3 VSOL 357/2012-B-15
KSOS 34 INS 6758/2011 3 VSOL 357/2012-B-15

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň Mgr. Diany Vebrové a JUDr. Věry Vyhlídalové v insolvenční věci dlužníka Aleše Nutze-Fiedlera, nar. 31.12.1980, bytem Závišice 86, PSČ 742 21, IČ: 74494520, o způsobu řešení úpadku, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 3.4.2012 č.j. KSOS 34 INS 6758/2011--B-7,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se v napadeném výroku I. p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně na majetek dlužníka Aleše Nutze-Fiedlera prohlásil konkurs (výrok I.), uvedl, že účinky prohlášení konkursu nastávají okamžikem zveřejnění tohoto usnesení v insolvenčním rejstříku (výrok II.) a rozhodl, že konkurs na majetek dlužníka bude řešen jako nepatrný (výrok III.).

V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 14.2.2012 č.j. KSOS 34 INS 6758/2011-A-23, bylo rozhodnuto o úpadku dlužníka bez způsobu jeho řešení. Na schůzi věřitelů konané dne 3.4.2012 insolvenční správce navrhl řešení dlužníkova úpadku konkursem a rovněž přítomní věřitelé jednohlasně hlasovali pro takový způsob řešení dlužníkova úpadku. Soud prvního stupně dále konstatoval, že usnesením ze dne 5.5.2011 č.j. KSOS 34 INS 6758/2011-A-5, byl dlužník mimo jiné poučen o možnosti podat návrh na povolení oddlužení a o lhůtě pro podání takového návrhu, usnesení bylo dlužníku doručeno dne 6.5.2011, dlužník však ve stanovené lhůtě návrh na povolení oddlužení nepodal. Soud prvního stupně ve věci rozhodl s odkazem na ustanovení § 318 a § 390 odst. 1 insolvenčního zákona o prohlášení konkurzu s tím, že dle ustanovení § 314 insolvenčního zákona bude konkurs na majetek dlužníka řešen jako konkurs nepatrný.

Proti tomuto rozhodnutí, a to výslovně pouze proti výroku I., jímž byl na majetek dlužníka prohlášen konkurs, podal dlužník včasné odvolání, jímž se domáhal, aby bylo rozhodnutí o prohlášení konkursu odloženo o jeden měsíc. Dlužník v odvolání žádal o poskytnutí přiměřené lhůty k provedení vlastních kroků zajišťujících uhrazení jeho závazků vůči věřitelům s tím, že projednával se dvěma investory možnost uhrazení závazků, pro něž byl na jeho osobu konkurs prohlášen. Uvedl, že do konce měsíce dubna 2012 má od investorů přislíbeno, že dostane odpověď, zda lze či nelze uvažovat o jejich finančním vstupu do jeho vlastnických práv s tím, že v záporném případě bude ztotožněn s konkursem a se všemi důsledky pro něj z tohoto rozhodnutí vyplývajícími.

Podle § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších doplnění (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v napadeném výroku I., jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a odst. 5 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Z obsahu spisu se podává, že insolvenční řízení bylo zahájeno na základě návrhu věřitele Komerční banky, a.s., doručeného soudu prvního stupně dne 20.4.2011, jímž se navrhovatel domáhal zjištění dlužníkova úpadku. Následně usnesením ze dne 5.5.2011 č.j. KSOS 34 INS 6758/2011-A-5, insolvenční soud mimo jiné vyzval dlužníka, aby se ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení vyjádřil k insolvenčnímu návrhu a poučil jej o možnosti podání návrhu na povolení oddlužení nejpozději do 30 dnů od doručení insolvenčního návrhu. Usnesení bylo doručeno dlužníku včetně návrhu na zahájení řízení řádně do vlastních rukou dne 6.5.2011. Dlužník se ve věci vyjádřil podáním doručeným soudu prvního stupně dne 27.10.2011, v němž uvedl, že je si vědom všech závazků, které vznikly jemu a jeho rodičům z důvodu společného podnikání v zemědělství. Dlužník dále tvrdil, že se snaží situaci řešit prodejem pozemků a případně i nemovitosti, v níž s matkou bydlí. Uvedl, že věří, že se mu podaří závazky zaplatit. Usnesením ze dne 14.2.2012 č.j. KSOS 34 INS 6758/2011-A-23, které nabylo právní moci dne 15.3.2012, insolvenční soud zjistil úpadek dlužníka a ustanovil insolvenční správkyni. Tímto usnesením bylo dále nařízeno přezkumné jednání na den 3.4.2012 a byla svolána schůze věřitelů. Dne 28.3.2012 podala insolvenční správkyně zprávu o hospodářské situaci dlužníka, z níž se podává, že dlužník má asi od roku 2009 nebo 2010 přerušeno podnikání, aktuálně nevyvíjí žádnou podnikatelskou aktivitu a je veden u úřadu práce. Ve zprávě je konstatováno, že dlužník nemá žádné nedokončené obchodní aktivity, fakticky neprovozuje žádné podnikání a že nemá žádné zaměstnance. Ve zprávě insolvenční správkyně navrhla jako jediný možný způsob řešení dlužníkova úpadku konkurs. První přezkumné jednání a první schůze věřitelů proběhla u insolvenčního soudu dne 3.4.2012. Přítomná insolvenční správkyně navrhla jako způsob řešení dlužníkova úpadku konkurs, jediný na schůzi přítomný věřitel č. 1 hlasoval pro způsob řešení dlužníkova úpadku konkursem. Poté soud prvního stupně ve věci rozhodl napadeným usnesením. Návrh na povolení oddlužení ani návrh na reorganizaci nebyl podán.

Z výpisu z veřejné části živnostenského rejstříku ohledně dlužníka ze dne 16.5.2012 se podává, že dlužník je veden Městským úřadem Kopřivnice jako živnostník s předmětem podnikání výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona od 17.4.2007 na dobu neurčitou, v období od 1.6.2010 do 31.8.2010, od 13.1.2011 do 28.2.2011 a od 1.3.2011 do 1.3.2012 měl provozování živnosti přerušeno.

Podle ustanovení § 148 odst. 1 IZ, insolvenční soud spojí s rozhodnutím o úpadku rozhodnutí o prohlášení konkursu, je-li dlužníkem osoba, u které tento zákon vylučuje řešení úpadku reorganizací nebo oddlužením.

Podle ustanovení § 149 IZ, nejde-li o případ podle § 148, rozhodne insolvenční soud o způsobu řešení úpadku samostatným rozhodnutím vydaným do tří měsíců po rozhodnutí o úpadku; nesmí však rozhodnout dříve, než po skončení schůze věřitelů svolané rozhodnutím o úpadku (odst. 1). Má-li insolvenční soud rozhodnout o způsobu řešení úpadku podle odst. 1, je předmětem jednání schůze věřitelů svolané rozhodnutím o úpadku vždy zpráva insolvenčního správce o jeho dosavadní činnosti a jeho vyjádření o vhodnosti navrženého způsobu řešení úpadku; je-li takových návrhů více, vyjádří se insolvenční správce k tomu, který z nich považuje za nejvhodnější a proč (odst. 3).

Podle ustanovení § 150 IZ, má-li insolvenční soud rozhodnout o způsobu řešení úpadku podle § 149 odst. 1 IZ, schůze věřitelů svolaná rozhodnutím o úpadku může též přijmout usnesení o způsobu řešení dlužníkova úpadku.

Podle ustanovení § 152 IZ, přijme-li schůze věřitelů usnesení podle § 150, rozhodne insolvenční soud o způsobu řešení úpadku podle tohoto usnesení. To neplatí, je-li v době přijetí usnesení o způsobu řešení úpadku dlužníkem osoba, u které zákon tento způsob řešení úpadku vylučuje, nebo je-li přijaté usnesení v rozporu s reorganizačním plánem přijatým všemi skupinami věřitelů, který dlužník předložil insolvenčnímu soudu po rozhodnutí o úpadku; § 54 odst. 1 se nepoužije.

Podle ustanovení § 316 IZ platí, že reorganizací se rozumí zpravidla postupné uspokojování pohledávek věřitelů při zachování provozu dlužníkova podniku, zajištěné opatřeními k ozdravění hospodaření tohoto podniku podle insolvenčním soudem schváleného reorganizačního plánu s průběžnou kontrolou jeho plnění ze strany věřitelů (odst. 1). Reorganizací lze řešit úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka, který je podnikatelem; reorganizace se týká jeho podniku (odst. 2). Reorganizace není přípustná, je-li dlužníkem právnická osoba v likvidaci, obchodník s cennými papíry nebo osoba oprávněná k obchodování na komoditní burze podle zvláštního právního předpisu (odst. 3). Reorganizace je přípustná, jestliže celkový obrat dlužníka podle zvláštního právního předpisu za poslední účetní období předcházející insolvenčnímu návrhu dosáhl alespoň částku 100,000.000 Kč, nebo zaměstnává-li dlužník nejméně 100 zaměstnanců v pracovním poměru; ustanovení odstavce 3 tím není dotčeno (odst. 4). Jestliže dlužník společně s insolvenčním návrhem nebo nejpozději do 15 dnů po rozhodnutí o úpadku předložil insolvenčnímu soudu reorganizační plán přijatý alespoň polovinou všech zajištěných věřitelů počítanou podle výše jejich pohledávek a alespoň polovinou všech nezajištěných věřitelů počítanou podle výše pohledávek, omezení podle odstavce 4 se nepoužije (odst. 5).

Podle ustanovení § 318 odst. 1 IZ, dlužník, který podal insolvenční návrh pro hrozící úpadek, může podat návrh na povolení reorganizace nejpozději do rozhodnutí o úpadku. V ostatních případech lze návrh na povolení reorganizace podat nejpozději do deseti dnů před schůzí věřitelů, která se má konat o rozhodnutí o úpadku.

Podle ustanovení § 389 IZ, dlužník, který není podnikatelem, může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením (odst. 1). Jiná osoba než dlužník není oprávněna návrh na oddlužení podat (odst. 2).

S ohledem na shora uvedené odvolací soud uzavírá, že rozhodnutí soudu prvního stupně je v napadeném výroku o způsobu řešení dlužníkova úpadku věcně správné. Jak se podává z výpisu ze živnostenského rejstříku ohledně dlužníka, dlužník je podnikatelem, ve vyjádření k návrhu dlužník sám uvedl, že jeho závazky pocházejí z podnikatelské činnosti v oblasti zemědělství, u dlužníka tedy nepřichází v úvahu způsob řešení jeho úpadku oddlužením (§ 389 odst. 1 IZ). Nadto takový návrh dlužníkem ani v zákonem určené lhůtě nebyl podán (§ 390 odst. 1 IZ). Rovněž v dané právní věci nepřichází v úvahu způsob řešení dlužníkova úpadku reorganizací, neboť ani takový návrh nebyl v zákonem stanovených lhůtách podán (§ 316 odst. 5, § 318 odst. 1 IZ), kromě toho dlužník již fakticky ukončil podnikatelskou činnost, jak se podává ze zprávy insolvenční správkyně. Jediný v úvahu přicházející způsob řešení dlužníkova úpadku je tedy konkurs. Takový způsob řešení dlužníkova úpadku nadto navrhla insolvenční správkyně a hlasoval pro něj jediný přítomný věřitel na schůzi věřitelů (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sen. zn. KSBR 27 INS 3089/2009, 29 NSČR 30/2010-B-34 publikované ve Sbírce soudních rozhodnutím a stanovisek pod č. 96/2011).

Odložení účinků prohlášení konkursu, jak žádal dlužník v odvolání, nepřichází v úvahu. Účinky prohlášení konkursu totiž ve smyslu ustanovení § 245 odst. 1 IZ nastávají přímo ze zákona okamžikem zveřejnění rozhodnutí o prohlášení konkursu v insolvenčním rejstříku. Odložení účinnosti takového rozhodnutí rozhodnutím soudu tudíž není možné. Pro úplnost odvolací soud dodává, že ani přerušení insolvenčního řízení není ve smyslu ustanovení § 84 odst. 1 věty první insolvenčního zákona přípustné.

Z důvodů shora uvedených proto odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně v napadeném výroku I. o prohlášení konkursu jako věcně správné dle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné, ledaže dovolací soud na základě dovolání podaného ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššího soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, zástupci věřitelů a insolvenčnímu správci se však doručuje též zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání běží dlužníku ode dne, kdy rozhodnutí odvolacího soudu mu bude doručeno zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 28. května 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu