3 VSOL 410/2015-A-14
KSBR 38 INS 33414/2014 3 VSOL 410/2015-A-14

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Věry Vyhlídalové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníků a) Jana anonymizovano , anonymizovano , bytem Smrčná 21, PSČ 588 01a b) Evy anonymizovano , anonymizovano , bytem Smrčná 78, PSČ 588 01, oba doručovací adresa Smrčná 21, PSČ 588 01, o insolvenčních návrzích dlužníků spojených se společným návrhem manželů na povolení oddlužení, rozhodl o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10.2.2015, č.j. KSBR 38 INS 33414/2014-A-6,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně uložil dlužníkům, aby ve lhůtě 3 dnů ode dne nabytí právní moci usnesení zaplatili společně a nerozdílně zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

V důvodech usnesení uvedl, že dlužníci se insolvenčním návrhem doručeným soudu prvního stupně dne 10.12.2014 domáhali vydání rozhodnutí o svém úpadku a jako řešení navrhli oddlužení plněním splátkového kalendáře. V návrhu tvrdili, že mají více věřitelů, nezajištěné závazky ve výši 936.201 Kč, zajištěné závazky ve výši 43.000 Kč a svoje závazky nejsou schopni plnit. Dle návrhu dlužník a) nemá žádný příjem ze zaměstnání a není v evidenci Úřadu práce, přičemž jeho jediným příjmem je plnění ze smlouvy o důchodu ve výši 4.600 Kč. Dlužnice b) uvedla, že má příjem ze zaměstnání ve výši průměrně 11.066 Kč a nemají další vyživovací povinnosti. V seznamu majetku uvedli movité věci představující převážně vybavení domácnosti a auto v odhadované výši 500 Kč. Usnesením ze dne 8.1.2015, č.j. KSBR 38 INS 33414/2014-A-5 byli dlužníci vyzváni, aby ve lhůtě 7 dnů ode dne doručení doplnili návrh na povolení oddlužení tak, že předloží výslovné prohlášení obou manželů, že souhlasí s tím, aby všechen jejich majetek byl pro účely schválení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty považován za majetek ve společném jmění manželů, s tím, že podpisy obou manželů musí být úředně ověřeny, předloží listiny dokládající údaje o příjmech dlužnice b) za období od září 2014 do současnosti a zda dlužnice b) má vyživovanou osobu-nezletilé dítě. Usnesení bylo dlužníkům doručeno zvláštním způsobem dne 19.1.2014, přičemž návrh na povolení oddlužení měl být doplněn nejpozději do 26.1.2015. Dlužníci však do vydání napadeného usnesení na výzvu nereagovali. Vzhledem k tomu, že dlužníci ve stanovené lhůtě nedoplnili návrh na povolení oddlužení, tak podle soudu prvního stupně nesplnili podmínky pro povolení oddlužení. Bez chybějících údajů o okolnostech, z nichž lze usuzovat na výši hodnoty plnění, které při oddlužení obdrží nezajištění věřitelé, tj. o příjmech dlužníků a vyživovaných osobách, nelze v řízení o oddlužení pokračovat. Dlužníci rovněž ani nepředložili výslovné prohlášení manželů, že souhlasí s tím, aby všechen jejich majetek byl pro účely schválení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty považován za majetek ve společném jmění manželů s úředně ověřenými podpisy. Soud prvního stupně tedy dospěl k závěru, že jediným řešením úpadku je prohlášení konkursu na jejich majetek. Z insolvenčního návrhu a seznamu majetku dlužníků rovněž nevyplynulo, že by dlužníci disponovali majetkem, který by byl dostačující k úhradě předpokládaných nákladů při konkursu. Složená záloha na náklady insolvenčního řízení má správci umožnit uhradit náklady vzniklé při zjišťování majetku dlužníků, případně jiných osob, který by též mohl náležet do majetkové podstaty. Proto soud prvního stupně postupoval dle ustanovení § 108 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ) a uložil dlužníkům zálohu na náklady insolvenčního řízení, neboť prostředky k tomu nelze zajistit jinak.

Proti tomuto usnesení podali dlužníci odvolání. V něm uvedli, že ve lhůtě doplnili návrh na povolení oddlužení v souladu s výzvou soudu ze dne 8.1.2015, č.j. KSBR 38 INS 33414/2014-A-5 a přiložili k odvolání podací lístek a přílohy. Navrhli, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil v plném rozsahu.

Podle ustanovení § 7 IZ nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobami oprávněnými, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, odst. 5, 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Z obsahu spisu se podává, že dlužníci se insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení domáhali rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. V návrhu tvrdili, že souhrn jejich závazků činí 979.201 Kč, z toho nezajištěných závazků 936.201 Kč. Dlužník a) nemá v současné době žádný příjem ze zaměstnání a není v evidenci úřadu práce, avšak má příjem ze smlouvy o důchodu ve výši 4.600 Kč měsíčně. Dlužnice b) pobírá mzdu v průměrné výši 11.066 Kč.

Usnesením ze dne 8.1.2015 č.j. KSBR 38 INS 33414/2014-A-5 byli dlužníci vyzváni, aby ve lhůtě 7 dnů od doručení doplnili návrh na povolení oddlužení o výslovné prohlášení manželů, že všechen jejich majetek má být pro účely schválení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty považován za majetek ve společném jmění manželů, předložili listiny dokládající příjem dlužnice b) od září 2014 do současnosti a aby sdělili, zda dlužnice b) má vyživovací povinnost k nezletilému dítěti.

Odvolací soud zjistil, že dlužníci povinnost k předložení listin na základě usnesení soudu prvního stupně ze dne 8.1.2015 splnili, avšak listiny omylem zaslali Krajskému soudu v Brně k jiné spisové značce tak, jak vyplývá z podacího lístku připojeného k jejich odvolání. Jelikož insolvenční soud si tyto listiny sám přiřadil do spisu dlužníků, ve kterém je vedeno insolvenční řízení dlužníků, lze konstatovat, že dlužnicí výzvu soudu splnili a nelze tak předběžně uzavřít, že návrh dlužníků na povolení oddlužení bude odmítnut. Důvod pro uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení je ovšem dán, byť z jiného důvodu tak, jak je uvedeno níže.

Dle ustanovení § 108 odst. 1 a 2 IZ insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50 000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně. Podle ustanovení § 394a odst. 1, věta první IZ manželé, z nichž každý samostatně je osobou oprávněnou podat návrh na povolení oddlužení, mohou tento návrh podat společně. Podle ustanovení § 395 odst. 1 IZ, insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že a) jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Při hodnocení schopnosti dlužníka vyhovět podmínkám pro povolení řešení jeho úpadku oddlužením je insolvenční soud vázán ustanovením § 398 odst. 3 věty první IZ a při úvaze, zda je dlužník schopen splnit požadavek stanovený v ustanovení § 395 odst. 1 písm. b) IZ, musí vycházet z výše splátek odpovídající částkám, které by mohly být v rámci výkonu rozhodnutí či exekuce sráženy z dlužníkova pracovního příjmu k uspokojení přednostních pohledávek (dle § 279 odst. 1 o.s.ř. se z čisté mzdy, která zbývá dlužníkovi po odečtení základní nepostižitelné částky a která se zaokrouhlí směrem dolů na částku dělitelnou třemi a vyjádří se v celých korunách, srážejí dvě třetiny, třetí třetina zůstává dlužníkovi k volné dispozici). Obdobně se uvedené uplatní i u manželů, neboť jejich příjmy není možné sčítat dohromady, ale musí se srážky z příjmu provádět u každého z manželů zvlášť.

V přezkoumávané věci dlužníci doložili, že manžel nemá žádný příjem ze zaměstnání, pouze je příjemcem částky 4.600 Kč měsíčně ze smlouvy o důchodu, manželka má příjem v průměrné výši 11.066 Kč. Z příjmů manželky i manžela však pro účely plnění splátkového kalendáře při oddlužení měsíčně může být sraženo pouze 5.858 Kč. Dále je nutno zohlednit, že při oddlužení plněním splátkového kalendáře na základě společného návrhu manželů činí za každý započatý kalendářní měsíc odměna insolvenčního správce 1.125 Kč a náhrada jeho hotových výdajů 225 Kč. Celkem se jedná o částku 1.350 Kč měsíčně (s daní z přidané hodnoty 1.633,50 Kč), která současně představuje pohledávku za majetkovou podstatou dle ustanovení § 168 IZ. Z těchto zjištění nepochybně vyplývá, že dlužníkům, jejichž nezajištěné závazky představují 936.201 Kč, nemůže být povoleno oddlužení formou splátkového kalendáře, neboť nebudou schopni v zákonem stanovené lhůtě pěti let a při zákonem určené výši splátek uhradit alespoň 30 % pohledávek nezajištěných věřitelů (dlužníci uhradí pouze 27,07 % pohledávek nezajištěných věřitelů, po započtení odměny insolvenčního správce a daně z přidané hodnoty, je-li insolvenční správce plátcem daně z přidané hodnoty). Do úvahy nepřipadá ani oddlužení formou zpeněžení majetkové podstaty (či kombinace obou forem oddlužení), neboť jediným majetkem dlužníků je pouze obvyklé vybavení domácnosti, u něhož lze předpokládat pouze nepatrný výnos zpeněžení.

Za tohoto stavu věci, kdy se jeví pravděpodobným zamítnutí návrhu na povolení oddlužení dle ustanovení § 395 odst. 1 písm. b) IZ a prohlášení konkursu na majetek dlužníků, je požadavek soudu prvního stupně na složení zálohy na náklady insolvenčního řízení důvodným. Smyslem zálohy je umožnit činnost insolvenčního správce již od počátku jeho ustavení do funkce, složená záloha správci umožní uhradit náklady vzniklé při zjišťování majetku dlužníků, případně jiných osob, který by též mohl náležet do majetkové podstaty dlužníků.

Soud prvního stupně správně stanovil výši zálohy na náklady insolvenčního řízení. Kromě již výše uvedeného účelu slouží záloha i jako záruka úhrady odměny a hotových výdajů správce, není-li možno tyto nároky uspokojit z majetkové podstaty. Při způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem činí pouze odměna insolvenčního správce minimálně 45.000 Kč dle § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů. Dále insolvenčnímu správci náleží v souvislosti s výkonem jeho činnosti i náhrada hotových výdajů, tj. cestovních nákladů, poštovného, telekomunikačních poplatků a ostatních hotových výdajů (§ 7 téže vyhlášky).

Důvodem pro neuložení povinnosti k zaplacení zálohy nemůže být skutečnost, že dlužníci nemají dostatek finančních prostředků k její úhradě.

Soud prvního stupně ze všech výše uvedených důvodů rozhodl o uložení povinnosti dlužníkům zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení i o její výši správně, proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné dle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkům se však doručuje i zvláštním způsobem.

Olomouc 16. července 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu