3 VSOL 41/2013-A-11
KSBR 29 INS 30982/2012 3 VSOL 41/2013-A-11

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Věry Vyhlídalové v insolvenční věci dlužníka Stanislava anonymizovano , anonymizovano , bytem Dolní Kounice, Bezručova 11, PSČ 664 64, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17.12.2012 č.j. KSBR 29 INS 30982/2012-A-6,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně odmítl insolvenční návrh dlužníka. V důvodech rozhodnutí uvedl, že v jeho návrhu na povolení oddlužení, který je současně podán jako insolvenční návrh, nejsou dostatečně určitě vylíčeny rozhodující skutečnosti osvědčující úpadek. Dlužník ve svém návrhu uvedl, že má 6 nevykonatelných závazků vůči 6 věřitelům ve výši celkem 934.833 Kč, které konkretizoval v bodě 18 formulářového návrhu označením jejich věřitele, výší a právním důvodem vzniku. Neuvedl však nic konkrétního o splatnosti svých závazků, proto z insolvenčního návrhu není zřejmé, zda dlužník má peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, přitom v návrhu jsou uvedeny pouze nevykonatelné závazky a o jejich splatnosti proto nelze učinit žádný závěr. Seznam závazků k insolvenčnímu návrhu dlužník nepřipojil, proto nelze konkrétní údaje o splatnosti jeho závazků zjistit ani z této listiny, která je povinnou přílohou dlužnického návrhu. Návrh dlužníka je vadný, protože z něj není zřejmé, zda jsou splněny znaky úpadku dle § 3 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších doplnění (dále jen IZ ). Tyto vady brání pokračování v insolvenčním řízení. Proto soud insolvenční návrh dlužníka odmítl podle § 128 odst. 1 IZ. V závěru svého usnesení soud uvedl, že skutečnost, že dlužník podal již druhý neprojednatelný insolvenční návrh, který obsahuje stejné vady jako první návrh, přestože jak soud prvního stupně, tak následně soud odvolací dlužníkovi sdělil, proč je jeho první návrh vadný, nesvědčí o náležitě pečlivém přístupu dlužníka k podávání insolvenčního návrhu. Proto soud v odůvodnění usnesení uvedl zdroj informací o občanských sdruženích, na která se dlužník může obrátit se žádostí o pomoc.

Proti tomuto usnesení dlužník podal odvolání. Namítl, že v návrhu uvedl věřitele s pohledávkami, které jsou 30 dnů po splatnosti, a tyto závazky není schopen plnit. Navrhuje proto, aby soud povolil a schválil oddlužení.

Podle § 7 odst. 1 IZ pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212 a § 212a odst. 1 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Podle § 103 odst. 1, věty první a odst. 2 IZ, insolvenční návrh musí kromě obecných náležitostí podání obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a označení dlužníka, kterého se týká, popřípadě označení jejich zástupců. V insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle § 3 odst. 1, odst. 2 IZ, dlužník je v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ). Má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je b) neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle § 128 odst. 1 IZ, insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Nad rámec zjištění o obsahu dlužníkova návrhu na povolení oddlužení spojeného s insolvenčním návrhem, uvedených v odůvodnění napadeného usnesení, která jsou správná a z nichž vychází i odvolací soud, z obsahu návrhu vyplývá, že v bodě 18 dlužník označil své věřitele jen kmenem obchodní firmy, případně zkratkou tohoto kmene. Jako své věřitele označil i věřitele GENERALI , MATCO a EUROBENEFIT . V bodě 25 návrhu v seznamu příloh uvedl pouze VIZ PŘÍLOHY a k návrhu dlužník připojil jen listiny dokládající jeho úpadek.

Soud prvního stupně v odůvodnění napadeného usnesení ve vztahu k obsahu insolvenčního návrhu podaného dlužníkem správně odkázal zejména na usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. KSBR 37 INS 294/2008, 29 NSČR 1/2008 ze dne 27.1.2010 (publikované ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod pořadovým č. 88/2010). Odvolací soud se shoduje se soudem prvního stupně v tom, že z obsahu návrhu lze dovodit jen počet dlužníkových závazků. Podle odvolacího soudu z návrhu vyplývá i tvrzení dlužníka, že má závazky vůči dvěma konkrétním věřitelům, kterými jsou Generali Pojišťovna a.s., IČ 618 59 869, se sídlem Praha 2, Bělehradská 132, a Matco s.r.o., IČ 264 25 033, se sídlem Praha 1-Malá Strana, Letenská 121/8, PSČ 118 00, přestože ani tito věřitelé nejsou v bodě 18 návrhu označeni v souladu s požadavky dle § 103 odst. 1 IZ (to je jejich firmou, sídlem a identifikačním číslem). Vzhledem k tomu, že tito věřitelé jsou označeni alespoň nezkrácenou částí kmene své obchodní firmy a jedná se o obecně známé podnikatelské subjekty, lze, na rozdíl od dalších v tomto bodě uvedených věřitelů, podle odvolacího soudu v těchto případech dovodit, koho konkrétně dlužník jako své věřitele v návrhu označil (ve vztahu k věřiteli označenému jako EUROBENEFIT tento závěr učinit nelze, protože v obchodním rejstříku jsou zapsány dva subjekty s tímto kmenem obchodní firmy, v každém případě se však jedná o firmu s jiným dodatkem). Správný je i odkaz soudu na další rozhodnutí Nejvyššího soudu, zejména usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. KSPL 27 INS 1784/2009, 29 NSČR 22/2009 ze dne 20.5.2010 (publikované ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod pořadovým č. 26/2011). Vzhledem k tomu, že dlužník k návrhu nepřipojil seznam závazků (ani další povinné seznamy dle § 104 IZ) nebylo možno ve vztahu k vylíčení skutkových okolností úpadku dlužníka vycházet z údajů v seznamu závazků. K jinému závěru nelze dospět ani v případě, kdyby odvolací soud vyložil obsah bodu 25 návrhu jako odkaz na přílohy k předchozímu insolvenčním návrhu dlužníka, kterým dne 4.4.2012 u Krajského soudu v Brně zahájil insolvenční řízení ve věci sp. zn. KSBR 24 INS 8185/2012, v němž byl dlužníkův návrh pro jeho vady rovněž odmítnut, protože k předchozímu návrh dlužník seznam závazků také nepředložil.

Z těchto důvodů odvolací soud shodně se soudem prvního stupně uzavírá, že insolvenční návrh dlužníka neobsahuje náležitosti předepsané insolvenčním zákonem. Z dlužníkova návrhu lze dovodit jen tvrzení, že má nejméně dva věřitele (a které), neplynou z něj však žádné konkrétní údaje o splatnosti závazků vůči těmto věřitelům a o neschopnosti své splatné závazky plnit. Z jeho návrhu tedy není zřejmé, zda jsou splněny znaky úpadku ve smyslu § 3 odst. 1 IZ ve spojení s § 3 odst. 2, písm. a) až c) IZ. Pro tyto nedostatky nelze v insolvenčním řízení pokračovat. Soud prvního stupně proto postupoval zcela správně, když insolvenční návrh dlužníka podle § 128 odst. 1 IZ odmítl. Tvrzení dlužníka v návrhu, že většina závazků je po splatnosti více jak 30 dnů a že situace zcela odpovídá zákonu o úpadku a způsobech jeho řešení jsou zcela nekonkrétní a na jejich základě nelze učinit závěr o úpadku dlužníka. V souladu s požadavkem přesvědčivosti svého rozhodnutí soud prvního stupně dlužníku poskytl rovněž poučení, kde hledat kontakty na osoby, které mu mohou být při podávání insolvenčního návrhu nápomocny.

Ze shora uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně podle § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 13. února 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Vladimíra Kvapilová předsedkyně senátu