3 VSOL 407/2015-A-12
KSOS 38 INS 34101/2014 3 VSOL 407/2015-A-12

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudkyň JUDr. Radky Panáčkové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníka Ing. Martina anonymizovano , anonymizovano , Opava, Zámecký okruh 37/2, PSČ 746 01, identifikační číslo: 60948060, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 10.3.2015, č.j. KSOS 38 INS 34101/2014-A-6,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se m ě n í tak, že dlužníkovi se povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení neukládá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ostravě usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, uložil dlužníkovi, aby ve lhůtě 7 dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatil na blíže označený účet Krajského soudu v Ostravě zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že podáním, doručeným soudu dne 17.12.2014, se dlužník domáhá vydání rozhodnutí o zjištění úpadku, toto podání spojil dlužník s návrhem na povolení oddlužení s navrhovaným způsobem oddlužení plněním splátkového kalendáře. Z podání věřitele České správy sociálního zabezpečení ze dne 16.2.2015 vyplývá, že tento věřitel má za dlužníkem pohledávky, jež vznikly v souvislosti s podnikáním dlužníka, v tomto podání uvedený věřitel vyslovil s řešením úpadku dlužníka oddlužením nesouhlas. Soud prvního stupně dovodil, že v případě pokračování insolvenčního řízení bude návrh na povolení oddlužení dle ustanovení § 390 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ) odmítnut, neboť byl podán někým, kdo k tomu není oprávněn, a současně dle ustanovení § 396 IZ bude rozhodnuto o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem. S odkazem na ustanovení § 108 odst. 1 IZ pak soud prvního stupně uzavřel, že je nezbytné vyzvat dlužníka k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení, s tím, že zaplacení zálohy umožní při prohlášení konkursu zajištění disponibilních prostředků ke krytí nákladů insolvenčního řízení, zejména nákladů souvisejících se zjišťováním (prověřováním) stavu majetku dlužníka, odměny insolvenčního správce a jeho hotových výdajů. Zálohu určil soud prvního stupně ve výši 50.000 Kč s přihlédnutím k tomu, že dlužník nedisponuje majetkem, který by po prohlášení konkursu umožnil výkon činnosti insolvenčního správce, jehož odměna v případě řešení dlužníkova úpadku konkursem činí dle vyhlášky č. 313/2007 Sb. minimálně 45.000 Kč.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Namítá, že je dlouhodobě nezaměstnaný, jako osoba samostatně výdělečně činná pracuje až od 1.4.2014. Není proto schopen zaplatit celou částku jednorázově, proto žádá o možnost splátkování v následujících 60 měsících. Podle obsahu podaného odvolání se odvolatel domáhá změny odvoláním napadeného usnesení.

Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a konstatuje, že závěr soudu prvního stupně o tom, že dlužníkovi je nutno uložit zálohu na náklady insolvenčního řízení, je předčasný.

Z obsahu spisu vyplývá, že v přezkoumávané věci podal dlužník insolvenční návrh, spojený s návrhem na povolení oddlužení, jímž se domáhá vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení s navrhovaným způsobem oddlužení plněním splátkového kalendáře. Ve vylíčení rozhodujících skutečností uvedl, že má vůči devíti věřitelům celkem devět závazků, jedná se o závazky peněžité a jejich celková výše činí 315.359 Kč, z toho nezajištěné závazky činí 228.724 Kč. Do potíží se dostal v roce 2002, kdy v důsledku úpravy pozemkové mapy města Opavy přišel o restituční pozemky, jež ztratily na své hodnotě, tyto pozemky se dále prodaly v rámci exekuce, nařízené bankou, dostal se do špatné finanční situace, která trvá dosud. Musel prodat svůj veškerý majetek a rozvést se v roce 2004. Pro své dvě děti platí soudem nařízené výživné minimálně 1.800 Kč měsíčně. Pracuje jako OSVČ

-obchodní zástupce. Má upřímnou snahu své dluhy řešit a splácet. Na základě předložených podkladů má za to, že splňuje podmínky stanovené dle § 3 insolvenčního zákona, a má za to, že splňuje rozhodující skutečnosti dle § 3 odst. 1, písm. a), b), c), odst. 2, písm. a), b), a dále § 3 odst. 4 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobu jeho řešení, ve znění pozdějších novel a ustanovení . V bodě 17 formulářového návrhu ( závazky, ze kterých nevyplývá právo na uspokojení ze zajištění-nevykonatelné ) označil dlužník tři závazky tak, že vždy uvedl údaj k popisu závazku, k označení věřitele a k výši závazku v Kč-jako závazek č. 1 uvedl poplatky za odvoz odpadů-MMO Opavy, Horní náměstí 69, Opava-792 , jako závazek č. 2 nedoplatek pojistného-Okresní správa sociálního zabezpečení Opava-35.473 a jako závazek č. 3 soudní poplatek-Okresní soud v Opavě-1.520 . V bodě 19 formulářového návrhu ( závazky, ze kterých nevyplývá právo na uspokojení ze zajištění-vykonatelné ) označil dlužník tři závazky tak, že uvedl údaj k popisu závazku, k označení rozhodnutí, k označení věřitele a k výši závazku-jako závazek č. 1 uvedl dlužné pojistné VZP-197 EX 6425/06-30-VZP ČR, Orlická 2020/4, Praha 3-109.466 , jako závazek č. 2 nezaplacený úvěr-061 EX 1268/14-Strategic Consulting s.r.o., Pod Rapidem 10, Praha 10, IČ: 25792920 -16.702 a jako závazek č. 3 nezaplacený úvěr-137 Ex 5740/11-Bohemia Faktoring s.r.o., Letenská 8, Praha 11, IČ: 27242617-64.771 . V bodě 20 formulářového návrhu ( závazky, ze kterých vyplývá právo na uspokojení ze zajištění -vykonatelné ) označil tři závazky tak, že uvedl údaj k popisu závazku, k označení rozhodnutí, k označení věřitele a k výši závazku-jako závazek č. 1 uvedl dlužný nájem-103 Ex 56888/12-ČSAD Ostrava a.s., Vítkovická 3083/1, Ostrava, IČ: 45192057-44.177 , jako závazek č. 2 dlužný nájem-032 Ex 494/14-Město Krnov-37.010 a jako závazek č. 3 nezaplacený úvěr-091 EX 08367/14-NET INVEST GROUP, s.r.o., Vyšehradská 1349, Praha, IČ: 29104092-5.448 . Usnesením ze dne 29.1.2015, č.j. KSOS 38 INS 34101/2014-A-4 Krajský soud v Ostravě vyzval dlužníka, aby ve stanovené lhůtě předložil podepsaný seznam svých závazků, sdělil, zda má závazky vůči věřitelům UniCredit Bank Czech Republic and Slovakia, a.s., IČ: 64948242, Komerční banka, a.s., IČ: 45317054 a AB-CREDIT a.s., IČ: 40522610, uvedl a doložil veškeré své čisté příjmy za rok 2013 a za období od ledna do srpna 2014, doložil, že nadále vykonává činnost obchodního zástupce jako osoba samostatně výdělečně činná, případně uvedl, jaký je aktuální zdroj jeho příjmu a jaká je jeho výše, a uvedl skutečnosti, z nichž bude zřejmé, že jeho závazek z podnikání vůči Okresní správě sociálního zabezpečení Opava nebrání řešení úpadku formou oddlužení. Podle obsahu spisu dlužník na výzvu soudu nereagoval. Dne 16.2.2015 došlo soudu sdělení ČR-České správy sociálního zabezpečení ze dne 13.2.2015, že s řešením dlužníkova úpadku vyslovuje nesouhlas. Na tomto základě rozhodl soud prvního stupně odvoláním napadeným usnesením.

Ve vztahu k závěrům soudu prvního stupně je třeba uvést, že insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu může insolvenčnímu navrhovateli uložit povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, nelze-li potřebné prostředky zajistit jinak (srov. ustanovení § 108 odst. 1 a odst. 2 IZ).

Je třeba zdůraznit, že závěru o nutnosti uložit v daném případě insolvenčnímu navrhovateli povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení však musí předcházet posouzení toho, zda insolvenční návrh obsahuje veškeré náležitosti, vyžadované ustanovením § 103 IZ, tedy zda netrpí nedostatky, jež brání pokračování v řízení. Insolvenční soud může uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení teprve tehdy, má-li insolvenční návrh všechny zákonem předepsané náležitosti. Je pojmově vyloučeno činit vůči insolvenčnímu navrhovateli další opatření, je-li insolvenční návrh vadný ve smyslu ustanovení § 128 odst. 1 insolvenčního zákona, nebo nejsou-li k němu připojeny přílohy předepsané ustanovením § 128 odst. 2 uvedeného zákona (srov. závěry v usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16.7.2008, sp.zn. KSUL 44 INS 1893/2008, 1 VSPH 96/2008-A, 1 VSPH 110/2008-A, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 10/2009).

Podle ustanovení § 103 odst. 2 IZ, v insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle ustanovení § 3 odst. 1 IZ, dlužník je v úpadku, jestliže má a) více věřitelů, b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost"). Podle odstavce 2 tohoto ustanovení, má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud. Podle odstavce 3 pak platí, že dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen. O předlužení jde tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě jeho majetku, případně k dalšímu provozování jeho podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat.

Podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ, insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Ze shora citovaného ustanovení § 3 IZ vyplývá, že stav úpadku pro platební neschopnost (§ 3 odst. 1 IZ) je definován třemi znaky, a to mnohostí věřitelů (nejméně dvou), existencí závazků, které jsou více jak 30 dnů po splatnosti a objektivní neschopností dlužníka své závazky splácet. Čtyři vyvratitelné domněnky dlužníkovy platební neschopnosti jsou konstruovány v ustanovení § 3 odst. 2 IZ.

Podmínkami pro existenci úpadku ve formě předlužení (§ 3 odst. 4 IZ) jsou mnohost věřitelů (opět nejméně dvou) a dále, že souhrn všech závazků dlužníka (splatných i nesplatných) převyšuje hodnotu jeho majetku.

Nejvyšší soud České republiky ve svém usnesení ze dne 27.1.2010, sen. zn. 29 NSČR 1/2008 (uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod poř. č. 88/2010) formuloval a odůvodnil závěr, podle kterého v poměrech insolvenčního návrhu podaného dlužníkem, který není podnikatelem, se rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka, rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit (srov. § 3 odst. 1 IZ). V otázce (ne)schopnosti dlužníka plnit uvedené závazky (§ 3 odst. 1, písm. c/ IZ) přitom může být konkrétní dlužníkovo tvrzení v insolvenčním návrhu, z nějž takový úsudek plyne, nahrazeno tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 2, písm. a/ IZ), nebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník tyto závazky neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 2 písm. b/ IZ), anebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku není možné dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí (§ 3 odst. 2, písm. c/ IZ).

V usnesení ze dne 20.5.2010, sen. zn. 29 NSČR 22/2009 (uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod poř. č. 26/2011) Nejvyšší soud dále vysvětlil, že uvedené závěry lze bez dalšího převzít také pro účely posouzení insolvenčního návrhu podaného dlužníkem, který je podnikatelem. U dlužníka, který je podnikatelem, se však (navíc) rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka, rozumí i vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník je předlužen, tedy, že dlužník má více věřitelů a že souhrn jeho závazků (lhostejno, zda splatných nebo nesplatných) převyšuje hodnotu jeho majetku (srov. § 3 odst. 4 IZ).

V insolvenčním návrhu tedy musí být tvrzeny takové okolnosti, z nichž závěr o úpadku nebo o hrozícím úpadku dlužníka logicky vzato vyplývá. Pouhé konstatování, že dlužník je v úpadku , nebo mu úpadek hrozí , případně, že dlužník je insolventní , nebo že je v platební neschopnosti , anebo že je předlužen , není ve smyslu ustanovení § 103 odst. 2 IZ uvedením okolností, které úpadek osvědčují (srov. rovněž závěry v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20.5.2010, sen. zn. 29 NSČR 22/2009).

V přezkoumávané věci insolvenční návrh dlužníka požadavky kladené ustanovením § 103 odst. 2 IZ na náležitosti insolvenčního návrhu nesplňuje, neboť sice obsahuje označení věřitelů dlužníka, v návrhu však chybí konkrétní údaje ohledně splatnosti jednotlivých závazků dlužníka, přičemž tyto skutečnosti nelze dovodit (pokud se týká závazků, dlužníkem označených jako vykonatelné) ani ze spisových značek rozhodnutí, dlužníkem uvedených, když není zřejmé, kým a kdy byla tato rozhodnutí vydána a jak bylo rozhodnuto. Insolvenční návrh tedy postrádá vylíčení rozhodujících skutečností, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek.

Za způsobilý zdroj poznání v tomto směru nemůže být považován seznam závazků, byť jej jako přílohu insolvenčního návrhu dlužník označil, když řádné seznamy závazků, majetku a zaměstnanců (to je zákonem-ustanovením § 104 IZ-požadované přílohy insolvenčního návrhu) dlužník spolu s návrhem nepředložil, a na výzvu soudu (k předložení seznamu závazků) nereagoval.

V přezkoumávané věci je zřejmé, že insolvenční soud se tím, zda insolvenční návrh dlužníka obsahuje veškeré náležitosti, vyžadované ustanovením § 103 odst. 2 a 3 IZ, nezabýval.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud postupoval podle ustanovení § 220 odst. 1 o.s.ř. a usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že dlužníkovi se povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení neukládá.

V závislosti na tom, zda dlužník v mezidobí sám případně doplní další potřebné údaje, insolvenční soud posoudí, zda insolvenční návrh splňuje všechny zákonem požadované náležitosti. Nedoplní-li dlužník další potřebné údaje, případně toto doplnění bude nedostatečné, je nutno vyjít z toho, že podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ v případě, kdy insolvenční návrh trpí vadami, které brání věcnému projednání návrhu, je povinností insolvenčního soudu bezodkladně takový návrh odmítnout, aniž by činil další úkony.

Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkovi se však doručuje i zvláštním způsobem.

Olomouc 10. července 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu