3 VSOL 383/2015-B-54
KSOS 39 INS 4901/2009 3 VSOL 383/2015-B-54

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka Ing. Kazimíra anonymizovano , anonymizovano , bytem Kysucká 1824/12, Český Těšín, PSČ: 737 01 (korespondenční adresa: Hořany 48, Stonava, PSČ: 735 34), o splnění oddlužení a osvobození dlužníka od placení zbytku dluhů, o odvolání věřitele Citibank Europe plc, se sídlem Dublin, North Wall Quay 1, Irsko, reg.č. 132781, Citibank Europe plc, organizační složka, se sídlem Praha 5-Stodůlky, Bucharova 2641/14, PSČ 158 02, identifikační číslo osoby: 28198131, zastoupeného Mgr. Markem Lošanem, advokátem se sídlem Praha 1-Nové Město, Na Florenci 2116/15, PSČ: 110 00, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 23.2.2015, č.j. KSOS 39 INS 4901/2009-B-43,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se ve výrocích IV. a V. p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením soud prvního stupně vzal na vědomí splnění oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře (výrok I.), schválil odměnu a hotové výdaje insolvenční správkyně JUDr. Jany Graňákové ve výši 65.025 Kč a zprostil ji funkce (výroky II. a III. usnesení). Ve výroku IV. soud rozhodl, že osvobozuje dlužníka od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny s tím, že osvobození se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, jakož i na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit a ve výroku V. deklaroval, že osvobození se vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu.

Na odůvodnění soud uvedl, že usnesením ze dne 18.1.2010 č.j. KSOS 39 INS 4901/2009-B-15 schválil oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře a podáním ze dne 2.2.2015 dlužník navrhl osvobození od placení pohledávek. Soud zjistil ze zprávy insolvenční správkyně ze dne 2.2.2015, že dlužník uhradil 54,97 % svých pohledávek v šedesáti splátkách a ve stejném období hradil i zálohu na odměnu insolvenční správkyně ve výši 750 Kč měsíčně, a paušalizovanou náhradu hotových výdajů ve výši 150 Kč měsíčně a k tomu příslušející DPH, jejíž je správkyně plátcem, celkem uhradil 65.025 Kč. Na tomto základě vzal soud na vědomí splnění oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře, zprostil insolvenční správkyni její funkce a rozhodl o její odměně a náhradě hotových výdajů (ust. § 3 písm. b/ ust. § 7 odst. 1, 7 vyhlášky č. 313/2007 Sb.). Výroky IV. a V. osvobodil dlužníka od placení pohledávek, které dosud nebyly uspokojeny v insolvenčním řízení nebo do něj přihlášeny, neboť bylo prokázáno, že dlužník řádně splnil veškeré povinnosti dle schváleného způsobu oddlužení.

Proti usnesení soudu prvního stupně podal věřitel včasné odvolání, kterým napadl jeho výroky IV. a V. Nesouhlasil se závěrem soudu prvního stupně, že dlužník řádně splnil povinnosti uložené usnesením o plnění splátkového kalendáře a že v oddlužení uspokojil nezajištěné pohledávky přihlášených věřitelů v rozsahu 54,97 %. Tvrdil, že na jeho pohledávku bylo v průběhu trvání účinků oddlužení plněním splátkového kalendáře plněno pouze 2.311 Kč, což odpovídá poměru uspokojení přibližně 8,02 % . Pokud by měla být uspokojena v poměru 54,97 %, musel by věřitel v rámci oddlužení na svou pohledávku obdržet 15.837,97 Kč. Proto podle věřitele nebyla splněna základní podmínka pro řešení úpadku dlužníka splátkovým kalendářem, a to uspokojení všech nezajištěných věřitelů v alespoň do výše 30%. Pokud věřitel nebyl uspokojen ve srovnatelné výši s ostatními naroveň postavenými věřiteli, nebyly dle jeho názoru splněny podmínky dle ust. § 414 insolvenčního zákona, které mohly vyústit ve vydání napadeného usnesení. Dále v odvolání poukazoval na to, že jeho pohledávka nemohla být zahrnuta již do původního splátkového kalendáře, neboť věřitel nebyl jako známý zahraniční věřitel, kterého dlužník označil v příslušné části návrhu, soudem vyzván k podání přihlášky pohledávky. Tuto vadu řízení věřitel zhojil přihlášením pohledávky, která byla zjištěna, a mělo na ni být pohlíženo jako na pohledávku přihlášenou již od počátku insolvenčního řízení a uspokojovanou v příslušném poměru. Insolvenční soud rozhodl dne 22.4.2014 o změně splátkového kalendáře a stanovil nové poměry uspokojení pohledávek jednotlivých věřitelů, aniž se vypořádal s tím, že pohledávka věřitele dosud nebyla uspokojována. Ačkoli takovou situaci zákon nepředvídá, soud nevyužil postup dle § 411 odst. 2 insolvenčního zákona a po zjištění pohledávky věřitele a jejího zahrnutí do upraveného splátkového kalendáře nepozastavil plnění na pohledávky ostatním věřitelům a neuložil insolvenční správkyni, aby ze splátek v oddlužení přednostně plnila věřiteli tak, aby bylo dosaženo shodného poměru uspokojení všech přihlášených nezajištěných pohledávek (jako kdyby pohledávka věřitele byla zahrnuta již v původním splátkovém kalendáři). V této souvislosti odkazoval na praxi insolvenčních soudů v obdobných věcech, konkrétně argumentoval rozhodnutími Krajského soudu v Praze, a to usnesením ze dne 14.11.2013, č.j. KSPH 39 INS 6569/2009-B-55 a Krajského soudu v Hradci Králové, který vydal dne 14.10.2013 usnesení pod č.j. KSHK 42 INS 4626/2009-B-52. Z uváděných rozhodnutí jiných insolvenčních soudů je dle věřitele zřejmé, že situace, k níž došlo i v této věci, je řešitelná. Pokud soud v této věci nepostupoval obdobně, došlo dle názoru věřitele k zásahu do jeho práva na odpovídající uspokojení. Jinými insolvenčními soudy naznačený postup vychází dle věřitele ze základního ducha insolvenčního zákona, který staví nade vše shodné postavení věřitelů v jednotlivých skupinách . Pokud insolvenční zákon stanoví zahraničním věřitelům ochranu, musí se insolvenční soud vypořádat i s dodatečným zařazením pohledávky takového věřitele do splátkového kalendáře a zajistit stav, za něhož budou všichni věřitelé uspokojeni ve shodném poměru. V opačném případě se dle věřitele insolvenční soud dopustí zjevné nespravedlnosti, která má ústavněprávní rovinu. Soud prvního stupně dle věřitele pochybil, pokud návrhu dlužníka vyhověl, aniž by u jednání vyslechl dlužníka a insolvenční správkyni, jak mu ukládá ust. § 415 insolvenčního zákona. V této souvislosti poukázal na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5.3.2014 sen. zn. 1 VSPH 386/2014, ve kterém se soud zabýval dle něj skutkově obdobným případem. V odvolacím řízení žádal, aby odvolací soud zrušil napadené usnesení v odvoláním dotčených částech a v tomto rozsahu vrátil věc zpět soudu prvního stupně k dalšímu řízení, v němž bude postaveno na jisto, v jakém rozsahu měli být jednotliví věřitelé dlužníka uspokojeni, aby mohlo být rozhodnuto o návrhu na osvobození od dosud neuspokojených pohledávek.

S účinností od 1.1.2014 byl insolvenční zákon č. 182/2006 Sb. změněn zákonem č. 294/2013 Sb. Podle čl. II. přechodných ustanovení tohoto zákona, zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány. Rozhodným zněním insolvenčního zákona v přezkoumávané věci je proto insolvenční zákon ve znění účinném od 1.1.2014 (dále jen IZ ).

Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Rozhodným zněním občanského soudního řádu pro přiměřené použití podle ustanovení § 7 IZ je v posuzované věci občanský soudní řád ve znění účinném od 1.1.2014.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v napadených výrocích IV. a V., v tomto rozsahu přezkoumal i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 5 o.s.ř.), a to bez jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) a po té dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Z obsahu předloženého insolvenčního spisu vyplývají, mimo údajů uvedených v odůvodnění napadeného usnesení, následující právně významné skutečnosti: 1. Dlužník v insolvenčním návrhu, doručeném soudu dne 31.7.2009, označil jako svého věřitele s nezajištěnou nevykonatelnou pohledávkou také Citibank Europe plc. organ. složka , kterého shodně označil i v seznamu závazků, v němž dále uvedl jeho sídlo Evropská 423/178, Praha 6-Vokovice, 166 40 , a identifikační číslo: 28198131 (shodně je tento věřitel označen i v měsíčním výpise z účtu ze dne 16.6.2009, který dlužník připojil k návrhu). 2. Dne 18.1.2010 soud rozhodl o schválení oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře (v němž nebyla zahrnuta pohledávka věřitele Citibank Europe plc), přičemž soud uložil dlužníkovi povinnost uhradit první splátku do oddlužení do 28.2.2010 (viz. usnesení soudu prvního stupně založené na čl. B-19). 3. Dne 29.7.2013 byla soudu doručena přihláška pohledávky věřitele Citibank Europe plc., která byla přezkoumána na zvláštním přezkumném jednání dne 10.4.2014 (jehož se věřitel neúčastnil) a je v oddíle P insolvenčního spisu evidována pod č. P8. Pohledávka byla zjištěna v přihlášené výši 28.812,03 Kč a následně dne 22.4.2014 soud rozhodl usnesením č.j. KSOS 39 INS 4901/2009-B-39 o změně poměru uspokojení pohledávek věřitelů dlužníka tak, že do splátkového kalendáře zařadil i pohledávku věřitele č. 8 Citibank Europe plc., která bude uspokojována ze splátek v oddlužení v poměru 7,69%. 4. Podle zpráv insolvenční správkyně o plnění oddlužení ze dne 11.7.2014 a 12.1.2015 bylo na pohledávku č. P8 plněno v období května 2014 až prosince 2014 (v období 52. až 59. měsíce trvání oddlužení splátkovým kalendářem) měsíčně po 255 Kč a podle zprávy insolvenční správkyně o plnění oddlužení ze dne 2.2.2015 na ni bylo v měsíci lednu 2015 uhrazeno 271 Kč. Současně insolvenční správkyně ve zprávě ze dne 2.2.2015 uvedla, že dlužník za období od února 2010 do ledna 2015 uhradil 54,97% pohledávek nezajištěných věřitelů a své povinnosti dle schváleného plánu oddlužení plnil řádně. Zpráva byla zveřejněna v insolvenčním rejstříku dne 9.2.2015.

Podle ustanovení § 412 odst. 1 IZ po dobu trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen a) vykonávat přiměřenou výdělečnou činnost a v případě, že je nezaměstnaný, o získání příjmu usilovat; nesmí rovněž odmítat splnitelnou možnost si příjem obstarat, b) hodnoty získané dědictvím, darem a z neúčinného právního úkonu, jakož i majetek, který dlužník neuvedl v seznamu majetku, ač tuto povinnost měl, vydat insolvenčnímu správci ke zpeněžení a výtěžek, stejně jako jiné své mimořádné příjmy, použít k mimořádným splátkám nad rámec splátkového kalendáře, c) bez zbytečného odkladu oznámit insolvenčnímu soudu, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru každou změnu svého bydliště nebo sídla a zaměstnání, d) vždy k 15. březnu a k 15. září kalendářního roku předložit insolvenčnímu soudu, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru přehled svých příjmů za uplynulých 6 kalendářních měsíců, neurčí-li insolvenční soud v usnesení o schválení oddlužení jinou dobu předkládání, e) nezatajovat žádný ze svých příjmů a na žádost insolvenčního soudu, insolvenčního správce nebo věřitelského výboru předložit k nahlédnutí svá daňová přiznání za období trvání účinků schválení oddlužení, f) neposkytovat nikomu z věřitelů žádné zvláštní výhody, g) nepřijímat na sebe nové závazky, které by nemohl v době jejich splatnosti splnit.

Podle ustanovení § 414 odst. 1 IZ, jestliže dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, vydá insolvenční soud usnesení, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Učiní tak jen na návrh dlužníka.

Podle ustanovení § 414 odst. 2 IZ, osvobození podle odstavce 1 se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit.

Podle § 416 odst. 2 IZ, rozhodnutí insolvenčního soudu o návrhu dlužníka na přiznání osvobození podle § 414 a 415 se doručuje zvlášť dlužníku, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Proti rozhodnutí, jímž insolvenční soud takový návrh zamítl, se může odvolat pouze dlužník. Proti rozhodnutí, jímž insolvenční soud přizná dlužníku osvobození podle § 414 a 415, se může odvolat pouze věřitel, jehož pohledávka vůči dlužníku nebyla v insolvenčním řízení zcela uspokojena. Odvoláním však lze namítat pouze to, že nebyly splněny předpoklady pro přiznání osvobození dlužníku.

Odvolací soud na základě shora uvedeného dospívá k závěru, že ze zpráv insolvenční správkyně o plnění oddlužení ze dne 11.7.2014, 12.1.2015 a ze dne 2.2.2015 vyplývá, že na pohledávku č. P8, zjištěnou ve výši 28.812,03 Kč bylo uhrazeno 2.311 Kč (8x255 a 1x271), což činí podíl 8,02% této pohledávky. Nelze proto učinit závěr, že dlužník v šedesátém měsíci trvání účinků oddlužení plněním splátkového kalendáře uhradil 54,97% pohledávek všech nezajištěných věřitelů, neboť pohledávka věřitele Citibank Europe plc v tomto poměru uspokojena nebyla. Důvodem jejího uspokojení v nižším podílu je to, že věřitel přihlásil svou pohledávku do řízení až v průběhu trvání účinků oddlužení plněním splátkového kalendáře v červenci 2013 a ta byla po jejím zjištění do splátkového kalendáře zařazena až v dubnu roku 2014. Dlužník, který ze svých příjmů řádně hradil po dobu trvání splátkového kalendáře splátky do oddlužení dle § 398 odst. 3 IZ, však nemohl do doby zjištění a zařazení pohledávky do splátkového kalendáře ze splátek do oddlužení plnit na pohledávku věřitele Citibank Europe plc žádnou částku a od února 2015, kdy uplynulo 60 měsíců od splatnosti první splátky do oddlužení, a soud vzal na vědomí splnění oddlužení dlužníka, již na tuto pohledávku v rámci splátkového kalendáře plnit nemůže. Dlužníkovi přitom nelze přičítat k tíži, že věřitel Citibank Europe plc nebyl do splátkového kalendáře zařazen již od splatnosti první splátky v únoru 2010, neboť tohoto věřitele v návrhu i seznamu závazků řádně označil. Proto podle přesvědčení odvolacího soudu skutečnost, že pohledávka věřitele nebyla uspokojena v rozsahu pohledávek ostatních věřitelů (ani v rozsahu tzv. zákonného minima ) nelze posuzovat jako nesplnění povinností dlužníka v oddlužení plněním splátkového kalendáře, které vylučuje, aby mu bylo přiznáno osvobození dle § 414 odst. 1 IZ.

V této souvislosti odvolací soud poznamenává, že věřitel se nejen neúčastnil přezkumného jednání, ale ani se po té, co soud změnil splátkový kalendář a zahrnul do něj jeho pohledávku, nedomáhal po insolvenčním soudu žádného opatření tak, aby jeho pohledávka, vzhledem k časovému posunu počátku jejího uspokojování, byla uspokojena ve stejném poměru jako pohledávky ostatních nezajištěných věřitelů. Z obsahu spisu přitom nevyplývá nic o tom, že dlužník by neplnil své povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení ve smyslu § 412 odst. 1 IZ (ostatně to ani není namítáno). Soud prvního stupně proto správně rozhodl podle § 414 odst. 1 IZ usnesením, kterým dlužníka osvobodil od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny.

Pro úplnost odvolací soud uvádí, že v dané situaci nelze postupovat podle § 415 IZ, protože tato úprava se vztahuje na situaci, kdy pohledávky všech nezajištěných věřitelů nebyly uspokojeny v minimálním poměru 30%, případně v dohodnutém poměru, což není tento případ. I proto není přiléhavý odkaz věřitele na závěry usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5.3.2014 sen. zn. 1 VSPH 386/2014.

Z důvodů uvedených shora proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně v napadených výrocích IV. a V. jako věcně správné dle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla

vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má- li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku a věřiteli se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

Olomouc 30. října 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu