3 VSOL 35/2010-A-91
KSBR 39 INS 1011/2009 3 VSOL 35/2010-A-91

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka STK KONTROL spol. s r.o., se sídlem Brněnská 392, PSČ: 665 01, Rosice u Brna, IČ 25301985, o insolvenčním návrhu navrhovatele Ivety Farmačkové, se sídlem Ivanovických legionářů 7, PSČ 621 00, Brno, správkyně konkursní podstaty úpadce DUMAG spol. s r.o., se sídlem Bohuslava Martinů 769/159, PSČ 602 00, Brno, IČ: 41605918, zastoupené Mgr. Michalem Vávrou, advokátem se sídlem Tř. kpt. Jaroše 13, PSČ 602 00, Brno, o nařízení předběžného opatření, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13.11.2009, č.j. KSBR 39 INS 1011/2009-A-59,

takto:

I. Odvolání dlužníka směřující proti výrokům III. až VI. se odmítá.

II. Usnesení soudu prvního stupně se ve výroku I. potvrzuje.

III. Ve výroku II. se usnesení soudu prvního stupně m ě n í tak, že dlužníku se n e u k l á d á , aby veškeré hotové prostředky pocházející z jeho podnikatelské činnosti pravidelně a dle pokynů předběžného insolvenčníhbo správce předával v hotovosti do jeho rukou proti potvrzení o jejich přijetí, případně, aby podle pokynů předběžného insolvenčního správce tyto finanční prostředky ukládal na bankovní účet k tomuto účelu zřízený předběžným insolvenčním správcem.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužníku, aby od okamžiku zveřejnění rozhodnutí v insolvenčním rejstříku žádným způsobem nenakládal se svými finančními prostředky (zejména nevybíral finanční prostředky z pokladny dlužníka, nevybíral finanční prostředky z bankovních účtů dlužníka, neprováděl bankovní převody na účtech dlužníka, nepoužíval finanční prostředky k úhradě svých závazků) bez předchozího písemného souhlasu předběžného insolvenčního správce JUDr. Jiřího Habarty (výrok I.), uložil dlužníkovi, aby veškeré hotové finanční prostředky pocházející z jeho podnikatelské činnosti pravidelně a dle pokynů předběžného insolvenčního správce předával v hotovosti do jeho rukou proti potvrzení o jejich přijetí (výrok II.), uložil dlužníkovi, aby sdělil soudu a předběžnému insolvenčnímu správci, kde je umístěno jeho účetnictví, a doložil, že po zahájení insolvenčního řízení plní povinnosti, které pro něho vyplývají z předpisů o daních a vedení účetnictví (výrok III.), uložil dlužníkovi, aby v pravidelných zprávách, podávaných každých 14 dnů od zveřejnění rozhodnutí v insolvenčním rejstříku informoval soud o množství finančních prostředků, které byly získány podnikatelskou činností dlužníka (výrok IV.), uložil předběžnému insolvenčnímu správci, aby ve lhůtě 5 dnů od doručení usnesení předložil soudu v písemné podobě pokyny, podle kterých má dlužník postupovat při plnění svých povinností (výrok V.), a uložil předběžnému insolvenčnímu správci, aby v pravidelných zprávách, podávaných každých 14 dnů informoval soud o množství finančních prostředků, které byly získány podnikatelskou činností dlužníka, a doložil, jak bylo s těmito finančními prostředky naloženo (výrok VI.).

V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že jako podmínku obvyklého hospodaření s majetkem dlužníka je nutné požadovat rovněž, aby takové nakládání s majetkem dlužníka, které je transparentní, kontrolovatelné zejména z pozice ustanoveného předběžného insolvenčního správce, probíhalo v souladu s právní úpravou, zejména v oblasti vedení účetnictví a daní. Skutečnosti zjištěné předběžným insolvenčním správcem při výkonu jeho činnosti tomu však nenasvědčují. Předběžnému insolvenčnímu správci dosud nebylo umožněno zkontrolovat účetnictví dlužníka, ani prověřit, zda dlužník řádně a soustavně plní své povinnosti vyplývající z předpisů o daních a účetních předpisů. Pokud dlužník zajišťuje vedení účetnictví svým vztahem k třetí osobě, nezbavuje ho tato skutečnost povinnosti předložit účetnictví ke kontrole ustanovenému předběžnému insolvenčnímu správci. O oprávněnost názoru předběžného insolvenčního správce o důvodných pochybnostech o řádném plnění těchto povinností ze strany dlužníka svědčí zejména fakt, že účetnictví nebylo předběžnému správci přes několik urgencí předloženo, a ani nebylo přesně označeno místo, kde se účetnictví nachází. Nelze-li ze strany předběžného insolvenčního správce provádět kontrolu nad obvyklým hospodařením dlužníka (které se s ohledem na druh podnikání dlužníka týká zejména přijímání plateb za provedené služby a nakládání s takto získanými finančními prostředky), z důvodu absence účetnictví dlužníka nezbývá insolvenčnímu soudu nic jiného, než aby prostřednictvím předběžného opatření zasáhl přímo do dispozičních oprávnění dlužníka, které umožňuje takovéto nekontrolovatelné hospodaření, a zakázal dlužníkovi jakoukoliv dispozici s finančními prostředky získanými jeho podnikatelskou činností bez souhlasu předběžného insolvenčního správce. Smyslem předběžného opatření není ekonomická likvidace dlužníka, ale pouze zajištění řádného průběhu insolvenčního řízení u dlužníka, který nemá vyjasněné společenstevní záležitosti , a není tedy zřejmé, kdo je osobou oprávněnou za dlužníka jednat, respektive osobou povinnou plnit povinnosti dlužníka vyplývající z insolvenčního zákona a dalších právních předpisů, tak, aby nedošlo k poškození věřitelů dlužníka.

Proti tomuto usnesení, a to v celém jeho rozsahu, podal dlužník včasné odvolání, ve kterém uvedl, že předběžné opatření je nezákonné, protože v předběžném opatření nejsou uvedeny žádné určité věci nebo práva, s nimiž by dlužník neměl nakládat. Namítá, že v předběžném opatření jsou dlužníku uložena omezení, která nelze považovat za zákaz nakládat s věcmi. Tvrdí, že předběžné opatření je ve výroku I. neurčité, protože vypočítává zakázané dispozice pouze příkladmo, zatímco povinnosti ukládané soudem v rozhodnutí musí být jasné, aby u adresáta nemohla vzniknout pochybnost o rozsahu a obsahu uložených povinností. Poukazuje na to, že z textu zákona je zřejmé, že soud není oprávněn vázat úkony dlužníka na schválení předběžné ani písemné, má tedy za to, že soud ho omezil nad rámec insolvenčního zákona. Podle jeho názoru výroky I. a II. si vzájemně odporují, když výrok I. předpokládá, že dlužník bude mít finanční prostředky i nadále k dispozici, zatímco podle výroku II. dlužník žádné finanční prostředky k dispozici mít nemůže, protože má všechny odevzdat. Tvrdí, že předběžné opatření je tedy vnitřně rozporné, a proto nezákonné. Domnívá se, že nejsou dány důvody pro vydání předběžného opatření, protože není doloženo, že by docházelo k jakýmkoliv změnám v rozsahu majetkové podstaty. Podle jeho názoru není možné s odkazem na dřívější skutečnost odůvodňovat nynější předběžné opatření, rovněž tak absence účetnictví není zákonným důvodem pro vydání předběžného opatření, z jeho strany nedošlo nikdy k maření dříve vydaného předběžného opatření. Tvrdí, že předběžné opatření ve výrocích III. až VI. vybočuje zcela mimo rámec ustanovení § 113 IZ. Podle jeho názoru žádné ustanovení insolvenčního zákona nezmocňuje předběžného insolvenčního správce k tomu, aby prováděl kontrolu podnikatelské činnosti dlužníka, proto nelze nemožností takové kontroly ani podpůrně odůvodňovat nařízení předběžného opatření. Považuje za nepřípustné, aby vydané soudní rozhodnutí bylo odůvodňováno nevyjasněnými společenstevními záležitostmi dlužníka. Konečně poukazuje na nesrozumitelné poučení o opravných prostředcích, když napadeným usnesením nebyl jmenován předběžný insolvenční správce.

Podle ust. § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších doplnění (dále jen IZ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Z obsahu spisu vyplývá, že dne 26.2.2009 bylo zahájeno insolvenční řízení k návrhu věřitele Ivety Farmačkové, která ve svém návrhu tvrdila, že má vůči dlužníku vykonatelné pohledávky vyplývající z rozsudků Krajského soudu v Brně, na základě kterých je dlužník povinen zaplatit částky 176.857,80 Kč a 106.354,-Kč s příslušenstvím. Insolvenční navrhovatelkou v návrhu označení známí věřitelé dlužníka Finanční úřad Brno-venkov a Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR na výzvu soudu sdělili, že mají za dlužníkem splatné vykonatelné pohledávky. Usnesením ze dne 21.9.2009, č.j. KSBR 39 INS 1011/2009-A-47 soud uložil dlužníku, aby nenakládal se svým podnikem ani jeho částmi, především jej nezcizoval a nezatěžoval zástavními a obdobnými právy, které ztěžují nakládání s tímto majetkem, a ustanovil předběžného insolvenčního správce JUDr. Jiřího Habartu, kterému vymezil ve výroku rozhodnutí jeho povinnosti. Toto usnesení nebylo napadeno odvoláním dlužníka a nabylo právní moci dne 10.10.2009. Ze zprávy o činnosti předběžného insolvenčního správce a o jeho zjištěních ze dne 22.10.2009 a ze dne 28.10.2009 odvolací soud zjistil, že předběžný insolvenční správce se dostavil do podniku dlužníka za účelem provedení kontroly uloženého účetnictví, pokladny, inventáře, kontroly stavu zaměstnanců a ověření, zda je těmto zaměstnancům vyplácena dlužníkem řádná mzda a zda jsou ze mzdy odváděny zálohy na daň z příjmů ze závislé činnosti, sociální a zdravotní pojištění. Při své kontrole vznášel předběžný insolvenční správce na jednatele dlužníka Jiřího Pátka otázky k získání relevantních odpovědí, zejména k objasnění dokumentace toku finančních prostředků dlužníka, zejména odebraných finančních prostředků v hotovosti, tržeb ve výši cca 3.300.000,-Kč od 1.4.2009 do 22.10.2009, osobami Jiřím Horáčkem, Boženou Valovou a Jiřím Pátkem s uvedením, jak bylo s těmito finančními prostředky naloženo, komu byly předány a na co byly použity. Provedenou kontrolou pokladní knihy dlužníka bylo zjištěno, že z celkové provedené tržby dlužníka v hotovosti ve výši 4.307.209,-Kč + 19 % DPH bylo odvedeno v hotovosti z pokladny dlužníka celkem 3.320.987,-Kč, aniž by bylo vůbec zřejmé, zda tyto finanční prostředky byly skutečně odvedeny do příjmů dlužníka a uloženy na jeho bankovní účty, nebo zda z těchto byly hrazeny splatné závazky dlužníka. Osobním šetřením provedeným na Finančním úřadě v Blansku předběžný insolvenční správce zjistil, že splatné závazky dlužníka z nesplněných daňových povinností se zvýšily ke dni 29.10.2009 na celkovou částku ve výši 8.099.758,80 Kč, takže od zahájení insolvenčního řízení vzrostly o částku ve výši 667.232,-Kč. Ze zprávy předběžného insolvenčního správce také vyplývá, že veškeré odpovědi jednatele dlužníka Jiřího Pátka byly přes jím deklarovanou ochotu se správcem spolupracovat vyhýbavé, neurčité a správce je vyhodnotil jako účelové, sledující cíl mařit a prodlužovat zahájené insolvenční řízení a oddálit splnění povinností, které jsou správci uloženy insolvenčním soudem a zákonem.

Podle ust. § 113 odst. 1 IZ, je-li nutné zabránit v době do vydání rozhodnutí o úpadku změnám v rozsahu majetkové podstaty v neprospěch věřitelů, insolvenční soud může bez návrhu nařídit předběžné opatření, kterým dlužníkovi uloží, aby nenakládal s určitými věcmi nebo právy náležejícími do jeho majetkové podstaty, nebo rozhodne, že dlužník může nakládat s majetkovou podstatou nebo její částí pouze se souhlasem předběžného správce. Může též nařídit, aby osoby, které mají závazky vůči dlužníkovi, napříště plnění neposkytovaly dlužníkovi, ale předběžnému správci. Současně ustanoví předběžného správce, pokud tak neučinil dříve.

Byť dlužník uvedl, že odvoláním napadá usnesení v celém rozsahu, odvolací soud považuje odvolání za přípustné pouze proti výrokům I. až II., protože pouze tyto výroky se týkají nařízení předběžného opatření, s tím, že ve smyslu ust. § 113 odst. 4, věty první, proti předběžnému opatření se dlužník odvolat může. Pod výroky III. až VI. se jedná o uložení povinností (dlužníku a předběžnému insolvenčnímu správci) při výkonu dohlédací činnosti soudu, který podle ust. § 11 odst. 1 IZ rozhoduje o záležitostech, které se týkají průběhu insolvenčního řízení, činí opatření potřebná k zajištění jeho účelu a ukládá povinnosti týkající se činnosti jednotlivých subjektů řízení. Z ustanovení § 91 IZ potom vyplývá, že proti rozhodnutím, která insolvenční soud učinil při výkonu dohlédací činnosti, není odvolání přípustné, pokud zákon nestanoví jinak. Jelikož v tomto případě zákon jinak nestanoví, odvolání dlužníka proti výrokům III. až VI. odvolací soud odmítl pro nepřípustnost (ust. § 218, písm. c/ o.s.ř.), aniž by se mohl zabývat věcnou správností napadených výroků.

Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že nakládání s majetkem dlužníka musí být transparentní a musí probíhat v souladu s právní úpravou, zejména v oblasti vedení účetnictví a daní. Soud prvního stupně správně uvedl, že skutečnosti zjištěné předběžným insolvenčním správcem při výkonu jeho činnosti tomu však nenasvědčují, když předběžnému insolvenčnímu správci nebylo doposud umožněno zkontrolovat účetnictví dlužníka, ani prověřit, zda dlužník řádně a soustavně plní své povinnosti vyplývající z předpisů o daních a účetnictví. Ze zprávy předběžného insolvenčního správce dále vyplývá, že nekontrolovatelným způsobem po zahájení insolvenčního řízení je nakládáno s tržbami dlužníka, když v hotovosti jsou odebírány jednotlivými osobami finanční prostředky, aniž by bylo doloženo, komu jsou tyto finanční prostředky předávány a na co byly použity. Takové chování dlužníka vzbuzuje důvodnou obavu, že může dojít ke změnám v rozsahu majetkové podstaty v neprospěch věřitelů. Odvolací soud, stejně tak jako soud prvního stupně, dospěl k závěru, že je na místě uložit dlužníku omezení spočívající v tom, že nakládat s finančními prostředky může pouze s předchozím písemným souhlasem předběžného insolvenčního správce.

Odvolací námitky dlužníka považuje odvolací soud z větší části za nedůvodné. Nelze přisvědčit dlužníku, že předběžné opatření je nezákonné a neurčité. Ustanovení § 113 odst. 1 IZ předpokládá, že předběžným opatřením může být dlužníku uloženo, aby nenakládal s určitými věcmi nebo právy, anebo aby nakládal s majetkovou podstatou nebo její částí pouze se souhlasem předběžného insolvenčního správce. Je-li dlužníku uloženo, aby nenakládal se svými peněžními prostředky, je tím zcela konkrétně vymezeno, s jakými věcmi nemá dlužník nakládat, přičemž demonstrativní výčet úkonů odvolací soud považuje za odpovídající a možné způsoby nakládání s finančními prostředky. Skutečnost, že výčet omezujících dispozic nenakládání s finančními prostředky je demonstrativní, neznamená, že předběžné opatření je z toho důvodu nezákonné. Odvolací soud se neztotožňuje ani s odvolací námitkou dlužníka v tom, že byl omezen nad rámec insolvenčního zákona, když soud prvního stupně ve výroku uvedl, že souhlas musí být předchozí a písemný. Je skutečností, že zákon hovoří pouze o souhlasu, uvedení, že souhlas má být předchozí a písemný, nevybočuje nijak ze zákonného ustanovení § 113 IZ, jedná se pouze o bližší specifikaci souhlasu. Odvolací soud se neztotožňuje ani s námitkou dlužníka v tom, že předběžné opatření je odůvodněno skutečnostmi, které byly důvodem vydání předchozího předběžného opatření a absencí účetnictví dlužníka. Z obsahu odůvodnění předběžného opatření nevyplývá, že by tyto skutečnosti samy o sobě byly důvodem pro vydání předběžného opatření, stejně tak jako nevyjasněné společenstevní záležitosti dlužníka, byť tuto posledně jmenovanou skutečnost podle názoru odvolacího soudu nutno vzít také v potaz, protože nestabilní prostředí ve společnosti dlužníka (existující rozpory mezi společníky, neustálé odvolávání a jmenování nových jednatelů, jak vyplývá ze zápisů o konání tří valných hromad, které zatím proběhly po zahájení insolvenčního řízení) může vzbuzovat pochybnosti o tom, zda hospodaření dlužníka, respektive nakládání s majetkovou podstatou, je vedeno takovým způsobem, že nedochází k poškozování věřitelů. K námitce dlužníka směřující vůči tomu, že předběžný insolvenční správce nemůže provádět kontrolu nad obvyklým hospodařením dlužníka , odvolací soud odkazuje na pravomocné usnesení, kterým byl předběžný insolvenční správce ustanoven a kterému ve výroku rozhodnutí soud uložil, aby přezkoumal právní úkony dlužníka za dobu, kdy nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, pokud jde o nakládání s majetkovou podstatou a s majetkem, který do ní může náležet, pokud by mělo jít o podstatné změny ve skladbě, využití nebo určení tohoto majetku anebo o jeho nikoliv zanedbatelné zmenšení.

Odvolací soud souhlasí s odvolatelem, že výroky I. a II. si navzájem odporují, když výrok I. předpokládá, že dlužník nebude moci nakládat se svými finančními prostředky, přičemž z výroku II. vyplývá, že by veškeré hotové finanční prostředky měl předávat v hotovosti do rukou předběžného insolvenčního správce. Podle názoru odvolacího soudu výrok II. je vydán nadbytečně, kontrolu nad finančními prostředky považuje odvolací soud za dostatečně ošetřenou samotným výrokem I.

Z těchto důvodů odvolací soud proto usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. jako věcně správné potvrdil podle ust. § 219 o.s.ř. a ve výroku II. změnil (ust. § 220 odst. 3 o.s.ř.) tak, že dlužníku další omezení týkající se nakládání s finančními prostředky neuložil.

Nad rámec odvolací soud považuje za nutné uvést, že z obsahu spisu vyplývá, že jsou zde opakované žádosti předběžného insolvenčního správce na vydání dalšího předběžného opatření a žádosti dlužníka na změnu v osobě předběžného insolvenčního správce. S ohledem na datum zahájení insolvenčního řízení (26.2.2009) odvolací soud zdůrazňuje, že soud prvního stupně by se neprodleně měl zaměřit na úkony směřující k rozhodnutí o podaném insolvenčním návrhu.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné; toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku, dlužníku, předběžnému insolvenčnímu správci a insolvenčnímu navrhovateli se však doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 16. března 2010

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Olga Chlebková předsedkyně senátu