ATTIC s.r.o. bylo z jeho strany uhrazeno 155.000 Kč, neznamená, že dlužník tím vyvrátil existenci své platební neschopnosti. Ani jeho další tvrzení, že eviduje splatné pohledávky vůči svým dlužníkům, není způsobilé vyvrátit domněnku jeho platební neschopnosti. Není-li totiž dlužník schopen využít pohledávky, které má za svými dlužníky, k úhradě svých závazků, nepřihlíží se při úvaze o tom, zda dlužník je ve smyslu ust. § 3 odst. 1 a 2 IZ v úpadku ve formě platební neschopnosti, ani k výši těchto pohledávek (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 2.12.2010, sen. zn. 29 NSČR 10/2009, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 80/2011).

Soud prvního stupně též správně spojil s rozhodnutím o úpadku ve smyslu ust. § 148 odst. 1 IZ rozhodnutí o způsobu řešení úpadku tak, že tento úpadek bude řešen konkursem, když dlužník je osoba, u které insolvenční zákon vylučuje řešení úpadku oddlužením. Reorganizace by v případě dlužníka byla přípustná za předpokladu, že by dlužník ve spojení se včas podaným návrhem na povolení reorganizace předložil ve lhůtě určené v § 316 odst. 5 IZ reorganizační plán. Jelikož však ze strany dlužníka žádný návrh na reorganizaci podán nebyl, jediným možným způsobem řešení úpadku dlužníka je konkurs, jak správně uzavřel soud prvního stupně.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně ve výrocích I. a II. jako věcně správné potvrdil podle ust. § 219 o.s.ř.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo

je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenčnímu navrhovateli, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které případně vstoupilo do insolvenčního řízení, se však také doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení rozhodnutí.

Olomouc 10. května 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu