3 VSOL 339/2011-A-9
KSOS 39 INS 8415/2011 3 VSOL 339/2011-A-9

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Radky Panáčkové a JUDr. Ivany Waltrové věci dlužníka-navrhovatele Michala anonymizovano , anonymizovano , trvale bytem Havířov-Město, Klidná 777/19, PSČ 736 01, zastoupeného Mgr. Romanou Mrózkovou, advokátkou, se sídlem Havířov-Město, Široká 3/590, PSČ 736 01, o insolvenčním návrhu dlužníka, rozhodl o jeho odvolání ze dne 31.5.2011 proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 23.5.2011, č.j. 39 INS 8415/2011-A-3,

t a k t o:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 23.5.2011, č.j. 39 INS 8415/2011-A -3 se m ě n í takto:

Insolvenční návrh dlužníka Michala anonymizovano se n e o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Ostravě s poukazem na ustanovení § 3 odst. 1, § 128 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen též IZ ) odmítl insolvenční návrh dlužníka spojeným s návrhem na povolení oddlužení s odůvodněním, že insolvenčním návrhem doručeným soudu 17.5.2011 se dlužník domáhal, aby bylo v jeho věci zahájeno insolvenční řízení a rozhodnuto o jeho úpadku. Návrh podal na formuláři Návrh na povolení oddlužení , návrh však nebyl řádně vyplněn. K osvědčení svého úpadku dlužník uvedl pouze to, že není schopen platit ze svého příjmu věřitelům své závazky, jelikož jeho příjem je nedostatečný, doba prodlení je delší jak 3 měsíce. Soud postupoval dle ust. § 128 IZ a insolvenční návrh dlužníka odmítl, neboť z něj nemá úpadek za osvědčený. V bodě 21 určeném k osvědčení úpadku neuvedl dlužník žádné rozhodující skutečnosti, ze kterých by byl soud s to osvědčit úpadek dlužníka-tzn. neuvedl, kolik má věřitelů, kdo jsou tito věřitelé (věřitelé musí být označeni v souladu s ust. § 103 odst. 1 IZ), kdy nastala splatnost jejich závazků a z čeho dlužník dovozuje, že je v platební neschopnosti-zda zastavil podstatnou část svých plateb, či zda jsou závazky více než 3 měsíce po lhůtě splatnosti, či zda se pohledávek není možné domoci ani výkonem rozhodnutí či exekucí. Dlužník sice doložil k insolvenčnímu návrhu seznam závazků, avšak ani ze seznamu závazků není soud s to zjistit, kdy nastala splatnost jednotlivých závazků, zda jsou závazky skutečně více než 3 měsíce po lhůtě splatnosti. Dále soud prvního stupně uvedl, že dlužník může podat insolvenční návrh opětovně po právní moci tohoto rozhodnutí, přičemž v insolvenčním návrhu musí řádně uvést a to přímo v návrhu (v bodě 21) kolik má věřitelů, kdo jsou tito věřitelé a tyto věřitele řádně označit, musí uvést, kdy nastala splatnost pohledávek, a z čeho dovozuje svou platební neschopnost. K insolvenčnímu návrhu musí dlužník doložit seznam majetku, seznam závazků a seznam zaměstnanců, k návrhu na povolení oddlužení musí dlužník doložit aktuální výši příjmu, výši příjmů za uplynulé tři roky, výpis z rejstříku trestů.

Proti tomuto usnesení podal dlužník včasné odvolání, v němž namítal, že nesouhlasí se závěrem, že jeho návrh na zahájení insolvenčního řízení, včetně návrhu na oddlužení je nedostatečný pro nesrozumitelnost a neurčitost. Naopak se domnívá, že popis rozhodujících skutečností v bodu 21 je dostatečný, určitý a konkrétní. Skutečnosti, které v tomto bodě uvedl bezprostředně souvisí s dalšími údaji, které jsou v bodě 14. a 16. návrhu, to je přesný popis závazků a věřitelů, včetně výše závazků. Soud byl proto povinen vycházet ze všech bodů návrhu a nikoliv pouze z bodu 21. Pokud se jedná o splatnost jeho závazků alespoň u dvou věřitelů a dále o skutečnost, v čem spatřuje svou platební neschopnost, pak se dlužník opětovně dovolává bodu 21, kde tyto údaje, i když obecně, uvedl. Rovněž ze zaslaných příloh mohl soud zjistit skutečnosti významné pro posouzení návrhu. Dále se dlužník domnívá, že soud byl povinen jej vyzvat k doplnění návrhu a nikoliv jeho návrh bez dalšího odmítnout. Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou a včas, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5, 6 o.s.ř.), a aniž by ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že napadené usnesení je třeba změnit.

Podle ust. § 103 odst. 1 IZ musí insolvenční návrh kromě obecných náležitostí podání (§ 42 odst. 4 o.s.ř.) obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a označení dlužníka, kterého se týká, popřípadě označení jejich zástupců. Podává-li insolvenční návrh dlužník, musí v něm podle § 103 odst. 2 IZ uvést rozhodující skutečnosti osvědčující jeho úpadek nebo hrozící úpadek a označit důkazy, kterých se dovolává. Dále musí být z návrhu patrno, čeho se dlužník domáhá.

Podle § 3 odst. 1 IZ dlužník je v úpadku, jestliže má a) více věřitelů, b) peněžité závazky po dobu delší 30-ti dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit.

K poslední uvedené podmínce pod písm. c) § 3 odst. 2 IZ dále stanoví, že se má za to (jde o vyvratitelnou domněnku), že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud podle § 128 odst. 1 IZ odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů potí, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Dlužník, který tvrdí, že je v úpadku, popřípadě hrozícím úpadku, a který navrhuje, aby jeho úpadek byl řešen oddlužením, je povinen podat návrh na oddlužení spolu s insolvenčním návrhem. Návrh na povolení oddlužení lze podle § 391 odst. 2 IZ podat pouze na formuláři, který umožňuje, aby jej dlužník využil i k podání insolvenčního návrhu. Dlužník může podat insolvenční návrh na tomto příslušném formuláři (pokud hodlá současně navrhnout i povolení oddlužení) anebo samostatným podáním.

Je nutno v této souvislosti dále konstatovat, že formulář předepsaný povinně pro návrh na oddlužení (§ 391 odst. 3 IZ), který současně umožňuje, aby jej dlužník využil i k podání insolvenčního návrhu, neobsahuje požadavek, aby v něm dlužník výslovně uvedl splatnost svých jednotlivých závazků. Stejně tak ustanovení § 104 IZ, byť podrobně popisuje náležitosti jednotlivých seznamů, včetně seznamu závazků, který je dlužník k insolvenčnímu návrhu rovněž povinen přiložit, opět výslovný požadavek na uvedení data splatnosti jednotlivých dlužníkových závazků, neobsahuje.

V přezkoumávaném případě se dlužník insolvenčním návrhem doručeným soudu 17.5.2011, podaným na předepsaném formuláři pro návrh na povolení oddlužení, domáhal zjištění svého úpadku a jeho řešení oddlužením plněním splátkového kalendáře. V bodu 14 uvedl 5 věřitelů s 9 nevykonatelnými a nezajištěnými závazky v celkové udávané výši 72.115,53 Kč, v bodu 16. uvedl vykonatelné a nezajištěné závazky vůči 4 věřitelům v celkové výši 248.277,78 Kč, celkem nezajištěné závazky ve výši 320.393,31 Kč. U vykonatelných závazků dlužník označil exekuční rozhodnutí, z nichž vyplývá, že návrh na výkon rozhodnutí byl jednotlivými věřiteli již podán v roce 2010 ( insolvenční návrh dlužníka byl podán 17.5.2011). Dále dlužníky bodu 07 uvedl, že je zaměstnán u firmy ArcelorMittal Ostrava, a.s. , na základě dohody o dočasném přidělení zaměstnance přes pracovní agenturu HOLUB zámečnictví s.r.o. a jeho měsíční příjem činí kolem 13.500,-Kč hrubého . Dlužník je svobodný, nemá vyživovací povinnost, za 5 let je schopen zaplatit svým věřitelům cca 50% jejich pohledávek. Ke svému majetku uvedl (bod 12), že vlastní jen staré nezbytně nutné bytové zařízení. V době 21-v popisu rozhodujících skutečností osvědčujících jeho úpadek vskutku velmi stručně uvedl, že již dlouhodobě není schopen ze svého příjmu platit věřitelům jejich pohledávky, protože jeho příjem je nedostatečný a příslušenství závazků a náklady řízení, včetně nákladů exekutorů, se neúměrně zvyšují. Příjmy mu neumožňují hradit závazky včas, doba prodlení je delší jak 3 měsíce. Ke svému návrhu pak dlužník předložil celou řadu listinných důkazů, kterými hodlal dokladovat jednak výši svých příjmů, existenci svých závazků, dále předložil rovněž seznam majetku a seznam svých závazků. V seznamu závazků, o němž dlužník prohlásil, že je úplný a správný dlužník řádně identifikoval své věřitele, včetně jejich adres a identifikačního čísla, u čtyř z nich uvedl čísla jednací exekučních rozhodnutí (zahájených v roce 2010), dále zde opětovně u každého věřitele uvedl výši svých závazků, včetně jejich celkové výše.

Odvolací soud se zabýval tím, zda z tvrzení v insolvenčním návrhu, spojeném s návrhem na oddlužení lze učinit závěr, že dlužník tvrdí, že : a) má více věřitelů; b) peněžité závazky po dobu delší než 30 dnů po lhůtě splatnosti; c) tyto závazky není schopen plnit.

Pokud z konkrétních skutečností v návrhu tento závěr lze učinit, je návrh projednatelný. V opačném případě jde o vadný návrh.

Jak již bylo uvedeno shora dlužník v insolvenčním návrhu, spojeným s návrhem na povolení oddlužení označil 9 věřitelů (způsob jejich označení v návrhu a v seznamu závazků je dostatečně určitý) vůči nimž má závazky v celkové shora uvedené výši. Z tvrzení v návrhu dlužníka vyplývá i to, že se jedná o závazky splatné a to přinejmenším u 4 označených věřitelů s vykonatelnými pohledávkami, na jejichž návrh byla v roce 2010 nařízena exekuce. Dále z dlužníkových tvrzení vyplývá, že s ohledem na své příjmy není schopen všechny tyto závazky hradit a že je nehradí (je v prodlení) po dobu delší než 3 měsíce. Již z těchto tvrzení vyplývá, že dlužník má více věřitelů, že se jedná o nejméně 4 závazky splatné, které dlužník nehradí po dobu delší než 30 dnů po lhůtě splatnosti.

Oproti názoru soudu prvního stupně tak dospěl odvolací soud k závěru, že v insolvenčním návrhu dlužníka jsou uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka ve formě platební neschopnosti (§ 3 odst. 1 IZ). Z tohoto důvodu proto nebyl na místě postup dle ustanovení § 128 odst. 1 IZ, neboť soudu prvního stupně nic nebránilo v tom, aby se insolvenčním návrhem dlužníka zabýval věcně, tedy tím, zda dlužník svůj úpadek zákonem vyžadovanými přílohami a dalšími listinami doložil.

Nálezem ze dne 19.1.2010 sp. zn. Pl. ÚS 16/09, který byl publikován ve Sbírce zákonů pod č. 48/2010, bylo s účinností od 1.4.2011 zrušeno ust. § 220 odst. 3 o.s.ř., dle kterého odvolací soud mohl změnit napadené usnesení soudu prvního stupně, kterým nebylo rozhodnuto ve věci samé (tzv. nemeritorní rozhodnutí), nebyly-li dány důvody pro jeho potvrzení nebo zrušení. Tímto dnem vznikla mezera v zákoně, protože nyní žádné ustanovení občanského soudního řádu neupravuje, jak má odvolací soud postupovat, nejsou-li dány podmínky pro potvrzení nebo zrušení nemeritorního rozhodnutí. Za dané situace se odvolací soud domnívá, že je nutné analogicky aplikovat ust. § 220 odst. 1 o.s.ř., které dává odvolacímu soudu možnost změnit rozsudek nebo usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, nejsou-li dány podmínky pro jejich změnu nebo zrušení a zjištěný skutkový stav dává dostatečný podklad pro takové rozhodnutí. Tento postup není v rozporu se závěry přijatými Ústavním soudem, neboť Ústavní soud v citovaném nálezu shledal protiústavnost zrušeného ustanovení pouze do té míry, umožňuje-li změnu usnesení, kterým bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí návrhu na vydání předběžného opatření nebo kterým bylo řízení o tomto návrhu zastaveno. Napadeným usnesením však o předběžném opatření rozhodováno nebylo. Proto odvolací soud postupoval tak, že napadené usnesení změnil, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.

V dalším řízení bude na soudu prvního stupně, aby se též zabýval návrhem dlužníka na oddlužení a to především z hlediska ust. § 389 odst. 1 a § 391 a násl. IZ.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku, dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem ( § 74, § 75 IZ).

V Olomouci dne 8. června 2011

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu