3 VSOL 38/2011-A-33
KSOS 31 INS 7637/2010 3 VSOL 38/2011-A-33

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Waltrové a soudkyň JUDr. Radky Panáčkové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužnice Věry anonymizovano , anonymizovano , bytem Podolí 83, PSČ 756 44, o insolvenčním návrhu věřitele LEASING-STAR spol. s r.o. Teplice, se sídlem Teplice, Nákladní 1060, IČ: 41324536, zastoupeného advokátem Mgr. Miroslavem Faměrou, se sídlem U stanice 11/4, Praha 6, o odvolání navrhovatele proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, č.j. KSOS 31 INS 7637/2010-A-15 ze dne 13.12.2010,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě č.j. KSOS 31 INS 7637/2010-A-15 ze dne 13.12.2010 se z r u š u j e a věc se vrací Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Usnesením uvedeným v záhlaví tohoto rozhodnutí Krajský soud v Ostravě zamítl insolvenční návrh (výrok I.), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.), a rozhodl, že navrhovateli bude po právní moci usnesení vrácena zaplacená záloha ve výši 50.000,-Kč (výrok III.).

Na odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že se především zabýval aktivní legitimací navrhovatele. Navrhovatel v řízení sice osvědčil uzavření smlouvy o úvěru, neosvědčil však skutečnost, zda a kdy dlužnici úvěr v dohodnuté výši poskytl. Smlouvou o úvěru podle ust. § 497 obchodního zákoníku se věřitel zavazuje, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Smlouva o úvěru je smlouvou konsensuální, pro jejíž vznik stačí dohoda alespoň o uvedených náležitostech a nevyžaduje se, aby k poskytnutí peněžních prostředků skutečně došlo. Ze zákonného vymezení smlouvy o úvěru nevyplývá povinnost dlužníka dojednaný úvěr skutečně čerpat. Smlouva o úvěru představuje pouze závazek věřitele mít smlouvou sjednané peněžní prostředky k dispozici pro dlužníka po sjednanou dobu. Navrhovatel tedy předložením smlouvy o úvěru bez dalšího neosvědčil existenci splatné pohledávky za dlužnicí, neboť neosvědčil, zda a kdy dlužnici úvěr v dohodnuté výši poskytl. Proto ani neosvědčil aktivní věcnou legitimaci k podání insolvenčního návrhu. Rozhodčí nález, kterým navrhovatel dokládal splatnou pohledávku za dlužnicí, byl vydán na základě rozhodčí doložky, kterou vyhodnotil soud prvního stupně jako neplatnou, když odkázal na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze č.j. 14 Cmo 496/2008-28 z 28.5.2009, dle něhož pokud neobsahuje rozhodčí smlouva přímé určení rozhodce ad hoc, anebo konkrétní způsob jeho určení, ale jen odkazuje, pokud jde o výběr rozhodce a stanovení pravidel rozhodčího řízení, na právnickou osobu, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, a dále odkazuje na touto právnickou osobou stanovené statuty a řády ke jmenování a výběru rozhodců, jakož i způsob vedení rozhodčího řízení a stanovení pravidel o nákladech řízení, pak taková rozhodčí doložka je neplatná podle § 38 občanského zákoníku pro obcházení zákona č. 216/1994 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Z důvodu neplatnosti rozhodčí doložky (smlouvy) neosvědčil navrhovatel existenci splatné pohledávky za dlužnicí a svou aktivní věcnou legitimaci k podání insolvenčního návrhu ani předloženým rozhodčím nálezem. Soud prvního stupně proto s poukazem na ust. § 143 odst. 2 insolvenčního zákona insolvenční návrh zamítl. Vzhledem k závěru, který učinil, existenci dalších splatných závazků dlužnice pro nadbytečnost nezjišťoval a z dalších listinných důkazů, které k důkazu provedl, nečinil žádná zjištění. O nákladech řízení rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., když úspěšné dlužnici náklady řízení nevznikly, a rozhodl rovněž o vrácení zaplacené zálohy navrhovateli po právní moci usnesení.

Proti tomuto usnesení podal navrhovatel odvolání. Uvedl, že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dle jeho názoru soud prvního stupně neoprávněně v insolvenčním řízení posuzoval platnost vykonatelného rozhodčího nálezu, když tuto lze posuzovat pouze prostřednictvím přezkumu rozhodčího nálezu soudem dle § 31 a násl. zákona 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení. V přezkoumávané věci však žaloba na neplatnost rozhodčího nálezu nebyla podána a za situace, kdy zákonná tříměsíční lhůta k jejímu podání marně uběhla, nelze považovat rozhodčí nález za neplatný. Dále poukázal i na to, že nesprávně soud prvního stupně posuzoval neplatnost rozhodčí doložky podle označeného rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, které se však týká naprosto odlišné rozhodčí doložky. Rozhodčí doložka, kterou soud prvního stupně přezkoumával, je totiž zcela odlišná od rozhodčí doložky sjednané mezi insolvenčním navrhovatelem a dlužnicí ve smlouvě o úvěru ze 14.1.2008. Dále odvolatel obsáhle zdůvodnil, proč má za to, že rozhodčí doložka mezi ním a dlužnicí byla platně sjednána v souladu se zákonem o rozhodčím řízení, a odkázal na konkrétní spisové značky soudních rozhodnutí, v nichž takto sjednané rozhodčí doložky byly shledány platnými. Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Dlužnice se k odvolání navrhovatele nevyjádřila.

Podle ust. § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v platném znění (dále jen IZ ), se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud poté, co zjistil, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, že obsahuje způsobilý odvolací důvod, který lze z hlediska vylíčení skutkového stavu podřadit pod ust. § 205 odst. 2, písm. g) o.s.ř., přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 2 a odst. 5 o.s.ř.) při nařízeném jednání a dospěl k závěru, že odvolání navrhovatele je důvodné.

Z ustanovení § 103 odst. 2 IZ vyplývá, že součástí insolvenčního návrhu v případě, že je podáván věřitelem, je mimo jiné i uvedení rozhodujících skutečností, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh. Podle ustanovení § 105 IZ, podá-li insolvenční návrh věřitel, je povinen doložit, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, a k návrhu připojit její přihlášku.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že navrhovatel se návrhem doručeným Krajskému soudu v Ostravě 8.7.2010 domáhal, aby insolvenční soud vydal rozhodnutí o úpadku dlužnice a aby prohlásil na dlužnici konkurs. Ke svému návrhu předložil přihlášku své pohledávky a tvrdil, že má pohledávku za dlužnicí vyplývající z úvěrové smlouvy ze dne 14.1.2008, na základě které poskytl dlužnici a jejímu manželovi úvěr ve výši 1.100.000,-Kč. Závazky však nebyly dlužnicí řádně spláceny, proto v souladu s článkem I. odst. 2 smlouvy o úvěru navrhovatel úvěr zesplatnil dne 27.11.2008. Výše dluhu ke dni zesplatnění činila na jistině před splatností 1.073.430,72 Kč a na dluhu na jistině 168.600,-Kč a další příslušenství včetně vyúčtované smluvní pokuty. Dále navrhovatel uvedl, že dne 28.1.2009 dlužník uhradil částku ve výši 7.000,-Kč a v rozhodčím řízení byl vydaný rozhodcem Sdružení rozhodců s.r.o. dne 16.2.2009 rozhodčí nález, který nabyl dne 30.3.2009 právní moci a dnem 3.4.2009 je vykonatelný, kterým byla dlužnice společně a nerozdílně s Jaromírem Kalincem zavázána zaplatit navrhovateli částku 1.256.767,69 Kč s příslušenstvím a na nákladech řízení částku 107.024,80 Kč k rukám jeho právního zástupce ve lhůtě tří dnů od právní moci rozhodčího nálezu. Po vydání rozhodčího nálezu byla uhrazena dlužnicí částka 10.000,-Kč. Nic jiného zaplaceno nebylo. K doložení své pohledávky připojil navrhovatel smlouvu o úvěru, dopis s vyúčtováním smluvní pokuty, dopis o ztrátě výhody splátek a dále rozhodčí nález sp.zn. 14649/09. Rozhodčí nález předložený k návrhu je opatřen doložkou právní moci a vykonatelnosti tak, jak uvedl navrhovatel v návrhu.

S ohledem na závěry soudu prvního stupně uvedené v odůvodnění napadeného usnesení bylo na odvolacím soudu, aby vyhodnotil, zda doloženým pravomocným rozhodčím nálezem doložil navrhující věřitel svou splatnou pohledávku za dlužnicí a tím osvědčil svou aktivní věcnou legitimaci k podání insolvenčního návrhu. Především je nutno uvést, že je správný závěr soudu prvního stupně, že pouhá úvěrová smlouva s ohledem na svou konsensuální povahu k doložení splatné pohledávky nepostačuje. Pokud jde o hodnocení samotné rozhodčí doložky (smlouvy, kterou učinili účastníci součástí smlouvy o úvěru), dle které se zavázaly strany řešit majetkové spory z této smlouvy a ze zajišťovacích nástrojů v rozhodčím řízení před jediným rozhodcem Sdružením rozhodců s.r.o., pak odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně v tom, že tato rozhodčí doložka je neplatná pro obcházení zákona dle ust. § 39 občanského zákoníku. Účastníci totiž v této rozhodčí doložce nedohodli ani stálý rozhodčí soud, ani rozhodce ad hoc. Sdružení rozhodců s.r.o. není stálým rozhodčím soudem dle § 13 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů v platném znění a svou činností i vydaným rozhodčím řádem nezákonně přebírá působnost stálého rozhodčího soudu a tím obchází ust. § 13 odst. 2 zákona 216/1994 Sb. v platném znění. Tento závěr je v souladu s rozhodnutím Vrchního soudu v Praze ze dne 28.5.2009 sp.zn. 12 Cmo 496/2008, které bylo publikováno ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 45 ročníku 2010. V tomto rozhodnutí však byla přezkoumávána platnost rozhodčí doložky v souvislosti s aplikací ustanovení § 106 odst. 1 o.s.ř.

Odvolací soud se proto dále zabýval tím, zda insolvenční soud v rámci insolvenčního řízení je oprávněn platnost rozhodčí doložky hodnotit ve vztahu k doložení splatné pohledávky navrhovatelem. Dle rozhodčí doložky sjednané v úvěrové smlouvě uzavřené mezi navrhovatelem a dlužnicí nebyla sjednána možnost přezkoumání rozhodčího nálezu ve smyslu § 27 zákona 216/1994 Sb. Rozhodčí nález je opatřen doložkou právní moci i vykonatelnosti a v řízení nebylo prokázáno, že by dlužnice podala žalobu na určení neplatnosti rozhodčího nálezu. Dle ust. § 28 odst. 2 zákona č. 216/1994 Sb. v rozhodném znění, rozhodčí nález, který nelze přezkoumat podle § 27 nebo u něhož marně uplynula lhůta k žádosti o přezkoumání podle § 27 nabývá dnem doručení účinku pravomocného soudního rozhodnutí a je soudně vykonatelný. Pokud jde o účinky pravomocného soudního rozhodnutí, pak ty jsou upraveny v občanském soudním řádu, a to v ust. § 159a. Dle ust.§ 159a odst. 1, 4 a 5 o.s.ř. výrok pravomocného rozsudku je závazný pro účastníky řízení, přičemž v rozsahu, v jakém je výrok pravomocného rozsudku závazný pro účastníky řízení, a popřípadě jiné osoby, je závazný též pro všechny orgány; v rozsahu takové závaznosti výroku rozsudku pak věc nemůže být projednávána znovu. Tytéž zásady se vzhledem k ust. § 167 odst. 2 o.s.ř. uplatní přiměřeně též pro usnesení soudu ve věci samé. Pohledávku insolvenčního navrhovatele přiznanou pravomocným rozhodčím nálezem, který má účinky pravomocného soudního rozhodnutí, nelze proto označit za spornou (za nedoloženou dle § 105 insolvenčního zákona), neboť ve smyslu § 159a odst. 1 a 4 o.s.ř. jsou výrokem pravomocného rozhodčího nálezu vázáni účastníci řízení (insolvenční navrhovatel a dlužnice) a ve stejném rozsahu také všechny orgány včetně insolvenčního soudu. Proto je pravomocný rozhodčí nález způsobilý doložit splatnou pohledávku insolvenčního navrhovatele (a to i pokud by byla odložena jeho vykonatelnost či pokud by byla podána žaloba na jeho zrušení). K tomuto závěru je nutno odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu č.j. 29 NS ČR 29/2009-A-108 ze dne 17.2.2011, které je k dispozici na internetových stránkách Nejvyššího soudu.

Závěr soudu prvního stupně o nedoložení splatné pohledávky insolvenčním navrhovatelem proto není správný. Se zřetelem na shora uvedené závěry je nutno dovodit, že insolvenční navrhovatel pravomocným rozhodčím nálezem doložil splatnou pohledávku za dlužnicí, a doložil tak svou aktivní věcnou legitimaci k podání insolvenčního návrhu.

Proto odvolací soud podle ust. § 219a odst. 2 o.s.ř. napadené rozhodnutí zrušil a dle § 221 odst. 1, písm. a) o.s.ř. vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V dalším řízení se soud prvního stupně bude zabývat hodnocením provedeného a případě doplněného dokazování v tom smyslu, zda mimo navrhujícího věřitele má dlužnice ještě další věřitele s peněžitými nároky po dobu delší než 30 dnů po lhůtě splatnosti, které není schopna plnit (§ 3 odst. 1 a odst. 2 IZ), a zda je tedy v úpadku.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; navrhovateli a dlužnici se však doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 31. března 2011

Za správnost vyhotovení: JUDr. Ivana Waltrová v.r. Olga Chlebková předsedkyně senátu