3 VSOL 363/2015-A-16
KSBR 33 INS 6749/2015 3 VSOL 363/2015-A-16

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníků a) Julia anonymizovano , anonymizovano , bytem Prosiměřice 211, PSČ: 671 61, korespondenční adresa Křídlůvky 58, Jaroslavice, PSČ: 671 28 a b) Kateřiny anonymizovano , anonymizovano , zemřelé dne 21.3.2015, posledně bytem Prosiměřice 211, PSČ: 671 61, o insolvenčním návrhu dlužníků spojeném se společným návrhem dlužníků-manželů na povolení oddlužení, o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17.3.2015, č.j. KSBR 33 INS 6749/2015-A-6,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje .

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením, doručeným dne 19.3.2015, soud prvního stupně uložil dlužníkům, aby ve lhůtě 5 dnů od jeho právní moci zaplatili společně a nerozdílně na označený účet Krajského soudu v Brně nebo v hotovosti na pokladně tohoto soudu zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč. Na odůvodnění uvedl, že dlužníci podali dne 16. března 2015 insolvenční návrh, kterým se domáhali zjištění svého úpadku; s insolvenčním návrhem spojili návrh na povolení oddlužení. Soud po posouzení obsahu insolvenčního návrhu a k němu připojených příloh dospěl k závěru, že obsahuje náležitosti dle zákona, proto zkoumal, zda jsou v této věci splněny předpoklady pro povolení oddlužení. Přitom vyšel ze zjištění, že dlužníci mají dvanáct peněžitých závazků vůči nezajištěným věřitelům ve výši celkem 516.399 Kč, dlužník a) je příjemcem starobního důchodu ve výši 9.380 Kč měsíčně a má vyživovací povinnost k dlužnici b). Dlužnice b) pobírá starobní důchod ve výši 9.133 Kč měsíčně a má vyživovací povinnost k dlužníku a). Na tomto základě soud dovodil, že plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé dlužníků za dobu pěti let trvání oddlužení plněním splátkového kalendáře, by činilo jen 30.690 Kč, což představuje 5,94 % jejich pohledávek, přičemž žádný z věřitelů nesouhlasil s plněním nižším než podíl 30 % jeho pohledávky. Z příjmů dlužníků přitom nelze pro splátky do oddlužení provádět vyšší než zákonem stanovené srážky. Oddlužení formou zpeněžení majetkové podstaty není vzhledem k majetku dlužníků možné. S odkazem na ustanovení § 396 insolvenčního zákona soud dovodil, že jediným možným způsobem řešení úpadku dlužníků je konkurs. Při posuzování, zda lze důvodně předpokládat, že krytí nákladů insolvenčního řízení lze zajistit jinak, než z prostředků zálohy, soud po skutkové stránce vyšel z údajů v seznamu majetku dlužníků, podle něhož mají v majetku pouze věci osobní potřeby. Proto prostředky ke krytí nákladů insolvenčního řízení nelze zajistit jinak, než ze zálohy, jejímž smyslem je především umožnit působení insolvenčního správce od jeho ustanovení do funkce (hrazení nákladů vzniklých při zjišťování majetku dlužníka sestávajících z poštovného, plateb za telekomunikační služby, cestovného, správních poplatků atd.). Ze zálohy přitom bude možno hradit i odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce, pokud tyto výdaje nebude možno uspokojit z majetkové podstaty dlužníků. Složení zálohy ve výši 50.000 Kč považuje insolvenční soud za nezbytné s ohledem na minimální výši odměny insolvenčního správce dle ustanovení § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů (dále též jen vyhláška ), podle níž činí jen odměna insolvenčního správce při konkursu 45.000 Kč, přičemž tuto hradí insolvenčnímu správci stát pouze v krajním případě.

Proti usnesení soudu prvního stupně podali dlužníci odvolání, v němž namítli, že rozhodnutí soudu prvního stupně považují za nelidské a nesouhlasí s tím, že je jim třeba stanovit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč. Podle názoru dlužníků je morálka nadřazena všemu jednání a nejsou schopni pochopit, proč nemohou ze svého nezabavitelného minima poskytovat prostředky na úhradu svých dluhů a proč je soudem postavena překážka úhrady zálohy 50.000 Kč , když již v návrhu uvedli, že nejsou schopni zálohu uhradit. Dále vytýkali soudu nesprávnost závěru, že jedinou možností řešení jejich úpadku je prohlášení konkursu. V odvolacím řízení navrhli, aby odvolací soud změnil napadené usnesení tak, že jim bude uložena povinnost zaplatit zálohu ve výši 3.000 Kč.

Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Odvolací soud předně uvádí, že insolvenční řízení bylo zahájeno insolvenčními návrhy dlužníků-manželů, spojenými s návrhem na povolení oddlužení podaným společně. Ve smyslu § 394a odst. 3 IZ se dlužníci-manželé, kteří podali společný návrh na povolení oddlužení, považují po dobu trvání insolvenčního řízení o tomto návrhu za jednoho dlužníka. Pojem dlužník v následující části odůvodnění tohoto usnesení proto označuje jak dlužníka a), tak dlužnici b).

Podle ustanovení § 108 odst. 1 a odst. 2 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50 000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně.

Podle ustanovení § 395 IZ, insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Podle ustanovení § 396 IZ, jestliže insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Podle ustanovení § 398 odst. 3 IZ, při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu 5 let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky. Tuto částku rozvrhne dlužník prostřednictvím insolvenčního správce mezi nezajištěné věřitele podle poměru jejich pohledávek způsobem určeným v rozhodnutí insolvenčního soudu o schválení oddlužení. Zajištění věřitelé se uspokojí jen z výtěžku zpeněžení zajištění; při tomto zpeněžení se postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení zajištění v konkursu.

Závěr soudu prvního stupně, podle kterého z popisu skutečností osvědčujících úpadek, jak plynou z bodu 07 insolvenčního návrhu, vyplývá stav úpadku dlužníka ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1, odst. 2, písm. b) IZ, je správný stejně jako závěr, že přílohy připojené k insolvenčnímu návrhu (ustanovení § 104 odst. 1 IZ) obsahují předepsané náležitosti. Na základě údajů v nich se proto soud prvního stupně správně zabýval otázkou, jaký způsob řešení úpadku dlužníka lze důvodně předpokládat a zda krytí nákladů insolvenčního řízení lze zajistit jinak než z prostředků zálohy.

Ohledně možného způsobu řešení úpadku odvolací soud zcela odkazuje na odůvodnění napadeného usnesení, v němž soud prvního stupně přiléhavě zdůvodnil, proč není ekonomická nabídka dlužníka dostatečná pro žádnou z forem oddlužení (ve smyslu ustanovení § 398 odst. 3, § 395 odst. 1, písm. b/ IZ). Soud prvního stupně v odůvodnění rovněž uvedl, že srážky z příjmů dlužníka nelze provádět ve vyšší částce, než stanoví zákon a odvolací soud k námitce, že dlužník není schopen pochopit, proč nemůže poskytovat na úhradu svých dluhů prostředky ze svého nezabavitelného minima uvádí jen to, že takový postup neumožňuje úprava ustanovení § 398 odst. 3 IZ. Proto, i kdyby dlužník byl ochoten hradit na splátky v oddlužení vyšší než zákonem určenou částku, nebylo by možno k takové nabídce dlužníka přihlížet při hodnocení, zda je splněn předpoklad minimálního poměru uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů dle ustanovení § 395 odst. 1, písm. b) IZ.

K otázce možného krytí nákladů insolvenčního řízení z obsahu seznamu majetku vyplývá, že dlužník má v majetku pouze věci osobní potřeby v odhadované hodnotě 2.000 Kč a mobilní telefon, jehož hodnotu odhaduje na 200 Kč. Z uvedeného vyplývá, že počáteční náklady insolvenčního řízení, které jsou spojeny s výkonem funkce insolvenčního správce, nelze hradit jinak, než z prostředků zálohy, protože dlužník nemá v majetku žádné pohotové finanční prostředky. Správnost závěru, že dlužníku je třeba uložit ke krytí nákladů insolvenčního řízení povinnost zaplatit zálohu, je proto zřejmá. Ohledně potřebné výše zálohy odvolací soud uvádí, že v případě řešení úpadku dlužníka konkursem, v němž je zpeněžován majetek podstaty, činí výše odměny insolvenčního správce minimálně 45.000 Kč (ustanovení § 1 odst. 5 vyhlášky). V této fázi řízení by byl závěr o zpeněžitelnosti majetku majetkové podstaty předčasný, přitom nelze předem vyloučit, že v průběhu insolvenčního řízení bude dohledán další majetek dlužníka (např. ušlý z podstaty v důsledku neúčinných právních úkonů). Proto je třeba stanovit zálohu v takové výši, aby zajistila krytí minimální odměny insolvenčního správce. Prostředků zálohy bude třeba i jako jistoty pro krytí hotových výdajů insolvenčního správce, jejichž výše obvykle dosahuje 5.000 Kč (což je odvolacímu soudu známo z jeho činnosti). Proto je důvodné uložit dlužníku zálohu ve výši 50.000 Kč, z níž bude možno uhradit rovněž konečné náklady insolvenčního řízení v případě, že podstata bude na jejich krytí nedostatečná.

K odvolacím námitkám dlužníka je třeba dále uvést, že schopnost splnit uloženou povinnost zálohy na náklady insolvenčního řízení není dle ustanovení § 108 odst. 1 IZ hlediskem pro posuzování potřeby zajistit krytí nákladů insolvenčního řízení zálohou. K názoru dlužníka o nelidskosti napadeného rozhodnutí lze uvést jen to, že to je souladné se zákonem.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud dospěl k závěru, že přezkoumávané usnesení je věcně správné, proto je podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

Závěrem odvolací soud pro úplnost uvádí, že z obsahu insolvenčního spisu, a to úmrtního listu vydaného matričním úřadem Znojmo dne 31.3.2015, vyplývá, že v knize úmrtí matričního úřadu, ve svazku 27, ročník 2015, list 49, je pod pořadovým číslem 185 zapsáno dne 21.3.2015 úmrtí Kateřiny Zástěrové, rozené Fojtíkové, anonymizovano , posledně bytem v Prosiměřicích čp. 211, Znojmo. Soud prvního stupně usnesením ze dne 11. května 2015, č.j. KSBR 33 INS 6749/2015-A-11 zastavil insolvenční řízení vůči dlužnici b) Kateřině anonymizovano , usnesení bylo doručováno dlužníku a) na adresu uvedenou v insolvenčním návrhu postupem podle ustanovení § 50 odst.1 o.s.ř. prostřednictvím doručovatele Česká pošta s.p. Dne 14.5.2015 se soudu doručovaná písemnost vrátila s poštovní relací, že adresát se odstěhoval na adresu Křídlůvky 58, u p. Marie Svorové, Jaroslavice , a písemnost nebylo možno vložit do poštovní schránky. Po té, co soud dne 20.5.2015 písemnost vyvěsil na úřední desce spolu s oznámením dle ust. § 50i o.s.ř., bylo soudu dne 21.5.2015 doručeno sdělení dlužníka a) o změně adresy a žádost o doručování písemností na adresu Křídlůvky 58, Jaroslavice, PSČ 671 28 . Vzhledem k tomu, že dlužník a) požádal o doručování na uvedenou adresu ještě před uplynutím lhůty dle ust. § 50 odst. 2 o.s.ř., nelze mít doručení usnesení o zastavení insolvenčního řízení dlužníku a) za účinné a nelze dovodit, že insolvenční řízení bylo vůči dlužnici b) Kateřině anonymizovano pravomocně zastaveno. Uvedený nedostatek bude třeba napravit doručením předmětného usnesení dle žádosti dlužníka a) na jinou adresu (ust. § 46a odst. 2 o.s.ř.).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však také doručuje i zvláštním způsobem.

Olomouc 24. září 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu