3 VSOL 389/2013-P14-11
KSBR 30 INS 27799/2012 3 VSOL 389/2013-P14-11

Us ne s e ní

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudkyň JUDr. Heleny Myškové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníka Zdeňka anonymizovano , anonymizovano , Brno, Charbulova 820/104, PSČ 618 00, o přihlášce pohledávky č. 14 věřitele č. 12 Raiffeisenbank a.s., se sídlem Praha 4, Hvězdova 1716/2b, PSČ 140 78, identifikační číslo: 492 40 901, zastoupeného Mgr. Liborem Michalcem, advokátem se sídlem Plzeň, Bezručova 29, PSČ 301 00, o odvolání věřitele č. 12, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22.4.2013, č.j. KSBR 30 INS 27799/2012-P14-3,

tak to:

I. Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22.4.2013, č.j. KSBR 30 INS 27799/2012-P14-3 se ve výrocích I. a II. mě ní takto:

Přihláška pohledávky č. 14 věřitele č. 12 Raiffeisenbank a.s. se v rozsahu, v němž byly přihlášeny pohledávky, označené jako pohledávka č. 2, představující právo na náhradu nákladů řízení ve výši 11.916 Kč, pohledávka č. 4, představující právo na náhradu nákladů řízení ve výši 17.060 Kč, pohledávka č. 6, představující právo na náhradu nákladů řízení ve výši 17.826 Kč, a pohledávka č. 7, jejímž právním důvodem vzniku jsou nároky ze smlouvy o půjčce uzavřené prostřednictvím mobilního bankovnictví dne 29.8.2008 č. 3311/3002/18323704/SU, ve výši jistiny 65.179,44 Kč a zákonných úroků z prodlení 11.135,69 Kč (tj. celkem ve výši

76.315,13 Kč), neodmítá, a v tomto rozsahu účast věřitele č. 12 v insolvenčním řízení nekončí.

II. Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22.4.2013 č.j. KSBR 30 INS 27799/2012-P14-3 se ve zbývající části výroků I. a II., pokud byla odmítnuta přihláška pohledávky č. 14 věřitele č. 12 Raiffeisenbank a.s. v rozsahu, v němž byly přihlášeny pohledávky, označené jako pohledávka č. 1 ve výši jistiny 10.424,89 Kč a zákonných úroků z prodlení 2.420,04 Kč (tj. celkem ve výši 12.844,93 Kč), pohledávka č. 3 ve výši jistiny 33.817,40 Kč a zákonných úroků z prodlení 7.798,50 Kč (tj. celkem ve výši 41.615,90 Kč) a pohledávka č. 5 ve výši jistiny 37.210,46 Kč a zákonných úroků z prodlení 8.393,38 Kč (tj. celkem ve výši 45.603,84 Kč), a rozhodnuto, že v tomto rozsahu účast věřitele č. 12 v insolvenčním řízení právní mocí tohoto usnesení končí, p o t v r z u j e .

Odův odně ní:

Krajský soud v Brně usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, odmítl přihlášku pohledávky č. 14 věřitele č. 12 Raiffeisenbank a.s. (výrok I.) a rozhodl, že právní mocí tohoto usnesení účast věřitele č. 12 v insolvenčním řízení končí (výrok II.).

V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že soudu byla dne 28.2.2013 doručena přihláška pohledávky č. 14 pro částku ve výši 223.181,80 Kč věřitele Raiffeisenbank a.s. Insolvenční soud v souladu s ustanovením § 174 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ) doručil stejnopis přihlášky a její přílohy insolvenčnímu správci Mgr. Miroslavu Sládkovi. Dne 9.4.2013 byl soudu podán návrh správce na vydání rozhodnutí o odmítnutí přihlášky pohledávky tohoto věřitele s tím, že přihlášku věřitele nešlo přezkoumat pro její nedoplnění nebo opravu , neboť věřitel neuvedl důvod vzniku pohledávky v souladu s ustanovením § 174 odst. 2 IZ, proto správce vyzval věřitele k doplnění přihlášky pohledávky ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení výzvy spolu s poučením, že přihláška pohledávky, která nebude ve stanovené lhůtě řádně doplněna nebo opravena, bude předložena insolvenčnímu soudu k rozhodnutí o tom, že se k této přihlášce pohledávky nepřihlíží. Výzva byla věřiteli doručena dne 11.3.2013, na tuto výzvu však věřitel nereagoval. Poté, co citoval ustanovení § 188 odst. 2 a § 185 IZ, insolvenční soud dále uvedl, že zkoumal, zda přihláška pohledávky splňuje všechny náležitosti podle § 174 IZ. Věřitel č. 12 v přihlášce pohledávky pouze uvádí, že přihlašuje neuhrazenou pohledávku podle platebního rozkazu Okresního soudu Brno-venkov, neuvedl důvod vzniku přihlašované pohledávky, tj. listinu, kterou byl právní důvod vzniku pohledávky založen. Insolvenční soud proto rozhodl, že se k přihlášce pohledávky pro její vady a neúplnost nepřihlíží a přihlášku věřitele č. 12 odmítl.

Proti tomuto usnesení podal věřitel odvolání. Namítal, že u dílčích pohledávek č. 2, č. 4 a č. 6 uvedl důvod vzniku těchto pohledávek, a to označením , že se jedná o neuhrazené náklady řízení, a dále označil i příslušné rozhodnutí soudu, tj. který soud rozhodnutí vydal, datum vydání rozhodnutí a číslo jednací. Podle názoru odvolatele tak absolutně dostál požadavku v ustanovení § 174 odst. 2 IZ, neboť důvod vzniku a výše pohledávky byl u těchto dílčích pohledávek uveden. Důvod vzniku pohledávky uvedl i u dílčí pohledávky č. 7, když uvedl, že se jedná o neuhrazenou pohledávku ze smlouvy o půjčce na kliknutí č. 3311/3002/18323704/SU ze dne 29.8.2008 a dále podrobně vylíčil, jak pohledávka vznikla. Podle názoru odvolatele i u dílčích pohledávek č. 1, č. 3 a č. 5 uvedl důvod vzniku těchto pohledávek, když uvedl, že se jedná o neuhrazené pohledávky, které byly přiznány příslušnými pravomocnými soudními rozhodnutími, které přesně označil, a k přihlášce pohledávky také připojil. Tyto pohledávky nemohou být popřeny pouze z důvodu pouhého formálního pochybení-neuvedení smlouvy, na jejímž základě vznikl závazkový vztah, což soud v běžném nalézacím řízení dostatečně zjistil a deklaroval to tím, že vydal rozhodnutí, která posléze nabyla právní moci a vykonatelnosti, a která jsou veřejnými listinami. Existence a výše pohledávek byla dostatečně prokázána, a insolvenční správce neměl přihlášku pohledávek popřít. Takový postup-podle odvolatele-by byl extrémním formalismem , který by nesmyslně bránil uspokojení stoprocentně existující pohledávky, která byla stoprocentně zjištěna a prokázána. Dále odvolatel uvedl, že z opatrnosti , aby podepřel svá tvrzení v přihlášce pohledávky do insolvenčního řízení listinami, předkládá k dílčím pohledávkám, uvedeným v přihlášce pohledávky, listiny, a to k pohledávce č. 1 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. 3311/3002/18323702/SU ze dne 8.10.2007, upomínku ze dne 20.1.2011, prohlášení o okamžité splatnosti již vyčerpané částky úvěru (jistiny) včetně úroků a dalších finančních závazků ze dne 23.11.2010 a strukturu dluhu ke dni 10.5.2011, k pohledávce č. 3 smlouvu o poskytování bankovních a dalších služeb ze dne 1.9.2004, žádost o úvěr ze dne 28.6.2005, smlouvu o povoleném debetu na účtu č. 3311/3002/183237/PD/01 ze dne 28.6.2005, strukturu dluhu ke dni 10.5.2011 (povolený debet), strukturu dluhu ke dni 10.5.2011 (běžný účet eBanka), okamžitou splatnost vyčerpané částky povoleného debetu na běžném účtu a výzvu k zaplacení dluhu ze dne 23.11.2010 a upomínku ze dne 20.1.2011, a k pohledávce č. 5 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. 3311/3002/18323703/SU ze dne 6.2.2008, upomínku ze dne 20.1.2011, prohlášení o okamžité splatnosti již vyčerpané částky úvěru (jistiny) včetně úroků a dalších finančních závazků ze dne 23.11.2010 a strukturu dluhu ke dni 10.5.2011. Odvolatel navrhl, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se přihláška pohledávky č. 14 věřitele č. 12 ve výši 223.181,80 Kč neodmítá a je po právu .

Podle ustanovení § 7 odst. 1 IZ, pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval ujednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání věřitele je částečně důvodné.

Z obsahu spisu vyplývá, že na základě insolvenčního návrhu dlužníka spojeného s návrhem na povolení oddlužení, Krajský soud v Brně usnesením ze dne 30.1.2013, č.j. KSBR 30 INS 27799/2012-A-10 rozhodl o úpadku dlužníka Zdeňka anonymizovano a o tom, že úpadek dlužníka bude řešen oddlužením, a insolvenčním správcem ustanovil Mgr. Miroslava Sládka. Věřitele, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, soud prvního stupně vyzval, aby tak učinili nejpozději do 30 dnů od okamžiku zveřejnění tohoto usnesení v insolvenčním rejstříku spolu s dalšími potřebnými poučeními, a dále nařídil přezkumné jednání na den 26.3.2013 ve 14.00 hod. a svolal schůzi věřitelů, jež se má konat bezprostředně po skončení přezkumného jednání. Věřitel Raiffeisenbank a.s. uplatnil (prostřednictvím svého advokáta) u insolvenčního soudu na předepsaném formuláři přihlášku pohledávky ze dne 26.2.2013, která soudu prvního stupně došla dne 28.2.2013. V této přihlášce pohledávky, v níž označil své pohledávky jako pohledávky č. 1 až č. 7, ve vztahu k pohledávce č. 1 uvedl výši jistiny 10.424,89 Kč a zákonných úroků z prodlení 2.420,04 Kč, jako důvod vzniku této pohledávky uvedl neuhrazená pohledávka-Elektronický platební rozkaz Okresního soudu Brno-venkov, č.j. 5EC 292/2011-33 ze dne 21.11.2011 , v bodě 07 ( další okolnosti ) neuvedl ničeho, pohledávku označil jako vykonatelnou pro částku 10.424,89 Kč dle elektronického platebního rozkazu Okresního soudu Brno-venkov č.j. 5 EC 292/2011-33 ze dne 21.11.2011. K pohledávce č. 2 uvedl výši jistiny 11.916 Kč, jako důvod vzniku neuhrazená náhrada nákladů řízení-Elektronický platební rozkaz Okresního soudu Brno-venkov, č.j. 5 EC 292/2011-33 ze dne 21.11.2011 , pohledávku označil jako vykonatelnou. K pohledávce č. 3 uvedl výši jistiny 33.817,40 Kč a zákonných úroků z prodlení 7.798,50 Kč, jako důvod vzniku uvedl neuhrazená pohledávka-Elektronický platební rozkaz Okresního soudu Brno-venkov, č.j. 5 EC 294/2011-19 ze dne 24.11.2011 , v bodě 07 ( další okolnosti ) neuvedl ničeho, pohledávku označil jako pohledávku vykonatelnou pro částku 33.817,40 Kč. K pohledávce č. 4 uvedl výši jistiny 17.060 Kč, jako důvod vzniku uvedl neuhrazená náhrada nákladů řízení-Elektronický platební rozkaz Okresního soudu Brno-venkov, č.j. 5 EC 294/2011-19 ze dne 24.11.2011 , pohledávku označil jako pohledávku vykonatelnou. K pohledávce č. 5 uvedl výši jistiny 37.210,46 Kč a zákonných úroků z prodlení

8.393,38 Kč, jako důvod vzniku neuhrazená pohledávka-Elektronický platební rozkaz Okresního soudu Brno-venkov, č.j. 4 EC 295/2011-6 ze dne 29.9.2011 , v bodě 07 ( další okolnosti ) neuvedl ničeho, pohledávku označil jako pohledávku vykonatelnou. K pohledávce č. 6 uvedl výši jistiny 17.826 Kč, jako důvod vzniku neuhrazená náhrada nákladů řízení-Elektronický platební rozkaz Okresního soudu Brno-venkov, č.j. 4 EC 295/2011-6 ze dne 29.9.2011 , pohledávku označil jako pohledávku vykonatelnou. K pohledávce č. 7 uvedl výši jistiny 65.179,44 Kč a zákonných úroků z prodlení 11.135,69 Kč, jako důvod vzniku neuhrazená pohledávka-smlouva o půjčce na kliknutí č. 3311/3002/18323704/SU ze dne 29.8.2008 , v bodě 07 ( další okolnosti ) uvedl, že smlouva o půjčce na kliknutí č. 3311/3002/18323704/SU ze dne 29.8.2008 byla uzavřena prostřednictvím mobilního bankovnictví, kdy v závěru této smlouvy je patrný elektronický podpis dlužníka a následná akceptace ze strany věřitele. Elektronický podpis v rámci mobilního bankovnictví byl dlužníkovi zřízen na základě Čl. IV Smlouvy o poskytování bankovních a dalších služeb ze dne 1.9.2004, tato smlouva byla uzavřena mezi dlužníkem a bankou eBanka, a.s., se sídlem Na Příkopě 19, Praha 1, IČ: 00562246. Dne 7.7.2008 došlo v důsledku fúze sloučením věřitele, který je bankou, s eBankou, a.s., jako zanikající společností, k přechodu jmění této banky, včetně práv a povinností, na žalobce jako nástupnickou společnost. Na základě této fúze byl rovněž změněn kód banky u účtu dlužníka na č. účtu 1784517001/5500, které je patrné z č.l. 2 pol. 8 smlouvy o půjčce. V důsledku porušení uvedené smlouvy došlo k zesplatnění pohledávky, kdy věřitel prohlásil již vyčerpané prostředky částky (jistiny) včetně úroků a všech ostatních finančních závazků věřitele za okamžitě splatné, a to ke dni 23.11.2010. Věřitel přitom požaduje po dlužníkovi pouze zákonný úrok z prodlení z celé zesplatněné pohledávky, to je od 24.11.2010 z částky 66.751,44 Kč. Dlužník dne 25.8.2011 uhradil na pohledávku celkem ve výši 66.751,44 Kč splátku ve výši 1.572 Kč, a výše jistiny tedy činí 65.179,44 Kč. K přihlášce pohledávky věřitel připojil listiny-plnou moc ze dne 16.9.2010 a substituční plnou moc ze dne 22.1.2013, výpis z obchodního rejstříku věřitele, elektronický platební rozkaz Okresního soudu Brno-venkov ze dne 21.11.2011, č.j. 5 EC 292/2011, výpočet úroků z prodlení k pohledávce č. 1, elektronický platební rozkaz Okresního soudu Brno-venkov ze dne 24.11.2011, č.j. 5 EC 294/2011-19, výpočet úroků z prodlení k pohledávce č. 3, elektronický platební rozkaz Okresního soudu Brno-venkov ze dne 29.9.2011, č.j. 4 EC 295/2011-6, výpočet úroků z prodlení k pohledávce č. 5, smlouvu o půjčce č. 3311/3002/18323704/SU ze dne 29.8.2008, smlouvu o poskytování bankovních a dalších služeb ze dne 1.9.2004, prohlášení o okamžité splatnosti již vyčerpané částky úvěru (jistiny) včetně úroků a dalších finančních závazků ze dne 23.11.2010, strukturu dluhu ke dni 10.5.2011, obchodní podmínky pro osobní úvěry Raiffeisenbank a.s., všeobecné obchodní podmínky Raiffeisenbank a.s., ceník produktů a služeb pro soukromé osoby-Kompletkonto a produkty nabízené pouze do data 7.7.2008, a výpočet úroků z prodlení k pohledávce č. 7. Ustavený insolvenční správce výzvou ze dne 8.3.2013, adresovanou advokátovi Mgr. Liboru Michalcovi, vyzval věřitele Raiffeisenbank a.s., aby doplnil nebo opravil své podání-přihlášku pohledávky podanou dne 28.2.2013 tak, že uvede důvod vzniku pohledávky (s upozorněním, že důvodem vzniku přihlašované pohledávky se rozumí uvedení skutečností, na nichž se pohledávka zakládá, a že platební rozkaz, rozsudek atd. nejsou důvodem vzniku), spolu s poučením, že přihláška pohledávky, která nebude včas a řádně doplněna nebo opravena, bude předložena insolvenčnímu soudu k rozhodnutí o tom, že se k přihlášce pohledávky nepřihlíží (§ 188 odst. 2 insolvenčního zákona, v platném znění). Výzva insolvenčního správce byla podle dodejky, založené do spisu, doručena advokátovi věřitele dne 11.3.2013, na výzvu insolvenčního správce věřitel nereagoval. Na tomto základě rozhodl soud prvního stupně odvoláním napadeným usnesením.

Podle ustanovení § 174 odst. 2 IZ, přihláška pohledávky musí kromě obecných náležitostí podání obsahovat důvod vzniku a výši přihlašované pohledávky. Důvodem vzniku přihlašované pohledávky se rozumí uvedení skutečností, na nichž se pohledávka zakládá.

Podle ustanovení § 176 IZ, za správnost údajů uvedených v přihlášce jeho pohledávky odpovídá věřitel. Přihlášku pohledávky lze podat pouze na formuláři; náležitosti formuláře stanoví prováděcí předpis. Podobu formuláře zveřejní ministerstvo způsobem umožňujícím dálkový přístup; tato služba nesmí být zpoplatněna.

Podle ustanovení § 177 IZ, k přihlášce pohledávky je nutné připojit listiny, kterých se přihláška dovolává. Vykonatelnost pohledávky se prokazuje veřejnou listinou.

Podle ustanovení § 188 odst. 2 IZ, nelze-li přihlášku pohledávky přezkoumat pro její vady nebo neúplnost, vyzve insolvenční správce věřitele, aby ji opravil nebo doplnil do 15 dnů, nestanoví-li lhůtu delší. Současně jej poučí, jak je nutné opravu a doplnění provést. Přihlášky pohledávek, které nebyly včas a řádně doplněny nebo opraveny, předloží insolvenční správce insolvenčnímu soudu k rozhodnutí o tom, že se k přihlášce pohledávky nepřihlíží; o tomto následku musí být věřitel poučen.

Podle ustanovení § 185 IZ, jestliže v průběhu insolvenčního řízení nastala skutečnost, na základě které se podle tohoto zákona k přihlášce pohledávky nebo k přihlášené pohledávce nepřihlíží, insolvenční soud odmítne přihlášku rozhodnutím, proti kterému je odvolání přípustné a které se doručuje zvlášť přihlášenému věřiteli, dlužníku a insolvenčnímu správci; odvolání proti němu může podat jen přihlášený věřitel. Právní mocí takového rozhodnutí účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení končí; o tom insolvenční soud přihlášeného věřitele uvědomí ve výroku rozhodnutí.

Je třeba uvést, že postup podle ustanovení § 188 IZ se uplatní tehdy, jestliže je vadná sama přihláška pohledávky, to je, je-li vadný sám procesní úkon, protože přihláška věřitelovy pohledávky je podání, které má charakter žaloby a musí obsahovat (v rozsahu, ve kterém nestanoví insolvenční zákon jinak) i náležitosti předepsané ustanovením § 42 odst. 4 a § 79 odst. 1 o.s.ř. Kromě obecných náležitostí (§ 42 odst. 4 o.s.ř.) musí přihláška pohledávky obsahovat důvod vzniku a výši přihlašované pohledávky. Důvodem vzniku přihlašované pohledávky se přitom rozumí uvedení skutečností, na nichž se pohledávka zakládá. Přihlášku pohledávky pak lze podat podle ustanovení § 176 IZ pouze na formuláři, jehož náležitosti stanoví prováděcí předpis (vyhláška č. 311/2007 Sb.) a jehož podoba je bezplatně zveřejněna Ministerstvem spravedlnosti na adrese www.insolvencnizakon.cz. K přihlášce pohledávky je rovněž nutné připojit listiny, kterých se přihláška dovolává (§ 177 IZ).

V přezkoumávané věci věřitel podal přihlášku pohledávek na předepsaném formuláři, v němž uplatnil celkem sedm pohledávek, a v této přihlášce uvedl i výši jednotlivých přihlášených pohledávek s uvedením údaje o celkové výši jistiny a údaje o celkové výši přihlášeného příslušenství.

Závěrům soudu prvního stupně je možno přitakat potud, že neobsahuje-li přihláška pohledávky důvod vzniku přihlášených pohledávek, jedná se o vadu, pro kterou nelze přihlášku pohledávky věřitele přezkoumat, a je namístě postup podle ustanovení § 188 odst. 2 IZ.

Se závěrem soudu prvního stupně, jak se z odůvodnění odvoláním napadeného usnesení podává, že přihláška pohledávky věřitele neobsahuje důvod vzniku přihlašovaných pohledávek u žádné z uplatněných pohledávek, a tedy že je dán důvod k odmítnutí přihlášky pohledávek v celém rozsahu, se však odvolací soud neztotožňuje.

Soud prvního stupně totiž zcela pominul, že věřitel svou přihláškou pohledávky přihlásil pohledávky, které označil jako pohledávku č. 2 ve výši 11.916 Kč, pohledávku č. 4 ve výši 17.060 Kč a pohledávku č. 6 ve výši 17.826 Kč, ve vztahu k nimž jako důvod vzniku uvedl, že se jedná o neuhrazenou náhradu nákladů řízení. V této souvislosti odkázal i na příslušná pravomocná rozhodnutí ve věci samé (jimiž byla náhrada nákladů řízení věřiteli přiznána), jež mají, pokud se týká vzniku práva na náhradu nákladů řízení, konstitutivní povahu-u pohledávky č. 2 odkázal na elektronický platební rozkaz Okresního soudu Brno-venkov ze dne 21.11.2011, č.j. 5 EC 292/2011-33, u pohledávky č. 4 na elektronický platební rozkaz Okresního soudu Brno-venkov ze dne 24.11.2011, č.j. 5 EC 294/2011-19 a u pohledávky č. 6 na elektronický platební rozkaz Okresního soudu Brno-venkov ze dne 29.9.2011, č.j. 4 EC 295/2011-6.

Z hlediska formálních náležitostí přihláška pohledávky vyhovuje jak náležitostem podání ve smyslu příslušných ustanovení občanského soudního řádu, tak i náležitostem vyžadovaným insolvenčním zákonem i v té části, v níž byla uplatněna pohledávka č. 7 v celkové výši 76.315,13 Kč (s rozlišením na jistinu 65.179,44 Kč, zákonný úrok z prodlení celkem 11.135,69 Kč včetně uvedení způsobu jeho výpočtu). Ve vztahu k této pohledávce věřitel v přihlášce pohledávky jednak odkázal na blíže označenou smlouvu o půjčce (v bodě 06), a dále (v bodě 07) vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž se tato pohledávka zakládá, tedy skutkové okolnosti, z nichž lze usuzovat na existenci této pohledávky.

Naproti tomu námitka odvolatele, že přihláška pohledávky je bezvadná i v části, v níž uplatnil pohledávky označené jako pohledávka č. 1, pohledávka č. 3 a pohledávka č. 5, důvodná není.

Odvolatel se mýlí, dovozuje-li, že důvod vzniku těchto pohledávek je dostatečně vymezen již tím, že uvedl, že se jedná o neuhrazené pohledávky, které byly přiznány přesně označenými soudními rozhodnutími, a tato rozhodnutí také k přihlášce pohledávky doložil. V této souvislosti pak neobstojí ani výhrada odvolatele, podle níž za situace, kdy o pohledávkách již bylo rozhodnuto, a tato rozhodnutí nabyla právní moci a vykonatelnosti, je postup insolvenčního správce, který by bránil uspokojení existující pohledávky extrémním formalismem .

Nutno zdůraznit, že Nejvyšší soud České republiky již ve svém rozsudku ze dne 30.1.2003, sp.zn. 29 Cdo 1089/2000 (uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 2, ročník 2003, pod č. 35) uzavřel, že přihláška věřitelovy pohledávky do konkursu je podáním, které má charakter žaloby, což předznačuje také míru skutkových okolností nezbytných k tomu, aby přihlášku bylo možno pokládat za procesní úkon, který nemá vady. Tamtéž také dovodil, že ve shodě s tím, jak je interpretován v ustanovení § 79 odst. 1 o.s.ř. formulovaný požadavek, aby žaloba obsahovala vylíčení rozhodujících skutečností, pak skutkové okolnosti, z nichž lze usuzovat na existenci přihlašované pohledávky, musí být vylíčeny tak, aby v přihlášce popsaný skutek (skutkový děj), na jehož základě věřitel uplatňuje (přihlašuje) svůj nárok do konkursu, umožňoval jeho jednoznačnou individualizaci (nemožnost záměny s jiným skutkem). Vylíčení těchto skutečností slouží k vymezení předmětu přihlášky po skutkové stránce.

Tyto závěry se přitom uplatní i v poměrech insolvenčního řízení podle zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů.

Se zřetelem na shora uvedený výklad je tudíž zřejmé, že jestliže věřitel ve vztahu k pohledávkám, které označil v přihlášce pohledávky jako pohledávka č. 1, pohledávka č. 3 a pohledávka č. 5, uvedl pouze to, že se jedná o neuhrazené pohledávky, a odkázal-byť na přesně označené-elektronické platební rozkazy Okresního soudu Brno-venkov, pak své povinnosti uvést důvod vzniku těchto pohledávek nedostál.

Vylíčení rozhodujících skutečnosti může mít-zprostředkovaně-původ i v odkazu na listinu, kterou žalobce připojí k žalobě.

Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku ze dne 15.7.2008, sp. zn. 29 Odo 742/2006 (uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod poř.

č. 38/2009) formuloval a odůvodnil závěr, že vylíčení rozhodujících skutečností může mít zprostředkovaně původ i v odkazu na listinu, kterou žalobce (coby důkazní materiál) připojí k žalobě a na kterou v textu žaloby výslovně odkáže, se zdůrazněním, že se jedná o výjimku ze zásady, že vylíčení rozhodujících skutečností má obsahovat samotná žaloba, a se zdůrazněním požadavku, aby z odkazu obsaženého v žalobě bylo patrno, že připojený listinný důkaz je listinou, která popisuje nárok po skutkové stránce.

Je zjevné, že tyto požadavky v daném případě splněny nebyly, neboť odvolatel ve vztahu k pohledávkám č. 1, č. 3 a č. 5 odkázal pouze na elektronické platební rozkazy, které nároky přihláškou pohledávky uplatněné, nepopisují.

Odvolatel teprve v podaném odvolání odkázal ve vztahu k pohledávce č. 1 na smlouvu o spotřebitelském úvěru ze dne 8.10.2007 č. 3311/3002/18323704/SU a prohlášení o okamžité splatnosti již vyčerpané částky úvěru (jistiny) včetně úroků a dalších finančních závazků ze dne 23.11.2010, ve vztahu k pohledávce č. 3 na smlouvu o poskytování bankovních a dalších služeb ze dne 1.9.2004, žádost o úvěr ze dne 28.6.2005, smlouvu o povoleném debetu na účtu č. 3311/3002/183237/PD/01 ze dne 28.6.2005 a listinu označenou jako okamžitá splatnost vyčerpané částky povoleného debetu na běžném účtu a výzvu k zaplacení dluhu ze dne 23.11.2010, a ve vztahu k pohledávce č. 5 na smlouvu o spotřebitelském úvěru ze dne 6.2.2008 č. 3311/3002/18323703/SU a tzv. prohlášení o okamžité splatnosti již vyčerpané částky úvěru (jistiny) včetně úroků a dalších finančních závazků ze dne 23.11.2010, které připojil k podanému odvolání, nicméně těmito listinami se odvolací soud již nezabýval.

Nutno zdůraznit, že v přihlášce pohledávky, kterou nelze přezkoumat pro její vady nebo neúplnost, se ve smyslu ustanovení § 185 ve spojení s ustanovením § 188 odst. 2 IZ nepřihlíží ode dne, kdy přihlašovateli pohledávky marně uplynula lhůta určená insolvenčním správcem v řádné výzvě k odstranění vad přihlášky. Skutečnost, že odvolatel doplnil svou přihlášku pohledávky v odvolacím řízení, je tudíž bez významu.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud postupoval podle ustanovení § 220 odst. 1 o.s.ř., a usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. a II. změnil tak, že přihláška pohledávky věřitele č. 12 se v rozsahu, v němž byly přihlášeny pohledávky, označené jako pohledávka č. 2 ve výši 11.916 Kč, pohledávka č. 4 ve výši 17.060 Kč, pohledávka č. 6 ve výši 17.826 Kč a pohledávka č. 7 ve výši 76.315,13 Kč, neodmítá a v tomto rozsahu účast věřitele č. 12 v insolvenčním řízení nekončí. Ve zbývající části výroků I. a II. odvolací soud podle ustanovení § 219 o.s.ř. usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné. ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně

prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkovi, věřiteli č. 12 Raiffeisenbank a.s. a insolvenčnímu správci se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

V Olomouci dne 17. července 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu