3 VSOL 378/2012-B-16
KSOS 33 INS 16234/2011 3 VSOL 378/2012-B-16

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň Mgr. Diany Vebrové a JUDr. Věry Vyhlídalové v insolvenční věci dlužníka Aleše anonymizovano , anonymizovano , bytem a místem podnikání Těrlicko, Horní Těrlicko 703, PSČ 735 42, IČ: 62337556, zastoupeného JUDr. Irenou Šebestovou, advokátkou se sídlem Frýdek-Místek, T. G. Masaryka 602, PSČ 738 01, o způsobu řešení úpadku, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24.4.2012 č.j. KSOS 33 INS 16234/2011-B-8,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně prohlásil na majetek dlužníka Aleše anonymizovano konkurs.

V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že dlužník nesplňuje podmínky přípustnosti reorganizace dle ustanovení § 316 odst. 4 insolvenčního zákona a ani ve lhůtě stanovené v ustanovení § 316 odst. 5 insolvenčního zákona nepodal návrh na povolení reorganizace. Soud prvního stupně tedy uzavřel, že u dlužníka přichází v úvahu jako způsob řešení jeho úpadku konkurs dle ustanovení § 148 odst. 1 a § 149 odst. 1 insolvenčního zákona.

Proti tomuto usnesení podal dlužník včasné odvolání, jímž se domáhal jeho zrušení. Dlužník namítal, že soud prvního stupně pochybil, pokud na jeho majetek prohlásil konkurs a nevyhodnotil v jeho prospěch skutečnost, že u Krajského soudu v Ostravě probíhá soudní řízení o obnovu řízení vedeného u Okresního soudu v Karviné, pobočky v Havířově, pod sp. zn. 109 C 299/2004 k odvolání žalovaných proti rozsudku Okresního soudu v Karviné, pobočky v Havířově, ze dne 24.3.2011 č.j. 109 C 89/2008-278. Dlužník dále uvedl, že v jeho případě obecně nejsou splněny podmínky pro prohlášení konkursu. Dlužník argumentoval tím, že soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností a dále pochybil tím, že věc nesprávně právně posoudil. Dlužník vytýkal soudu prvního stupně, že nepřihlédl k odvolatelem tvrzeným skutečnostem.

Podle § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších doplnění (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a odst. 5 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Z obsahu spisu se podává, že návrhem věřitele Ing. Jiřího Baďury bylo v dané právní věci zahájeno dne 9.9.2011 insolvenční řízení. Usnesením ze dne 20.10.2011 č.j. KSOS 33 INS 16234/2011-A-4, insolvenční soud mimo jiné vyzval dlužníka, aby se ve lhůtě 20 kalendářních dnů ode dne doručení usnesení vyjádřil k insolvenčnímu návrhu a poučil jej o možnosti podání návrhu na povolení oddlužení ve lhůtě 30 dnů od doručení insolvenčního návrhu. Toto usnesení včetně návrhu bylo dlužníku doručeno řádně do vlastních rukou dne 25.10.2011. Dlužník na tuto výzvu reagoval podáními doručenými soudu prvního stupně dne 27.10.2011, dne 4.11.2011, dne 14.11.2011, dne 23.11.2011 a dne 13.12.2011, v rámci nichž se vyjádřil k insolvenčnímu návrhu a ke svým majetkovým poměrům. Usnesením ze dne 19.1.2012 č.j. KSOS 33 INS 16234/2011-A-18, insolvenční soud zjistil úpadek dlužníka, usnesení bylo ve výroku o zjištění úpadku potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10.4.2012 č.j. KSOS 33 INS 16234/2011, 3 VSOL 98/2012-A-40. Usnesením ze dne 19.1.2012, č.j. KSOS 33 INS 16234/2011-A-18, insolvenční soud dále ustanovil insolvenční správkyni a nařídil přezkumné jednání na den 16.4.2012 a svolal na týž den schůzi věřitelů. Přezkumného jednání a první schůze věřitelů se zúčastnil dlužník osobně a uvedl při něm, že je živnostníkem. Rovněž insolvenční správkyně účastná u přezkumného jednání konstatovala, že dlužník se živí podnikatelskou činností. Z obsahu spisu se dále podává, že nebyl podán návrh na reorganizaci ani návrh na povolení oddlužení.

Z výpisu z veřejné části živnostenského rejstříku ohledně dlužníka ze dne 16.5.2012 se podává, že dlužník je veden jako živnostník u Magistrátu města

Havířova od 27.2.1995 na dobu neurčitou, od 25.4.2012 má provozování živnosti přerušeno.

K odvolání dlužník připojil rozsudek Okresního soudu v Karviné, pobočky v Havířově, ze dne 24.3.2011 č.j. 109 C 89/2008-278, usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18.8.2011 č.j. 8 Co 286/2011-296 a usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15.2.2012, č.j. 30 Cdo 4508/2011-318. Z těchto rozhodnutí se podává, že předmětem řízení vedeného u Okresního soudu v Karviné, pobočky v Havířově, pod sp. zn. 109 C 89/2008, je obnova řízení vedeného u téhož soudu pod sp. zn. 109 C 299/2004, týkajícího se rozsahu dlužníkových vlastnických práv.

Podle ustanovení § 148 odst. 1 IZ, insolvenční soud spojí s rozhodnutím o úpadku rozhodnutí o prohlášení konkursu, je-li dlužníkem osoba, u které tento zákon vylučuje řešení úpadku reorganizací nebo oddlužením.

Podle ustanovení § 149 IZ, nejde-li o případ podle § 148, rozhodne insolvenční soud o způsobu řešení úpadku samostatným rozhodnutím vydaným do tří měsíců po rozhodnutí o úpadku; nesmí však rozhodnout dříve, než po skončení schůze věřitelů svolané rozhodnutím o úpadku (odst. 1). Má-li insolvenční soud rozhodnout o způsobu řešení úpadku podle odst. 1, je předmětem jednání schůze věřitelů svolané rozhodnutím o úpadku vždy zpráva insolvenčního správce o jeho dosavadní činnosti a jeho vyjádření o vhodnosti navrženého způsobu řešení úpadku; je-li takových návrhů více, vyjádří se insolvenční správce k tomu, který z nich považuje za nejvhodnější a proč (odst. 3).

Podle ustanovení § 150 IZ, má-li insolvenční soud rozhodnout o způsobu řešení úpadku podle § 149 odst. 1 IZ, schůze věřitelů svolaná rozhodnutím o úpadku může též přijmout usnesení o způsobu řešení dlužníkova úpadku.

Podle ustanovení § 152 IZ, přijme-li schůze věřitelů usnesení podle § 150, rozhodne insolvenční soud o způsobu řešení úpadku podle tohoto usnesení. To neplatí, je-li v době přijetí usnesení o způsobu řešení úpadku dlužníkem osoba, u které zákon tento způsob řešení úpadku vylučuje, nebo je-li přijaté usnesení v rozporu s reorganizačním plánem přijatým všemi skupinami věřitelů, který dlužník předložil insolvenčnímu soudu po rozhodnutí o úpadku; § 54 odst. 1 se nepoužije.

Podle ustanovení § 316 IZ platí, že reorganizací se rozumí zpravidla postupné uspokojování pohledávek věřitelů při zachování provozu dlužníkova podniku, zajištěné opatřeními k ozdravění hospodaření tohoto podniku podle insolvenčním soudem schváleného reorganizačního plánu s průběžnou kontrolou jeho plnění ze strany věřitelů (odst. 1). Reorganizací lze řešit úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka, který je podnikatelem; reorganizace se týká jeho podniku (odst. 2). Reorganizace není přípustná, je-li dlužníkem právnická osoba v likvidaci, obchodník s cennými papíry nebo osoba oprávněná k obchodování na komoditní burze podle zvláštního právního předpisu (odst. 3). Reorganizace je přípustná, jestliže celkový obrat dlužníka podle zvláštního právního předpisu za poslední účetní období předcházející insolvenčnímu návrhu dosáhl alespoň částku 100,000.000 Kč, nebo zaměstnává-li dlužník nejméně 100 zaměstnanců v pracovním poměru; ustanovení odstavce 3 tím není dotčeno (odst. 4). Jestliže dlužník společně s insolvenčním návrhem nebo nejpozději do 15 dnů po rozhodnutí o úpadku předložil insolvenčnímu soudu reorganizační plán přijatý alespoň polovinou všech zajištěných věřitelů počítanou podle výše jejich pohledávek a alespoň polovinou všech nezajištěných věřitelů počítanou podle výše pohledávek, omezení podle odstavce 4 se nepoužije (odst. 5).

Podle ustanovení § 318 odst. 1 IZ, dlužník, který podal insolvenční návrh pro hrozící úpadek, může podat návrh na povolení reorganizace nejpozději do rozhodnutí o úpadku. V ostatních případech lze návrh na povolení reorganizace podat nejpozději do deseti dnů před schůzí věřitelů, která se má konat o rozhodnutí o úpadku.

Podle ustanovení § 389 IZ, dlužník, který není podnikatelem, může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením (odst. 1). Jiná osoba než dlužník není oprávněna návrh na oddlužení podat (odst. 2).

S ohledem na shora uvedené odvolací soud uzavírá, že rozhodnutí soudu prvního stupně o způsobu řešení dlužníkova úpadku je věcně správné. Ačkoliv byl dlužník řádně soudem prvního stupně v usnesení ze dne 20.10.2011 č.j. KSOS 33 INS 16234/2011-A-4, poučen o možnosti podat návrh na povolení oddlužení a o lhůtě pro podání takového návrhu, návrh na povolení oddlužení ve stanovené zákonné lhůtě nepodal (§ 390 odst. 1 IZ). Způsob řešení dlužníkova úpadku oddlužením tedy nepřichází v úvahu. Nadto je dlužník podnikatelem, u něhož je způsob řešení úpadku oddlužením vyloučen (§ 389 odst. 1 IZ). Rovněž v dané právní věci nepřichází v úvahu způsob řešení dlužníkova úpadku reorganizací, neboť ani takový návrh nebyl v zákonem stanovených lhůtách podán (§ 316 odst. 5, § 318 odst. 1 IZ), a kromě toho dlužník ani nesplňuje podmínky pro reorganizaci dle ustanovení § 316 odst. 4 IZ. Jediný v úvahu přicházející způsob řešení dlužníkova úpadku je tedy konkurs.

Pro rozhodnutí o způsobu řešení dlužníkova úpadku je zcela irelevantní výsledek řízení vedeného u Okresního soudu v Karviné, pobočky v Havířově, pod sp. zn. 109 C 89/2008, v němž je řešena žaloba o obnovu řízení vedeného u téhož soudu pod sp. zn. 109 C 299/2004, týkající se rozsahu vlastnických práv dlužníka, neboť majetkové poměry dlužníka nejsou pro posouzení způsobu řešení jeho úpadku významné. Z těchto důvodů pro nadbytečnost odvolací soud ani nepřistoupil k provádění dokazování rozhodnutími označenými k důkazu v odvolání dlužníka.

Z důvodů shora uvedených proto odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné dle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné, ledaže dovolací soud na základě dovolání podaného ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššího soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, zástupci věřitelů a insolvenčnímu správci se však doručuje též zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání běží dlužníku ode dne, kdy mu rozhodnutí odvolacího soudu bude doručeno zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 30. května 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu