3 VSOL 394/2013-B-38
KSBR 37 INS 16841/2011 3 VSOL 394/2013-B-38

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Ivany Waltrové v insolvenční věci dlužníka Tomáše anonymizovano , anonymizovano , bytem Masarykovo nám. 30/1, 697 01 Kyjov, o konečné zprávě insolvenčního správce a vyúčtování jeho hotových výdajů a odměny, o odvolání insolvenčního správce JUDr. Tomáše Truschingera, Bašty 413/2, 602 00 Brno, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11. dubna 2013 č.j. KSBR 37 INS 16841/2011-B-32,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se ve výroku II., m ě n í tak, že soud určuje odměnu insolvenčního správce JUDr. Tomáše Truschingera ve výši 20.000 a částku odpovídající dani z přidané hodnoty ve výši 4.200 Kč, celková částka odměny a náhrady za daň z přidané hodnoty činí 24.200 Kč.

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Brně schválil konečnou zprávu insolvenčního správce, doručenou soudu dne 22.10.2012, podle níž činily příjmy podstaty 3.526 Kč a hotové výdaje insolvenčního správce 666 Kč (výrok I.) a určil odměnu insolvenčního správce ve výši 12.000 Kč, navýšenou o 21 % DPH ve výši 2.520 Kč, to je celkem ve výši 14.520 Kč (výrok II.). Na odůvodnění uvedl, že dne 22.10.2013 insolvenční správce předložil soudu konečnou zprávu o zpeněžení majetkové podstaty a vyúčtoval svou odměnu a hotové výdaje. Podle konečné zprávy činily příjmy majetkové podstaty, včetně zálohy na náklady insolvenčního

řízení, 3.526 Kč a hotové výdaje 666 Kč. Správce vyúčtoval svou odměnu ve výši 54.000 Kč, včetně 20% DPH. Konečná zpráva byla zveřejněna vyhláškou dne 8.11.2012, námitky proti ní, ani proti vyúčtování odměny a hotových výdajů insolvenčního správce, podány nebyly, proto soud zprávu v části týkající se příjmů a hotových výdajů správce schválil. Výši odměny insolvenčního správce soud určil podle ustanovení § 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb., přitom přihlédl k délce doby, rozsahu a náročnosti jím vykonávané činnosti, zejména ke skutečnosti, že usnesením ze dne 12.1.2012 soud schválil oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře, které bylo usnesením ze dne 20.9.2012 zrušeno, a na majetek dlužníka byl prohlášen konkurs.

Proti usnesení insolvenčního soudu, a to proti výroku II., jímž byla určena jeho odměna, podal odvolání insolvenční správce JUDr. Tomáš Truschinger. Nesouhlasil s názorem soudu, že jeho odměnu je třeba určit podle § 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů (ve znění účinném ke dni rozhodnutí soudu, dále jen vyhláška ). Podle něj tato odměna měla být určena podle § 1 odst. 5 vyhlášky, protože v průběhu řízení došlo ke zpeněžení dlužníkova majetku. Ve smyslu § 283 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) ve znění pozdějších změn a předpisů (dále jen IZ ) insolvenční správce ze zabavitelných příjmů dlužníka srazil částku 526 Kč a na účet majetkové podstaty byly převedeny prostředky dlužníkem složené zálohy ve výši 3.000 Kč. Protože došlo ke zpeněžování, výše odměny insolvenčního správce měla být určena dle § 1 odst. 5 vyhlášky. Insolvenční správce v odvolání zdůraznil, že v řízení plnil řádně a včas veškeré povinnosti stanovené zákonem, pravidelně informoval soud o své činnosti, a proto není dán prostor pro snížení jeho odměny. Dále v odvolání uvedl, jaké typové úkony v řízení prováděl, přitom úkony k prošetření majetku dlužníka provedl opakovaně po té, co byl na majetek dlužníka prohlášen konkurs (viz obsah článku II. odvolání). Namítal, že soudem určená výše jeho odměny 12.000 Kč je neadekvátní, neodpovídá charakteru jeho vykonané činnosti, pokud by v tomto řízení nebylo povoleno oddlužení a na majetek dlužníka byl již při rozhodování o úpadku prohlášen konkurs, pak by v uvedeném řízení, vyjma standardních úkonů souvisejících s konkursem, insolvenční správce nevykonával činnost související se zajištěním plnění oddlužení dlužníka splátkovým kalendářem (vyhotovování zpráv o plnění oddlužení, průběžný kontakt s dlužníkem a po té činnosti související s přeměnou oddlužení v konkurs). Insolvenční správce tak v řízení vykonal více úkonů a na jeho činnost bylo navázáno více povinností, než pokud by již s rozhodnutím o úpadku dlužníka byl na jeho majetek prohlášen konkurs. I proto považuje soudem určenou odměnu za neadekvátní. Podle obsahu odvolání se domáhal změny napadeného výroku tak, aby jeho odměna byla určena ve výši 45.000 Kč a dále mu byla přiznána náhrada DPH.

Podle § 7 odst. 1 IZ, pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) a po té dospěl k závěru, že odvolání insolvenčního správce je zčásti opodstatněné, byť z důvodů jiných, než uvádí v odvolání.

Z obsahu předmětného spisu vyplývá, že soud usnesením ze dne 9. listopadu 2011 č.j. KSBR 37 INS 16841/2011-A-13, jehož účinky nastaly téhož dne, zjistil úpadek dlužníka Tomáše anonymizovano , povolil oddlužení a insolvenčním správcem ustanovil JUDr. Tomáše Truschingera. Dne 18.12.2011 správce podal soudu zprávu o své činnosti, podle jejíhož obsahu jej dlužník telefonicky kontaktoval, bylo dohodnuto osobní setkání s dlužníkem, správce prověřil majetkovou situaci dlužníka (zaslal výzvy příslušným správním orgánům ohledně evidence vozidel a nemovitostí) a prověřil jeho osobní poměry. Dále přezkoumal přihlášené pohledávky čtyř nezajištěných věřitelů, jejichž seznam se svým stanoviskem a stanoviskem dlužníka soudu doručil dne 18.12.2011. Dne 6.1.2012 se konalo přezkumné jednání, na němž byly přezkoumány pohledávky čtyř nezajištěných věřitelů, které byly uznány jak správcem, tak dlužníkem, soud rozhodl o jmenování prozatímního věřitelského výboru (tři z jeho čtyř členů následně ze své funkce odstoupili) a po té usnesením ze dne 11. ledna 2012 č.j. KSBR 37 INS 16841/2011-B-7 schválil oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře (ve výroku II. byl splátkový kalendář změněn usnesením ze dne 25. července 2012 č.j. KSBR 37 INS 16841/2011-B-17). V průběhu měsíců února až června roku 2012 podal insolvenční správce soudu tři zprávy o své činnosti a plnění splátkového kalendáře. Z těchto zpráv vyplývá, že správce byl s dlužníkem v kontaktu a poučoval ho o jeho povinnostech v průběhu trvání účinků schváleného oddlužení. Ve zprávě ze dne 1.8.2012 správce soudu sdělil, že komunikace s dlužníkem probíhá převážně telefonicky, jako kontaktní adresu dlužník sdělil správci adresu Městského úřadu v Kyjově, zásilky si na této adrese nepřebírá, byť o odeslání zásilky obsahující výzvu ke sdělení a doložení, jak použil mimořádný příjem, byl dlužník předem telefonicky upozorněn. Insolvenční správce v měsíčních intervalech ověřoval aktuální příjmovou situaci dlužníka, dlužník osobně nenavštívil správce v jeho kanceláři. Z důvodu neplnění splátkového kalendáře proto správce navrhl zrušení schváleného oddlužení. Následně soud, po té co dne 10.8.2012 proběhlo jednání, z něhož se správce omluvil, usnesením ze dne 20. září 2012 č.j. KSBR 37 INS 16841/2011-B-21 zrušil schválené oddlužení dlužníka a na jeho majetek prohlásil konkurs. Dne 22.10.2012 doručil insolvenční správce soudu konečnou zprávu a vyúčtování odměny a výdajů insolvenčního správce, datovanou dne 23.10.2012, podle níž opětovně provedl úkony k prošetření majetku dlužníka, s nímž osobně jednal, a prošetřil i jeho osobní situaci. Do majetkové podstaty byly získány ostatní příjmy ve výši 3.526 Kč (z toho záloha na náklady insolvenčního řízení ve výši 3.000 Kč a zabavitelná část příjmů dlužníka, srážka z nemocenských dávek, ve výši 526 Kč). V této konečné zprávě insolvenční správce vyúčtoval svou odměnu ve výši 54.000 Kč (odměna dle § 1 odst. 5 vyhlášky ve výši 45.000 Kč + DPH 20 % ve výši 9.000 Kč) a hotové výdaje ve výši 666 Kč, náklady na udržování a správu majetkové podstaty nevznikly. Dále správce navrhl zrušení konkursu podle § 308 odst. 1, písm. d) IZ a doložil osvědčení o tom, že od 1.3.2012 je plátcem daně z přidané hodnoty. Následně soud usnesením ze dne 5. listopadu 2012 č.j. KSBR 37 INS 16841/2011-B-25 rozhodl o vydání zálohy na náklady insolvenčního řízení ve výši 3.000 Kč insolvenčnímu správci, poté byla konečná zpráva zveřejněna a na jednání soudu dne 4. ledna 2013 projednána.

Podle § 38 odst. 1, 2 a 5 IZ insolvenční správce má právo na odměnu a náhradu hotových výdajů. V případě konkursu se výše odměny určí z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi věřitele. Je-li insolvenční správce plátcem daně z přidané hodnoty, náleží mu k odměně a k náhradě hotových výdajů částka odpovídající této dani, kterou je insolvenční správce povinen z odměny a z náhrady hotových výdajů odvést podle zvláštního právního předpisu. Odměna a náhrada hotových výdajů insolvenčního správce se uspokojují z majetkové podstaty, a pokud k tomu nestačí, ze zálohy na náklady insolvenčního řízení; není-li jejich uspokojení z těchto zdrojů možné, hradí je stát. Způsob určení odměny a některých hotových výdajů insolvenčního správce, jejich nejvyšší přípustnou výši a podmínky a rozsah hrazení odměny a hotových výdajů státem stanoví prováděcí právní předpis.

Podle § 283 odst. 1 IZ zpeněžením majetkové podstaty se rozumí převedení veškerého majetku, který do ní náleží, na peníze za účelem uspokojení věřitelů. Za zpeněžení se k tomuto účelu považuje i využití bankovních kont dlužníka a jeho peněžní hotovosti. Zpeněžením majetkové podstaty se rozumí i úplatné postoupení dlužníkových pohledávek; ujednáními, která tomu brání, není insolvenční správce omezen.

Podle § 3, písm. b) vyhlášky pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku oddlužení, činí odměna insolvenčního správce při oddlužení plněním splátkového kalendáře 750 Kč za každý započatý kalendářní měsíc trvání účinku schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře.

Podle § 4 odst. 2 vyhlášky pokud dojde ke zrušení schváleného oddlužení a k rozhodnutí o řešení dlužníkova úpadku konkursem, činí odměna insolvenčního správce částku určenou podle § 1, nejméně však částku určenou podle § 3.

Podle § 1 odst. 1, 4 a 5 vyhlášky, pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs, činí odměna insolvenčního správce součet odměny určené z výtěžku zpeněžení připadajícího na zajištěného věřitele a odměny určené z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi nezajištěné věřitele. Pro účely této vyhlášky se výtěžkem zpeněžení určeným k rozdělení mezi nezajištěné věřitele rozumí výtěžek zpeněžení určený k rozdělení mezi nezajištěné věřitele zahrnuté do rozvrhu a výtěžek zpeněžení určený k uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů postavených na roveň pohledávkám za podstatou. Pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs, činí odměna insolvenčního správce nejméně 45 000 Kč.

Podle § 5 vyhlášky, nelze-li odměnu určit postupem podle § 1 až 4, rozhodne o výši odměny insolvenční soud s přihlédnutím zejména k délce doby, rozsahu a náročnosti vykonávané činnosti insolvenčního správce.

V této věci bylo rozhodnuto o schválení oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře, následně došlo ke zrušení schváleného oddlužení a na majetek dlužníka byl prohlášen konkurs. Výši odměny insolvenčního správce je proto třeba stanovit podle § 4 odst. 2 vyhlášky, který odkazuje na úpravu § 1 vyhlášky, avšak určuje minimální odměnu v částce dle § 3, písm. b) vyhlášky (která v této věci činí 6.750 Kč za devět započatých kalendářních měsíců trvání účinků schváleného oddlužení).

Soud prvního stupně určil odměnu insolvenčního správce podle § 5 vyhlášky, aniž by v odůvodnění svého usnesení uvedl, z jakého důvodu nelze určit odměnu postupem podle jejího § 1. Insolvenční správce namítá, že správně měla být jeho odměna určena dle § 1 odst. 5 vyhlášky, protože v průběhu řízení došlo ke zpeněžení dlužníkova majetku. Přitom argumentuje názorem, formulovaným v usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. září 2010 sen. zn. 29 NSČR 27/2010, které bylo zveřejněno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 64/2011, podle kterého v insolvenčním řízení, v němž byl dlužníkův úpadek řešen konkursem a v němž nebyl zpeněžen žádný majetek náležející do majetkové podstaty dlužníka, nelze odměnu insolvenčního správce určit podle § 1 vyhlášky, a je namístě postupovat podle § 5 vyhlášky. Důvodnost odvolací námitky správce proto závisí na posouzení, zda v této věci lze či nelze určit odměnu správce postupem dle § 1 vyhlášky.

V průběhu řízení, v němž byl na majetek dlužníka prohlášen konkurs, bylo využitím peněžních prostředků dlužníka dosaženo výtěžku ve výši 3.526 Kč, který je určen k rozdělení mezi věřitele (§ 38 odst. 1 IZ). Z tohoto výtěžku bude nejprve uspokojen insolvenční správce, který je věřitelem prioritní pohledávky za podstatou (§ 168 odst. 1, písm. a/, § 305 odst. 2 IZ) a vzhledem k minimální částce jeho odměny dle § 4 odst. 2 vyhlášky je nepochybné, že po uspokojení pohledávky insolvenčního správce nezbude žádný výtěžek k rozdělení mezi nezajištěné věřitele zahrnuté do rozvrhu, ani k uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů postavených na roveň pohledávkám za podstatou (§ 169 IZ). Výtěžku zpeněžení dle § 1 odst. 3, 4 vyhlášky proto nebude dosaženo. Vzhledem k tomu, že do insolvenčního řízení nebyl přihlášen žádný zajištěný věřitel, nelze uvažovat o výtěžku zpeněžení dle § 1 odst. 2 vyhlášky. Protože v tomto řízení nebylo dosaženo žádného z výtěžků dle § 1 odst. 2, 3, 4 vyhlášky, nelze odměnu insolvenčního správce určit postupem podle § 1 vyhlášky a je ji třeba určit úvahou dle § 5 vyhlášky (viz rovněž usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2.3.2012 č.j. KSPH 38 INS 7106/2009,

3 VSPH 1360/2011-B-35). Soud prvního stupně proto na určení odměny insolvenčního správce aplikoval správný právní předpis.

Názor odvolacího soudu, podle kterého pokud není dosaženo žádného z výtěžků dle § 1 odst. 2, 3 a 4 vyhlášky, nelze odměnu správce určit jinak než podle § 5 vyhlášky, není podle přesvědčení odvolacího soudu rozporný s názorem, vyjádřeným v usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. září 2010 sen. zn. 29 NSČR 27/2010, na který odkazuje insolvenční správce v odvolání (shodný závěr Nejvyšší soud uvedl i ve svém usnesení sen. zn. 29 NSČR 31/2010, dostupném na stránkách Nejvyššího soudu ČR www.nsoud.cz). Právní věta formulovaná v tomto usnesení řeší situaci, kdy žádný majetek náležející do majetkové podstaty dlužníka zpeněžen nebyl, a nebylo dosaženo žádného výtěžku zpeněžení. Neřeší však otázku, jaký výtěžek zpeněžení (rozuměj určený k rozdělení mezi věřitele kterých pohledávek) je rozhodující pro postup podle § 1 vyhlášky v situaci, kdy výtěžku zpeněžení dosaženo je. Přitom je třeba zdůraznit, že odměnu správce lze podle § 5 vyhlášky, při vyhodnocení zde uvedených kritérií, určit i vyšší částkou než 45.000 Kč.

Odvolací soud se proto zabýval tím, zda soud prvního stupně na daný skutkový stav správně aplikoval kritéria délky doby, rozsahu a náročnosti činnosti insolvenčního správce (§ 5 vyhlášky).

Z obsahu spisu, jak rekapitulován shora, vyplývá, že insolvenční správce vykovává svou činnost, ke dni rozhodování odvolacího soudu, po dobu celkem 21. započatých měsíců (od 9.11.2011), z tohoto devět měsíců trvaly účinky schváleného oddlužení dlužníka. Po dobu výkonu své funkce správce opakovaně prošetřil majetkové a osobní poměry dlužníka (poprvé v souvislosti se schválením oddlužení a podruhé v souvislosti se zpracováním konečné zprávy), přezkoumal čtyři přihlášky pohledávek, přičemž nebyl veden žádný incidenční spor. Správce byl nepochybně s dlužníkem v telefonickém kontaktu nejméně jednou měsíčně, podal soudu šest zpráv o své činnosti a (ne)plnění splátkového kalendáře dlužníkem, v jedné ze zpráv podal podnět ke zrušení schváleného oddlužení, a dále zpracoval konečnou zprávu. Dále se správce účastnil dvou jednání insolvenčního soudu (dne 6.1.2012, kdy se konal přezkum a první schůze věřitelů a dne 4.1.2013, kdy byla projednána konečná zpráva). V další fázi řízení bude správce ještě činit úkony závěrečných fází konkursu (§ 313 IZ). Je třeba přihlédnout i k tomu, že výkon funkce správce byl ztížen nedostatkem osobního kontaktu s dlužníkem a nepřebíráním listovních zásilek dlužníkem. Na druhé straně z příjmů dlužníka po dobu trvání účinků schváleného oddlužení nebyly uspokojovány pohledávky věřitelů dle splátkového kalendáře a správce neměl žádnou agendu spojenou s touto činností, rovněž nebyl veden žádný incidenční spor. Náročnost činnosti správce proto nepřesahovala obvyklý standard, spojený s výkonem funkce insolvenčního správce dlužníka-fyzické osoby, která není podnikatelem, v insolvenčním řízení, v němž bylo zrušeno schválené oddlužení, a na majetek dlužníka byl prohlášen konkurs. Kritériím uvedeným v § 5 vyhlášky odpovídá dle odvolacího soudu odměna insolvenčního správce ve výši 20.000 Kč.

Z tohoto důvodu odvolací soud podle § 220 odst. 1 IZ změnil napadený výrok II. usnesení soudu prvního stupně tak, že odměna insolvenčního správce se určuje ve výši 20.000 Kč a náhrada 21% DPH se určuje ve výši 4.200 Kč.

O tom, z jakých prostředků bude uhrazena část odměny a náhrada DPH, nekrytá výtěžkem zpeněžení, rozhodne soud prvního stupně v rozhodnutí dle § 308 odst. 1, písm. d) IZ.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkovi a insolvenčnímu správci se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

V Olomouci dne 30. července 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu