3 VSOL 340/2015-A-14
KSBR 38 INS 2404/2015 3 VSOL 340/2015-A-14

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Věry Vyhlídalové v insolvenční věci dlužníka STK Jihlava a.s., se sídlem v Jihlavě, Znojemská 82, PSČ: 586 01, identifikační číslo osoby: 63476851, zastoupeného advokátem Mgr. Jaroslavem Homolkou, se sídlem v Jihlavě, Palackého 5001/1, PSČ: 586 01, o insolvenčním návrhu věřitele Ing. Jiřího anonymizovano , anonymizovano , bytem Štoky 340, PSČ: 582 53, zastoupeného advokátem JUDr. Ivanem Werlem, se sídlem ve Velkém Meziříčí, Vrchovecká 74/2, PSČ: 594 01, o odvolání navrhovatele proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19.2.2015, č.j. KSBR 38 INS 2404/2015-A-8,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se zr u š u j e a věc se vr a c í soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně odmítl insolvenční návrh pro zjevnou bezdůvodnost (výrok I.) a insolvenčnímu navrhovateli uložil zaplatit dlužníku k rukám jeho právního zástupce na náhradě nákladů řízení částku 8.228 Kč ve lhůtě tří dnů ode dne právní moci usnesení (výrok II.).

V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně citoval ust. § 128a insolvenčního zákona a uvedl, že navrhovateli nic nebrání v tom, aby se vymožení své pohledávky za dlužníkem (je-li toho názoru, že je po právu), řádně domáhal soudní cestou. Insolvenční řízení je kolektivního charakteru, jehož základním účelem není pouze vymožení individuálního nároku insolvenčního navrhovatele, nýbrž řešení dlužníkova úpadku se všemi jeho věřiteli. Navrhovatel v průběhu řízení o žalobě na zaplacení své pohledávky, kdy se dlužník v řízení vedeném o této žalobě brání, opakovaně podal bezdůvodný insolvenční návrh, označil dalšího věřitele s pohledávkou v bagatelní výši (vzhledem k výši pohledávky uplatněné insolvenčním navrhovatelem a k seznamu majetku a závazků dlužníka), kterou dlužník neuznává, přesto ji z důvodu opatrnosti zaplatil. Na základě těchto závěrů soud postupoval podle ust. § 128a odst. 1 a § 128a odst. 2, písm. a) a b) insolvenčního zákona a odmítl insolvenční návrh podaný věřitelem pro zjevnou bezdůvodnost. Soud uvedl, že lhůta stanovená v § 128a odst. 1 insolvenčního zákona je lhůtou pořádkovou, stanovenou v zájmu efektivity řízení a s jejím nedodržením nejsou spojeny žádné účinky. Vzhledem k tomu, že insolvenční návrh byl odmítnut, uložil insolvenční soud navrhovateli zaplatit náklady řízení, které účelně vynaložil dlužník.

Proti tomuto usnesení podal insolvenční navrhovatel včasné odvolání, ve kterém navrhoval, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Argumentuje tím, že soud prvního stupně bez jakéhokoliv bližšího odůvodnění uvádí, že odmítl insolvenční návrh pro zjevnou bezdůvodnost. Podle navrhovatele je rozhodnutí soudu pro naprostý nedostatek důvodů zcela nepřezkoumatelné, neboť není vůbec z odůvodnění zjistitelné na základě čeho učinil soud závěr o zjevné bezdůvodnosti insolvenčního návrhu. Podle něho z hlediska insolvenčního řízení není podstatná výše pohledávky dalšího v insolvenčním návrhu uvedeného věřitele, ale podstatné je, zda v době zahájení insolvenčního řízení byly splněny podmínky vyplývající ze zákona a v tomto případě je nutné konstatovat, že ano, protože dlužník měl ke dni zahájení insolvenčního řízení více věřitelů, měl peněžité závazky po dobu delší než 30 dnů po lhůtě splatnosti a dle ust. § 3 odst. 2, písm. b) insolvenčního zákona se má za to, že není schopen své závazky plnit, protože je neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti. Poukazuje na to, že jako navrhovatel jasně specifikoval svou pohledávku, kterou řádně do insolvenčního řízení přihlásil a zbývá další pohledávka, která nebyla dlužníkem plněna po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti. Tvrdí, že insolvenční zákon nestanoví žádnou minimální výši pohledávky, která takto nebyla splacena, tuto pohledávku řádně specifikoval, označil řádně věřitele této pohledávky, právní vztah, z něhož pohledávka vznikla, včetně čísla faktury a data splatnosti faktury. Uvádí, že soud neuvedl v rámci odůvodnění usnesení žádné důkazy, o které svůj závěr opírá a neuvedl ani, co má z eventuálních důkazů za prokázané a co nikoliv, rozhodnutí soudu tak postrádá elementární náležitosti, aby bylo vůbec přezkoumatelné a je vydáno v rozporu s požadavky občanského soudního řádu na odůvodnění soudního rozhodnutí. Odmítá, že by jeho insolvenční návrh byl šikanózní, tvrdí, že naopak šikanózní je systematický a dlouhodobý postup dlužníka vůči němu, když dlužník dlouhodobě neplatí jeho pohledávku, dal mu neplatnou výpověď z pracovního poměru, což je předmětem řízení o neplatnost výpovědi vedené u Okresního soudu v Jihlavě, je mu upírán výkon jeho akcionářských práv, což je předmětem řízení o neplatnost rozhodnutí valných hromad dlužníka, opakovaně byl protiprávně odvolán z funkce předsedy dozorčí rady dlužníka a jednání současného představenstva dlužníka poškozuje nejen ho, ale i další osoby.

Podle ust. § 7 zák. č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen IZ ) nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání věřitele je důvodné.

V přezkoumávané věci bylo insolvenční řízení zahájeno u Krajského soudu v Brně dne 30.1.2015 insolvenčním návrhem věřitele vůči dlužníku, který se domáhá vydání rozhodnutí o zjištění úpadku dlužníka a prohlášení konkursu na jeho majetek. V podaném insolvenčním návrhu navrhovatel tvrdí, že má vůči dlužníku pohledávku z titulu smlouvy o půjčce, kterou uzavřel s dlužníkem dne 11.2.2010 a na základě této smlouvy zapůjčil dlužníkovi částku 400.000 Kč. Podle smlouvy o půjčce měla být půjčka vrácena nejpozději 31.10.2010 s tím, že dřívější splacení půjčky je možné, byl sjednán smluvní úrok 16 % ročně a dále pak byla sjednána i smluvní pokuta pro případ prodlení s vrácením ve výši 50.000 Kč za každý započatý měsíc prodlení. Dlužník poskytnutou půjčku nevrátil, a to ani zčásti. Byl opakovaně vyzýván k plnění, avšak bezúspěšně. Ke dni podání insolvenčního návrhu dlužník ničeho nezaplatil. K Okresnímu soudu v Jihlavě byl podán návrh na vydání platebního rozkazu, který také byl vydán, avšak dlužník podal odpor proti platebním rozkazu a tvrdil, že žádná půjčka nebyla poskytnuta. Toto soudní řízení není pravomocně skončeno. Z titulu poskytnuté půjčky má vůči dlužníku pohledávku ve výši 400.000 Kč s příslušenstvím a pohledávku z titulu sjednané smluvní pokuty pro částku 2.550.000 Kč. Tento závazek dlužník neplní ani po třech měsících ode dne splatnosti. Navrhovatel dále uvedl, že kromě něho má dlužník minimálně jednoho dalšího věřitele, který má vůči dlužníku splatnou pohledávku, která není plněna po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti, jedná se o věřitele Davida Komprdu, vůči kterému má závazek na zaplacení dohodnuté ceny za provedené práce, která byla fakturována věřitelem dlužníku fakturou č. 5/2013 vystavenou 27.7.2013 na částku 4.000 Kč splatnou do 10 dnů od vystavení faktury, která do dnešního dne dlužníkem nebyla zaplacena; to je i tato pohledávka nebyla splněna po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti. Dlužník splňuje dle navrhovatele podmínky pro zjištění úpadku, protože má více věřitelů, má peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit, protože je neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti.

Dlužník se sám k podanému insolvenčnímu návrhu vyjádřil a ve svém vyjádření uvedl, že pohledávku insolvenčního navrhovatele považuje za spornou, smlouvu o půjčce považuje za absolutně neplatnou z důvodu absence předchozího souhlasu valné hromady, dle jeho názoru by pohledávka mohla být nanejvýš pohledávkou z bezdůvodného obohacení. Jelikož ji považuje za spornou, nelze k této pohledávce v řízení přihlížet. Poukazuje na to, že navrhovatel nejdříve zahájil řízení u Okresního soudu v Jihlavě, a poté co vznesl námitky, podal věřitelský insolvenční návrh, který byl následně odmítnut, protože nesplňoval zákonné podmínky. Po právní moci usnesení o odmítnutí insolvenčního návrhu vydává Okresní soud v Jihlavě usnesení, kterým pokračuje v řízení, které je však opětovným podáním insolvenčního návrhu přerušeno. Pokud jde o pohledávku označeného známého věřitele, tuto pohledávku považuje také za spornou, protože o existenci této pohledávky neměl povědomí, nicméně z důvodu opatrnosti tuto pohledávku zaplatil, a to dne 5.2.2015 včetně úroků z prodlení, což dokládá soudu pokladním dokladem ze dne 5.2.2015. Tvrdí, že nemá žádné závazky po lhůtě splatnosti, nikdy nezastavil platby a stav společnosti je dobrý, protože vykazuje ze své podnikatelské činnosti zisk. Podle jeho názoru podle ust. § 128a odst. 2, písm. c) IZ je insolvenční návrh zjevně bezdůvodný, protože mimo jiných skutečností je zde zřejmý rozpor mezi výší pohledávky navrhovatele a majetkem, kterým disponuje. Uvádí, že hodnota jeho nemovitostí přesahuje částku 7.000.000 Kč a rovněž tak má ve svém majetku hodnotný movitý majetek, který přesahuje částku 2.300.000 Kč. Dlužník dále uvedl, že navrhovatel a jeho akcionář se snaží nepoctivým chováním opakovaně jeho společnost protiprávně převzít, protože se již v minulosti opakovaně snažil nepoctivě získat akcie jeho společnosti. Protože byl v protiprávním převzetí bezúspěšný, podal dne 9.6.2014 na jeho společnost šikanózní insolvenční návrh na základě smyšlené pohledávky, čímž se opět pokusil jeho společnost nepřátelsky převzít. Tvrdí, že zahájené insolvenční řízení výrazně ekonomicky poškodilo jeho společnost. Argumentuje tím, že navrhovatel se chová opakovaně nepoctivě, jeho jednání představuje šikanózní insolvenční návrh, jehož podstatou není řešení jeho úpadku, nýbrž to, aby mu způsobil škodu, protože podle Nejvyššího soudu dochází k šikanóznímu výkonu práva, jestliže zákonem založené právo je uplatňováno z jiných důvodů, než je dosažení hospodářských cílů či uspokojení jiných potřeb a hlavní, nebo alespoň převažující motivací tohoto návrhu je poškodit či znevýhodnit povinnou osobu. Navrhuje proto, aby insolvenční návrh byl odmítnut podle ust. § 128, popř. podle ust. § 128a IZ, protože nesplňuje jednak obsahové náležitosti vyžadované zákonem a jednak jeho účelem navrhovatel nesleduje řešení úpadku, nýbrž pouze vytváří neoprávněný a protiprávní tlak na jeho osobu, aby mu uhradil spornou, dle jeho názoru neexistující již promlčenou pohledávku.

Z veřejně přístupného insolvenčního rejstříku odvolací soud zjistil, že dne 9.6.2014 pod sp. zn. KSBR 37 INS 15779/2014 bylo zahájeno vůči dlužníku stejným insolvenčním navrhovatelem jako v přezkoumávané věci insolvenční řízení, ve kterém navrhovatel tvrdil, že má vůči dlužníku pohledávku z titulu smlouvy o půjčce ve výši 400.000 Kč uzavřené dne 11.2.2010, která měla být vrácena nejpozději 31.10.2010 a uvedl, že ze strany dlužníka tento závazek není splácen ani po třech měsících ode dne splatnosti. Jako další známé věřitele dlužníka označil společnosti SEFIRA spol. s r.o., AUTOOPRAVNY Jihlava a.s., Československá obchodní banka a.s. a Pavla Krpálka, u těchto dalších známých věřitelů však navrhovatel neuvedl výši jejich pohledávek vůči dlužníku a ani jejich splatnost, vyjma věřitele Pavla Krpálka, u kterého pouze uvedl, že pohledávka má být splatná do 14.10.2013. Na základě podaného insolvenčního návrhu Krajský soud v Brně rozhodl usnesením ze dne 4.8.2014 pod č.j. KSBR 37 INS 15779/2014-A-22 tak, že insolvenční návrh dlužníka odmítl; rozhodnutí soudu prvního stupně o odmítnutí insolvenčního návrhu bylo potvrzeno rozhodnutím Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24.7.2015 pod č.j. KSBR 37 INS 15779/2014, 2 VSOL 966/2014-A-47.

Podle ust. § 128a odst. 1 IZ insolvenční návrh podaný věřitelem insolvenční soud odmítne také tehdy, je-li zjevně bezdůvodný; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán.

Podle ust. § 128a odst. 2 IZ insolvenční návrh je zjevně bezdůvodný zejména tehdy, jestliže a) insolvenční navrhovatel dokládá oprávnění jej podat pohledávkou, ke které se pro účely rozhodnutí o úpadku nepřihlíží, b) jde o insolvenční návrh podaný opětovně a insolvenční navrhovatel při jeho podání nedoloží, že splnil povinnosti uložené mu případně předchozím rozhodnutím o insolvenčním návrhu, nebo c) jeho podáním insolvenční navrhovatel zjevně sleduje zneužití svých práv na úkor dlužníka.

Podle ust. § 128a odst. 3 IZ v rozhodnutí, jímž odmítá insolvenční návrh pro zjevnou bezdůvodnost, může insolvenční soud uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby za jeho podání zaplatil pořádkovou pokutu určenou do výše 50 000 Kč se zřetelem ke všem okolnostem věci.

Soud prvního stupně odmítl insolvenční návrh věřitele pro zjevnou bezdůvodnost s odkazem na ustanovení § 128a odst. 2, písm. a) a b) IZ, aniž by však blíže uvedl, na základě jakých skutkových tvrzení k takovému právnímu závěru dospěl. Námitku odvolatele, že rozhodnutí soudu prvního stupně je pro nedostatek důvodu nepřezkoumatelné, tak odvolací soud považuje za důvodnou.

Výkladem ustanovení § 128a IZ se blíže zabýval Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí ze dne 18.12.2013, sen. zn. 29 NSČR 116/2013, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 33/2014. V důvodech svého rozhodnutí uvedl, že podle důvodové zprávy bylo účelem zavedení institutu odmítnutí insolvenčního návrhu pro zjevnou bezdůvodnost poskytnout insolvenčnímu soudu nástroj k neprodlenému ukončení řízení o (sice) formálně bezvadném insolvenčním návrhu věřitele, jenž (však) zjevně nemůže mít šanci na úspěch. Charakteristickým rysem, který odlišuje usnesení o odmítnutí insolvenčního návrhu pro jeho bezdůvodnost od usnesení o zamítnutí insolvenčního návrhu, tedy je, že insolvenční soud posuzuje v úzkém časovém rámci sedmi dnů věcnou opodstatněnost insolvenčního návrhu jen podle údajů v něm obsažených a příloh k němu připojených, přičemž k vydání usnesení o odmítnutí insolvenčního návrhu přistoupí jen tehdy, je-li odtud bezdůvodnost insolvenčního návrhu zjevná . Takto pojatý (ustanovením § 128a insolvenčního zákona sledovaný) záměr, pokračoval dále Nejvyšší soud, zjevně vede i k závěru, že tam, kde se o šikanózní povahu insolvenčního návrhu vede spor mezi insolvenčním navrhovatelem a dlužníkem (např. proto, že se dlužník k insolvenčnímu návrhu vyjádří a tvrzení o své šikaně uplatní ještě před uplynutím sedmidenní lhůty) a kde je na místě tvrzení o šikaně ve skutkové rovině osvědčit nebo prokázat, není dán důvod odmítnout insolvenční návrh pro zjevnou bezdůvodnost dle § 128a insolvenčního zákona. Závěr o šikanózní povaze insolvenčního návrhu se však po případném osvědčení nebo prokázání takové dlužníkovy obrany může projevit jako důvod zamítnutí insolvenčního návrhu po jeho věcném projednání.

Není pochyb o tom, že v přezkoumávané věci nejde o pohledávky, k nimž by se při posuzování mnohosti věřitelů nepřihlíželo, a není tedy dán důvod pro odmítnutí insolvenčního návrhu pro bezdůvodnost dle ust. § 128a odst. 2, písm. a) IZ. Rovněž tak není dán důvod pro odmítnutí insolvenčního návrhu pro zjevnou bezdůvodnost z toho důvodu, že se jedná o insolvenční návrh podaný opětovně dle ust. § 128a odst. 2, písm. b) IZ. Jak vyplývá z insolvenčního rejstříku, první insolvenční návrh věřitele byl odmítnut pro vady, které bránily dalšímu pokračování v řízení, neboť navrhovatel neuvedl konkrétní skutečnosti ohledně pohledávek dalších věřitelů dlužníka. V tomto řízení byl sice navrhovatel zavázán k zaplacení nákladů řízení dlužníku-dlužník však netvrdí, že by navrhovatel tuto povinnost nesplnil. Nyní podaný insolvenční návrh z hlediska povinnosti vylíčit rozhodující skutečnosti vyplývající z ust. § 103 odst. 1 a 2 IZ, jakož i z judikatury Nejvyššího soudu, konkrétně rozhodnutí ze dne 21.12.2011, sen. zn. 29 NSČR 14/2011, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 44/2012, splňuje. Navrhovatel v insolvenčním návrhu uvedl dostatečně určitě a konkrétně skutečnosti o své splatné pohledávce vůči dlužníku a konkretizoval jednoho dalšího věřitele dlužníka, u kterého uvedl právní důvod jeho pohledávky, výši této pohledávky a také její splatnost. To, že pohledávka tohoto dalšího věřitele má být ve výši 4.000 Kč a že dlužník, ač tuto pohledávku neuznává, jí přesto zaplatil, nemůže být důvodem pro odmítnutí insolvenčního návrhu pro zjevnou bezdůvodnost. Z hlediska osvědčení podmínek úpadku je nerozhodná výše pohledávky dalšího označeného známého věřitele, ale to, zda insolvenční navrhovatel svá tvrzení ohledně úpadku dlužníka osvědčí. Pokud tedy dlužník tvrdí a dokládá, že pohledávku dalšího známého věřitele zaplatil, pak tato skutečnost, by byla důvodem pro zamítnutí insolvenčního návrhu pro neosvědčení podmínek úpadku, protože vedle insolvenčního navrhovatele by zde zřejmě nebyl žádný další věřitel dlužníka se splatnou pohledávkou.

Dlužník ve svém vyjádření uvedl, že insolvenční návrh považuje za šikanózní, protože jeho podáním insolvenční navrhovatel sleduje zneužití svých práv na jeho úkor, přičemž tuto zjevnou bezdůvodnost spatřuje v rozporu mezi výší pohledávky navrhovatele a majetkem, kterým disponuje. Toto tvrzení však nemůže zakládat zjevnou bezdůvodnost insolvenčního návrhu. V případě osvědčení mnohosti věřitelů (insolvenčního navrhovatele a známého věřitele) a jejich splatných pohledávek a osvědčení tvrzení dlužníka o tom, že jeho majetek převyšuje osvědčené pohledávky věřitelů by tato skutečnost byla taktéž důvodem pro zamítnutí insolvenčního návrhu, protože dlužník by vyvrátil domněnku své platební neschopnosti ve smyslu ust. § 3 odst. 2 IZ, protože by prokázal schopnost uhradit všechny splatné závazky těch věřitelů, které by měl insolvenční soud pro účely rozhodnutí o věřitelském insolvenčním návrhu za osvědčené. Tvrzení dlužníka o šikaně v tom směru, že navrhovatel, který je současně jeho akcionářem, se snaží svým nepoctivým chováním opakovaně jeho společnost protiprávně převzít, o zjevné bezdůvodnosti insolvenčního návrhu samo o sobě nesvědčí; je nepochybné, že k tomuto tvrzení o šikaně by bylo třeba ve skutkové rovině provádět další dokazování, což by potom mohlo být ve výsledku důvodem k zamítnutí insolvenčního návrhu po jeho věcném projednání tak, jak plyne ze shora citovaného usnesení Nejvyššího soudu ČR.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud proto postupoval podle ust. § 219a odst. 1, písm. b) a odst. 2 o.s.ř. a § 221 odst. 1, písm. a) o.s.ř. a rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, v průběhu kterého se soud prvního stupně bude zabývat věcným posouzením insolvenčního návrhu věřitele.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku a insolvenčnímu navrhovateli se však také doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení rozhodnutí.

Olomouc 31. srpna 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu