3 VSOL 349/2016-A-15
KSOL 10 INS 31613/2015 3 VSOL 349/2016-A-15

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudkyň JUDr. Ivany Wontrobové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníka Petra Švábenského, nar. 14.2.1980, bytem Vrbátky, Dubany 125, PSČ 798 12, identifikační číslo osoby: 72502029, korespondenční adresa P.O.Box 99, Brno-Bohunice, PSČ 625 99, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě-pobočka v Olomouci ze dne 1.2.2016, č.j. KSOL 10 INS 31613/2015-A-8,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Ostravě-pobočka v Olomouci usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, uložil dlužníkovi podle ustanovení § 108 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), aby ve lhůtě sedmi dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatil na blíže označený účet Krajského soudu v Ostravě zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že insolvenčním návrhem dlužníka, doručeným soudu dne 18.12.2015 bylo zahájeno insolvenční řízení. Dlužník navrhl, aby byl zjištěn jeho úpadek a na jeho majetek prohlášen konkurs. V návrhu uvedl, že nemá žádný reálný majetek, který by se dal zpeněžit, a že ke dni podání návrhu nedisponuje finančními prostředky. Soud prvního stupně poté, co vyložil smysl a účel zálohy na náklady insolvenčního řízení podle ustanovení § 108 odst. 1 a odst. 2 IZ, uzavřel, že považuje za nezbytné uložit dlužníkovi zálohu na náklady insolvenčního řízení, neboť z insolvenčního návrhu ani z jeho příloh nevyplývá, že by dlužník měl dostatek pohotových finančních prostředků ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Odvolatel poukázal na to, že má pouze příjem ze zaměstnání, žádný majetek nemá, je ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici v Brně. Poukázal na to, že soud může uložit zaplacení zálohy, ale nemusí ji ukládat ihned. Není-li možno vyhovět jeho žádosti o osvobození od platby, žádá proto o odložení splatnosti této platby a její vymáhání podle ustanovení § 108 odst. 3 IZ.

Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a odst. 5 o.s.ř.), aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že o odvolání dlužníka není důvodné.

Z obsahu spisu vyplývá, že dlužník se insolvenčním návrhem, došlým soudu dne 18.12.2015, domáhá zjištění svého úpadku a prohlášení konkursu. Z vylíčení rozhodujících skutečností uvedených v návrhu vyplývá, že dlužník má vůči 15 věřitelům celkem 20 nezajištěných závazků v celkové výši 2.281.750,33 Kč. Dlužník tedy má více věřitelů, vůči nimž má peněžité závazky po dobu delší než 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit. V návrhu dlužník označil jednotlivé své věřitele, výši jednotlivých závazků a jejich splatnost, u závazků vykonatelných označil jednotlivá rozhodnutí. Ze seznamu majetku, opatřeného podepsaným prohlášením o jeho správnosti a úplnosti vyplývá, že dlužník nevlastní žádný majetek.

Podle ustanovení § 108 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá

žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení (odstavec 1). Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně (odstavec 2).

Po vyhodnocení údajů, uvedených dlužníkem, lze předběžně uzavřít, že dlužník se nachází v úpadku, neboť má závazky vůči více věřitelům déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti, a tyto závazky není schopen plnit, neboť (s ohledem na údaje, uvedené ohledně data splatnosti jednotlivých závazků) je neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 1, odst. 2 písm. b/ IZ).

Uložení povinnosti zaplatit zálohu dlužníkovi, který podal insolvenční návrh, je odůvodněno zejména v těch případech, kdy podle předběžného závěru insolvenčního soudu bude úpadek dlužníka řešen konkursem a struktura jeho majetku je taková, že po rozhodnutí o úpadku nebudou v majetkové podstatě dostatečné pohotové peněžní prostředky k zajištění činnosti insolvenčního správce, případně ani není zřejmé, zda majetek dlužníka postačuje k úhradě nákladů konkursu. V konkursu-na rozdíl od oddlužení plněním splátkového kalendáře-totiž nejsou náklady řízení hrazeny postupně, ale vznikají ve větší míře krátce po rozhodnutí o úpadku, a hradí se právě z majetkové podstaty.

V přezkoumávané věci, kdy není pochybnosti o tom, že úpadek dlužníka bude řešen konkursem, soud prvního stupně správně uzavřel, že složení zálohy na krytí nákladů insolvenčního řízení je v daném případě nezbytné.

Účelem složené zálohy je především umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a překlenout tak nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno hradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ). V případě, že by nebyl získán dostatečný výtěžek zpeněžení majetkové podstaty (což se v přezkoumávané věci vzhledem k údajům, uvedeným v návrhu, jeví jako pravděpodobné), by záloha sloužila k úhradě dalších nákladů řízení, zejména odměny správce. Náklady řízení by v případě, že dlužník k jejich úhradě prostředky nemá, hradil podle ustanovení § 38 odst. 2 IZ stát, čemuž má předejít právě institut zálohy.

Neobstojí námitka odvolatele, že z finančních důvodů není schopen zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč uhradit.

Jak soud prvního stupně rovněž správně dovodil, záloha na náklady insolvenčního řízení není soudním poplatkem, insolvenčního navrhovatele, tedy i dlužníka, je-li insolvenčním navrhovatelem, nelze proto od povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení osvobodit, případně její výši snížit, a není ani možné povolit dlužníkovi zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení ve splátkách. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud pouze tomu dlužníkovi, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení (srov. ustanovení § 108, poslední věta, IZ). O takový případ se však v posuzované věci nejedná, když dlužník ani návrh na povolení oddlužení spolu s insolvenčním návrhem nepodal (jako způsob řešení úpadku navrhuje konkurs).

Soud prvního stupně správně stanovil i výši zálohy na náklady insolvenčního řízení. Jak shora vyloženo, záloha slouží také jako záruka odměny a hotových výdajů správce, není-li možno tyto nároky uspokojit z majetkové podstaty. Při způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem přitom činí pouze odměna insolvenčního správce minimálně 45.000 Kč podle § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů. Dále insolvenčnímu správci náleží v souvislosti s výkonem jeho činnosti i náhrada jeho hotových výdajů, to je cestovních výdajů, poštovného, telekomunikačních poplatků a ostatních nutných výdajů (§ 7 téže vyhlášky).

Z výše uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil (§ 219 o.s.ř.).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem.

Olomouc 18. května 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová v.r. Petra Šlajsová předsedkyně senátu