3 VSOL 365/2015-A-12
KSBR 47 INS 2413/2015 3 VSOL 365/2015-A-12

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka MORAPP, spol. s r.o., se sídlem Brno, Dolní Heršpice, Jižní náměstí 7/7, PSČ: 619 00, identifikační číslo osoby: 49446487, o insolvenčním návrhu věřitele Zdeňka anonymizovano , anonymizovano , bytem Brno, tř. Kpt. Jaroše 1923/4, PSČ: 602 00, o odvolání věřitele proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5.3.2015, č.j. KSBR 47 INS 2413/2015-A-4,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se mě ní tak, že insolvenční návrh věřitele se n e o d m í t á .

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením soud prvního stupně odmítl insolvenční návrh věřitele-navrhovatele (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).

Na odůvodnění uvedl, že dne 29. ledna 2015 bylo zahájeno insolvenční řízení insolvenčním návrhem věřitele, který se domáhal rozhodnutí o úpadku dlužníka. S odkazem na ustanovení § 103 odst. 1 a 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále též jen IZ ) soud uzavřel, že věřitelem podaný insolvenční návrh neobsahuje podstatné náležitosti, neboť v něm nejsou úplně popsány rozhodující skutečnosti osvědčující dlužníkův úpadek. Svůj závěr soud opřel o zjištění, že věřitel v návrhu neuvedl, zda splnil povinnosti, kterými bylo podmíněno vyplacení odměny vyjmenované v příloze č. 1 pracovní smlouvy ze dne 3. 3. 2014, kterou soudu předložil. Z tvrzení 3 VSL 365/2015-A-12 v návrhu proto soud není schopen uzavřít, zda je prémie nárokovou nebo nenárokovou složkou mzdy a zda a kdy nastala její splatnost a tedy zda je pohledávkou způsobilou se uspokojit v insolvenčním řízení. Proto dle soudu věřitel v návrhu řádně nepopsal svou pohledávku za dlužníkem. U dalších označených věřitelů dlužníka až na údaje o pohledávce JUDr. Michala Voříška nekonkretizoval jejich pohledávky údajem o důvodu, výši a datu splatnosti jejich pohledávek. Pouze obecně a neurčitě uvedl, že jde o pohledávky po splatnosti delší než 30 dnů. Věřitel tak dle soudu nesplnil požadavek kladený na obsah insolvenčního návrhu v ust. § 103 odst. 2 IZ, neboť z jeho návrhu nelze jednoznačně dovodit, zda má dlužník více věřitelů, vůči nimž má peněžité závazky splatné déle než 30 dnů, které není schopen plnit. Absence základních náležitostí insolvenčního návrhu brání pokračování v řízení, přičemž insolvenční zákon vylučuje ve vztahu k insolvenčnímu návrhu aplikaci ustanovení § 43 o.s.ř. Proto insolvenční soud v souladu s ustanovením § 128 odst. 1 IZ rozhodl o odmítnutí insolvenčního návrhu. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 146 odst. 3 o.s.ř., dlužníkovi však žádné náklady nevznikly, proto insolvenční soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Proti usnesení soudu prvního stupně podal odvolání věřitel. Namítl, že soud věc nesprávně právně posoudil když uzavřel, že jeho insolvenční návrh nesplňuje požadované náležitosti. Závěr, že z návrhu není zřejmé, zda prémie představující splatnou pohledávku věřitele za dlužníkem jsou nárokovou či nenárokovou složkou mzdy a zda byly splněny předpoklady pro jejich vyplacení, jsou dle věřitele nedůvodné a šikanózní . Podle názoru věřitele ve svém návrhu dostatečně konkretizoval a doložil pohledávku dalšího věřitele JUDr. Michala Voříška a návrh obsahuje tvrzení, z nichž vyplývá úpadek dlužníka dle ust. § 3 odst. 1, odst. 2, písm. b) IZ. Další splatné závazky dlužníka nebylo v silách věřitele konkretizovat, protože k údajům o nich neměl přístup. Požadavek na takové informace je podle jeho názoru v rozporu se zásadou rovnosti a brání věřiteli dosáhnout prohlášení úpadku dlužníka, který je jeho zaměstnavatelem.

Podle ustanovení § 7 IZ nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a oprávněnou osobou, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, odst. 6 o.s.ř.) a aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. 3 VSL 365/2015-A-12

Z obsahu insolvenčního návrhu věřitele vyplývá, že ten v něm ke své pohledávce za dlužníkem uvedl, že na základě označeného prémiového příslibu mu dlužník jako zaměstnavatel stanovil pro jeho pracovní činnost dle pracovní smlouvy čtvrtletní odměnu-prémii-ve výši 25.500 Kč, splatnou v termínu základní mzdy za období červen, září, prosinec a březen příslušného roku, to je ke 20. dni následujícího měsíce. Věřitel tvrdil, že mu vznikl nárok na odměnu za období duben-až červen 2014 a červenec až září 2014, kterou mu dlužník nevyplatil, přestože byl věřitelem vyzván dne 1.7.2014 a 1.10.2014. Dále v návrhu tvrdil pohledávku dalšího věřitele, notáře JUDr. Michala Voříška, ve výši 7.360,30 Kč, která vznikla za sepis notářského zápisu č. N 354/2014, NZ 328/2014 notářem-společníkem Mgr. Liběnou Pernicovou a je splatná ode dne 24.6.2014. Jako další věřitelé dlužníka jsou v návrhu označeni také Moravská stavební unie-MSU s.r.o., identifikační číslo osoby 48529303, se sídlem Jižní náměstí 7/7, Dolní Heršpice, Brno, a společnost VPH Easy Bau GmbH, se sídlem Oppllozergasse 6/8, A1010-Wien, Rakousko. K pohledávkám těchto dalších věřitelů neplynou z návrhu žádné konkrétní údaje (o výši, důvodu vzniku a splatnosti). V návrhu věřitel žádal, aby soud zjistil úpadek dlužníka a na jeho majetek prohlásil konkurs.

Podle ustanovení § 103 odst. 1,2 IZ, insolvenční návrh musí kromě obecných náležitostí podání obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a označení dlužníka, kterého se týká, popřípadě označení jejich zástupců. Fyzická osoba musí být označena jménem, příjmením a bydlištěm (sídlem) a v případě, že jde o podnikatele, též identifikačním číslem. Právnická osoba musí být označena obchodní firmou nebo názvem, sídlem a identifikačním číslem. Je-li navrhovatelem stát, musí insolvenční návrh obsahovat označení příslušné organizační složky státu, která za stát před insolvenčním soudem vystupuje. V insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle ustanovení § 3 odst. 1 a 2 IZ dlužník je v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ). Má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud 3 VSL 365/2015-A-12 odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Na základě zjištění z insolvenčního návrhu odvolací soud uzavírá, že insolvenční návrh věřitele obsahuje: 1. Tvrzení o pohledávce věřitele z pracovněprávního vztahu, sestávající z nároku na prémie za období II. a III. čtvrtletí roku 2014 ve výši celkem 51.000 Kč, přičemž v částce 25.500 Kč byla tato pohledávka splatná dne 20.7.2014 a v částce 25.500 Kč dne 20.10.2014. 2. Tvrzení o pohledávce notáře JUDr. Michala Voříška ve výši 7.360,30 Kč, vzniklé z titulu sepisu označeného notářského zápisu, jejíž splatnost nastala dne 24.6.2014.

Z těchto tvrzení v insolvenčním návrhu věřitele vyplývá, že dlužník má peněžité závazky vůči dvěma věřitelům (navrhujícímu věřiteli a dalšímu věřiteli JUDr. Michalu Voříškovi), které jsou po splatnosti po dobu delší 30 dnů (splatnost závazku vůči navrhujícímu věřiteli nastala nejpozději dne 20.10.2014 a vůči dalšímu věřiteli dne 24.6.2014) a dlužník je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti (návrh byl soudu doručen dne 30.1.2015). Proto insolvenční návrh obsahuje vylíčení rozhodujících skutečností o úpadku dlužníka ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1, písm. a) a b), odst. 2 IZ a splňuje náležitosti požadované v ust. § 103 odst. 2 IZ. V řízení o takovém návrhu lze pokračovat a zabývat se osvědčením v něm tvrzených skutečností o úpadku dlužníka. Teprve při věcném posuzování návrhu se bude možno zabývat tím, zda věřitel předloženými listinami doložil svou tvrzenou pohledávku za dlužníkem.

Pro úplnost odvolací soud uvádí, že nelze přisvědčit názoru věřitele, že požadavek na konkretizaci dalších závazků dlužníka, respektive pohledávek dalších věřitelů za dlužníkem, je rozporný se zásadou rovnosti účastníků soudního řízení. I věřitelský insolvenční návrh musí ve smyslu ustanovení § 103 odst. 2 insolvenčního zákona obsahovat jako součást vylíčení okolností, které osvědčují úpadek dlužníka, nejen konkrétní údaje o dalších věřitelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů, včetně konkrétních údajů o splatnosti těchto pohledávek a to v míře, která v případě, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je v úpadku. Takový požadavek jednoznačně vyplývá ze závěru formulovaného Nejvyšším soudem v jeho usnesení ze dne 21.12.2011 sen. zn. 29 NSČR 14/2011, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 44/2012, jímž byla sjednocena soudní praxe při posuzování projednatelnosti tzv. věřitelských insolvenčních návrhů.

Odvolací soud se z výše uvedených důvodů neztotožnil s názorem soudu prvního stupně, proto napadené usnesení podle ustanovení § 220 odst. 1 o.s.ř. změnil tak, že insolvenční návrh věřitele se neodmítá. 3 VSL 365/2015-A-12

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku a věřiteli-insolvenčnímu navrhovateli se však také doručuje zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení rozhodnutí.

Olomouc 12. listopadu 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu