3 VSOL 377/2013-B-79
KSBR 26 INS 6372/2009 3 VSOL 377/2013-B-79

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudkyň JUDr. Radky Panáčkové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníka M engineering a.s., se sídlem Zlín-Salaš 99, PSČ 763 51, identifikační číslo: 25654608, o schválení konečné zprávy, o odvolání věřitele Finanční úřad pro Zlínský kraj, Zlín, třída Tomáše Bati 21, PSČ 761 86, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20.2.2013, č.j. KSBR 26 INS 6372/2009-B-67,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Krajský soud v Brně usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, schválil konečnou zprávu a vyúčtování odměny a výdajů insolvenčního správce ze dne 28.11.2012 ve znění zveřejněném v insolvenčním rejstříku dne 21.12.2012 a schválil odměnu insolvenčního správce ve výši 452.323,49 Kč včetně DPH a jeho hotové výdaje (archivace, cestovné) ve výši 226.566,04 Kč a výdaje spojené s ukončením konkursu ve výši 15.927,80 Kč.

V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že insolvenční správce předložil soudu konečnou zprávu a vyúčtování své odměny a výdajů ze dne 28.11.2012, jež byla uveřejněna v insolvenčním rejstříku dne 21.12.2012 a téhož dne vyvěšena na úřední desce soudu na dobu 15 dnů. Dne 27.12.2012 byly soudu doručeny námitky správce daně Finančního úřadu ve Zlíně (nyní Finanční úřad pro Zlínský kraj), v nichž správce daně uvedl, že uplatnil u insolvenčního správce pohledávku za majetkovou podstatou celkem ve výši 390.850 Kč, a to daň z přidané hodnoty za duben 2011 ve výši 372.190 Kč (zbývající část) a daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a funkčních požitků ve výši 18.660 Kč. Z takto uplatněné pohledávky byla uhrazena pouze částka 18.660 Kč. Daň z přidané hodnoty za duben 2011 ve zbývající výši 372.190 Kč však insolvenční správce neuhradil a správci daně sdělil, že tato daňová povinnost není pohledávkou za majetkovou podstatou a nelze ji z majetkové podstaty uhradit. Insolvenční správce podal správci daně dne 25.5.2011 přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období duben 2011, v němž vyčíslil daň ve výši 372.230 Kč (z této částky zbývá uhradit 372.190 Kč). Z důvodu neuvedení údaje o opravě výše daně vydal správce daně platební výměr, kterým tuto chybu opravil a dlužníkovi vyměřil stejnou daňovou povinnost ve výši 372.230 Kč. Současně s podáním daňového přiznání insolvenční správce správci daně sdělil, že dlužník v průběhu měsíce dubna přijal opravné daňové doklady dle ustanovení § 44 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, tyto zohlednil v daňovém přiznání, proto dlužníkovi vznikla daňová povinnost ve výši 372.230 Kč, a dále sdělil, že tuto pohledávku nepovažuje za pohledávku za majetkovou podstatou a nebude správci daně uhrazena. Jak se z odůvodnění odvoláním napadeného usnesení podává, soud prvního stupně posoudil podané námitky jako nedůvodné. Vyšel ze zjištění, že oprava daně z přidané hodnoty na výstupu se týká věřitele M Plast spol. s r.o. (se sídlem Kroměříž, Malý Val 1541, identifikační číslo: 60724226), který přihlásil do insolvenčního řízení pohledávky z titulu neuhrazených faktur v celkové výši 6.042.567,90 Kč, jež byly u přezkumného jednání zjištěny, přičemž jde o faktury za dodané zboží, z nichž vyplývá, že k uskutečnění zdanitelného plnění došlo a faktury byly splatné v období od 3.10.2008 do 20.8.2009. Soud prvního stupně citoval ustanovení § 44 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen zákon o dani z přidané hodnoty ), a dále závěry v tzv. Výkladovém stanovisku expertní pracovní skupiny pro insolvenční právo Ministerstva spravedlnosti ČR ze dne 4.10.2011 s tím, že pohledávka vzniklá státu (správci daně) tím, že dlužník je povinen v průběhu insolvenčního řízení snížit svoji daň na vstupu u přijatého zdanitelného plnění podle § 44 odst. 5 zákona o dani z přidané hodnoty, není pohledávkou za majetkovou podstatou, a tato pohledávka se v průběhu insolvenčního řízení neuspokojuje. Jak soud prvního stupně dále uvedl, u některých faktur, vystavených věřitelem M Plast s.r.o. nadto došlo k uskutečnění zdanitelného plnění a splatnosti již v roce 2008, takže v těchto případech pak není splněna podmínka, že pohledávka věřitele vznikla nejpozději šest měsíců před rozhodnutím soudu o úpadku, jež bylo vydáno dne 16.10.2009.

Proti tomuto usnesení podal věřitel Finanční úřad pro Zlínský kraj odvolání. Odvolatel namítal, že zákonem č. 47/2011 Sb., který nabyl účinnosti dne 1.4.2011, byl novelizován zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, přičemž touto novelou byl do zákona o dani z přidané hodnoty v ustanovení § 44 nově zaveden institut opravy výše daně u pohledávek za dlužníky v insolvenčním řízení. Oprava výše daně u pohledávek za dlužníky svým charakterem odpovídá opravě základu daně a opravě výše daně podle ustanovení § 42 zákona o dani z přidané hodnoty tak, jak ji historicky chápe zákon o dani z přidané hodnoty. Zejména logicky byla tato oprava výše daně a základu daně, která byla a je prováděna z titulu, který nastal až po datu uskutečnění zdanitelného plnění, vždy samostatným zdanitelným plněním. V případě opravy upravené nově v ustanovení § 44 zákona o dani z přidané hodnoty jde svým charakterem o obdobnou opravu, ale ve speciálním případě. I oprava podle ustanovení § 44 je založena primárně na vzniku nových skutečností, proto je považována za samostatné zdanitelné plnění. Zákon ji takto i výslovně označuje, a současně v ustanovení § 44 odst. 9 zákona o dani z přidané hodnoty vymezuje den jeho uskutečnění. S odkazem na obecné přechodné ustanovení uvedené v článku II. zákona č. 47/2011 Sb. odvolatel dále uvedl, že vzhledem ke skutečnosti, že oprava výše daně podle ustanovení § 44 odst. 1, povinnost snížit daň podle § 44 odst. 5, povinnost přiznat a zaplatit daň podle § 44 odst. 6, zvýšení daně na výstupu podle § 44 odst. 7 se vztahují pouze ke zdaňovacím obdobím, která započnou běžet dnem, který se shoduje nebo následuje po dni nabytí účinnosti tohoto zákona, se toto přechodné ustanovení na uvedené vztahy neuplatní, použití přechodných ustanovení však nemůže vést k závěru, že opravu výše daně lze uskutečnit pouze u plnění poskytnutých dlužníkovi po 1. dubnu 2011. Opravou výše daně totiž podle názoru odvolatele vzniká nové samostatné plnění, které si věřitel dlužníka uplatňuje v tom zdaňovacím období, v němž opravu výše daně uskutečnil. V případě zdanitelných plnění uskutečněných před nabytím účinnosti zákona č. 47/2011 Sb. vzniká opravou výše daně těchto plnění nové samostatné zdanitelné plnění vztahující se ke zdaňovacímu období po 1.4.2011, a tudíž opravit výši daně podle ustanovení § 44 zákona o dani z přidané hodnoty lze i u pohledávek, které vznikly před 1.4.2011. Odvolatel poukázal na to, že v daném případě věřitel dlužníka-společnost M Plast spol. s r.o. provedla v dubnu 2011 opravu výše daně na výstupu z hodnoty zjištěné pohledávky za dlužníkem vzniklé vystavením faktur, u nichž došlo k uskutečnění původního zdanitelného plnění v období od října do prosince 2008, to znamená, že pohledávka vznikla nejpozději šest měsíců před rozhodnutím o úpadku (jež bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku dne 16.10.2009), neboť plátce daně (to je M Plast spol. s r.o.) je oprávněn provést opravu u pohledávek, které vznikly šest a více měsíců před rozhodnutím soudu o úpadku, a to ve lhůtě tří let od konce zdaňovacího období, ve kterém se uskutečnilo původní zdanitelné plnění. Naplněním skutečností vymezených v ustanovení § 44 zákona o dani z přidané hodnoty došlo ke vzniku nové daňové povinnosti, a to povinnosti zdaňovacího období, ve kterém tyto skutečnosti nastaly. Po provedení opravy věřitelem dlužníka vzniká dlužníkovi povinnost zakotvená v ustanovení § 44 odst. 5 zákona o dani z přidané hodnoty. V důsledku zdanitelného plnění, které představuje oprava provedená podle § 44 odst. 1 zákona o dani z přidané hodnoty, vzniká dlužníkovi nově daňová povinnost za zdaňovací období, v němž byly splněny podmínky podle ustanovení § 44 odst. 1, to je, v němž byla provedena oprava, což je v daném případě duben 2011. Insolvenční správce povinnost vykázat a vypořádat v daňovém přiznání za zdaňovací období, k němuž se vztahuje, tuto povinnost splnil, když dne 25.5.2011 podal správci daně přiznání k dani z přidané hodnoty za duben 2011. Podle názoru odvolatele je pohledávka správce daně odpovídající takto vzniklé povinnosti dlužníka pohledávkou na dani z přidané hodnoty za shodné zdaňovací období, to je duben 2011, proto je podle ustanovení § 168 odst. 2, písm. e) insolvenčního zákona pohledávkou za podstatou, jako takovou ji tudíž správce daně podle ustanovení § 203 odst. 1 insolvenčního zákona vůči insolvenčnímu správci uplatnil. Odvolatel navrhl, aby Vrchní soud v Olomouci usnesení soudu prvního stupně zrušil a vrátil věc tomuto soudu k dalšímu řízení.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a odst. 6 o.s.ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Z obsahu spisu se podává, že dne 11.12.2012 byla soudu předložena konečná zpráva o zpeněžení majetku z majetkové podstaty dlužníka s vyúčtováním odměny a výdajů insolvenčního správce. V konečné zprávě insolvenční správce v článku I. ( výdaje z majetkové podstaty ) specifikoval (v bodě 1) pohledávky za majetkovou podstatou, s rozlišením na odměnu insolvenčního správce-452.323,49 Kč, hotové výdaje správce (na archivaci a cestovné)-celkem 226.566,04 Kč, dále výdaje spojené se správou a údržbou majetkové podstaty (rovněž blíže popsané)-celkem 620.152,43 Kč, odměnu věřitelskému orgánu včetně nákladů-15.000 Kč a finanční rezervu při podání konečné zprávy (s přesnou specifikací toho, na co a v jaké výši budou finanční prostředky této finanční rezervy čerpány, s údajem o tom, že počet věřitelů činí 55)-celkem 15.927,80 Kč, takže pohledávky za majetkovou podstatou celkem činí 877.646,27 Kč, a dále (v bodě 2) pohledávky postavené na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou-celkem 650.294 Kč (s rozlišením na mzdové náklady 631.634 Kč a doplatek daně ze závislé činnosti 18.660 Kč) s tím, že výdaje z majetkové podstaty představují celkem 1.980.263,56 Kč. V této části konečné zprávy je obsažen také údaj o tom, že veškeré pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky jim na roveň postavené s výjimkou doplatku odměny správce ve výši 352.323,49 Kč byly uhrazeny v plné výši, a údaj o tom, že záloha na náklady řízení ve výši 50.000 Kč, složená dlužníkem, byla použita k částečné úhradě hotových výdajů správce. Článek II. konečné zprávy obsahuje podrobnou zprávu o zpeněžení majetkové podstaty s rekapitulací příjmů, jež činí celkem 779.056 Kč. Článek III. konečné zprávy obsahuje položkový rozpis výnosů (výtěžek ze zpeněžení majetkové podstaty 779.056 Kč, ostatní-blíže specifikované -příjmy-2.630.158,53 Kč), to je příjmy majetkové podstaty celkem 3.409.214,53 Kč. Článek IV. obsahuje podrobné vyúčtování odměny insolvenčního správce-celkem 452.323,49 Kč. V článku V. konečné zprávy ( výtěžek určený k rozvrhu ) je uveden údaj o tom, že do insolvenčního řízení se přihlásilo 55 věřitelů, všechny přihlášené pohledávky byly přezkoumány, úhrn zjištěných pohledávek činí 46.942.406,27 Kč, žádný z přihlášených věřitelů neuplatnil právo na uspokojení ze zajištění. Příjmy majetkové podstaty činí celkem 3.409.214,53 Kč, výdaje celkem 1.980.263,56 Kč, částka určená k uspokojení nezajištěných věřitelů představuje 1.428.950,97 Kč a procentuální uspokojení věřitelů tedy 3,04 %. Článek VI. konečné zprávy pak obsahuje vyčíslení částek určených jednotlivým věřitelům. Konečná zpráva byla zveřejněna v insolvenčním rejstříku dne 21.12.2012, vyhláškou ze dne 21.12.2012, č.j. KSBR 26 INS 6372/2009-B-62 byli účastníci řízení vyrozuměni o tom, že konečná zpráva byla zveřejněna v insolvenčním rejstříku dne 21.12.2012 pod č.j. KSBR 26 INS 6372/2009-B-61 a na úřední desce Krajského soudu v Brně byla vyvěšena téhož dne na dobu 15 dnů, spolu s poučením, že účastníci řízení mohou ve lhůtě 15 dnů ode dne zveřejnění konečné zprávy v insolvenčním rejstříku podat proti ní námitky u insolvenčního soudu. Proti konečné zprávě uplatnil námitky pouze Finanční úřad ve Zlíně v podání ze dne 21.12.2012. Konečná zpráva s vyúčtováním odměny a výdajů insolvenčního správce byla projednána u jednání, jež bylo insolvenčním soudem nařízeno na den 20.2.2013, u něhož byly projednány i námitky uvedeného věřitele.

Podle ustanovení § 304 IZ, insolvenční soud přezkoumá konečnou zprávu insolvenčního správce a jeho vyúčtování a odstraní po slyšení insolvenčního správce chyby a nejasnosti v ní obsažené (odstavec 1). O konečné zprávě insolvenčního správce po její úpravě uvědomí insolvenční soud účastníky řízení tím, že ji zveřejní vyhláškou. Současně je uvědomí o tom, že do 15 dnů od zveřejnění konečné zprávy v insolvenčním rejstříku mohou proti ní podat námitky; námitky se podávají u insolvenčního soudu dvojmo s tím, že jedno vyhotovení se doručuje insolvenčnímu správci k vyjádření (odstavec 2). K projednání konečné zprávy insolvenčního správce a jeho vyúčtování nařídí insolvenční soud jednání. Termín a místo tohoto jednání uvede ve vyhlášce na úřední desce; předvolání k tomuto jednání insolvenční soud zvlášť doručí insolvenčnímu správci, dlužníku, věřitelům, kteří podali námitky proti konečné zprávě, a věřitelskému výboru (odstavec 3). Na jednání o konečné zprávě a vyúčtování insolvenčního správce projedná insolvenční soud námitky, které byly proti ní vzneseny. Na základě toho rozhodne buď tak, že a) schválí předloženou konečnou zprávu a vyúčtování, nejsou-li námitky vůči nim důvodné, b) nařídí doplnění nebo změnu konečné zprávy nebo vyúčtování, jestliže shledá, že některé z námitek proti nim jsou důvodné, avšak nemění její základní obsah, c) odmítne přijmout konečnou zprávu, shledá-li, že námitky proti ní vznesené důvodně zpochybňují zprávu jako celek; v tomto případě uloží insolvenčnímu správci, aby předložil novou konečnou zprávu ve lhůtě, kterou určí (odstavec 4).

Odvolací soud především konstatuje, že konečná zpráva insolvenčního správce ze dne 28.11.2012 vyhovuje z hlediska jejích náležitostí požadavkům, uvedeným v ustanovení § 302 odst. 2 a 3 IZ, když obsahuje přehled pohledávek za majetkovou podstatou a pohledávek jim na roveň postavených, obsahuje údaj o tom, že tyto pohledávky (s výjimkou doplatku odměny správce ve výši 352.323,49 Kč) již byly uhrazeny, obsahuje přehled výdajů vynaložených v souvislosti se správou majetkové podstaty (včetně zdůvodnění těchto výdajů), přehled zpeněžení majetkové podstaty s výsledkem, jehož bylo dosaženo, a obsahuje údaj o výši částky, která má být rozdělena mezi věřitele včetně označení těchto věřitelů s údajem o výši jejich podílů na této částce. Současně s konečnou zprávou insolvenční správce předložil i vyúčtování své odměny a výdajů (§ 303 odst. 1 IZ).

Insolvenční soud také řádně nařídil k projednání konečné zprávy jednání, u něhož projednal i námitky, jež byly uplatněny správcem daně.

Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně, že námitky podané proti konečné zprávě, nejsou důvodné.

Nutno zdůraznit, že soud prvního stupně rozhodl o námitkách správce daně v souladu s Výkladovým stanoviskem č. 6 ze zasedání expertní pracovní skupiny pro insolvenční právo (jež je dostupný na webových stránkách Ministerstva spravedlnosti ČR), z něhož vyplývá, že postup podle ustanovení § 44 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění účinném od 1.4.2011, nelze uplatnit pro pohledávky, z nichž věřiteli vznikla povinnost přiznat daň za zdaňovací období předcházející 1.4.2011 (před možnou opravou), a dále, že pohledávka vzniklá státu tím, že dlužník je povinen v průběhu insolvenčního řízení snížit svoji daň na vstupu u přijatého zdanitelného plnění podle § 44 odst. 5 zákona o dani z přidané hodnoty, není pohledávkou za majetkovou podstatou a v průběhu insolvenčního řízení se neuspokojuje.

Odvolací soud dodává, že k povaze této pohledávky (míněno její typové povaze) se vyjádřil Nejvyšší soud České republiky ve svém usnesení ze dne 30.11.2011, sen. zn. 29 NSČR 16/2011 (jež je uveřejněno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 54/2012), v němž uvedl, že pohledávky, které se v insolvenčním řízení neuspokojují žádným způsobem z majetkové podstaty dlužníka, jsou ty, které vznikly až po rozhodnutí o úpadku, respektive po uplynutí propadné lhůty vymezené rozhodnutím o úpadku k přihlášení pohledávek, a které zároveň nejsou zahrnuty v taxativním výčtu pohledávek za majetkovou podstatou a pohledávek postavených jim na roveň, obsažené v § 168 a § 169 IZ. Nejvyšší soud dovodil, že příkladem pohledávky, vzniklé v průběhu insolvenčního řízení (po rozhodnutí o úpadku, poté, co insolvenční soud rozhodl o způsobu řešení dlužníkova úpadku), která se v průběhu insolvenčního řízení neuspokojuje vůbec, je pohledávka vzniklá státu (správci daně) tím, že dlužník je povinen v průběhu insolvenčního řízení snížit svoji daň na vstupu u přijatého zdanitelného plnění podle § 44 odst. 5 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. I Nejvyšší soud se tedy v této souvislosti dovolal Výkladového stanoviska č. 6 ze dne 4.10.2011.

Z uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil (§ 219 o.s.ř.).

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenčnímu správci, věřitelskému orgánu a věřiteli, který podal námitky, se doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení rozhodnutí.

Olomouc 29. listopadu 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu