3 VSOL 38/2014-A-10
KSOS 34 INS 25110/2013 3 VSOL 38/2014-A-10

USNESENÍ

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudců JUDr. Věry Vyhlídalové a JUDr. Jaroslava Hikla v insolvenční věci dlužnice Bc. Věry anonymizovano , anonymizovano , bytem v Křelově--Břuchotíně, Sabinova 123/19, PSČ 783 36, o insolvenčním návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 2.10.2013, č.j. KSOS 34 INS 25110/2013-A-3,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně odmítl insolvenční návrh dlužnice. V důvodech rozhodnutí uvedl, že dlužnice neuvedla v návrhu rozhodující skutečnosti osvědčující její úpadek. V návrhu pouze uvedla, že má více než dva závazky více jak 30 dnů po splatnosti. V bodě 06 formulářového návrhu na povolení oddlužení, který má obsahovat popis rozhodujících skutečností osvědčujících úpadek nebo hrozící úpadek, dlužnice neuvedla žádné konkrétní okolnosti. Z údajů uvedených v insolvenčním návrhu, a to ani s přihlédnutím k údajům, které dlužnice uvedla v dalších částech formulářového návrhu na povolení oddlužení, nelze uzavřít, že dlužnice má nejméně dva věřitele s pohledávkami, které jsou alespoň 30 dnů po lhůtě splatnosti. Z podaného návrhu není patrné, kdy nastala splatnost jednotlivých závazků. Soud proto postupoval podle ustanovení § 128 odst. 1 insolvenčního zákona a insolvenční návrh dlužnice odmítl.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice včasné odvolání, ve kterém uvedla, že žádost o oddlužení byla podána řádně a splňuje všechny požadované náležitosti dle platného insolvenčního zákona . Podle obsahu podaného odvolání lze dovodit, že dlužnice se podaným odvoláním domáhá změny napadeného usnesení tak, že její insolvenční návrh odmítnut nebude.

Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen IZ ) nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužnice důvodné není.

V přezkoumávané věci bylo insolvenční řízení zahájeno na základě insolvenčního návrhu dlužnice spojeného s návrhem na povolení oddlužení, který podala dlužnice na předepsaném formuláři u soudu prvního stupně 10.9.2013. V bodě 06, který je určen pro vylíčení rozhodujících skutečností osvědčujících úpadek či hrozící úpadek, dlužnice pouze uvedla, že navrhuje, aby soud rozhodl o úpadku a skutkově tvrdila, že má více než dva závazky více než 30 dnů po splatnosti . Žádné jiné údaje k osvědčení svého úpadku dlužnice neuvedla. V bodě 20 formulářového návrhu závazky, ze kterých nevyplývá právo na uspokojení ze zajištění-vykonatelné, dlužnice označila neúplnou obchodní firmou pět věřitelů, uvedla výši závazků a u jednotlivých věřitelů označila soudní rozhodnutí číslem jednacím, popř. spisovou značkou bez bližší konkretizace. Povinné seznamy dle ustanovení § 104 odst. 1 IZ, to je seznam závazků, seznam zaměstnanců a seznam majetku dlužnice ke svému insolvenčnímu návrhu nepřiložila.

Podle ustanovení § 103 odst. 1 IZ, insolvenční návrh musí kromě obecných náležitostí podání obsahovat i označení insolvenčního navrhovatele a označení dlužníka, kterého se týká, popřípadě označení jejich zástupců. Fyzická osoba musí být označena jménem, příjmením a bydlištěm (sídlem) a v případě, že jde o podnikatele, též identifikačním číslem. Právnická osoba musí být označena obchodní firmou nebo názvem, sídlem a identifikačním číslem. Je-li navrhovatelem stát, musí insolvenční návrh obsahovat označení příslušné organizační složky státu, která za stát před insolvenčním soudem vystupuje.

Podle ustanovení § 103 odst. 2 IZ, v insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle ustanovení § 3 odst. 1 IZ, dlužník je v úpadku, jestliže má: a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ).

Podle ustanovení § 3 odst. 2 IZ, má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je b) neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ, insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti, nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Po vyhodnocení obsahu insolvenčního návrhu dospívá odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně k závěru, že návrh dlužnice neobsahuje dostatečné vylíčení rozhodujících skutečností osvědčujících úpadek dlužnice.

Při posuzování náležitostí insolvenčního návrhu nutno vyjít ze závěrů, které ve svém rozhodnutí ze dne 27.1.2010, senátní značka 29 NSČR 1/2008, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 88/2010, formuloval Nejvyšší soud ČR. Ten ve svém rozhodnutí uzavřel, že v poměrech insolvenčního návrhu podaného dlužníkem, který není podnikatelem, se rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka, rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit (srovnej § 3 odst. 1 IZ). Přitom v otázce (ne)schopnosti dlužníka plnit uvedené závazky (§ 3 odst. 1 písm. c/ IZ) může být konkrétní dlužníkovo tvrzení v insolvenčním návrhu, z nějž takový úsudek plyne, nahrazeno tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 2 písm. a/ IZ) nebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník tyto závazky neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 2 písm. b/ IZ), anebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku není možné dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí (§ 3 odst. 2 písm. c/ IZ).

Nutno souhlasit se soudem prvního stupně v závěru o tom, že insolvenční návrh dlužnice neobsahuje dostatečné vylíčení rozhodujících skutečností osvědčujících úpadek dlužnice či hrozící úpadek dlužnice. Z údajů uvedených dlužnicí v insolvenčním návrhu, a to i s přihlédnutím k údajům, které dlužnice uvedla v bodě 20 formulářového návrhu, lze dovodit pouze to, že dlužnice má více věřitelů, to je nejméně dva, byť tyto své věřitele dlužnice řádně neoznačila uvedením obchodní firmy, sídla a identifikačního čísla, tak jak předpokládá ustanovení § 103 odst. 1 IZ. V návrhu dlužnice absentují údaje, z nichž by bylo možno uzavřít, že závazky vůči označeným věřitelům dlužnice jsou více jak 30 dnů po lhůtě splatnosti, protože v insolvenčním návrhu údaj o splatnosti závazků chybí, tak jak správně uvedl soud prvního stupně. V bodě 20 formulářového návrhu dlužnice sice u svých pěti závazků uvedla spisové značky rozhodnutí, avšak ani z těchto údajů nelze dovodit, že závazky dlužnice vůči těmto věřitelům jsou déle jak 30 dnů po lhůtě splatnosti. Z tvrzení v bodu 20 návrhu totiž není zřejmé, kdy byla předmětná rozhodnutí vydána, jakým orgánem, jakým způsobem bylo rozhodnuto a kdy tato rozhodnutí nabyla právní moci. V insolvenčním návrhu dlužnice pak také chybí jakákoliv tvrzení o tom, že dlužnice se nachází v platební neschopnosti, to je tvrzení, že není schopna své peněžité závazky hradit.

Soud prvního stupně proto nijak nepochybil, jestliže insolvenční návrh dlužnice odmítl podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ proto, že neobsahuje všechny náležitosti a pro tyto nedostatky nemůže být věcně projednán (nelze pokračovat v řízení o něm).

Z výše uvedených důvodů odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil podle ustanovení § 219 o.s.ř.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však také doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná dlužnici běžet ode dne zvláštního doručení rozhodnutí.

Olomouc 10. února 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu