3 VSOL 347/2014-A-16
KSBR 31 INS 31336/2013 3 VSOL 347/2014-A-16

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudců JUDr. Jaroslava Hikla a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužnice Jitky Eisenhammerové, nar. 6.12.1963, bytem Ivanovice na Hané, Havlíčkova 454/7, PSČ 683 23, o insolvenčním návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25.2.2014, č.j KSBR 31 INS 31336/2013-A-11,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se m ě n í tak, že dlužnici se u k l á d á povinnost zaplatit ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto usnesení na účet Krajského soudu v Brně, vedený u České národní banky-pobočka Brno, číslo účtu 6015-5720621/0710, variabilní symbol 31-49-31336-3, konstantní symbol 1148, nebo v hotovosti na pokladně Krajského soudu v Brně zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 15.000 Kč.

Odůvodnění:

Krajský soud v Brně usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, uložil dlužnici, aby ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatila na blíže označený účet soudu nebo v hotovosti zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně nejprve konstatoval, že návrhem, doručeným Krajskému soudu v Brně dne 6.11.2013, se dlužnice domáhá rozhodnutí o svém úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Soud prvního stupně dále uvedl, že zjistil, že dlužnice byla evidována jako živnostník pod identifikačním číslem 46234322, přičemž k zániku živnostenského oprávnění došlo dnem 1.10.2013. Z insolvenčního návrhu i z předložených příloh vyplynulo, že dlužnice má závazky pocházející z dřívější podnikatelské činnosti vůči Vojenské zdravotní pojišťovně České republiky ve výši 26.365 Kč a vůči České správě sociálního zabezpečení-OSSZ Vyškov ve výši 28.487 Kč, jedná se o závazky nezajištěné. Dlužnice přitom soudu sdělila, že se jí nepodařilo získat souhlasy těchto věřitelů se způsobem řešení jejího úpadku oddlužením. S odkazem na zákonnou úpravu, účinnou od 1.1.2014, soud prvního stupně uzavřel, že oproti dřívější úpravě již nelze umožnit povolení oddlužení dlužníkům, jejichž závazky z podnikatelské činnosti jsou ve vztahu k celkovým závazkům nepatrné. Návrh na povolení oddlužení je tak ve smyslu ustanovení § 389 insolvenčního zákona podán neoprávněnou osobou. Dlužnice tedy nesplňuje podmínky pro povolení oddlužení a jediným možným řešením jejího úpadku je prohlášení konkursu na její majetek. Poté, co vysvětlil smysl a účel zálohy, soud prvního stupně uložil podle ustanovení § 108 insolvenčního zákona dlužnici zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč s přihlédnutím k tomu, že odměna insolvenčního správce činí při konkursu podle ustanovení § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb. minimálně 45.000 Kč. Jak soud prvního stupně dále uvedl, dlužnice je sice vlastníkem nemovitostí, insolvenční soud však nemá k dispozici ocenění těchto nemovitostí, takže nelze nyní kalkulovat s jakoukoliv předpokládanou kupní cenou.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání. Odvolatelka namítá, že souhlas věřitelů (majících vůči dlužnici pohledávky z jejího podnikání) s jejím oddlužením není vyjmenován mezi povinnými doklady k návrhu na povolení oddlužení ve smyslu ustanovení § 392 odst. 1 insolvenčního zákona, proto jí nelze přičítat k tíži, že tento souhlas nepřipojila k návrhu. Uvedla, že bude nezbytné postupovat podle ustanovení § 397 odst. 1 insolvenčního zákona a v pochybnostech o tom, zda je oprávněna podat návrh na povolení oddlužení, bude třeba oddlužení povolit a tuto otázku prozkoumat v průběhu schůze věřitelů svolané k projednání způsobu oddlužení a hlasování o jeho přijetí. V této souvislosti dlužnice odkázala na závěry v rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29.1.2014, sen. zn. 1 VSOL 1197/2013-A-18, podle nichž ustanovení § 389 insolvenčního zákona umožňuje podat návrh na povolení oddlužení též fyzickým osobám, které podnikají, a to dokonce i za situace, že mají závazky vzniklé z podnikání, pokud s tím souhlasí věřitelé, o jejichž pohledávky jde. Odvolatelka navrhla, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil.

Odvolací soud předesílá, že dne 1.1.2014 nabyl účinnosti zákon č. 294/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů. Podle Čl. II.-přechodného ustanovení uvedeného zákona, zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužnice není důvodné.

Z obsahu spisu vyplývá, že dlužnice se insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení, doručeným soudu dne 6.11.2013, domáhá zjištění svého úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. V bodě 06 návrhu uvedla, že vůči třinácti konkrétně označeným věřitelům má celkem dvacet nezajištěných závazků v celkové výši 906.300 Kč, splatných v období od roku 2012 do 9.10.2013, z toho dva závazky-vůči Vojenské zdravotní pojišťovně České republiky a OSSZ Vyškov v celkové výši 54.852 Kč-vznikly při její podnikatelské činnosti. Dále uvedla, že v posledních třech letech byla podnikatelkou, od 1.2.2014 má příslib zaměstnání, z něhož by měla pobírat mzdu ve výši 10.335 Kč čistého měsíčně, vyživovací povinnost má vůči svému manželovi Petru Eisenhammerovi, je obdarovanou z darovací smlouvy uzavřené s Ludmilou Polákovou, v níž se dárkyně zavázala k poskytování pravidelného měsíčního plnění ve výši 3.900 Kč měsíčně. Splátky pro účely oddlužení mají činit 5.736 Kč měsíčně a za dobu pěti let jde o částku 278.820 Kč, což dostačuje na zaplacení 30 % hodnoty nezajištěných závazků. Ve vztahu k majetkovým poměrům uvedla, že nemá žádného hodnotnějšího (movitého) majetku kromě obvyklého vybavení domácnosti a osobních věcí, vlastní (v návrhu blíže označené) nemovitosti, zapsané na LV 1244 pro k.ú. 655848 Ivanovice na Hané a na LV č. 2376 pro k.ú. 699268 Morkovice, přičemž na všech uvedených nemovitostech vázne zástavní právo ve prospěch věřitele Raiffeisenbank a.s. K návrhu byl připojen seznam závazků ze dne 1.11.2013, seznam majetku ze dne 1.11.2013, podle něhož dlužnice vlastní obvyklé vybavení domácnosti a nemovitosti zapsané na LV č. 1244 pro k.ú. 655848 Ivanovice na Hané a na LV č. 2376 pro k.ú. 699268 Morkovice, seznam zaměstnanců ze dne 1.11.2013 a dále prohlášení ze dne 1.11.2013, že ke dni podání insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení nebyla a není podnikatelem, a že současné závazky nepochází z podnikatelské činnosti. Uvedené seznamy obsahují podepsané prohlášení o jejich úplnosti a správnosti. K návrhu byly připojeny také další listiny, osvědčující úpadek dlužnice. Na základě výzvy krajského soudu ze dne 12.11.2013, č.j. KSBR 31 INS 31336/2013-A-6 (mimo jiné k odstranění rozporu ohledně výše zajištěných závazků, když dlužnice údajně nemá žádné zajištěné věřitele, zatímco v bodě 6 návrhu uvedla, že na nemovitostech vázne zástavní právo věřitele Raiffeisenbank a.s., k doložení znaleckého posudku na odhadní cenu nemovitostí a majetku sloužícího k zajištění závazků) dlužnice předložila, mimo jiné, opravený seznam závazků ze dne 26.11.2013 (opatřený podepsaným prohlášením o jeho správnosti a úplnosti), v němž doplnila údaj o tom, že závazek vůči věřiteli Vojenská zdravotní pojišťovna České republiky v celkové výši 26.365 Kč, splatný v roce 2012 a 2013 (dluh na pojistném) a závazek vůči věřiteli OSSZ Vyškov ve výši 28.487 Kč, splatný v roce 2012 a 2013, jsou závazky z podnikání. V seznamu dále označila závazek vůči zajištěnému věřiteli Raiffeisenbank a.s., Praha 4, ze smlouvy o úvěru, s tím, že jeho aktuální zůstatek činí částku 66.500 Kč, a je zajištěn nemovitostmi v SJM-budova č.p. 454 v části obce Ivanovice na Hané. Dne 19.12.2013 dlužnice předložila soudu (mimo jiné) i znalecký posudek ze dne 10.12.2013 na ocenění nemovitostí v k.ú. Ivanovice na Hané, zapsaných na LV č. 1244-domu č.p. 454 na pozemku p.č. 9, pozemku p.č. 9 a pozemku p.č. 401/9, a nemovitostí v k.ú. Morkovice-Slížany, zapsaných na LV č. 2376-domu č.p. 192 na pozemku p.č. 517 a pozemku p.č. 517, jím byla stanovena obvyklá (tržní) těchto nemovitostí částkou 3.140.000 Kč. Dalším usnesením ze dne 16.1.2014, č.j. KSBR 31 INS 31336/2013-A-9 vyzval soud prvního stupně dlužnici, aby ve lhůtě 7 dnů od doručení tohoto usnesení doplnila návrh na povolení oddlužení tak, že doloží souhlas věřitelů, jejichž pohledávky pochází z podnikatelské činnosti dlužnice, se způsobem řešení úpadku dlužníka oddlužením, a k předložení potvrzení zaměstnavatele, z něhož bude vyplývat čistý, nikoliv hrubý, příjem. Dlužnice ve svém podání ze dne 28.1.2014, označeném jako doplnění insolvenčního návrhu a návrhu na povolení oddlužení, doručeném soudu prvního stupně dne 30.1.2014, uvedla, že k závazkům pocházejícím z podnikání, tj. vůči věřitelům, jejichž pohledávky pochází z podnikatelské činnosti, souhlas se způsobem řešení jejího úpadku oddlužením nezískala. Dále uvedla, že jednotlivé závazky související s podnikáním ve výši 54.852 Kč představují cca 5,6 % z celkového objemu dluhů, v poměru k celkovým závazkům ve výši 972.818 Kč, proto tyto závazky považuje za nepatrné. Současně předložila výplatní pásku zaměstnavatele, z níž vyplývá, že její čistý příjem za měsíc prosinec 2012 činí 11.637 Kč.

Podle ustanovení § 108 IZ, ve znění účinném od 1.1.2014, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení (odstavec 1). Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně (odstavec 2).

Podle ustanovení § 389 odst. 2, písm. a) IZ, ve znění účinném od 1.1.2014, dluh z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jestliže s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde.

Podle ustanovení § 396 IZ, jestliže insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Po vyhodnocení údajů uvedených dlužnicí v návrhu lze předběžně uzavřít, že dlužnice se nachází v úpadku.

Je třeba uvést, že uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení je odůvodněno zejména v těch případech, kdy podle předběžného závěru insolvenčního soudu bude úpadek dlužníka řešen konkursem a struktura jeho majetku je taková, že po rozhodnutí o úpadku nebudou v majetkové podstatě dostatečné pohotové peněžní prostředky k zajištění činnosti insolvenčního správce. V konkursu, na rozdíl od oddlužení plněním splátkového kalendáře, totiž nejsou náklady řízení hrazeny postupně, ale vznikají ve větší míře krátce po rozhodnutí o úpadku a hradí se právě z majetkové podstaty.

Pro rozhodnutí odvolacího soudu je tak určující posouzení správnosti závěru soudu prvního stupně o tom, že dlužnici nebude povolení oddlužení.

Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně, že návrhu dlužnice na povolení oddlužení nelze se zřetelem na ustanovení § 389 odst. 2, písm. a) IZ, ve znění účinném od 1.1.2014, vyhovět, neboť sama dlužnice (v podání ze dne 28.1.2014) uvedla, že má dluhy z předchozího podnikání, přičemž věřitelé, o jejichž pohledávky jde, to je Vojenská zdravotní pojišťovna České republiky a Okresní správa sociálního zabezpečení Vyškov, souhlas s řešením úpadku dlužnice oddlužením neudělili.

Odvolatelce lze přitakat potud, že souhlas věřitelů s pohledávkami z podnikání dlužníka skutečně v ustanovení § 392 odst. 1 IZ jako zákonná příloha k návrhu na povolení oddlužení uveden není. Námitka odvolatelky, že je nezbytné postupovat podle ustanovení § 397 odst. 1 IZ však neobstojí, neboť tento postup se uplatní pouze tehdy, jsou-li pochybnosti o tom, zda je dlužnice skutečně oprávněna podat návrh na povolení oddlužení, tedy zda splňuje uvedená zákonná kritéria. V tomto směru však žádné pochybnosti nevyvstaly, když dlužnice sama potvrdila, že souhlas věřitelů s pohledávkami vzešlými z jejího podnikání nezískala. Odkazovala-li odvolatelka na rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29.1.2014, KSBR 27 INS 20447/2013, č.j. 1 VSOL 1197/2013-A-18, je třeba uvést, že i podle závěrů v tomto rozhodnutí lze povolit oddlužení tehdy, jestliže věřitelé mající pohledávky vzešlé z podnikání dlužníka s oddlužením dlužníka souhlasí.

Za tohoto stavu soud prvního stupně správně dovodil, že se jeví pravděpodobným odmítnutí návrhu na povolení oddlužení (§ 390 odst. 3 IZ) a prohlášení konkursu na majetek dlužnice (§ 396 IZ).

Při způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem přitom činí pouze odměna insolvenčního správce minimálně 45.000 Kč podle § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů. Insolvenčnímu správci také náleží v souvislosti s výkonem jeho činnosti náhrada jeho hotových výdajů, to je cestovních nákladů, poštovného, telekomunikačních poplatků a ostatních hotových výdajů (§ 7 téže vyhlášky). Jak soud prvního stupně správně vyložil, účelem složené zálohy je především umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a překlenout tak nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku, a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno hradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ).

Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně, že uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení je v daném případě nezbytné, nikoli však v té výši, jak byla soudem určena.

Soud prvního stupně totiž nevzal v úvahu, že dlužnice je (jak vyplývá z listů vlastnictví, do spisu předložených) vlastníkem nemovitostí ve společném jmění manželů, s tím, že nemá k dispozici ocenění těchto nemovitostí. Přehlédl ovšem, že dlužnice na základě jeho výzvy znalecký posudek, jímž byla stanovena obvyklá cena nemovitostí, do spisu předložila. Podle tohoto znaleckého posudku přitom činí obvyklá cena předmětných nemovitostí ve společném jmění dlužnice a jejího manžela 3.140.000 Kč. Na těchto nemovitostech sice vázne zástavní právo ve prospěch věřitele Raiffeisenbank a.s., nicméně (podle údajů uvedených v seznamu závazků) zajištěný závazek představuje 66.500 Kč, takže lze předpokládat, že výtěžek zpeněžení nemovitostí bude (po úhradě zajištěného závazku) postačovat i k úhradě nákladů insolvenčního řízení, které se zpeněžením zástavy nesouvisí.

Do té doby bude však nutno překlenout počáteční nedostatek hotových peněz, k čemuž je určena právě záloha.

Za tohoto stavu odvolací soud-na rozdíl od soudu prvního stupně-považuje za přiměřenou zálohu ve výši 15.000 Kč, když v této fázi půjde zejména o náklady související s prodejem nemovitostí, jako například inzerce prodeje či náklady veřejné dražby, dále poštovné, platby za telekomunikační služby, cestovné apod.

Z uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně podle ustanovení § 220 odst. 1 o.s.ř. změnil tak, jak uvedeno ve výroku.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však též doručuje i zvláštním způsobem.

Olomouc 29. srpna 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu