3 VSOL 378/2015-B-38
KSBR 44 INS 27167/2013 3 VSOL 378/2015-B-38

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudkyň JUDr. Radky Panáčkové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužnice Miroslavy anonymizovano , anonymizovano , bytem Uherské Hradiště, 1. máje 1690, PSČ: 686 05, zastoupené Ing. Josefem anonymizovano , anonymizovano , bytem Uherské Hradiště, 1. máje 1690, PSČ: 686 05, o návrhu dlužnice na zproštění insolvenční správkyně výkonu funkce, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2.3.2015, č.j. KSBR 44 INS 27167/2013-B-28,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje .

Odůvodnění:

Krajský soud v Brně usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, zamítl návrh dlužnice na zproštění funkce insolvenčního správce Mgr. Ireny Jonákové.

V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně rekapituloval obsah podání dlužnice ze dne 6.11.2014, v němž navrhla zproštění insolvenční správkyně funkce, doplněné podáním ze dne 17.12.2014, a dále obsah vyjádření zástupce věřitelů a insolvenční správkyně k návrhu dlužnice na zproštění insolvenční správkyně funkce. Poté, co citoval ustanovení § 32 odst. 1 a odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ) soud prvního stupně uvedl, že za relevantní důvody, pro něž může insolvenční soud zprostit správce funkce, lze považovat zejména skutečnost, že při výkonu své funkce řádně neplní povinnosti vyplývající pro něj z ustanovení § 36 IZ, liknavě provádí soupis majetkové podstaty, zpeněžuje majetek podstaty v rozporu s ustanovením § 225 odst. 4, § 226 odst. 5, § 286 odst. 2, § 289 odst. 1 nebo § 293 IZ, nesplní povinnost uzavřít smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu, jež by mohla vzniknout v souvislosti s výkonem funkce správce, nebo ve věci postupuje nekvalifikovaně. Vyložil dále, že důležitým důvodem pro zproštění funkce správce může být také skutečnost, že bezdůvodně nesplní závazný pokyn insolvenčního soudu nebo zajištěného věřitele anebo vykonatelný rozsudek týkající se vyloučení majetku z majetkové podstaty, s tím, že v závislosti na míře a intenzitě pochybení správce může vést soud i zjištění ojedinělého, leč závažného porušení důležité povinnosti stanovené zákonem nebo uložené soudem k tomu, že rozhodne o jeho zproštění funkce. Obvykle, jedná-li se o pochybení méně závažné, se pak omezí na to, že využije svého oprávnění uložit správci pořádkovou pokutu. Důvody, pro které se domáhala dlužnice zproštění Mgr. Ireny Jonákové funkce insolvenčního správce, rozčlenil soud prvního stupně tak, že dlužnice především poukazovala na (nevhodné) chování znalce Ing. Mlčocha při osobní návštěvě nemovitostí ve vlastnictví dlužnice za účelem jejich znaleckého ocenění, insolvenční správkyni vytýkala její údajně nepravdivá tvrzení ohledně nekomunikativnosti dlužnice , a to, že není ochotna zabývat se socioekonomickou situací dlužnice a její rodiny a tuto nějakým způsobem řešit, a konečně, že má výhrady ke způsobu zpracování znaleckého posudku. Ve vztahu k námitce dlužnice ohledně nevhodného chování znalce Ing. Mlčocha při osobní návštěvě nemovitostí dlužnice za účelem jejich znaleckého ocenění soud prvního stupně zdůraznil, že soudní znalec není zaměstnancem insolvenčního správce ani žádným jeho vyslancem , jak se dlužnice domnívá, nýbrž je samostatným subjektem, který toliko na objednávku insolvenčního správce zpracovává znalecké ocenění majetku, sepsaného do majetkové podstaty, a tudíž odpovědnost za své chování nese pouze znalec sám. Omluvy za chování, jež dlužnice znalci vytýká, by se tedy dlužnice měla domáhat přímo u tohoto znalce, a nikoliv u insolvenční správkyně. Tato dlužnicí uváděná skutečnost tedy nepředstavuje důvod, pro který by měla být insolvenční správkyně zproštěna funkce. Takovým důvodem není ani to, že insolvenční správkyně po přezkumném jednání na schůzi věřitelů hovořila s některými věřiteli, jelikož i s nimi, jakožto účastníky řízení, musí být v kontaktu a řešit různé záležitosti (zákonem vyžadované souhlasy zástupce věřitelů k některým krokům insolvenčního správce, pokyny zajištěných věřitelů, směřující ke zpeněžení zajištěného majetku apod.). K námitce dlužnice ohledně nepravdivých tvrzení insolvenční správkyně, pokud se týká nekomunikativnosti dlužnice , soud prvního stupně uvedl, že předmětem protichůdných tvrzení je nesoučinnost a nekomunikativnost dlužnice ve vztahu k insolvenčnímu správci, tedy nikoliv pochybení insolvenční správkyně. Nemůže se proto jednat o skutečnost, jež by odůvodňovala zproštění insolvenční správkyně funkce. Ze spisového materiálu je zřejmé, že mezi insolvenční správkyní a dlužnicí panují značné rozpory nejen ve vztahu ke zpeněžování majetkové podstaty, ale i v dalších záležitostech. Dlužnici nebrání nic v tom, aby se snažila zajistit kupce pro majetek, sepsaný v majetkové podstatě, v souladu s ust. § 210 IZ by tak však měla činit pouze v součinnosti s insolvenční správkyní a nikoliv bez jejího vědomí. Soud prvního stupně zdůraznil, že na majetek dlužnice byl prohlášen konkurs, dlužnice pozbyla dispoziční oprávnění, toto oprávnění má nyní pouze insolvenční správkyně (viz. ustanovení § 229 odst. 3., písm. c/ IZ), takže dlužnice musí insolvenční správkyni či znalci, který na objednávku insolvenční správkyně zpracovává znalecké ocenění, umožnit přístup ke svému majetku. Dlužnicí namítané porušení Listiny základních práv a svobod ze strany insolvenčního správce nejsou na místě, neboť v souladu s článkem 4 odst. 2 Listiny základních práv a svobod mohou být zákonem upraveny meze těchto základních práv a svobod, což ve vztahu k majetku dlužnice v konkursu také insolvenční zákon činí. Namítala-li dlužnice neochotu insolvenční správkyně zabývat se její socioekonomickou situací, a tuto nějakým způsobem řešit, pak se-podle soudu prvního stupně-jedná ze strany dlužnice pravděpodobně o nepochopení toho, co institut konkursu znamená. Zjednodušeně řečeno, smyslem konkursu je pokud možno nejrychlejší zpeněžení majetku dlužníka za co nejvyšší cenu, a následné poměrné rozdělení výtěžku zpeněžení mezi přihlášené věřitele. Pro insolvenčního správce v rámci konkursu nevyplývá ze zákona povinnost zabývat se sociální situací dlužníka či jeho rodiny, a tuto nějakým způsobem řešit. Dlužníku byla dána možnost využít institutu oddlužení, který pro dlužníka představuje příznivější způsob řešení úpadku, a má určitý sociální aspekt. V přezkoumávané věci však dlužnice této možnosti nevyužila, přestože o ní byla řádně poučena, a ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy jí byl doručen insolvenční návrh věřitele k vyjádření, návrh na povolení oddlužení nepodala. Jak soud prvního stupně dále uvedl, není mu známo, že by v souvislosti s insolvenčním řízením probíhalo jakékoli trestní řízení či dokonce byl některý z účastníků pravomocně odsouzen za trestný čin, takže tvrzení dlužnice o trestných činech, spáchaných insolvenční správkyní či věřitelem P.M.T. 2002 s.r.o., je nepodložené. Pokud se týká výhrady dlužnice ke zpracování znaleckého posudku, kdy znalec ocenil zvlášť rodinný dům a zvlášť přístupové pozemky, shledal soud prvního stupně takový postup znalce-vzhledem k tomu, že na domě i přístupových pozemcích váznou zástavní práva pro dva různé věřitele-logickým a pro potřeby vydání výtěžku zpeněžení zajištěným věřitelům i nutným, neboť na základě toho pak může insolvenční správkyně stanovit poměr, podle něhož bude následně kupní cena rozdělena v souvislosti s vydáním výtěžku zajištěným věřitelům. Tvrzení, že se jedná o účelové snížení ceny dotčených nemovitostí dlužnice, podle soudu prvního stupně, nedoložila. Soud prvního stupně uzavřel, že dlužnicí podaný návrh na zproštění insolvenční správkyně funkce není důvodný. Žádná z výtek, jež dlužnice uplatnila ve vztahu k insolvenční správkyni a její činnosti v daném řízení pak neodůvodňuje ani uložení pořádkové pokuty.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání. V úvodu svého odvolání poukázala na to, že se vždy nejdříve prověřuje příčina a teprve potom se řeší následek, v případě tohoto insolvenčního řízení skutečná příčina předlužení dlužnice a její rodiny se úzkostlivě přehlíží a řeší se následek. Tak vznikají podle odvolatelky obrovské nemravné zisky věřitele, a na straně druhé dochází k totálnímu vydrancování rodiny v tísni. Podle insolvenční správkyně a insolvenčního soudu je toto naprosto správné a odpovídá to duchu zákonů České republiky, což odvolatelku uráží. V další části svého odvolání odvolatelka poukazuje na to, že v odůvodnění odvoláním napadeného rozhodnutí splývají pravda-nepravda, 1) lež o rozhovoru Mlčocha s manželem dlužnice, 2) oplzlost a urážka znalce Mlčocha vůči dlužnici a její rodině při návštěvě RD, 3) znalec Mlčoch, kterého insolvenční správkyně použila k plnění svých úkolů, 4) součinnost a zpřístupnění RD na přijetí znalce Obdržálka v RD, kterého IS použila k plnění svých úkolů, 5) přehled potenciálních kupců na RD Uh. Hradiště, 6) uvedení v omyl znalce Obdržálka ohledně celistvosti RD a okolních pozemků při prodeji RD, 7) od začátku skutečný cíl dlužnice a její rodiny . Odvolatelka opětovně popsala průběh návštěvy znalce Ing. Mlčocha v rodinném domku, citovala některé jeho výroky, s tím, že k bodu ad 3) pak poukázala na to, že insolvenční správkyně věří člověku holdujícímu alkoholu, jinak by ho k nim neposlala zpracovat znalecké posudky a zejména by se neodvolávala jenom na jeho údajné negativní ústní prohlášení. Další důvod k odvolání insolvenční správkyně spatřuje odvolatelka v tom, že insolvenční správkyně odpovídá i za škodu nebo jinou újmu způsobenou osobami, kterých použila k plnění svých úkolů. Poukazovala-li insolvenční správkyně na to, že neposkytují součinnost, jedná se o uměle nafouknutou bublinu s cílem udělat z odvolatelky a její rodiny hlupáky, žádným slušným a korektním krokům ze strany insolvenční správkyně či věřitele se nikdy nebránili. Podle odvolatelky se insolvenční správkyně snažila zákeřně propašovat do jejich rodinného domu dalšího znalce, se kterým byli dávno domluveni a byli opatrnější. V další části odvolatelka popisuje situaci, kdy bleskově vyšli makléři Barákovi vstříc, umožnili mu prostřednictvím jejich syna prohlídku údajným dvěma potenciálním kupcům, znalec Obdržálek ten den o rodinném domku zjistil vše, co ke zpracování odhadu potřeboval, znalec Obdržálek v sobotu dne 11.10.2014 v rodinném domku vůbec nebyl, pouze ani ne 5 minut u branky debatoval o domu s odvolatelkou a jejím manželem. Odvolatelka rovněž zpochybnila tvrzení insolvenční správkyně o údajné nespolupráci , jako např., že dlužnice nespolupracovala a neustále oddalovala vypracování znaleckého posudku , jak plyne z podání insolvenční správkyně ze dne 24.11.2014, což je podle odvolatelky lež. Odvolatelka dále citovala výhrůžky a výkřiky insolvenční správkyně v telefonickém rozhovoru se synem odvolatelky, s tím, že od syna měl celý rozhovor s insolvenční správkyní v písemné podobě manžel odvolatelky ještě ten den. Podle odvolatelky dochází k porušování Listiny základních práv a svobod, jak konkrétně uváděli ve svých podáních, a to minimálně čl. 1, čl. 10, čl. 12 a čl. 32 a čl. 37. Odvolatelka rovněž poukazuje na sdělení insolvenční správkyně v její zprávě ze dne 19.1.2015, v níž insolvenční správkyně uvedla, že nemovitosti jsou inzerovány a v několika případech proběhla jejich prohlídka, do dnešního dne však není žádný vážný zájemce na jejich koupi. Podle odvolatelky by měl být obsažen přesný přehled zájemců, jejich podrobné požadavky, důvody odmítnutí koupě, kdy si prohlédli nemovitost, kdo je provedl, na jakou inzerci zareagovali a za jakých podmínek by je koupili. Odvolatelka má podezření s ohledem na uvedené, že může dojít ke spekulacím při prodeji nemovitostí, a v konečném důsledku k jejímu dalšímu poškození a k poškození její rodiny. Odvolatelka porovnává práci insolvenční správkyně s velmi podrobnou, podle odvolatelky odbornou a statisticky pečlivou prací realitních kanceláří, s tím, že to je neuvěřitelné, nepochopitelné a pro celou rodinu vysoce urážející. Přitom odměny realitních kanceláří jsou kolem 2 až 3 % z ceny nemovitostí. Podle odvolatelky se manžel odvolatelky ve své dlouholeté praxi s tak flegmatickým, neprofesionálním a nekompetentním přístupem nesetkal, což je rovněž důvodem k odvolání insolvenční správkyně. Odvolatelka poukázala také na to, že vyjádřila ostrý nesouhlas se spekulativním prodejem jejich rodinného domu, když vychází nadále ze sdělení znalce Obdržálka, který potvrzuje, že samotný rodinný dům stojí 4,4 mil. Kč a okolní pozemky 100.000 Kč, i kdyby se vše prodávalo jako jeden celek, odhadní cena by byla 5 mil. Kč. Pokud jde o velmi vážné podezření ze spáchání trestných činů procesními účastníky insolvenčního řízení, měla by podle odvolatelky insolvenční správkyně tuto skutečnosti reflektovat a podezření relevantně a srozumitelně vyvrátit , ona však na takovém vyvrácení nemá zájem a neumí relevantně a také uspokojivě vysvětlit tak závažnou věc, jako je předlužení dlužnice s rodinou v tísni z hodnoty plus 1,1 mil. Kč na minus 3,8 mil. Kč , a to v době od překoupení jejích závazků společností P.M.T. v podstatě do dnešních dnů. Insolvenční správkyni tyto obecně lidské záležitosti nezajímají, ani nejzákladnější lidská práva. Insolvenční správkyně nenaplňuje zásady insolvenčního řízení, ani nepostupuje svědomitě a pečlivě. Institut oddlužení není podle odvolatelky možný, v momentálním dlouhotrvajícím psychickém tlaku rodina odvolatelky nedosahuje příjmu ani do úrovně základního životního minima, až po provedeném trestním řízení další kroky zváží. Trestní řízení bylo zahájeno v lednu 2015, první výslechy probíhají na Policii ČR, Městské ředitelství policie Brno, 1. oddělení hospodářské kriminality. Podle odvolatelky insolvenční soud nemá pravdu a odvolání insolvenční správkyně je důvodné. Odvolatelka navrhla, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil.

Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužnice není důvodné.

Z obsahu spisu vyplývá, že Krajský soud v Brně usnesením ze dne 28.3.2014, č.j. KSBR 44 INS 27167/2013-A-19 zjistil úpadek dlužnice Miroslavy anonymizovano , na majetek dlužnice prohlásil konkurs, s tím, že účinky rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu nastávají okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku, insolvenčním správcem ustanovil Mgr. Irenu Jonákovou, rozhodl, že konkurs prohlášený na majetek dlužnice bude projednáván jako nepatrný, učinil další výzvy a poučení podle insolvenčního zákona a nařídil přezkumné jednání a svolal schůzi věřitelů na den 19.6.2014. K odvolání dlužnice Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 26.8.2014, č.j. KSBR 44 INS 27167/2013, 3 VSOL 463/2014-A-41 usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28.3.2014, č.j. KSBR 44 INS 27167/2013-A-19 v odvoláním napadených výrocích I. a II. o zjištění úpadku a prohlášení konkursu na majetek dlužnice jako věcně správné potvrdil. Poté, co Krajský soud v Brně usnesením ze dne 28.3.2014, č.j. KSBR 44 INS 27167/2013-A-19 zjistil úpadek dlužnice a na majetek dlužnice prohlásil konkurs, ustanovená insolvenční správkyně podala zprávu o své dosavadní činnosti a situaci dlužnice-zpráva ze dne 17.4.2014, došlá soudu téhož dne-další zprávu o činnosti ze dne 2.6.2014 zaslala Krajskému soudu v Brně dne 2.6.2014, a to spolu s vypracovaným seznamem přihlášených pohledávek a vypracovaným soupisem majetkové podstaty. Insolvenční správkyně se osobně zúčastnila přezkumného jednání a schůze věřitelů, jež se konaly dne 19.6.2014. Další zpráva o činnosti ze dne 9.10.2014 došla insolvenčnímu soudu dne 13.10.2014, v této zprávě (označené jako zpráva o činnosti insolvenčního správce č. 2) insolvenční správkyně konstatuje, že usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26.8.2014, č.j. 3 VSOL 463/2014-A-41 bylo usnesení soudu prvního stupně o zjištění úpadku dlužnice a prohlášení konkursu na majetek dlužnice potvrzeno, a že může přistoupit k prodeji zejména nemovitého majetku, zapsaného v majetkové podstatě, s tím, že obdržela pokyn zajištěných věřitelů a požádala znalce z místní oblasti o vypracování znaleckého posudku za účelem ocenění obvyklé ceny. Současně sdělila, že původně vybraný soudní znalec (pozn.-Ing. Mlčoch) po dialogu s manželem dlužnice odmítl provést vypracování znaleckého posudku, obrátila se na jiného znalce, kterému však dlužnice a členové její rodiny neumožnili dosud přístup, proto dlužnici a jejího manžela vyzvala ke spolupráci. Dne 31.10.2014 předložila insolvenční správkyně znalecké posudky vyhotovené ke stanovení tržního ocenění zajištěných nemovitostí-tržní ocenění č. 10225/205/14/1 vypracované dne 15.10.2014 znalcem Ing. Františkem Obržálkem. Na zprávu o činnosti insolvenční správkyně ze dne 9.10.2014 reagovala dlužnice podáním ze dne 6.11.2014, označeným jako vyjádření dlužnice ke zprávě o činnosti IS č. 2 a ostrý nesouhlas se způsobem prodeje v RD ÚH , obsahující-podle obsahu tohoto podání-současně návrh na zproštění insolvenční správkyně funkce, a to z těch důvodů, jež jsou uváděny soudem prvního stupně v rozčlenění na čtyři skupiny v odůvodnění odvoláním napadeného rozhodnutí. Dlužnice následně ještě reagovala na vyjádření insolvenční správkyně a na vyjádření věřitele P.M.T. 2002 s.r.o. podáním ze dne 17.12.2014, jehož obsah je rovněž reprodukován v odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně.

Podle ustanovení § 32 odst. 1 IZ, insolvenčního správce, který neplní řádně své povinnosti nebo který nepostupuje při výkonu své funkce s odbornou péčí anebo který závažně porušil důležitou povinnost, uloženou mu zákonem nebo soudem, může insolvenční soud na návrh věřitelského orgánu nebo dlužníka anebo i bez tohoto návrhu jeho funkce zprostit. Učiní tak zpravidla po slyšení insolvenčního správce; o podaném návrhu rozhodne neprodleně.

Soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí zcela správně vyložil, že za relevantní důvody, pro něž může insolvenční soud zprostit insolvenčního správce funkce, je nutno považovat zejména skutečnost, že při výkonu své funkce řádně neplní povinnosti vyplývající pro něj z ustanovení § 36 IZ, podle něhož je insolvenční správce povinen při výkonu funkce postupovat svědomitě a s odbornou péčí, vyvinout veškeré úsilí, které po něm lze požadovat, aby věřitelé byli uspokojeni v co nejvyšší míře, dát přednost společnému zájmu věřitelů před zájmy svými i před zájmy jiných osob, věřitelským orgánům poskytovat součinnost nezbytnou k řádnému výkonu jejich funkce, na žádost věřitelského orgánu se účastnit jeho zasedání a věřitelskému orgánu a insolvenčnímu soudu předkládat nejméně jednou za tři měsíce písemnou zprávu o stavu insolvenčního řízení, dále že zpeněžuje majetek podstaty v rozporu s ustanovením § 225 odst. 4 nebo § 226 odst. 5 IZ, že nesplní povinnost uzavřít smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu, která by mohla vzniknout v souvislosti s výkonem funkce správce, nebo ve věci postupuje nekvalifikovaně. Důležitým důvodem pro zproštění funkce správce může být také i skutečnost, že bezdůvodně nesplní závazný pokyn insolvenčního soudu nebo zajištěného věřitele anebo vykonatelný rozsudek týkající se vyloučení majetku z majetkové podstaty. V závislosti na míře a intenzitě pochybení správce může vést soud i zjištění ojedinělého, leč závažného porušení povinnosti stanovené zákonem nebo uložené soudem k tomu, že rozhodne o jeho zproštění funkce, jedná-li se o pochybení méně závažné, omezuje se na to, že využije svého oprávnění uložit správci pořádkovou pokutu.

Odvolací soud konstatuje, že-jak se z insolvenčního spisu podává-insolvenční správkyně ihned poté, co byla ustanovena do funkce, podala zprávu o hospodářské situaci dlužnice a o své činnosti, řádně se zúčastnila přezkumného jednání a schůze věřitelů, reaguje na výzvy insolvenčního soudu a s insolvenčním soudem také řádně spolupracuje.

Se zřetelem na shora uvedený výklad je pak zjevné, že výhrady odvolatelky, v nichž poukazuje na nevhodné chování znalce Ing. Mlčocha, na to, že insolvenční správkyně údajně nepravdivě informovala insolvenční soud o nekomunikativnosti odvolatelky a jejího manžela (pokud se týká přístupu do nemovitostí), a dále na to, že insolvenční správkyně není ochotna zabývat se socioekonomickou situací odvolatelky a její rodiny, nemohou být relevantním důvodem pro zproštění správce funkce. V tomto směru odkazuje odvolací soud na přiléhavé závěry soudu prvního stupně v odůvodnění jeho rozhodnutí, s nimiž se ztotožňuje.

K těmto závěrům soudu prvního stupně odvolací soud dodává, že insolvenční správce má v insolvenčním řízení zcela specifické postavení. V této souvislosti je třeba odkázat na závěry v usnesení Ústavního soudu České republiky ze dne

5.3.2013, sp. zn. I. ÚS 2739/12, v němž Ústavní soud vysvětil, že insolvenční správce není zástupcem dlužníka ani jednotlivých věřitelů, nýbrž jako zvláštní subjekt insolvenčního řízení má vůči těmto subjektům samostatné postavení. Jeho ustavení sleduje veřejný účel spočívající v akceptaci omezeného veřejného zásahu do řešení majetkových vztahů, jež se dostaly do krizové situace, a v tomto směru mu zákon stanoví oprávnění, jejichž využití má povahu výkonu pravomocí (srov. též nález Ústavního soudu ze dne 1.7.2010, sp. zn. Pl. ÚS 14/10, body 22. a 23.).

Vytýká-li odvolatelka, že se přehlíží skutečná příčina předlužení odvolatelky a její rodiny a nemilosrdně se řeší následek, nutno zdůraznit, že účelem insolvenčního řízení je právě uspořádání majetkových vztahů dlužníka k osobám dotčeným jeho úpadkem nebo hrozícím úpadkem, a co nejvyšší a zásadně poměrné uspokojení dlužníkových věřitelů (srov. § 1, písm. a/ IZ).

Z výše uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil (§ 219 o.s.ř.).

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici, insolvenční správkyni a zástupci věřitelů se však také doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení rozhodnutí.

Olomouc 24. července 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu