3 VSOL 404/2015-A-9
KSOL 16 INS 32583/2014 3 VSOL 404/2015-A-9

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Radky Panáčkové v insolvenční věci dlužníků a) Slavomíra anonymizovano , anonymizovano a b) Martiny anonymizovano , anonymizovano , obou bytem ve Šternberku, Horní náměstí 78/16, o insolvenčním návrhu dlužníků spojeném se společným návrhem dlužníků-manželů na povolení oddlužení, o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Ostravě-pobočka v Olomouci ze dne 26.1.2015, č.j. KSOL 16 INS 32583/2004-A-4,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje .

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením soud prvního stupně odmítl insolvenční návrh dlužníků. Na odůvodnění uvedl, že soudu byl dne 2. 12. 2014 doručen insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení výše uvedených dlužníků . V insolvenčním návrhu, v části popisující rozhodující skutečnosti osvědčující úpadek, dlužníci uvedli, že mají 10 společných závazků, z toho 7 závazků je nezajištěných a nevykonatelných a 3 jsou nezajištěné a vykonatelné. Konkrétně uvedli, že závazek č. 1 je u společnosti Proficredit Czech a.s. ve výši 117.664 Kč, závazek č. 2 je u Triglav pojišťovna a.s. ve výši 1.442 Kč, závazek č. 3 u Bezreklamky s.r.o. ve výši 4.390 Kč, závazek č. 4 u T-mobile Czech Republic s.r.o. ve výši 5.180 Kč, závazek č. 5 u Provident Financial ve výši 16.960 Kč, závazek č. 6 u společnosti Česká televize ve výši 3.375 Kč, závazek č. 7 u Obec Šternberk ve výši 12.300 Kč, závazek č. 8 u GE Money Bank ve výši 163.963 Kč, závazek č. 9 u Pojišťovny České spořitelny a.s. ve výši 25.240 Kč a závazek č. 10 u Okresní správy sociálního zabezpečení ve výši 6.331 Kč . Dále uvedli, že závazky č. 1-10 jsou více než 60 dní po splatnosti , a že příjmy navrhovatelů poslední 3 měsíce nestačí na pokrytí všech závazků a tudíž nejsou schopni všechny závazky hradit v plné výši, řádně a včas . Soud prvního stupně uzavřel, že dlužníci v insolvenčním návrhu neuvedli rozhodující skutečnosti osvědčující jejich úpadek, neboť z něj lze mít za osvědčenou pouze mnohost jejich věřitelů. Z návrhu neplyne, že několik z jejich závazků je po dobu delší než 30 dnů po lhůtě splatnosti, neboť dlužníci v insolvenčním návrhu neuvedli, kdy došlo ke splatnosti jejich závazků, přičemž úsudek o splatnosti závazků není možné učinit ani ze seznamu závazků, neboť i tam uvádějí u každého ze svých závazků jen obecně, že je více než 60 dnů po splatnosti . Bez uvedení údajů o splatnosti jednotlivých závazků jsou výše uvedená tvrzení neurčitá. Vzhledem k tomu, že dlužníci výslovně neuvedli u jednotlivých závazků konkrétní údaje o datu jejich splatnosti, ani kdy byla provedena poslední platba, nelze z podaného insolvenčního návrhu dovodit žádnou z domněnek o platební neschopnosti. Dlužníci tak porušili ustanovení § 103 odst. 2 IZ a jedná se o takovou vadu, pro kterou nelze pokračovat v řízení. Proto soud insolvenční návrh dlužníků s odkazem na ust. § 128 odst. 1 insolvenčního zákona odmítl. Pro úplnost soud prvního stupně dodal, že vylíčení skutečností osvědčujících úpadek dlužníka musí obsahovat návrh samotný (příp. seznam závazků) a nepostačuje bez dalšího k návrhu přiložit listiny, jejichž zkoumáním by případně soud tyto skutečnosti mohl ověřit. Povinnost vylíčit rozhodující skutečnosti není splněna ani tím, že dlužník-pokud se týká vykonatelných závazků-uvede v návrhu jen spisové značky rozhodnutí, jež se měla jednotlivých závazků týkat.

Proti usnesení soudu prvního stupně podali dlužníci (dále též jen odvolatelé ) včasné odvolání, v němž namítli, že v insolvenčním návrhu označili více než dva věřitele a doba prodlení s jejich plněním je zřejmá z tvrzení, že všechny závazky jsou více než 30 dnů po splatnosti . Svá tvrzení doplňují o další listinné důkazy , s tím, že na projednání svého návrhu trvají. K odvolání dlužníci připojili také listinu, označenou jako Seznam závazků a věřitelů .

Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších změn a doplnění (dále též jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobami oprávněnými, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Skutková zjištění soudu prvního stupně o tom, jak dlužníci vylíčili rozhodující skutečnosti, osvědčující jejich úpadek, v bodě 07 insolvenčního návrhu, i o údaji o splatnosti jednotlivých závazků v seznamu závazků tak, že je více než 60 dnů po splatnosti , uvedená v odůvodnění napadeného usnesení, jsou správná a odpovídají obsahu spisu. Dále dlužníci v bodě 07 insolvenčního návrhu uvedli, že Výše uvedené okolnosti jsou doloženy v listinách a prohlášeních v přílohách návrhu , a že žádají soud, aby rozhodl o jejich úpadku .. .

Podle ustanovení § 3 odst. 1 IZ, je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů, b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (platební neschopnost). Dle odstavce 2, se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle ustanovení § 3 odst. 4 IZ, o hrozící úpadek jde tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků.

Podle ustanovení § 103 IZ, insolvenční návrh musí kromě obecných náležitostí podání obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a označení dlužníka, kterého se týká, popřípadě označení jejich zástupců. Fyzická osoba musí být označena jménem, příjmením a bydlištěm (sídlem) a v případě, že jde o podnikatele, též identifikačním číslem. Právnická osoba musí být označena obchodní firmou nebo názvem, sídlem a identifikačním číslem. Je-li navrhovatelem stát, musí insolvenční návrh obsahovat označení příslušné organizační složky státu, která za stát před insolvenčním soudem vystupuje (odstavec 1). V insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá (odstavec 2).

Podle ustanovení § 104 odst. 3 IZ, v seznamu závazků je dlužník povinen jako své věřitele označit všechny osoby, o kterých je mu známo, že vůči němu mají pohledávky nebo jiná majetková práva, nebo které vůči němu pohledávky nebo jiná majetková práva uplatňují. Jsou-li věřiteli dlužníka osoby dlužníkovi blízké nebo osoby, které tvoří s dlužníkem koncern, musí dlužník tyto skutečnosti výslovně uvést. Dlužník v seznamu závazků uvede údaj o výši a splatnosti jednotlivých závazků a stručně uvede, které z pohledávek svých věřitelů popírá co do důvodu nebo co do výše a proč. Má-li dlužník věřitele, o kterých je mu známo, že proti němu mají právo na uspokojení ze zajištění, nebo kteří toto právo proti němu uplatňují, uvede je odděleně. U pohledávek těchto věřitelů dále označí věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, u kterých se uplatňuje uspokojení ze zajištění, včetně údaje o tom, které movité věci se nacházejí v držení věřitele nebo třetí osoby, dále označení druhu zajištění a důvodu jeho vzniku. Dále dlužník uvede, zda a v jakém rozsahu právo na uspokojení ze zajištění popírá a proč.

Podle ustanovení § 394a odst. 3 IZ, manželé, kteří podali společný návrh na povolení oddlužení, mají po dobu trvání insolvenčního řízení o tomto návrhu a po dobu trvání účinků oddlužení postavení nerozlučných společníků a považují se za jednoho dlužníka.

Odvolací soud předesílá, že v této věci dlužníci-manželé podali společný návrh na povolení oddlužení a v dané fázi insolvenčního řízení (po dobu trvání insolvenčního řízení o tomto návrhu) se považují za jednoho dlužníka. Proto v další části odůvodnění pojem dlužník zahrnuje jak dlužníka a), tak dlužnici b).

Jak plyne z ust. § 103 odst. 1 a 2 IZ, insolvenční návrh musí kromě obecných náležitostí dle ustanovení § 42 odst. 4 o.s.ř. obsahovat zvláštní náležitosti, a to uvedení skutečností, osvědčujících úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka. Dále musí být z návrhu patrno, čeho se dlužník domáhá.

Požadavky stran povinnosti dlužníka, jako insolvenčního navrhovatele, vylíčit v insolvenčním návrhu skutečnosti osvědčující úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka jsou ustáleny judikaturou Nejvyššího soudu, uveřejněnou ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, a odvolací soud v této souvislosti odkazuje na usnesení sen. zn. 29 NSČR 7/2008 ze dne 26.2.2009, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 91/2009 (dále též jen R 91/2009 ), usnesení sen. zn. 29 NSČR 1/2008 ze dne 27.1.2010, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 88/2010 (dále jen R 88/2010) a usnesení sen. zn. 29 NSČR 22/2009 ze dne 20.5.2010, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 26/2011 (dále též jen R 26/2011 ).

K obsahovým náležitostem seznamu závazků dle ust. § 104 odst. 3 IZ, ve znění účinném do 31.12.2013, se Nejvyšší soud vyjádřil rovněž v usnesení ze dne 1.3.2012 sen. zn. 29 NSČR 38/2010, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 83/2012. Jím formulovaný závěr, že seznam závazků dlužníka ve smyslu ustanovení § 104 odst. 1, písm. b) IZ musí obsahovat i (konkrétní) údaj o výši a splatnosti jednotlivých závazků v něm uvedených, se promítl do dikce ustanovení § 104 odst. 3 IZ, ve znění účinném od 1.1.2014.

Z uvedených rozhodnutí Nejvyššího soudu plyne, že v insolvenčním návrhu podaném dlužníkem jako insolvenčním navrhovatelem musí být tvrzeny takové okolnosti, z nichž závěr o úpadku dlužníka nebo o jeho hrozícím úpadku logicky vzato vyplývá. Rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka ve formě platební neschopnosti, se rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, a tyto závazky není schopen plnit (viz R 88/2010). To znamená, že insolvenční návrh musí ve smyslu ustanovení § 103 odst. 2 IZ obsahovat jako součást vylíčení okolností, které osvědčují úpadek dlužníka ve formě insolvence, nejen konkrétní údaje o věřitelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů, včetně konkrétních údajů o splatnosti těchto pohledávek, a to v míře, která v případě, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je v úpadku.

U insolvenčního návrhu podaného dlužníkem proto, že mu úpadek teprve hrozí (§ 3 odst. 4 insolvenčního zákona), se rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují hrozící úpadek dlužníka, rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít (se zřetelem ke všem okolnostem případu), že lze důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků v budoucnu. Jinak řečeno, že v budoucnu nastane dlužníkova platební neschopnost ve smyslu § 3 odst. 1 insolvenčního zákona, přičemž k podmínce, aby dlužník i v tomto případě měl nejméně dva věřitele s pohledávkami, jež se v budoucnu stanou splatnými, se v takovém případě pojí i požadavek, aby se neschopnost v budoucnu plnit pohledávky věřitelů týkala podstatné části dlužníkových peněžitých závazků (srov. R 88/2010).

Jakkoli povinnost vylíčit skutečnosti osvědčující úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka podle citovaného R 91/2009 nelze mít za splněnou tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu, je soudní praxe dlouhodobě ustálena v závěru, že taková skutková tvrzení může dlužník nabídnout i prostřednictvím připojeného řádného seznamu majetku, závazků a zaměstnanců. Jinak řečeno, co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkově úpadku či hrozícím úpadku, jež jeho insolvenční návrh postrádá, lze vzít v úvahu (jako součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách, obsažené v seznamu závazků, který dlužník předložil spolu s insolvenčním návrhem (co jeho obligatorní přílohu dle § 104 odst. 1 písm. b/ IZ). To však za předpokladu, že tento seznam je řádný, tj. že obsahuje všechny náležitosti dle ustanovení § 104 odst. 3 IZ, a že tedy k němu lze v uvedeném směru přihlížet (srov. R 26/2011).

Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že z podaného insolvenčního návrhu nelze dovodit úpadek odvolatelů pro platební neschopnost, neboť v něm není uveden konkrétní údaj o splatnosti jednotlivých závazků odvolatelů. K návrhu připojený seznam závazků neobsahuje údaj o splatnosti jednotlivých závazků, který je jeho zákonnou náležitostí dle ust. § 104 odst. 3 IZ. Z insolvenčního návrhu tak nelze dovodit skutečnosti dle ust. § 3 odst. 1 IZ, to je, že odvolatelé mají nejméně dva závazky vůči dvěma věřitelům, které jsou více než 30 dnů po lhůtě splatnosti a že tyto závazky nejsou schopni plnit.

Pokud odvolatelé (v bodě 07) insolvenčního návrhu uvedli jen to, že nejsou schopni všechny závazky hradit v plné výši, řádně a včas , aniž by konkretizovali, které ze svých závazků, jakým způsobem a kdy jsou povinni hradit, a jak konkrétně je hradí či hradili, nelze z insolvenčního návrhu ani dovodit, že odvolatelům úpadek teprve hrozí (ust. § 3 odst. 4 IZ).

Pro úplnost je třeba dodat, že i kdyby odvolatelé ke svému odvolání připojili (jako listinný důkaz ) seznam závazků, obsahující údaj o jejich splatnosti, nebylo by možno k němu přihlédnout, neboť vady insolvenčního návrhu může insolvenční navrhovatel odstranit jen do vydání usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17.3.2008, sen. zn. 1 VSPH 5/2008, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 11/2009).

S ohledem na chybějící náležitosti insolvenčního návrhu soud prvního stupně postupoval správně, pokud insolvenční návrh podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ odmítl.

Ze všech shora uvedených důvodů je napadené usnesení soudu prvního stupně věcně správné. Proto je odvolací soud dle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě-pobočka v Olomouci, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku a) a dlužnici b) se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení rozhodnutí.

Olomouc 25. srpna 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu