3 VSOL 411/2014-A-11
KSOS 34 INS 4360/2014 3 VSOL 411/2014-A-11

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudců JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Věry Vyhlídalové v insolvenční věci dlužnice Bc. Věry anonymizovano , anonymizovano , bytem Sabinova 123/19, Křelov-Břuchotín, PSČ 783 36, o insolvenčním návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 25.3.2014, č.j. KSOS 34 INS 4360/2014-A-4,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje.

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Ostravě odmítl insolvenční návrh dlužnice. Na odůvodnění uvedl, že insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení, který byl doručen soudu dne 19.2.2014, bylo zahájeno insolvenční řízení. V bodě 06 formuláře návrhu dlužnice uvedla, že má více než dva závazky více než 30 dnů po lhůtě splatnosti. Tím nesplnila povinnost vylíčit konkrétní okolnosti, z nichž insolvenční soud bude moci uzavřít, že dlužnice má více věřitelů, kteří vůči ní mají pohledávky, jež jsou po době splatnosti delší než 30 dnů, a tyto není schopna plnit (v této souvislosti soud odkázal na ustanovení § 3 odst. 1, 2 insolvenčního zákona a usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.1.2010, sen. zn. 29 NSČR 1/2008). Protože z podaného návrhu není patrno, kdy nastala splatnost jednotlivých závazků dlužnice, návrh není projednatelný a soud postupoval dle ustanovení § 128 odst. 1 insolvenčního zákona a návrh odmítl.

Proti usnesení soudu prvního stupně podala dlužnice odvolání, v němž namítla, že řádně vyplnila formulář insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení, a proto, podle obsahu odvolání, v odvolacím řízení žádá, aby soud v řízení pokračoval a její návrh nebyl odmítnut.

Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) ve znění pozdějších změn a předpisů (dále též jen IZ ) nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužnice není důvodné.

Z obsahu insolvenčního návrhu dlužnice spojeného s návrhem na povolení oddlužení, nad rámec zjištění z jeho bodu 06, jak je uvedeno v odůvodnění napadeného usnesení, vyplývá, že v bodě 020 návrhu dlužnice označila pět vykonatelných závazků, z nichž nevyplývá právo ze zajištění, tyto označila jejich věřiteli (obchodní firmou a identifikačním číslem) a výší závazku. U každého z nich uvedla spisovou značku rozhodnutí vydaného v nalézacím řízení, případně spisovou značku exekučního řízení, v němž je označený závazek vykonáván. K insolvenčnímu návrhu nejsou připojeny žádné přílohy dle § 104 odst. 1 IZ.

Podle ustanovení § 103 odst. 1 IZ, musí insolvenční návrh kromě obecných náležitostí podání (§ 42 odst. 4 o.s.ř.) obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a označení dlužníka, kterého se týká, popřípadě označení jejich zástupců. Podle § 103 odst. 2 IZ musí být v insolvenčním návrhu podávaném dlužníkem dále uvedeny rozhodující skutečnosti osvědčující úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek a označeny důkazy, kterých se dovolává. Dále musí být z návrhu patrno, čeho se dlužník domáhá.

Podle ustanovení § 3 odst. 1 IZ, je dlužník v úpadku jestliže má a) více věřitelů, b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po době splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit. Podle odstavce 2, se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu insolvenční soud uložil. Podle odstavce 4, o hrozící úpadek jde tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků.

Podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti, nebo který je nesrozumitelný nebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení. Učiní tak neprodleně, nejpozději do sedmi dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. se nepoužije.

Dlužník, který tvrdí svůj úpadek, popřípadě hrozící úpadek, a který navrhuje, aby jeho úpadek byl řešen oddlužením, je povinen podat návrh na oddlužení spolu s insolvenčním návrhem. Návrh na povolení oddlužení lze podle § 391 odst. 2 IZ podat pouze na formuláři, který umožňuje, aby jej dlužník využil i k podání insolvenčního návrhu.

V přezkoumávané věci dlužnice podala insolvenční návrh spolu s návrhem na povolení oddlužení na příslušném formuláři, v němž obecně tvrdila, že má více než dva závazky více jak 30 dnů po lhůtě splatnosti . Věřitele jejích závazků (alespoň dva) lze dovodit z obsahu bodu 020 návrhu, v němž tyto označila, byť ne v souladu s úpravou § 103 odst. 1 IZ, kde také uvedla výši závazků. O splatnosti svých závazků dlužnice v návrhu neuvedla nic konkrétního, proto z jejího insolvenčního návrhu nelze dovodit znaky úpadku pro platební neschopnost tak, jak jsou vymezeny v ust. § 3 odst. 1, písm. a), b) a c) IZ, pro tento nedostatek nelze v řízení pokračovat a její návrh nemůže být věcně projednán, protože v něm nejsou vymezeny konkrétní skutečnosti, kterými by se soud měl zabývat. Jen obecné tvrzení, že závazky jsou více jak 30 dnů po splatnosti , nepostačuje (k náležitostem insolvenčního návrhu dlužníka, který není podnikatelem, viz rovněž závěry formulované Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 27.1.2010, sen. zn. 29 NSČR 1/2008, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 88/2010, na které v odůvodnění napadeného usnesení odkazuje soud prvního stupně). Údaje o splatnosti závazků dlužnice nejsou obsaženy ani v seznamu závazků, který, přestože je povinnou přílohou, dlužnice nepřipojila k návrhu. Odvolací námitka dlužnice, že v návrhu uvedla skutečnosti o svém úpadku, proto nemůže být důvodná.

S ohledem na chybějící náležitosti insolvenčního návrhu soud prvního stupně postupoval správně, pokud insolvenční návrh podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ odmítl, neboť vzhledem k nedostatečnému vylíčení rozhodujících skutečností o úpadku dlužnice nelze v řízení o něm pokračovat.

Napadené usnesení soudu prvního stupně je věcně správné, proto je odvolací soud podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, jestliže napadené usnesení odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

Olomouc 22. září 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu