3 VSOL 366/2016-A-15
KSBR 37 INS 27897/2015 3 VSOL 366/2016-A-15

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudkyň JUDr. Ivany Wontrobové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníka Honest Company s.r.o., se sídlem Praha 8, Libeň, Primátorská 296/38, PSČ 180 00, identifikační číslo osoby: 28310918, o insolvenčním návrhu věřitele ALLFIN HOLDING, a.s., se sídlem Brno-Staré Brno, Hybešova 985/30, PSČ 602 00, identifikační číslo osoby: 26237563, o odvolání věřitele proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. KSBR 37 INS 27897/2015-A-8 ze dne 1. 2. 2016,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil insolvenčnímu navrhovateli-věřiteli, aby ve lhůtě 3 dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč na blíže specifikovaný účet v Brně nebo v hotovosti na pokladně soudu. V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že věřitel podal insolvenční návrh, kterým se domáhá rozhodnutí o úpadku dlužníka. Usnesením ze dne 14. 12. 2015 soud vyzval dlužníka, aby ve lhůtě 15 dnů od doručení tohoto usnesení předložil soudu seznam majetku, seznam závazků a seznam zaměstnanců, toto usnesení bylo dlužníku doručeno dne 28. 12. 2015, avšak dlužník požadované seznamy nepředložil.

Z insolvenčního návrhu vyplývá, že dlužník má zajištěný nemovitý majetek, ohledně kterého nelze odhadnout, za jakou částku bude zpeněžen. Současně soudu není známo, zda dlužník má pohotové finanční prostředky. Soud proto podle ustanovení § 108 odst. 1 a odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ) uložil navrhujícímu věřiteli zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč. Přitom přihlédl k tomu, že minimální odměna insolvenčního správce při konkursu činí 45.000 Kč (bez DPH) a je nutno zohlednit hotové výdaje insolvenčního správce.

Proti tomuto usnesení podal věřitel odvolání. Poukázal na to, že dlužník vlastní i pohledávku za manžely Bronislavem a Evou Seďovými ve výši 539.388 Kč, která byla zjištěna v insolvenčních řízeních těchto dlužníků, vedených u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 27 INS 31331/2013 a sp. zn. KSBR 27 INS 31332/2013, s tím, že právo na uspokojení této pohledávky má dlužník ze zpeněžení předmětu zajištění-nemovitostí zapsaných na LV č. 737 pro k. ú. Bukovany u Kyjova, obec Bukovany, což je rodinný dům s přilehlými pozemky, a cena těchto nemovitostí byla stanovena přibližně 4.200.000 Kč. Podle jeho názoru i při zohlednění toho, že pohledávka dlužníka je až třetí v pořadí a že je nutno započítat odměnu insolvenčního správce, náklady na správu a zpeněžení těchto nemovitostí, je dána dostatečná rezerva pro úhradu pohledávky dlužníka. Namítl dále, že i v případě nutnosti zálohy na náklady insolvenčního řízení, ji není třeba vyměřovat ve výši 50.000 Kč.

Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle ustanovení § 108 odst. 1 a odst. 2 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že věřitel podal u soudu prvního stupně dne 8. 11. 2015 insolvenční návrh, kterým se domáhá rozhodnutí o úpadku dlužníka a prohlášení konkursu na jeho majetek. V návrhu věřitel uvedl tvrzení ke své pohledávce za dlužníkem, a to pohledávce z titulu bezdůvodného obohacení ve výši 100.000 Kč, splatné dne 2. 6. 2014 a pravomocně přiznané věřiteli usnesením Okresního soudu ve Zlíně č. j. 46 C 261/2014-161 ze dne 22. 7. 2015 (pravomocným dne 22. 8. 2015), které k návrhu doložil. V návrhu označil dalšího věřitele dlužníka-Komerční banku, a.s., s tím, že tento věřitel má vůči dlužníku vykonatelnou směnečnou pohledávku ve výši 193.870,05 Kč, splatnou dne 30. 6. 2014. Ohledně majetku dlužníka věřitel v návrhu pouze uvedl, že kromě několika nemovitých věcí menšího rozsahu je dlužník vlastníkem portfolia pohledávek vymáhaných v exekuci, povinnými jsou fyzické osoby-spotřebitelé, pohledávky vyplývají z úvěrových smluv a podle poslední účetní závěrky za rok 2014 jejich účetní hodnota dosahuje 2.486.000 Kč. Usnesením č. j. KSBR 37 INS 27897/2015-A-5 ze dne 14. 12. 2015 (doručeným dlužníku dne 25. 12. 2015) soud prvního stupně vyzval dlužníka, aby se ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení tohoto usnesení písemně vyjádřil k insolvenčnímu návrhu a aby v téže lhůtě předložil seznam majetku, seznam závazků a seznam zaměstnanců s poučením o náležitostech těchto seznamů. Na tuto výzvu soudu dlužník nereagoval.

Předně nutno uvést, že insolvenční návrh věřitele je projednatelný ve smyslu ustanovení § 103 IZ, neboť v něm věřitel uvedl dostatečná skutková tvrzení ke své splatné pohledávce za dlužníkem, jakož i tvrzení ke splatné pohledávce dalšího věřitele dlužníka. Z tvrzení v návrhu je zřejmé, že dlužník má nejméně dva věřitele, vůči nimž má závazky po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, které není schopen plnit, neboť je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 1 a odst. 2 písm. b/ IZ). Věřitel jako insolvenční navrhovatel tedy dostatečně vylíčil rozhodující skutečnosti osvědčující úpadek dlužníka ve formě platební neschopnosti.

Je-li insolvenční řízení zahájeno návrhem věřitele, soud insolvenčnímu navrhovateli povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení uloží zpravidla tehdy, není-li z jeho insolvenčního návrhu a připojených příloh bez dalšího zřejmé, že dlužník má k dispozici dostatečné disponibilní finanční prostředky, které budou potřeba insolvenčnímu správci bezprostředně po rozhodnutí o úpadku.

K tomu odvolací soud poukazuje na účel zálohy na náklady insolvenčního řízení, to je zejména zajištění řádného výkonu činnosti insolvenčního správce od počátku, a tím překlenutí prvotního nedostatku peněžních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení. Záloha umožní insolvenčnímu správci vymoci nebo zpeněžit majetek dlužníka, uhradit náklady vzniklé při zjišťování dalšího majetku dlužníka, případně jiných osob, který by též mohl náležet do majetkové podstaty dlužníka. Záloha je také i jistou formou záruky úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty. Institut zálohy má bránit tomu, aby náklady insolvenčního řízení byly přenášeny na stát, který by musel hradit odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce v případě, že by prověřování majetkové situace dlužníka insolvenčním správcem nevedlo ke zjištění a následnému zpeněžení majetku v potřebném rozsahu (§ 38 odst. 2 IZ).

Věřitel v insolvenčním návrhu pouze obecně uvedl, že dlužník vlastní několik nemovitých věcí menšího rozsahu a že je vlastníkem portfolia pohledávek v účetní hodnotě 2.486.000 Kč. Taková tvrzení ohledně majetku dlužníka však nelze považovat za tvrzení dostatečná, umožňující bez dalšího závěr, že zálohy na náklady insolvenčního řízení ve smyslu ustanovení § 108 IZ nebude třeba. Věřitel teprve v odvolání uvedl, že dlužník je vlastníkem pohledávky ve výši 539.388 Kč, kterou uplatnil v insolvenčních řízeních dlužníků Bronislava Sedi a Evy Seďové s tím, že jeho pohledávka byla v insolvenčních řízeních těchto dlužníků zjištěna a je zajištěna jejich nemovitostmi. Ze spisu Krajského soudu v Brně sp. zn. KSBR 27 INS 31331/2013 vyplývá, že dlužník jako věřitel přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka Bronislava Sedi celkem tři zajištěné pohledávky v celkové výši 539.388 Kč, které byly u přezkumného jednání dne 24. 2. 2015 zjištěny s právem na uspokojení ze zajištění z nemovitostí-pozemku parc. č. 371 zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba čp. 268 (objekt bydlení), a pozemek parc. č. 310/42 ostatní plocha, které jsou zapsány na LV č. 737 pro k. ú. Bukovany a obec Bukovany u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Hodonín. Také v insolvenčním řízení dlužnice Evy Seďové, vedeném u téhož soudu pod sp. zn. KSBR 27 INS 31332/2013, byly přihlášeny dlužníkem jako věřitelem tytéž pohledávky, které byly rovněž u přezkumného jednání dne 28. 4. 2015 zjištěny s právem na uspokojení ze zajištění z těchže nemovitostí. Z výpisu z katastru nemovitostí, LV č. 737 pro k. ú. Bukovany u Kyjova, obec Bukovany však vyplývá, že na nemovitostech zapsaných na tomto LV, které jsou ve společném jmění manželů Bronislava a Evy Seďových, váznou zástavní práva. V insolvenčním řízení dlužnice Evy Seďové byly zjištěny pohledávky dalších věřitelů, kteří mají rovněž právo na uspokojení ze zajištění těchto nemovitostí, a to pohledávky věřitele VESNNA, spol. s r.o. v celkové výši 1.856.256,47 Kč a pohledávka věřitele Česká spořitelna, a.s. ve výši 123.041,18 Kč. V insolvenčním řízení dlužníka Bronislava Sedi byly zjištěny rovněž pohledávky těchto věřitelů, a to pohledávky věřitele VESNNA, spol. s r.o. v celkové výši 1.917.796,54 Kč (tytéž pohledávky v celkové výši 1.856.256,47 Kč a dále pohledávka ve výši 61.540,07 Kč), a tatáž pohledávka věřitele Česká spořitelna, a.s. ve výši 123.041,18 Kč. Podle znaleckého posudku ze dne 29.4.2015 (založeného ve spise sp. zn. KSBR 27 INS 31331/2013) obvyklá cena těchto nemovitostí činí 2.377.230

Kč. Výtěžek ze zpeněžení těchto nemovitostí tak bude použit k úhradě pohledávek zajištěných věřitelů a nákladů souvisejících se správou a zpeněžením těchto nemovitostí a dále odměny insolvenčního správce (§ 298 IZ), přičemž v této fázi řízení nelze spolehlivě uzavřít, zda výtěžek zpeněžení nemovitostí bude pro jejich úhradu, to je úhradu i pohledávky dlužníka vůči dlužníkům Bronislavu Seďovi a Evě Seďové ve výši 539.388 Kč, postačující. Za tohoto stavu, kdy nelze předjímat, zda a v jakém rozsahu bude uvedená pohledávka v insolvenčních řízeních uspokojena, nelze k tomuto majetku dlužníka-pohledávce vůči označeným dlužníkům ve výši 539.388 Kč-pro účely zálohy na náklady insolvenčního řízení v této přezkoumávané věci, přihlédnout.

Soud prvního stupně proto postupoval správně podle ustanovení § 108 IZ, když insolvenčnímu navrhovateli-věřiteli uložil povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení, přičemž správně stanovil i její výši částkou 50.000 Kč, ohledně které relevantně odkázal na minimální odměnu insolvenčního správce, je-li způsobem řešení úpadku konkurs (vyhl. č. 313/2007 Sb., ve znění pozdějších předpisů).

Ze shora uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně podle ustanovení § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem.

Olomouc 20. května 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu