3 VSOL 41/2014-A-11
KSOS 38 INS 18743/2013 3 VSOL 41/2014-A-11

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudců JUDr. Jaroslava Hikla a JUDr. Radky Panáčkové v insolvenční věci dlužníka ASTRAFIT s.r.o., se sídlem Krnov-Pod Bezručovým vrchem, Mikulášská 2324/89A, PSČ: 794 01, identifikační číslo 26881306, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 9.12.2013, č.j. KSOS 38 INS 18743/2013-A-6,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje .

Odůvodnění:

Krajský soud v Ostravě usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, zastavil insolvenční řízení.

V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že usnesením ze dne 29.8.2013 (č.j. KSOS 38 INS 18743/2013-A-3) vyzval dlužníka, aby ve lhůtě 7 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč s poučením, že nebude-li záloha ve stanovené lhůtě zaplacena, může soud insolvenční řízení zastavit. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 8.10.2013, dlužník však ve stanovené lhůtě (ani po jejím uplynutí) zálohu na náklady insolvenčního řízení nezaplatil. Insolvenční soud proto postupoval podle ust. § 108 odst. 3 insolvenčního zákona a insolvenční řízení zastavil.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání, v němž namítá, že žádnými finančními prostředky nedisponuje. Poukázal na to, že v roce 2013 se oba společníci dlužníka dostali do finanční tísně a přes společné snahy získat finanční prostředky ze svých zdrojů se nepodařilo úhradu provést. Na konci roku 2013 se však osobní finanční situace společníků dlužníka uklidnila a předpokládá se možnost úhrady zálohy na insolvenční řízení v termínu do 28.2.2014. Dlužník navrhl, aby odvolací soud rozhodnutí krajského soudu změnil tak, že se insolvenční řízení nezastavuje. Současně požádal o vydání nového termínu pro úhradu zálohy.

Je třeba uvést, že dne 1.1.2014 nabyl účinnosti zákon č. 294/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů. Podle Čl. II.-přechodného ustanovení citovaného zákona, zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Podle ustanovení § 7 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších změn a doplnění (dále je IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1 a odst. 6) o.s.ř., aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Podle ustanovení § 108 IZ, ve znění účinném do 31.12.2013, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích (odstavec 1). Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50 000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně (odstavec 2). Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit (odstavec 3).

Z obsahu spisu vyplývá, že poté, co dlužník podal dne 3.7.2013 ke Krajskému soudu v Ostravě insolvenční návrh, jímž se domáhá zjištění úpadku, krajský soud usnesením ze dne 29.8.2013, č.j. KSOS 38 INS 18743/2013-A-3 uložil dlužníkovi, aby ve lhůtě 7 dnů od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí zaplatil na blíže označený účet Krajského soudu v Ostravě částku 50.000 Kč jako zálohu na náklady insolvenčního řízení. Současně dlužníka poučil o tom, že nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud insolvenční řízení zastavit (§ 108 odst. 3 IZ). Rozhodnutí bylo dlužníkovi doručeno dne 20.9.2013 a nabylo právní moci dne 8.10.2013. Ve stanovené lhůtě však dlužník stanovenou zálohu na náklady insolvenčního řízení nezaplatil.

Ze shora citovaného ustanovení § 108 odst. 3 IZ vyplývá, že jestliže insolvenční navrhovatel ve stanovené lhůtě pravomocně uloženou povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízen nesplní, pak-pokud nevyšly najevo nové skutečnosti, pro něž není důvodu na zaplacení zálohy trvat-insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu zváží, zda pro nezaplacení zálohy insolvenční řízení zastaví, nebo přikročí k jejímu vymáhání.

V posuzované věci však podle obsahu spisu takové skutečnosti, pro něž není důvodu na zaplacení zálohy trvat, v mezidobí najevo nevyšly. Odvolací soud neshledal žádné okolnosti, pro něž by bylo nadbytečné na uhrazení zálohy trvat ani okolnosti, pro něž je řešení úpadku dlužníka nezbytné nebo obecně žádoucí. Pouze ta skutečnost, že dlužník nesplnil svoji povinnost vyplývající z ustanovení § 98 IZ a podal insolvenční návrh až v době, kdy již finančními prostředky k uhrazení zálohy nedisponuje, takovou okolností není. Cílem a účelem insolvenčního řízení je totiž řešení úpadku či hrozícího úpadku dlužníka a z tohoto pohledu je dlužník povinen podat insolvenční návrh včas, tedy v době, kdy je ještě schopen hradit náklady insolvenčního řízení.

Za situace, kdy dlužník nesplnil soudem pravomocně uloženou povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě, byť byl poučen o možnosti zastavení řízení před tím, než soud rozhodne o insolvenčním návrhu, soud prvního stupně nepochybil, jestliže v souladu s ustanovením § 108 odst. 3 IZ insolvenční řízení zastavil.

Z uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil (§ 219 o.s.ř.).

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě do dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nevyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena nebo je dovolacím soudem rozhodováno rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta pro podání dovolání začíná dlužníku běžet ode dne zvláštního doručení rozhodnutí.

Olomouc 29. ledna 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu